Den 346.

Pondělí

Mám za sebou další den, kdy si říkám, že kdybych byla ta "opravdová" máma na rodičovské dovolené, bylo by mi líp :-). Jenže to by byla asi nuda... A asi to mám v krvi. Holt geny jsou geny...

A tak mám za sebou dopoledne ve školičce, kde bylo 14 dětí (+2 erární). Z toho mne krapet bolela hlava. Pak jsem hnala se psem a s Kiki ven, jela pro Káju k mámě na krám (byla s ní ráno u zubaře, aby doplnil vypadlou plombu), pak zase rychle domů... Ve 4 odjezd na gymnastiku (dnes bylo málo dětí). Pak rychle večeři, vyvenčit psa a odchod na MUMovou schůzi... Řvoucí děti jsem tu zanechala tatínkovi...

Na schůzi se mimo jiné degustovalo víno na ples, a tak mám teď takovou příjemně "unavenou" náladu a přeji vám všem dobrou noc...

Den 292.

Středa

Ráno se na mne tiskla rozpálená Karolínka. Teplota opět přes 40 :-(. Zavolala jsem k doktorce a sestřička řekla, ať přijdeme rovnou ráno, že nás vezme přednostně mezi odběry.

Vzala jsem z domova moč, která byla v pořádku, v krku nic, na poslech čistá a CRP nízké. Vypadá to na virozu, pokud se neosype a nebude to 6. nemoc, kterou ještě neprodělala.

Byla to úleva, ale zlepšení nepřišlo. Stále jí horečka stoupá, tak srážíme... Když srazíme, cítí se dobře. Pokud bude horečkování pokračovat i zítra, máme přijít v pátek na kontrolu.

I kdyby jí už mělo být dobře, do školky nemůže dříve jak ve středu. Přijde tím o besídku :-(.



Aleš přijel domů ve 4 hodiny a já jela na gymnastiku. Bylo fajn, odpočinout si od vlastních dětí a protáhnout si tělo.

Dnes má Aleš 33. narozeniny. Ráno dostal pusu :-). Dáreček-nedáreček byl předán už v neděli a moc mě potěšila reakce, kterou vyvolal... Aleše brácha má narozeniny zítra, hned se Alešovi chlubil nejnovějším (a zároveň nejdražším) mobilem, co dostal od své manželky. Náš taťka si ale uvědomil, že o tom to není. Že on má doma manželku, která ho miluje a je ráda, že se jí každý den vrací domů. Která se mu stará o jeho dvě holky a záleží jí na něm, jako na partnerovi... Mým dárkem byl dopis, vyznání... Vím, že Aleš na to není, ale o to víc mne překvapila jeho reakce a slova, která řekl. Jsem ráda, že ho mám :-). Blog sice nečte, ale i tak chci, aby to věděl. Tak ještě jednou vše nejlepší, taťko!

Den 271.

Středa



Teď jsem celá mimo. Před chvílí přijela tchýně (nečekaně) s tím, že jí asi někdo vykradl byt :-(. Tak se Aleš sebral a jel tam s ní... Prý řišla domů a překvapilo jí, že má otevřené kuchyňské skříňky a vše vyházené. Parchanti nejspíš vypáčili dveře ze zahrady... A to si babička ještě myslela, že si u nás zapomněla včera telefon. U nás ale bohužel není, takže ho nechala doma :-(. Ten vyzvání, ale nikdo ho nezvedá...

Normálně by u ní byla neteř, ale ta je nemocná, tak i Benjieho měla u sebe v práci. Ještě štěstí, že toho babička na ukradnutí moc nemá. Ale i tak to je dost nepříjemné :-(. No, jsem zvědavá, s čím se Aleš vrátí domů...

Ufff, sekat jim ruce, hajzlům!!! Pardon, ale to mě vždycky vytočí... Muselo to být vytipované. Věděli, že tam nikdo není a využili tmy na zahradě.

Zpět ke dnešku. Dopoledne jsem byla s holkama v MUMu. Nějak jsem se ráno nebyla schopná vykopat z pelechu, abych včas dopravila Káju do školky. Tak jsem ji omluvila a šla mi pomáhat do školičky. Byla jsem tam sama. Hanka ještě zůstala doma s Lucinkou a přišly stejně jen 4 děti. Všichni marodí. I Natálka má opět nějakou angínu. Jsem docela ráda, že s ní Kája byla v neděli jen chvíli venku. Ale ony si brzy přitáhnou domů zase něco jiného, toho se nebojím :-).

Po obědě šla Kája k Nikolce a Kristýnka spinkala. Pak jsme daly Kristýnku a Elišku na hlídání Páje (byla u Radky ještě s její Danielkou) a jely s Radkou, Kájou a Dominičkou na gymnastiku. Neměla jsem dnes žádnou fotku, tak jsem vzala foťák s sebou. Tak malá rychlá koláž z dnešního cvičení.

Kájouš mi dává... Radka ukázala z legrace kotoul z roztažených nohou. Kája se toho chytila a začala dělat jeden za druhým. Tak jsme řekly holkám, ať to zkusí. No, skoro žádná to nezvládla. Ale když jsem chtěla po Káje normální kotoul, byl to děs a hrůza :-DDD. To mé dítě se trošku vymyká normálu.

Ještě jsem chtěla dnes napsat, jakou radost mi dělá, že Kristýnka používá nočníček. Doma chodí nahatá a sama se chodí vyčůrat a dokonce i vykakat. S velkou slávou pak nese nočníček na záchod a před spláchnutím zamáváme a rozloučíme se s bobíkem :-))). Ve školičce má normálně plínku, ale když chodí čůrat děti, chodí také a plínka zůstává suchá... Kočička moje. Bála jsem se, že u ní to snad nikdy nepřijde.

Teď ještě nějak šetrně přestat s kojením a bude to úžasný :-).

Den 222.

Středa

Poslední den měsíce září. Podzim přišel v plné "kráse". Ještě že ten dnešní 222. den utekl tak rychle :-).

Dopoledne se nám sešlo v MUMu plno dětiček. To, že se Kristýnce v noci spustila rýma, jsem už vůbec neřešila. Je spíš zázrak, když jedno z těch minimálně deseti dětí nekašle nebo nemá rýmu... Takhle se buduje imunita!

Kristý neměla pak ani chuť k jídlu a nejraději by se celým dnem "prokojila". Když přišel v půl čtvrté Aleš domů, byla jsem vděčná, že jsem ji mohla odevzdat a jet pro Káju s Natálkou do školky. Ze školky jsme frčely rovnou na gymnastiku.

Natálka měla vyloženě svůj den. Nejen, že se ulejvá při cvičení a musím ji ustavičně honit, ale dnes pošťuchovala ostatní a vůbec nedávala pozor... Holka bude mít brzy pěkné svaly na nohou (dřepy dělala snad 4x). Ale Irča stále říká, že je Naty z gymnastiky vážně nadšená :-D. No dobrá, uvidíme, jak dlouho ještě bude...

Kája je také případ. Ona je to vcelku šikovná holčička. Asi nějaké ty geny v ní zůstaly, ale ta její palice dubová! Když jí to hned nejde, tak by se na to nejraději úplně vykašlala a šla si dát raději sváču, napít se nebo alespoň jde na wc... Ufff, ještě že si ji do skupinky bere Radka. Já mám větší trpělivost s cizíma dětma, než s těma svýma :-D.

Doma na nás čekal nevrlý tatínek. Klečel na všech čtyřech a s brbláním luxoval... Pak povídal, jak byla Kristýnka celou dobu v dobré náladě. Úžasně si hráli, stále se něčemu smála... Pak tatínek vyluxoval celý byt a v momentě, kdy potřeboval na pár minut pracovat, tak madam stihla přivézt kytku a celou ji vysypat. Hlína byla všude! Tak to po ní uklidil... Další zrada byla, když mu volal šéf z práce. Telefon na 1 minutu čistého času a když se otočil, Kiki matlala hlínu a sypala ji po obýváku... Jooo, jsem se docela bavila. Jsem ráda, že si zakusil, co to je, doma uklidit a vědět, že za hodinu, už to nebude poznat...

A to jsem mu ještě oznámila, že se teď nebudu moc často zdržovat doma (holt burza si žádá své oběti)... Asi neměl dnes svůj šťastný den :-D.

Den 215.

Středa




Dnes nebyl čas fotit, a tak takové ilustrační foto, že byla dnes opět gymnastika :-).

Dopoledne jsme byly s Kiki v MUMové školičce. Máme moc fajn dětičky, snad jim to vydrží :-).

Den 206.

Pondělí

A je to tady! Začala nám gymnastická přípravka. Holčiček plno. Přišly i ty, co jsem neměla napsané a nedorazilo pár těch, co zapsané byly. Tak se nám to tak nějak vyrovnalo a počet naštěstí nepřesáhl 20 kousků. Díky Radce se to dalo vše zvládat. A dorazila i Vendy, kterou chci zaučit nebo bude alespoň hlídat naše malé princezny...

Káju a Kiki měl nastarosti tatínek. Ráno jsem si zavolala k pani doktorce a nechala si předepsat pamycon. Tak snad rychle zabere a zbavíme se té protivné rýmy všechny tři.

Jsem utahaná jako kotě. Nezdá se to, ale pohybu jsem měla za tu hodinu a půl až až. Mám dobrý pocit z toho, že dělám i něco sama pro sebe. A moc mě potěšila Lucka Krausová, které se zdá, že jsem zhubla! No, velikost oblečení tomu nenasvědčuje, na váhu raději nelezu, ale těší mě, že to tak alespoň vypadá! :-DDD.

Fotit jsem nestíhala, tak jen ilustrační foto před odchodem z gymnastiky. Když jsem viděla ty holky, jak tam cvičí, došlo mi, že tyhle prťátka mají před sebou ještě dlouhou a náročnou cestu, aby se na "to" dalo hezky koukat :-))).

Den 196.

Pátek

Dnes opět velká nestíhačka... Dopoledne MUM a odpoledne gymnastika. Babička si vezme Káju k sobě na noc, tak alespoň to :-).



Teď jsem se vrátila z gymnastiky, totálně propocená a vyřízená... Chodím si vše oživovat, snažím se cvičit, abych si to lépe uložila do hlavy. Bylo by to fajn, kdyby Kájina nebyla taková svéhlavička a Kikina takové vysmáté zlobítko neposlušné. Jestli k sobě nikoho neseženu a nebudu mít Kikinu komu píchnout, tak to můžu rovnou zabalit. Tak jsem se na to těšila a teď se trošku děsím...

PS: A teď si tu tak vychutnávám Kristýnku (Kája je u babičky) a došlo mi, že se krásně rozmlouvá. Takových nových slov dneska! Třeba mi teď řekla: "Bebí, auva, tady!" Nebo panence začala říkat "mimi" a když se vykaká, tak ukazuje, že má "boba". A teď se jí ptám, kde je Kája? A ona: "Nenééé" (jako není) :-))). Také jsem zjistila, že má problém s písmenkem "K". Bohužel mají obě holky jméno od K. Když chce říct Kája, zní to něco nezi "tátou a tájou" :-). Pak jsem si říkala, co budu dělat, když nebude umět říct Kiki! Ale hned mi došlo, že Kristýně se dá říkat i Týna :-). A to jí problém nedělá (to opakuje). No, už se těším, až nám dnes přijde táta z práce... Potřebuji se nějak nabít, potulit, pomazlit...

Den 194.

Středa

Dnes ocenila moje autíčko a zejména dárek k úvěru (nabíječku autobaterie)teta Lucka :-). Bohužel ráno nenastartovala auto, a tak volala sos... V poledne jsme ji hodila s Viktorem pro Emmu také. Ještě že to autíčko mám :-).

Ráno se neobešlo bez slziček. Kája se špatně probudila. Prý byla nevyspalá a začala hned plakat, že nechce do školky. Že je škoda, že nejsem pani učitelka... V autě byla dobrá, ale když jsem ji předávala pani učitelce, začala znovu. Vadilo jí, že tam je zase jiná pani učitelka, kterou nezná... Ale když jsem tam pak vezla ještě Lucku s Emičkou, hlásila mi, že už je Kája OK :-). Doufám, že se to nebude opakovat často.



Po obědě jsem paní z podlahové firmy vysvětlila, co je třeba ještě vše v MUMu předělat... Usmívala se a říkala, že nic není problém... Tak budeme doufat!

A odpoledne nás čekala gymnastika. Kája natěšená... Přišly další tři holčičky, které by moc chtěly chodit cvičit... Takže máme 18 nových gymnastek. Jediný problém (a asi ten největší) je, že Verča, která mi slíbila, že bude se mnou trénovat, se dostala na VŠ do Plzně. A tak jsem se tam dnes domluvila s jednou maminkou, že mi bude pomáhat. Byla moc sympatická, sportovně vzhlížející, tak snad to nějak půjde...

Pak si Kája přála jet na chvíli k babičce (je to kousek od gymnastiky). Úplně mi vypadlo, že tam k ní chodí neteř po škole, a tak jsme jí udělaly malou přepadovku. Měla tam kamarádku a tvářila se dost vyděšeně, když jsem přišla. Kája šťastná (neteř miluje), Terka vypadala také nadšeně. Jen pro Kiki to je cizí člověk. Už se moc nestýkáme...