Den 184.

Neděle
...po sedmi letech na Mydláku...










Je nedělní ráno... Kája se budí v 7 hodin. Kiki s Alešem ještě spí. Nechce se mi z vyhřáté postele. Moc jsem toho nenaspala. Kontrolovala jsem holky, zda nejsou odkopané a každou chvíli kojila... Ale i tak se těším na celý den, co je před námi...

Špatné počasí způsobilo, že první dojem z mého milovaného Mydláku nebyl pro děti ani manžela nijak okouzlující. Dostali jsme pokoj č. 1, který je stále ve stejném stavu, jako před 27mi lety, když jsem tam poprvé přijela i já (jako roční špunt). Stejné povlečení, stejné postele, stejná záclonka :-))). Věřím, že přijet tam někdo bez mého srdečního zainteresování, již se tam nevrátí :-). Sice mi nabízeli nový "srub", ale přišlo mi zbytečné platit za 1 noc o 100,-- víc a asi by to ani nemělo to své kouzlo.

Na první pohled nové záchody a kuchyňka... Na druhý pohled jsem zjistila, že má jen budova novou fasádu a vše je při starém. Teplá voda jen ráno v 7h (než se vyčerpá bojler), záchody, umyvadla... Vše stejné :-).

Dostaly mě prolejzačky. Stále ty samé :-). Mám stejnou fotku na "zeměkouli" jako holky letos! Jen lodiček ubylo. Zůstaly dvě a poplatek za hodinu se zvýšil. Jako dítě jsem pomáhala lodičky půjčovat. To byl jiný "provoz" na rybníku. Bylo jich 12 a byl to hukot :-). Měla jsem pak za odměnu libovolný počet jízd...

Když jsem ráno vylezla s Kájou z pokoje, byla to nádhera... Labutě na vodě, žádné šedé mraky a vykujující sluníčko. Jo, to už začalo vypadat nadějně :-). Aleš s Martinem vyrazili na ryby a já s Lenkou, holkama a Megankou jsme vyrazily do Zlivi.

Zliv je stále stejně krásná. Pamatuji si každou ulici a vím, kam která vede... Vždy, když vidím kostel, si vzpomenu na "Mrkvany". Když chcete naštvat Zliváka, řeknete mu "Mrkvane" :-). Prý se kdysi kolem kostela pěstovala mrkev... Když jsem viděla letní kino, vzpomněla jsem si na své první rande a první líbačku :-). A tak bych mohla pokračovat...

V sámošce jsme koupily rohlíčky a donesly čerstvou snídani i babičce Vierce s tetou Jitkou. Babička vzala Benjieho a šla s námi na chvíli na Mydlák...

Najednou tam bylo plno lidí a dětí (v sobotu to vypadalo, že je kemp prázdný). Kája se začala kamarádit s nějakou Terezkou a její ségrou Markétou. "Zeměkoule" je úžasným místem na seznamování :-). A já měla krásný pocit z toho, že i holkám se tam začíná líbit.

Aleš se vrátil z ryb také nadšený. Na obídek jsme šli k Lence na zahrádku, kde jsme grilovali masíčko a po kávičce se vrátili zpět na Mydlák. Půjčili jsme si lodičku a zajeli se podívat na druhý břeh... Martin si máknul :-). Lodička měla pěkný ponor. Měla jsem co dělat, držet Kristýnku. Byla jak z hadích ocásků. Holt to pro ní byla nuda. Kája si lodičku užívala líp.

Pak nastalo smutné loučení. Ale dohodli jsme se, že příští rok se opět na Mydláku sejdem. Ráda bych tam pobyla s holkama minimálně týden. I Aleš souhlasil (i když pod podmínkou, že mu koupím rybářskou povolenku :-)). S Lenkou a Martinem nám tam bylo úžasně! Moc jim děkujeme, že si na nás udělali čas a nelenili se i vedle nás ubytovat :-). Bylo to super...

Po velkém loučení s Lenkou a Martinem jsme vyrazili pro babičku Vierku a Benjieho. Vzpomněla jsem si, jak jsme vždycky odjížděla z kempu a tekly mi slzy jako hrachy... Jooo, puberta a první lásky :-))).

U tety Jitky jsme si ještě dali kávičku a popovídali si s Andulkou a Láďou. S nima je také vždy velká sranda... Když jsme se pak "nalodili" do auta, pronesla babička, že je moc ráda, že jsme ji vzali s sebou, že si to také moc užila! No prostě super víkend...

Kdo by to byl po sobotním ránu čekal, že??? :-DDD

Den 183.

Sobota




"Kiki bez teploty, jedeme Kejpovat... I když to počasí... No ale to tak bývá :-). Celé prázdniny 30 stupňů a když my jedeme na "dovolenou" je pod mrakem a 20 stupňů :-))). Ale pobyt u Mydláku si nenechám ničím zkazit!"

V sobotu ráno jsem napsala tento vzkaz na blog, dobalila věci a v 8 hodin jsme vyrazili pro babičku Vierku a Benjieho. Byla jsem pyšná na to, že se mi podařilo brzy dostat Aleše z postele, vše zorganizovat, na nic nezapomenout a včas vyrazit. Babička večer slíbila, že bude už v 8 hodin na nás doma čekat (ráno měla jet ještě nakrmit zvířátka do práce). Aleš jí před odjezdem měl opravit nožičku od brýlí, která jí večer u nás upadla a ztratila se u toho matička... A jak to tak bývá, vše bylo úplně jinak! Teď už se tomu směji, ale to ráno mi bylo spíš do pláče...

Na starou obálku jsem si začala psát body naší sobotní story...

1) V 8:10 přijíždíme k babičce a vidíme, že ještě není doma...
2) Aleš zjišťuje, že babička nemá náhradní matičku...
3) Je 8:30 a babička stále není doma, holky si krátí dlouhou chvíli na zahrádce lovením šneků a jsou během chvilky jako prasátka...
4) Mám chuť zavolat babičce, ale zjišťuji, že mobil má doma na nabíječce...
5) Babička přijela a říká, že jí asi nebudeme mít rádi... V krámě vylítly pojistky, rybičky nemají kyslík a ona nemůže otevřít hlavní el. skříň, aby to nahodila... Bereme "klíč" a jedeme do Újezda...
6) Cestou se jí ptám, zda má nakrmená zvířatka... Říká že nemá, že se celou dobu snažila otevřít tu skříň. Začínám se nahlas smát... Pocit beznaděje sílí...
7) Je 9:00, Aleš otvítá el. skříň klíčema od bytu... Babička nemůže najít "klíč", který si na to z domova brala... Za chvíli ho objevuji u Kikiny v ruce, ale už nemá smysl jim ho dávat... Rybičky jsou zachráněny i bez něj. Ještě že mám tak šikovného muže! Moje naděje, že dorazíme do Zlivi ještě před 12. hodinou, svítá...
8) Aleš prohlásil, že babička nemůže mít brýle bez jedné nožičky a že jedeme do Globusu sehnat matičku... Prohlašuji, že tutově budou mít od 10 hodin!!!
9) 9:30 a já běžím s brýlemi do optiky... Jako zázrakem je otevřeno. Tečou mi slzy, vypadám zoufale (nějak mi slzely od rána oči :-))... Paní mi říká, že technik přijde až na 10. hodinu! Říkám, že to nevadí, že si koupím jen tu matičku a manžel to opraví sám. Říká mi, že o to nejde, že je víc průměrů matiček... Říkám, že mi to nevadí, že si koupím víc průměrů matiček :-))). Říká, že se neprodávají, že se dávají gratis... Stojím a přemýšlím, co tím asi pani myslí... Tečou mi slzy... Ona odchází a přináší pytlíček s různými matičkami a dokonce přidala i podložky, které tam patří také... Padá mi kámen ze srdce, snažím se jí dát nějaké peníze... Nic nechce a já s úlevou odcházím. V autě udělám největší radost babičce a manžel uzná, že jsem dobrá...
10) 10:00 jsme na cestě směr ČB... Venku leje, Kája kňourá, kdy už tam budem...
11) 10:15 obě holky spí... To ticho...
12) 10:45 Aleš troubí, budí děti... McDrive to jistí...
13) Poznávám známá místa, cítím, že budeme brzy na místě... Kája se stále ptá, proč je to tak daleko a kdy už tam budem... V Plané nad Lužnicí stojíme v koloně, ale to už mi je jedno. Vím, že se cíl naší cesty blíží... Stále čekám, že přestane pršet (dle podrobné mapy počasí nad Bezdrevem, kterou mi poslal dva dny předem Martin)... A ono nepřestává...
14) 12:30 jsme ubytovaní, máme vyvenčené psy a dokonce jsme našli houby v lese... Jedeme odvézt babičku s Benjiem k tetě Jitce...

Dál už mé zápisky končí. U tety Jitky jsme dostali houbovou omáčku. Pochválili jí byteček, do kterého se právě nastěhovala a zavolali Lence s Martinem, že jsme ve Zlivi... Za cca 1,5 hodiny jsme se s nima sešli na Mydláku. Neviděli jsme se už asi 4 roky, ale po chvilce jsme měli pocit, že to bylo včera :-)... Ubytovali se v chatičce vedle nás. Nejvtipnější bylo, když dala Lenka pani Brabencové občanku, kde byla adresa trvalého pobytu: ZLIV :-))). Lenka chtěla usmlouvat, zda za sebe musí platit poplatek městu :-D. To je asi první Zlivanda, která je ubytovaná ve Zlivi na Mydláku...

K večeru dokonce přestalo pršet. Dali jsme si k večeři smažáka v Kiosku u Pechků (ani oni se po letech nezměnili) a po uspání holčiček jsme si dali ven stoleček, židličky a do půlnoci se nám pusa nezastavila :-). A Aleš s Martinem umíchali výborné Mojito... No, nic nám nechybělo! Dokonce se nám potom i ta chatka zdála "krásná" :-DDD

A tak začala naše víkendová dovolená...

Den 145.

Středa

Ráno se mě Kája ptala, zda už je večer :-). Byla taková tma, že nechápala... Celé dopoledne pršelo tak, že na trávníku zůstávaly louže. To bylo pak radosti, když si holky vzaly gumáky...

Po obědě jsem uspávala, až jsem z toho sama usnula jako první. V půl třetí jsem se probudila a z každé strany měla ty moje dvě berušky. Vzaly jsme pak hafany ven a zrovna přijela teta Péťa s Márou a Verunkou. Měla jsem radost, protože ostatní dvě návěštěvy nám dnes kvůli počasí nevyšly.

A večer jsem nechala holky tatínkovi, pobalila velké věci a potkany a jela je odvézt domů. Zalila jsem kytky, které už umíraly žízní... A běžela do MUMu, kde bylo dnes velké stěhování. Musel se vyklidit nábytek, kde se bude dělat podlaha...

A zítra už nám opravdu končí "dovolená" :-).

Den 144.

Úterý

Dnes měla Karolínka svátek a babička se nám vrátila z dovolené. Vybalila dárečky a běžela do práce. Takového zaměstnance by si měl každý zaměstnavatel předcházet. To se jen tak nevidí :-).

Kája se ráno probudila a první její slova byla: "Tak mám už dnes ten svátek?" A hned se zajímala, kteří kamarádi jí dnes tedy přijdou navštívit...

Dopoledne jsem zajela nakoupit a upekla buchtu (mou oblíbenou skořicovou, ale bez kakaa a skořice, neb jsem si myslela, že to musí mít babí určitě doma a ona neměla...). K obědu byl jen rychlý hovězí vývar a mastily jsme do školky pro Natálku, Adélku a jejího brášku Péťu.

Myslím, že si to dnes Kája moc užila. Bylo vedro, a tak se každou chvíli koupali, dostali buchtu s jahůdkama a šlehačkou... Tety jim pak donesly také samé mňamky. Já se pěkně připekla. Pálí mě ramena jako blázen.

Zítra bude podobná akce jako dnes. Jen budou dvě děti navíc. Musíme si ten poslední den u babičky pořádně užít! :-)

Den 142.

Neděle

Dnes jsem vařila oběd já a odvezli jsme ho k našim. Doma byla jen mamka, která dělala do půl páté ráno podklady na DPH, a tak byla ráda, že si mohla pospat... Taťka a ségra s Lukášem byli u tety na horách...
Koťátko je zase o týden starší (3 týdny mu jsou) a kuřátkům bude zítra týden. Nakonec jich je 7 a máma kvočna se o ně vzorně stará. Kuřátka byla stále v pohybu, do toho se pletli psi a děti, a tak nemám žádnou pořádnou fotku...

Karolínka zůstala u babičky a ráno s ní pojede na krám. Večer volala ségra, že si to tam moc užívá a je spokojená. Jen teta je z ní už docela utahaná :-).

Jsem ráda, že si spaní opět nerozmyslela. Včera před spaním totiž mluvila o tom, jak se tam moc těší a za chvíli už měla sllzičky v očích a že tam sama spinkat nechce. Dohodli jsme se na jedné noci a byl klid...


Odpoledne jsem si hrála s Kristýnkou. Šly jsme vyvenčit hafíky. Vedla Benjieho na vodítku a byla u toho tak kouzelná, že jsem litovala, že nemám u sebe foťák. Ona moc nemluví, ale gesta, ta má úžasná. Když ho chtěla přivolat (na její vkus třeba moc dlouho čmuchal na jednom místě), mlaskla a tleskla si do nohy... A když šel, hodila takový spokojený výraz! Jako že ho má dobře vychovaného. :-)

Pak jsem si chvíli venku četla a po očku ji pozorovala. Každým dnem udělala o pár kroků víc do prudkého kopce, který odděluje horní a dolní zahradu... A dnes odpoledne se jí podařilo vyškrábat se až nahoru! Ta měla radost. Stála na kopci a hulákala na mě dolů to její: "Aóóój". A dolů to vzala jako na klouzačce po zadku.



A zde je foto po útoku Kristýnky špinavých ruček na můj objektiv... Byla celá rozdivočená, štípala mě, snažila se mě kousnout a měla radost, že se bráním :-). Od Káji okukuje hlavně takové blbosti... Ale byla sladká. Ona je takové pohodové sluníčko. Na sousedku také hulákala "aóóója" a mávala jí. Jen už se nám začíná také trošku stydět!

Zítra ráno je brzy budíček. Musím být v 8 hodin na Poliklinice kvůli té mé cystě na štítné žláze. Našla jsem si novou pani doktorku, tak uvidíme. Na Bulovku vážně nepůjdu... Pak objedeme s taťkou pár zákazníků a zajedeme si pro Káju k mamce na krám. Možná s ní pak zajedeme do hračkářství, ať si vybere něco hezkého k svátku.

Den 141.

Sobota

Dnes jsme celé dopoledne nevěděli, co vlastně podnikneme. Měli jsme dvě možnosti. Buď se pojede k dědovi Kůťovi nebo odpoledne k Denise na grilování.

Ráno jsem zajela nakoupit, a pak čekala, jak se rozhodne zbytek rodiny. Alešovi se podařilo mezi tím ještě uspat Kristýnku, a tak jsme čekali, až se probudí.

Vyhrál děda a koně...

Taťka rozhodl, že dnes jsem já za tátu a on za mámu, takže budu řídit až do Chlístovic. Vzal si foťák a začal dokumentovat cestu. Nafotil mi tachometr, hodiny, kamerový systém, blondýnu, která by prý mohla jet s náma... Naštěstí ho to brzy přestalo bavit. Když fotil, bylo to lepší. Kecal mi pak totiž do řízení. Výsledkem akorát bylo, že jsem chtěla na každé benzíně stavět a přesednout si. V něčem jsem byla přeci jen lepší než on - ve spotřebě! :-)

U dědy byl klid a pohoda. Tam nikdo nikam nepospíchá. Vypili jsme si kafe, šli se kouknout na koníky. Já se prošla po okolí a našla mladého kosáka, který se maskoval v listí...

Děda pak osedlal Oukynu a my koukali, jak jezdí. Kiki byla z koníků nadšená. Hejkala, aby si je mohla jít pohladit...

Na tenhle okamžik se Karolínka vždycky nejvíc těší - když jí děda řekne, že může jet! Září a ani nedutá. Byla by vždycky nejraději, kdyby ji nikdo nedržel, ale to si zatím děda nedovolí...

Když si Kristýnka všimla, že sedí Kája v sedle, začala se toho také dožadovat, a tak i ona poprvé jela na koni :-). Oukyna poznala, že veze malé mrně a i její krok byl najednou takový "opatrný". A Kiki se culila... Ani nechtěla dolu.




Pak jsme si ještě ogrilovali klobásky a holky se pomazlily s čičinkou... Uteklo to hrozně rychle a my museli jet za hafanama. Nechali jsme je dnes raději doma. Megan totiž dost kulhá a Benjie by nám tam zdrhnul za nějakou zvěří v lese. A nahánět ho hodiny v cizím lese... To už nám stačilo párkrát u nás na poli...

Den 140.

Pátek

Dnešní den jsme si zase moc užily. Šly jsme navštívit tetu Hanku s Lucinkou a Ondrou. Denisa jí tam přivedla Adélku i Péťu, aby nemuseli být opět s ní ve školce.

Takže dětí bylo jako smetí :-). Po obědě jsme šli na hřiště, ale déšť nás zahnal nejprve k nám. Já rychle vyvenčila psy a děti provětraly myšáky.

Pak jsme šli na dřevěňák, kam dorazila i teta Denisa.

Teď tu řešíme, zda zítra pojedeme za dědou na koně nebo ne. Rýmičkuje totiž skoro celá rodina (hlavně tatínek).

Den 139.

Čtvrtek

Ráno jsme naložili děti do auta a jeli odvézt babičky auto do servisu. Aby bylo připravené, až se vrátí z dovolené. Už bylo vážně třeba vyměnit filtry a všechny možné kapaliny...

Pak k nám na návštěvu přijela teta Irča s Natálkou. Přibraly jsme ještě Emmu. Holky spolu chodí do třídy ve školce. Byly neuvěřitelně hlučné :-).

Když jela Irča s Natálkou po obědě domů, šla Kájinka k Emičce. Já si zatím užívala Kristýnku. Poslední dobou ji baví dělat to, co dělám já. S myší byla nebezpečná, a tak jsem si myslela, že ji přečůrám tím, že ji myš odpojím... Ta potvůrka si toho okamžitě všimla a šup s USB do dírky :-). Tak jsem PC raději odložila.

Později odpoledne jsme se sešli všichni na hřišti. Holky si krásně v klidu hrály a Kiki s Viktorem také neměli chybu :-).

Den 137.

Úterý

Dnes dopoledne jsem šla s holkama na úřad za Martinou pro MUMová trička a pak na oblíbené hřiště s tobogánem. Kája se vyřádila. Potkaly jsme tam i tetu Míšu, a tak jsme probraly její blížící se porod. Mimi je prdelkou napřed, tak stále neví, jaký zvolit porod...

Když jsme se vracely domů, zastavila u nás teta Lucka, a tak jsme se domluvily, že si po obědě půjčíme Emičku. Takové půjčky jsou nejlepší :-). Nemusím pak stále odpovídat na to, kdo je doma, ke komu můžeme jít na návštěvu nebo kdo přijde k nám.

Přijde mi, že má Kája nějaké období předpuberty. Nevím, jak jinak bych to nazvala. Cokoliv jí řeknu, aby udělala nebo si vzala, její odpověď je:"Ne." Prostě mi v klidu řekne "ne" takovým tónem, že si mám trhnout... A tak mi přijde, že pak celý den jen ječím nebo se dohaduji. Jsem večer pak tak unavená... Už se těším na tu "pravou" pubertu. :-D

Aleš má právě jednání s jednatelem firmy, jsem tak nervozní, s čím přijde... Kdo můžete, držte palce, ať to dopadne co možná nejlépe pro nás...

Den 135.

Neděle

Holčičky moje! Jsem tak ráda, že vás mám :-).

Ani nevíte, jakou práci dalo vyfotit Káju tak, aby vypadala, že se fotit chce a že ji to baví!!! Zabralo lízátko. :-D

Kristýnka má teď období, kdy ji focení baví, usmívá se a ani za to nic nechce. Doufám, že ji to vydrží co nejdéle...

Dnešek byl bez horečky. Karolínka sem tam zakašle. Podle toho, jak budou holky ráno vypadat, pojedeme k našim.

Den 134.

Sobota

Kdo by řekl, že tohle dítě horečkuje??? Noc byla náročná. Kiki hřála jako kamínka. Naměřila jsem jí něco přes 39. Ráno budíček v 5:30. Napůl jsem spala a po očku ji kontrolovala. Pak slyším Káju: "Mami, jsi nějaká bílá a Kikina taky!" Rychle jsem se probrala. Naše mladá si vzala Sudocream a lžičku a patlala to, kde mohla. Hlavně na pyžamo a na maminku :-))).

Měla jsem nějaké špatné dopoledne. Kájina vstávala s dráždivým kašlem... Rychle jsem vzala psy ven, skočila do auta a jela si pročistit hlavu, koupit chleba a doma vzít všechny sirupy a čípečky... Když jsem přijela, zajímalo Aleše, zda už jsem klidná :-). Jooo, ta chvíle bez kašlíků mi udělala dobře :-).

V poledne přišli Haislíci a ugrilovali jsme si masíčko. Kristýnka zase začala topit, tak dostala čípek a chvíli spala. Pak ji probudilo, že se zamotala do deky a už neusnula. Tak měly s Lucinkou srandu u člunu, který sloužil jako bazének :-).

Kája si odpoledne hrála s Vendy a Kubou. Zítra jedou na tábor, tak se s nima rozloučila. Večer zakončila opět dráždivým kašlem. Zítra budou mít děvčata klid na lůžku. Jen ještě nevím, jak toho chci dosáhnout :-).

Den 133.

Pátek

Dnes jsem tu měla opět "mateřskou školku" :-). Ráno jsem si do MŠ zajela pro Adélku. Denisa slouží, tak ať má alespoň Áďa prázdniny :-). Ještě jsem s ní zajela nakoupit, aby bylo co jíst. Chudák malá skoro nemluvila. Psychicky se připravovala na Meganu. Ona má hrůzu z velkých psů. Ale zvládla to a v poledne dokonce pronesla, že už se jí vůbec nebojí :-).

Přišla k nám i Vendy s Kubou a nikdo se nenudil. Dokonce se mohli i chvíli koupat. Kája pokašlává, tak jsem to omezila na minimum. Namočit a ven :-).

Jen Kikuška mi dělá starosti. V noci měla 38, odpoledne také. Buď to je opožděná reakce na úterní očkování, nebo to jsou špičáky. A tak když jsme vrátily Adélku, šla Kája s Vendy a Kubou na zmrzlinu a já s Kikinkou spala.

Večerní uspávání bylo za trest. Když už jsem toho jejich dovádění měla plné zuby, zavolala jsem tatínka, ale bez jeho pomoci by to bylo asi lepší... Takže byl odejit. A když jsem na pokraji všeho pro něj opět šla, vzal si pivo a sprostě zdrhnul k sousedům!!! Už se těším, až se vrátí!!! :-)))

Jsem zvědavá na dnešní noc...

PS: Opět mi přibylo další ocenění mého blogu od Katky a Kincsem, holky, moc díky!!! Zahřálo to u srdíčka :-).