Den 222.

Středa

Poslední den měsíce září. Podzim přišel v plné "kráse". Ještě že ten dnešní 222. den utekl tak rychle :-).

Dopoledne se nám sešlo v MUMu plno dětiček. To, že se Kristýnce v noci spustila rýma, jsem už vůbec neřešila. Je spíš zázrak, když jedno z těch minimálně deseti dětí nekašle nebo nemá rýmu... Takhle se buduje imunita!

Kristý neměla pak ani chuť k jídlu a nejraději by se celým dnem "prokojila". Když přišel v půl čtvrté Aleš domů, byla jsem vděčná, že jsem ji mohla odevzdat a jet pro Káju s Natálkou do školky. Ze školky jsme frčely rovnou na gymnastiku.

Natálka měla vyloženě svůj den. Nejen, že se ulejvá při cvičení a musím ji ustavičně honit, ale dnes pošťuchovala ostatní a vůbec nedávala pozor... Holka bude mít brzy pěkné svaly na nohou (dřepy dělala snad 4x). Ale Irča stále říká, že je Naty z gymnastiky vážně nadšená :-D. No dobrá, uvidíme, jak dlouho ještě bude...

Kája je také případ. Ona je to vcelku šikovná holčička. Asi nějaké ty geny v ní zůstaly, ale ta její palice dubová! Když jí to hned nejde, tak by se na to nejraději úplně vykašlala a šla si dát raději sváču, napít se nebo alespoň jde na wc... Ufff, ještě že si ji do skupinky bere Radka. Já mám větší trpělivost s cizíma dětma, než s těma svýma :-D.

Doma na nás čekal nevrlý tatínek. Klečel na všech čtyřech a s brbláním luxoval... Pak povídal, jak byla Kristýnka celou dobu v dobré náladě. Úžasně si hráli, stále se něčemu smála... Pak tatínek vyluxoval celý byt a v momentě, kdy potřeboval na pár minut pracovat, tak madam stihla přivézt kytku a celou ji vysypat. Hlína byla všude! Tak to po ní uklidil... Další zrada byla, když mu volal šéf z práce. Telefon na 1 minutu čistého času a když se otočil, Kiki matlala hlínu a sypala ji po obýváku... Jooo, jsem se docela bavila. Jsem ráda, že si zakusil, co to je, doma uklidit a vědět, že za hodinu, už to nebude poznat...

A to jsem mu ještě oznámila, že se teď nebudu moc často zdržovat doma (holt burza si žádá své oběti)... Asi neměl dnes svůj šťastný den :-D.