Den 363.

Čtvrtek

Venku se začíná oteplovat a vše taje. Kája slítla do kaluže a pěkně se v ní vyválela. Potkaly jsme Irču s Naty, a tak šla s nima k tetě Lence...

Jako zástupce našeho vchodu dnes řeším jednu nepříjemnost ohledně neplacení nájemného a není mi z toho nejlíp... Řešit se to ale musí, neboť se stále nic neděje a dotyčná všem tvrdí, že je vše, jak má být a ono není... Pak si člověk říká, kdo z nás dvou je tedy blázen???

Dnes mě hlava nebolí, ale každou chvíli se mi točí...

Káje dnes přišel dárek k narozeninám. Objednala jsem ji novou helmu na kolo. Bude ji mít od babičky... Tak hned holky použily obalový materiál na hraní...

Den 360.

Pondělí

Bolí mě hlava, moc... Vzdávám i gymnastiku. Poprosila jsem Radku, zda to dnes nevezme za mě. Dopoledne jsem byla v MUMu, holky hlídala Míša a tím ji moc a moc díky! Zvládla to skvěle... Dokonce dodala fotodokumentaci, tak dnes nemusím ani fotit :-).




Večer má přijet mamka, snad mě do té doby přestane bolet ta hlava... :-(

Den 359.

Valentýnská neděle

Je krásné se moci probudit sám od sebe. Uvědomit si, že venku svítí sluníčko a že už se mi nechce spát... :-) Ještě krásnější je, když se nám chce oběma vstát najednou a já nemusím nikoho budit a prudit...

Skočila jsem s Meguškou ven a jeli jsme nakoupit zásoby jídla. A že toho bylo! Došlo vážně vše, co mohlo :-).

Babička nám pak před obědem přivezla holčičky a po obědě jsme si dali všichni valentýnský zmrzlinový pohár s malinami! Mňam!

Aleš šel dát Kristýnku spát a já šla s babičkou, Kájou a hafíkama na procházku. Doufám, že Káje udělá ten čerstvý vzduch a sluníčko dobře. Sice měla zase 37, ale nevypadá, že by jí něco trápilo...

Den 358.

Sobota

"Dnes se fotit nebudu!"


Dnes bylo v plánu nakupování potravin, neboť doma nebylo už ani z čeho vařit. Babička měla přijet dopoledne, a tak jsem byla spokojená, že jí necháme holky a pojedeme. Ovšem naše babí zapomněla, že je pozvaná ke švagrové na oběd, a tak bylo vše jinak... Co dát dětem jíst, čím nakrmit hladovou hlavu rodiny??? Tak jsem vzala Káju, psa a šla do číny pro naše oblíbené nudle "tři nitky" a pro tatínka voňavou kachničku s rýží...

Po obědě chtěla hrát Kája nějaké hry, a tak jí tatínek vymyslel jednu novou. Prý "na spinkání". Kája nechtěla dodržovat pravidla, zato tatínek, ten ji hrál děsně poctivě! Až z toho vážně usnul. Po spinkání si vymyslel jednu dospěláckou hru "na uklízení". Tu jsem ale odmítla hrát zase já. Dopoledne jsem toho měla plné kecky...

Babička přijela odpoledne a večer si vzala holky k sobě. Přišla jsem s nápadem jít do kina, ale Aleš začal hrát onu zmiňovanou hru "na uklízení". A tak jsem se i na chvíli přidala a debordelizovala holkám pokojíček. Z kina asi nic nebude, ale nebudu mu, v jeho chuti si hrát, bránit :-D.

A teď bych měla začít hrát hru "na žehlení", ale nevím nevím, zda si nezahraji rovnou "na spinkání".

Tak místo spinkání nastala rychlá akce - rezervace, naskočit do auta a jet na AVATAR... Ty jo, já nebyla v kině ani nepamatuju! A zrovna takový dlouhý filmík. A do toho 3D (můj první 3D zážitek). Jsme oba rozlámaní, mám otlačený nos od brýlí, ale fajn pocit, že jsme si vyšli také konečně společně a bez dětí!!! :-)

Tak teď vám přeji dobrou noc...

Den 357.

Pátek

Můžete hádat, třikrát, kde jsme dnes zase byly! Ano, u doktorky. Kája má virózu :-(. Probírala jsem s ní její imunitu, ale je to přesně tak, jak jsem říkala. Dítě si prý buduje imunitu do svých 8 let. Teď mají prostě "usmrkánkové" období. Dřív se to tak neřešilo. To děti lítaly venku s nudlí u nosu a řešila se vždy jen horečka. Teď už se každá zvýšená teplota sleduje... A tak mi bylo řečeno, že není třeba do ní cpát multivitamíny a jestli chci něco na podporu imunity, doporučila mi sirup Imunoglukan. A tak pro klid duše (hlavně tatínka) jsem ho koupila a budeme ho dávat...

Padla na mne z toho všeho opět taková depka, že se mi dnes vůbec nic nechce. Je tu takový nepořádek, že kdyby sem někdo přišel, asi by nevěřil vlastním očím, ale já mám nějaký útlum či co... Tak jsem si alespoň zlepšila den rychlofocením holek... Už se tak těším na sluníčko!!! Tak alespoň fotky s nádechem léta se mi dnes povedly...





Večer jedu na kontrolu s Hopsim. Tchilli už také pořádně pšíká, tak váhám, zda ho rovnou nevzít s sebou. Další cesta do Stodůlek by se mi nechtěla podstupovat...

Tak jsem se rozhodla vzít na veterinu i Tchilliho. Udělala jsem dobře. Nejspíš to chytl od Hopsiho, který je teď už zdráv. Místo něho dostal atb Tchilli. Nemá to tak silné jako to měl H., tak snad to bude rychle dobré. Také nám pohubl, ale u něho jsem si toho nestačila všimnout.

Cestování MHD byl opět zážitek... Se vždycky tak nějak vrátim do studentských let, když pozoruji ty mlaďochy, jak se jdou bavit. To byly krásné časy :-).

A ještě jsem dnešní den získala ocenění mého blogu od Aranelky... Tímto jí moc děkuji!

Den 356.

Čtvrtek

Kája dnes namalovala pro tetu Jarku obrázek. Kdo by nepoznal, tak to je naše famílie :-). Tak vám nevím, zda jsme vážně tak ulítlá rodina :-D.

Zvláště si všimněte té hvězdy na čele. I tatínek je za princeznu (nebo spíš prince). A dostal mě ten barevný melír u Káji a Kikči :-). To bude mít teta radost...



Kája mi dnes také řekla, že až jí bude 12, tak může jet do Anglie a stát se mušketýrem. To ona by prý moc ráda! :-) Není nad krásné dětské sny...

Pak je tu další dobrá zpráva - Hopsi začal přibývat na váze. Atb asi zabrala, víc mu chutná a už nezdrhá. Už váží 425g (měl v pátek 400g).

Dopoledne jsme se stavily v MUMu. Opět fotit a řešit ples... Když jsme pak šly venčit Megan, zašly jsme za sousedkou do trafiky. Práskla mi, že čeká miminko :-). Tak mám radost! Konečně nebudu v našem vchodu jediná "matka".

No a teď jen čekám, s čím přijde večer Aleš domů. Má schůzku s jednatelem firmy o jeho nové smlouvě. Chtějí mu zhoršit podmínky :-(. Chtěla bych to vidět tak pozitivně, jako naše babí, která pronesla, že to nevadí, že si to Aleš dorovná tím invalidním důchodem... Já bych vážně někdy potřebovala mít náturu Aleše mamky :-).

Den 350.

Pátek

Tahle naše malá čertice má opět horečky :-(. Ráno jsme zamířily k pani doktorce, ta ji prohlédla, udělala CRP a máme virózu...


Do toho jsem si dnes našla veterináře - specialistu na potkany. Pojedu až do Stodůlek a doufám, že mě uklidní... Hopsi se mi poslední dobou nelíbí. Hubne, těžce dýchá a zdá se mi divné i to jeho zdrhání z klece a schovávání se... Je mladej, v dubnu mu bude teprve rok. Tak držte pěsti, ať to není nic vážného... Jsem ho dnes vážila a má jen 400g (Tchilli 520g).

Tak jsem se vrátila z veteriny... Chovat zvířátka se vyplatí :-). Jela jsem až na druhý konec Prahy, ještě že v metru jsem si odpočinula tím "nicneděláním". Hopsi dostal atb a něco na podporu imunity. Prý to v něm pěkně chrčí a asi to má už chronické... Teď se s tím musí poprat hlavně on sám. Za týden kontrola a už by měla být znát změna...

Aleš se tu mezi tím staral o holky. Kája prý měla po probuzení 40 :-(. Ty její horečky!!!

Víkend na horách se tedy zase nekoná :-(. Teta to obrečela, já pomalu taky... Už jsem si představovala to leháro u tety a ono nic :-(((. Tak snad na jaře. Teta totiž jede do lázní, a pak ji čeká operace očí...

Den 347.

Úterý

Poslední dobou dělá Kája na sedačce různé pózy. Sleduje pohádku a u toho je hlavou dole... Dnes jsem si to nafotila :-). Kikča už se po ní také začíná opičit, a tak se občas nestačím divit, když přijdu do obýváku, co to tady mám za dva malé netopýry...






A ještě jsem dnes zjistila, že nám Hopsi bez dovolení opouští klec! Už v neděli ho máma našla volně pobíhat po obýváku. Jenže to se svedlo na holky. Včera jsem zjistila, že je v kleci opět jen Tchilli a Hopsi nikde. Tak ho holky hledaly a Aleš je sprdnul, že když si ho vyndaj, tak ho také ukliděj!!! No, už mi to přišlo divné. Kór když vím, že by ho jen tak volně nenechaly. Kikča si kluky hlídá, nepustí je z ruky a Kája také dává pozor, aby nikam neutekli... A dnes opět klec jen s jedním myšákem! Tak už mi bylo jasné, že za to holky nemůžou. Jen by mne zajímalo, jak se dostává na zem (klec je na skříňce a okolo nic, po čem by mohl sešplhat - snad jen trubky od topení). Tak maj hoši útrum a klec zavírám... Nechci riskovat, že ho někdo zašlápne nebo nám překouše kablíky (to by nás už taťka asi vystěhoval i s myšičkama).


PS: Dnes mi vypatlala Kiki druhou půlku make-upu. To už jsem ale řvala a ona se mohla opět celá koupat...

Den 343.

Pátek

Dnes mají děti pololetní prázdniny. Proto má i MUM zavřeno a já mám VOLNO! :-)

Ráno se Aleš probudil s tím, že "umírá". To víte, rýmička, škrábání v krčku... Musela jsem, jako vzorná manželka, jít do lékárny a koupit účinné kapičky do nosu a nějaký ten Coldrex. Aleš je přesvědčený, že mu zabírá. Já takový pocit nemám, ale to je jedno :-). V 10 hodin usoudil, že už může jít do práce... Léčení bude tedy pokračovat večer :-).

Mezi tím volala máma, zda poslouchám rádio... Hlásili, jak je v Orlických horách kalamita, Jablonné je neprůjezdné. A tak jsem koukla na net a zjistila, že v sobotu a neděli to má být snad ještě horší :-(. A tak jsem volala tetě Jarce, že bude asi lepší, když její návštěvu o týden odložíme... Asi je to rozumné. Teta nešťastná, ale byla ráda. Alespoň se o nás nebude muset bát. Prý tam přes noc napadlo snad půl metru sněhu! Tak začala pořádná zima už i na horách :-).

Kája přišla s větou: "Kde je ta Vendy, začínám se nudit..." až ve 12 hodin, tak to byl úspěch :-))). Pak už jí dorazila Vendy i s Kubou, tak bylo o zábavu postaráno. Také jsme se šli chvíli vyvětrat. Kája s Kubou stavěli sněhuláka.

Kikča opět po O nespala, a tak začíná být protivná... :-( Už aby byl večer a šla do hajan! Jo a Kubovi začala říkat "Boba", takže jsem každou chvíli lítala pro nočník, že chce kakat a ona přitom volala na Kubu :-D. Vendy taky raději říká "teto" než aby vyslovila "Vendy"... Sice mluví stále, ale furt to samé dokola :-).



A teď jsem se dala do pečení kefírové "hnědé" buchty od Aranelky... Už se na ni moc těším... Voní to úžasně!

Den 340.

Úterý

Dnes ráno jsem odvezla Káju s Natálkou, vyzvedla doma mamku s Kristýnkou a jely jsme do velkoobchodu pro věci na ples... Tak máme dekorace a ještě přislíbené nějaké dary do tomboly, hurá!!! :-)

Odvezly jsme mámu do práce a jely vyložit zboží do MUMu. Tam jsem si chtěla udělat čaj a rupnul mi hrníček po nalití horké vody. Bylo velké štěstí, že pode mnou nestálo žádné dítě. Odneslo to jen mé oblečení a trošku mě štípalo břicho... Tak jsem se mohla jít domů převléci do suchého.



Doma jsem se dala do úklidu a najednou zvonek - pošťák! Prý přivezl balíček na mé jméno... Já ale nic neobjednávala, tak jsem byla napnutá, co se v něm skrývá za překvapení! A překvapení to bylo :-), moc milé... Teta Simča poslala mě a Kristýnce dáreček k narozeninám (a i něco pro Káju, aby jí to nebylo líto). A tak máme doma sadu hrníčků s kravičkama a jednu super kravičku na ledničku :-). Snad mi tím teta nechtěla nic naznačit???!!! :-D Tak moc děkujeme!

Den 336.

Pátek

Dnes bych potřebovala den, který má 30 hodin... Čeká mě tu ještě tolik práce! Zítra slavím já a Kristýnka narozeniny. Pozvali jsme naše, tchýni, ségru s Lukášem... Tak jdu na přípravu pomazánek a dožehlit to, co jsem včera už prostě nedala.

Dort peče ségra, tak jsem ráda, že ještě s tím se nemusím patlat...




Odpoledne nás pozvala Míša (naše moderátorka na chystaný ples) na návštěvu. Chtěla jsem s ní doladit ještě pár věcí ohledně moderování, ale děti nám moc příležitostí nedaly. Míša má sedmiletou Natálku (také Rybu) a já se fakt bavila... Holky jsou jak přes kopírák. Tedy hlavně to jejich "kňourání". A o to víc se předháněly, která kňourá víc... Člověka to potěší, že to tak prostě je a že to třeba nezpůsobil on svou výchovou. A přitom to jsou obě tak šikovné holky. Jen jsou to větší cíti než ostatní. Třeba Kikča, ta neměla žádný problém... Teda jeden vlastně ano! Stále tam hledala kočku a dokonce se bála jít dál, neboť čekala, že se objeví Radky kocou (Radka-bradka) bydlí ve vedlejším vchodu a Kája si myslela, že to je její byt :-). Ještě po hodině vzala Míšu za ruku a chtěla, aby s ní šla kočku hledat...

Bylo to moc fajn odpoledne. Dostala jsem ochutnat švestkové pivo! A moc mi chutnalo... Natálka se nechtěla vůbec fotit, tak je Míša nalákala na její boty a šaty. A tak i chvilku postály, abych mohla cvaknout... Škoda, že nebylo denní světlo. Já ty fotky s bleskem nemám ráda.

Den 334.

Středa

Ráno jsem šla s holkama na kontrolu k doktorce. Naštěstí tam nikdo nebyl, a tak jsem byla v klidu, že si Kája domů nic nedonese. Kiki byla statečná, držela a u píchnutí jen kňourla. Její statečnost mě fascinuje. Sedimentace byla OK. Aby to Káje nebylo líto, nechala jí udělat doktorka ještě CRP (má od neděle 37 teplotu, ale nic jí není). To bylo také nízké, tak jsem se uklidnila...

Od rána se zase příšerně nudila, a tak jsem napsala Irče, že si půjčíme Natálku. Tu jsem pak za chvíli s radostí vrátila. Co ty tu předváděly, to byla síla! Naty ráda provokuje, dělá pravý opak všeho, co Kája chce... Vyplazuje jazyk a z toho Kája šílí... No, za tu hodinu, co tu byla, jsem z nich byla naprosto šílená a dostaly i kázání o tom, že takhle se k sobě kamarádky opravdu nechovají!!! Na to mi Kája řekla, že Natálka není její kamarádka a že už nechce, aby u nás byla! A Natálka se také nafoukla a že chce domů, teď hned! No, splnila jsem jí to :-). A příště si dobře rozmyslím, zda si ji k nám vezmu, když potřebuji pracovat... Nenechaly mne ani napsat v klidu mail!

Tak se tu Kája zase úspěšně nudila dál...

Odpoledne přijel Aleš hlídat Kiki a já vzala Káju na gymnastiku, aby nám ji tu ta nuda neukousla... I tam byly holky jak utžené ze řetězu, neustále hučely, řvaly, stále se mne na něco ptaly... Větu: "Pani učitelko, můžu se jít napít?" nebo "Pani učitelko, můžu se jít vyčůrat?" jsem dnes slyšela snad 1000x. Jo, nemůže být každý den posvícení...

A když jsem naprosto zničená dorazila domů, stropila tu Kája scénu, že jsem nalila pití do tmavě modrého kelímku, když ona chtěla ten světle modrý!!! Potřebuji kurz Respektování!!! Nebo ty děti brzy přetrhnu...

A tím to dnes nekončilo. Čekala mne ještě schůze vchodu, kde jsem získala další rok "zástupcování". Jaká to výhra!!! :-)))

A teď, teď jsem zralá jít spát, ale čeká mě tu ještě vyřizování MUMových restů a mailů... Jooo, není nad to být na rodičovské DOVOLENÉ!!!



Katky úprava...

Den 329.

Pátek

Dnes ráno jel Aleš na odběry a v úterý ho čeká nová pani doktorka. Jsem ráda, alespoň se začne zase něco dít...

Kristýnka vypadá líp. Sice v 6 ráno měla zase 38 a já místo spaní přemýšlela, kdy zavolám doktorce... Ale teď už má jen zvýšenou teplotu. Takže atb nejspíš zabrala. Staví si tu kostky, co nám Andy včera přivezla a je spokojená. Ani Kája dnes nehučí, že se nudí. Stavila si puzzle a teď se motá do šátků...




V troubě se peče kuře, musím ještě oloupat brambůrky...

Večer odjíždím k našim. Budu dělat čtvrtletní DHP mámě a tátovi. Snad to půjde rychle a v sobotu večer už budu moci jet zase domů. Aleš tu bude válčit s holkama sám. Babička Vierka mu jistě přijede na pomoc :-).

Den 327.

Středa

Ráno jsem se objednala s Kristýnkou k pani doktorce. V noci opět čtyřicítky horečky a ráno 39, tak už jsem nechtěla čekat další den... Kája zatím počkala s holkama v MUMové školičce.

Ač se mi to jevilo jako viróza a pani doktorce také, udělala raději CRP, které vyšlo vysoké. Díky za tento přístroj! Když já byla dítě, dávala se atb na vše, teď už jen, když je to opravdu třeba. Takže má Kiki Ospen po 8 hodinách. A já doufám, že brzy zabere a už nebude tolik topit...

Sice neumí Kiki moc mluvit, ale i tak už mne umí pěkně ztrapnit. Poslední dobou se jí zdá, že jsou všude čerti. Začalo to v pátek v MUMu, kdy ukazovala na jednu maminku (postarší, rozcuchanou a takovou umouňenou v obličeji) a dělala "bllbllbll...", já ji u toho oblíkala a povídala si s Luckou a jen jí tak mezi řečí říkala: "Ty tam vidíš čerta, jo..." A ona stále kývala, ukazovala a dělala "Bllbll...". Tak mi to nedalo a otočila jsem se, kde že to ten čert je. A sakra! Ona to ta pani. Tak jsem Kikče vysvětlila, že tam opravu není čert, že netuším, kde ho vidí... A ona dodala: "Teta bllbll" :-D. No to už jsem se dusila smíchem a byla rudá jako rak.

Doma pak prohlížela knížky a všechny tmavé postavy byly čerti. Dnes přišla do čekárny jedna holčička s babičkou. Ta babička měla na hlavě kožešinovou čepici a kabát. Kikča hned vykulená, že tam je čert! Ještě že si nás ta pani nevšímala :-). No a korunu tomu dala v ordinaci, kde za čerta označila sestřičku (ona má sestřička takový načechraný účes z černých vlasů :-)))). Tak se pobavila sestra i pani doktorka... Nevím, jak na to přišla, proč ty čerty vidí všude (z horečky to snad nemá). Určitě jí tim doma nestrašíme...



Kája se dnes opět hrozně nudila. Slyšela jsem to asi 10x. A to jsem jí vymýšlela všechny možné aktivity. Hlavně jsem jí chtěla zapojit do domácích prací, ale zrovna tohle za zábavu nepovažovala :-). Tak mi pomohla akorát roztřídit spodní prádlo, které pak Kiki úspěšně smíchala dohromady. Také jsme vyrobily loutky z roliček od toaleťáku a nechala jsem si učesat na hlavě kreativní účes. Před tím jsem ale málem přišla o část vlasů... Stříhala jsem dnes holkám konečky vlasů. Pak si Kája vlezla za mne s tím, že mě učeše... No, řvala jsem hodně, snad už si to, holka moje, zapamatuje...

Den 326.

Úterý

Venku je stále zima zimoucí. Jsem docela ráda, že nikam nemusím. Aleš šel dokonce ráno se psem a já mohla zůstat s holkama v pelíšku...

Noc byla hrozná. Kiki horečkovala snad celou dobu, ležela mi na ruce a zahřívala víc než peřina :-(. I přes den stále srážíme a ruce mám vytahané jako opice. Nejraději se totiž chová...

Trošku jsem si hrála s foťákem a upravovala v něm jednu fotku Káji. Zde je výsledek:



Dál jsem pokračovala v organizování plesu a telefon měla neustále na uchu... Tak jsem zase o malý krůček dál.

Káju si vzala odpoledne Irča k sobě, tak se tu celý den se mnou nenudila (jen dopoledne). To je vám hrozný povahový rys Ryb (alespoň jsem to četla a Kája to jen a jen potvrzuje). Musejí mít neustále nějakou zábavu, jinak se nudí a stále to opakují nahlas :-))). To už i to malý nemocný dítě se umí samo zabavit líp jak to velký...

Den 323.

Sobota

Ráno bylo všude krásně bílo. To se v Praze skoro nevidí... Až to ve mně vyvolalo radost a chuť fotit...

Venku jsem potkala Irču s Natálkou, jak jdou bobovat, tak jsem se dohodla, že jim přivedu i Káju. Místo toho jsem tam s nima zůstala celou dobu.

Když jsme si dostatečně užily sněhu, šly jsme domů čekat na babičku a převléci se do suchého. Pak se jelo k prababičce...






Prababička Danuška nám uvařila výbornou houbovou omáčku. Holky seděly u malého stolečku a způsobně jedly lžící polévku, pak omáčku... Ani jsem nevěřila vlastním očím :-). Pak jsme si dali kávičku a babička vytáhla staré fotky. Aleše děda také rád fotil, a tak bylo na co koukat...

Den 319.

Úterý

Dnes ráno jsem opět tak trošku nestíhala... Ráno jsem naložila obě holky do auta a jela odvézt Káju do školky. Aleš měl jet brzy do práce. Zvládla jsem s Kiki ještě větší nákup v Albertu a mastila domů. Překvapilo mne, že je Aleš doma... No, nerozchodil kyčel, tak se s bolestí vrátil a poctivě cvičil. Vidět ho cvičit, to už je něco! Náš tatínek má totiž Bechtěreva. Další ošklivá nemoc, na kterou není zatím lék... Dokonce si tu upravil rotoped, který dostal ke svým 30. narozeninám (bylo mu teď 33) a jel na něm snad 2x. Slouží mi tu jako držák nevyžehleného prádla...

No, raději už nekomentuji, co by měl nebo neměl dělat. Připomínám akorát návštěvy lékařů (zrovna ho dvě čekají v lednu, ale ani u jednoho neví termín...). Hlavní je, že už jsme se s tím naučili žít a tak nějak to neřešíme. Víme, jak to do budoucna asi bude vypadat a umíme si z toho dělat i srandu. Jinak to snad ani nejde brát. Všude je něco :-).





Tak jsem mu doma nechala Kristýnku a jela na poštu vyřídit reklamaci mixéru...

Jako dobrá rehabilitace pro Aleše bylo i luxování. Bolest nebolest, rozhýbat to musel :-). Já zatím vařila oběd.

Pak jsem jela pro Káju a tatínek uspal Kiki a vyrazil vydělávat penízky. Já se začala věnovat přípravě na organizování plesu, a pak k nám přišla na návštěvu Irča s Natálkou...

Dnes jsem se vážně nezastavila... Ale vlastně ano. Jednou... Když jsem dokola projížděla Nikolky prezentaci. Nejprve jsem četla, podruhé prohlížela fotky (šla by krapet zpomalit?)... Ona byla sluníčko snad od miminka... Právě dnes se s Nikolkou všichni loučili... V duchu jsem byla s Marcelou a její rodinou...

Den 317.

Neděle

Tak už to začíná... Jedna velká nestíhačka...

Bojím se, že blog bude teď krapet pokulhávat.





Dopoledne byla Kája s Nikolkou bobovat, na oběd přijela babička Vierka a odpoledne přijela teta Lucinka s Lukáškem. Modelovali si s holkama, neboť já odpadla a trapně při návštěvě usnula...

Končí klid a začíná běžný denní chaos. Chce to, se zase zajet a udělat si nějaký ten "provozní řád" :-). Myslím, že i farmaření vezme brzy za své... Doufám, že alespoň na focení si vždycky udělám chvíli...

PS: Tak díky Jitce (blog rejcka) už vím, že dnes prožívám Syndrom návratu z dovolené :-). Sedí na mě vážně všechny příznaky...

Den 316.

Sobota

Druhý den nové roku si moc užívám...

Už to ráno! Byla jsem probuzena příjemným hlazením od svého mužíčka... Už jen to, že vstal první, bylo pro mne neuvěřitelné :-) (ono už bylo taky 10:30). Pak mě překvapil čerstvě upečeným chlebíčkem... Jeho vůni jsem cítila i ve snu...

Chvíli na to nám babička přivezla holky a Benjieho. Děvčata zvládla pobyt u babičky naprosto v pohodě. Málem ze mne vypadlo: "Tak to je paráda, to můžou spinkat u babičky každý víkend!" :-DDD Ale pomlčela jsem a jen s radostí poděkovala... Babí si tu nechala Benjieho a jela ke svému bráchovi na oběd. Původně měla jet autem, ale venku byla taková klouzačka, že zvolila raději MHD.

Díky tomu, že jsme si přispali a doma chyběly suroviny na přípravu oběda, řekli jsme si, že si na něj po dlouhé době zajdeme... Naše cesta mířila do Village, kde máme oblíbené jídlo u Pandy a holky si dnes směly vybrat na co mají chuť. Vyhrál Happy Meal. Každá k němu dostala jednoho Chipmunka, tak měly velikánskou radost (Kája totiž dostala od Ježíška DVD Alvin a Chipmunkové). Řídím se heslem, že všeho s mírou. Proto ani Mc Donalda striktně nezakazuji. Jednou za čas ho dopřeji sobě i dětem...

Když se holky najedly, pohrály si v hracím koutku. Pak si přály jít na zvířátka do Petcentra (Kdyby mě manžel neupozornil na to, že mají změněná loga, tak bych si toho ani nevšimla... Tuto jejich investici jsem moc nepochopila). On manžel dělá pro Gimborn už hodně let obchodního zástupce, takže jsme v Petcentrech jako doma :-).

Pak jsem zatoužila po kávě... Když mě Aleš kdysi balil, brával mě pravidelně do Village na kávičku. Holky dostaly po kopečku výborné jahodové zmrzliny a my dva si vychutnali výbornou kávu (já ledovou a Aleš nějakou speciální...). Seděli jsme, pozorovali holky, jak jim chutná pravá italská zmrzka a bylo nám tak dobře...

Den 313.

Středa

Dnes jsem nějaká bez nálady. Ani focení mě dnes nebavilo... Tak jeden rychlý cvak se svíčkou. Ta fotka tak nějak vystihuje moje dnešní rozpoložení...



Odpoledne jsem se dokopala k tomu, abych alespoň došla s holkama nakoupit. Pustila jsem se do výroby pomazánek na zítra. Už se docela těším, až bude celý rok 2009 za námi. Slibuji si od toho nového, že bude alespoň trošku lepší než tento. I ta troška mi bude stačit...

Holky tu mají Vendy, tak se tu smějou. Jsem ráda. Přenášela jsem na ně svou špatnou náladu. Kája od rána kňourala a já nebyla schopná ji zabavit. Také jsem se dnes rozloučila se svým starým foťáčkem. Doufám, že se s ním bude Dušanovi fotit dobře. Měla jsem ho moc ráda...

Sedím tu a přemýšlím, co si budu přát do nového roku... Pak mi přijde mail od jednoho člověka a už to jede... Já už vím, co si taky budu přát! Ať jsem obklopena lidmi, kteří mi neodsávají moji energii... Nejhorší, co může být, je srážka s blbcem! A že to byl dnes zase nářez!