Den 156.

Neděle

Dnešní den byl ve znamení přeměny dětského pokojíčku. Ráno jsem se probudila s tím, že by to chtělo pořídit holkám palandu. Kristýnka má na svoji malou postýlku tak trošku "alergii", že když jí tam položím, je za chvíli s pláčem vzhůru.

Vyrazili jsme tedy dopoledne do Ikey a šli jsme téměř najisto. Jelikož máme nábytek v dětském pokojíčku v barvě javoru, nějaká dřevěná palanda nepřicházela moc v úvahu. Vyhrála to tato palanda a k ní jsme ještě vzali nějakou nižší matraci pro Káju na horní patro. Kájinka byla taaak nadšená. Když jsem se snažila zjistit, který baldachýn se jí líbí, tak mi stále opakovala, že ta postýlka (nad kterou byl ten baldachýn vystavený) se jí nelíbí, že ona chce tu svojí novou palandu! :-) Dali jsme si rychlý oběd a museli jít naložit tu novou postel! Nebo by se už Kája asi zbláznila...

Radost nám trošku překazil přepravní rozměr palandy. Já už předem věděla, že bude náš taťka tak trošku pěnit. Ale našlapal to tam. Bez nás, ale zavřel i kufr! :-) Tak jsme šly zatím na skákací hrad a hřiště. Přijel si pro nás a auto vypadalo také neponičené, tak jsem si oddychla. Rychle jsem doma vyklidila pokojíček, nafotila Káji postel (než ji taťka rozebere) s tím, že ji dám na net a mohlo se začít šíbovat s nábytkem a stavět tu PALANDU!

Kája nadšeně asistovala. Kristýnka naštěstí spala. Když se probudila, byla děsně nadšená i ona :-).

Teď už obě spinkaj ve svých nových postýlkách a já bych si moc přála, kdyby tam vydržely až do rána... Nepochybuji však o tom, že první noční kojo bude už tak ve 12! Ale má to výhodu - jen si vedle ní lehnu a je to! Také by mě zajímalo, kolik nás ráno bude u Kiki v posteli :-DDD.

Den 130.

Úterý

Dnes toho bylo nějak moc :-). Ale v dobrém slova smyslu. Po několika týdnech až měsících nejistoty (co se manžela práce týče) se konečně začíná něco dít a ze mne padá velký balvan... Hned je nálada lepší. A od srpna snad bude zase vše, jak má být...

Ráno jsem volala k pani doktorce, abych objednala Kikču na očkování. Měly jsme jít v 15ti měsících, ale od té doby měla stále rýmy, rostly jí zuby nebo bylo něco jiného špatně. A tak jsme se k ní dostaly až v 17ti měsících :-). Dostala včeličku poslední hexy. Ani moc neprotestovala, jen ji vadila lepenka, tak si ji hned doma sundala. Kája ráno hlásila, že chce jít také na očkování a když to pak viděla, šeptala mi, že už si to rozmyslela :-). Za měsíc nás čeká poradna a další očko.

Nějakou chvíli po očkování k nám přijela teta Lucka s Emičkou a Viktorem. Viktora jsem ráno také objednávala na 1,5 letou prohlídku a očkování. Na toho se ale dostalo až před 13. hodinou, a tak byli s náma chvíli na hřišti a u nás na obídku. Hezky jsme si to s Luckou rozdělily :-). Já uvařila těstoviny a ona donesla omáčku! Mňam, jsem si pochutnala!

Pak to moje malý dítě šlo spinkat a velký koukalo na pohádky. Do večera jsme pak byly na hřišti. Vedro bylo příšerný, tak jsme se snažily držet ve stínu. S Kikinky touhou, se stále klouzat, to ale moc nešlo :-).

Teď nám tu taťka zachraňuje rybičky. Kája je dnes úspěšně 2x překrmila. Až tak, že se jim zkazila voda a lapaly chudinky na hladině po vzduchu...

Den 122.

Pondělí

Léto, kde jsi? Sluníčko ani nevykoukne, venku zima. Vítr fouká a děti zlobí doma. Irča mi přivedla Karolínku ze školky a Natálka zůstala rovnou u nás. A tak jsem je vyfotila, princezny naše :-).

Dnes slaví narozeninky Tadeášek! Dva roky to jsou, co vykoukl na tento svět. A mě to přijde jako včera... Tak všechno nejlepší!!! Posíláme velkou pusu do Brna...

Večer mám rozlučku v MUMu. Jsou před námi dva měsíce prázdnin a 3 holčiny už v září půjdou do práce... Tak si ten večer pořádně užijeme!

Den 104.

Čtvrtek

Dnes se nestalo nic zajímavého. Kristýnce teče permanentně nudle z nosu. Odpoledne jí dokonce vylítla teplota k 38, ale srazily jsme to a je klid. Že ona si s těma zoubkama vždy tak užívá!!! Nudily jsme se proto celý den doma. Jsou dnes i divné tlaky. Bojuji s migrénou. Rozjede se, nerozjede...

Když Kristýnka spala, zametla jsem, vytřela a měla dobrý pocit, že to chvíli vydrží čisté... Vydrželo to vážně jen chvíli. Jen co se probudila, vyštrachala někde tuto ozdobu a hodila ji plnou silou na zem. A tak si říkám, že střepy znamenají štěstí...

Aleš přivezl odpoledne Káju ze školky. Zítra ji budu mít doma. Požádala mne o to dnes ráno pani učitelka, která ztratila hlas a jen šeptala... Zítra budou dvě třídy spojené, a tak prosily maminky na rodičovské, aby si nechaly starší dítka doma.

Den 98.

Pátek

Dnes ráno jsem nebyla schopná se probudit. Představa, že musím rychle vypravit Káju do školky, vyvenčit psa a nejlépe ještě Káju odvézt (manžel toho v noci moc nenaspal, a tak ráno nebylo v mých silách ho probudit), mě přimněla k tomu, že jsem vzala telefon a Káju ze školky omluvila. Protáhla si buzení o půl hodiny později a spala dál. Každá minuta byla dobrá...

Dopoledne jsme byly v MUMuové školičce. Jako každý pátek byla plná holčiček a jen jednoho chlapečka... Vyráběli jsme sluníčko z krabiček od sýrů :-).

K obědu si Kája přála krupicovou kaši. Nikdy ji nemohla pozřít a poslední dobou by ji jedla klidně každý týden. Já si k ní přikusovala zbytek jahodových knedlíků. Sladké jídlo si už dlouho nedám... A pak jsme všechny zalehly a spaly a spaly...
Venku prší, přímo leje. A tak jsme zavřené doma, srazík s holkama ze ZŠ padnul. Měly jsme se sejít u Evy na zahradě... Tak snad jindy.

Volal děda Kůťa, že má zase nového poníka a zda nechceme přijet. Zítra tedy vyrazíme směr Chlístovice. Asi bude potřeba sbalit gumáky a pláštěnky :-).

PS: Dnes se tetě Káje narodil malý Mikuláš. Tak má Mája a Filípek malého brášku. Gratulujeme a přejeme hodně zdravíčka a štěstíčka. Ať je to pohodové miminko!

Den 97.

Čtvrtek

Dnes ležel foťák celý den bez povšimnutí. Vyfotila jsem dvě nouzové fotky s tím, že se budu stydět je sem vůbec dát. Večer holky řádily v ložnici, blbly s lampičkou, a tak jsem je u toho cvakla. Pak jsem musela ložnici opustit a povolat tatínka, aby je zahnal do hajan. Nějak mi dnes došla síla...

Dám vanu a půjdu spát...

PS: Teď mi přišel mail od pani učitelky Mileny a v něm fotečky spokojeného koťátka. U jejího vyprávění jsem se musela smát!!! Tak alespoň něco veselého dnešní den...

PSS: A teta Zuzanka z Brna má dnes "30". Tak jí přejeme hodně štěstíčka, zdravíčka, lásky, radosti s TT a do budoucna další malý uzlíček štěstíčka...

Den 74.

Úterý

Dnes zůstal náš taťka doma. Měl nějaký bolebřich, a tak na trasu nejel. Vstal s nezvykle dobrou náladou :-). Káju jsem do školky a ze školky vezla sama. Mám ze sebe radost. Už se umím i plynule rozjíždět do kopce bez ručky. A co je hlavní!!! Předem z toho nestresuji, když mám v kopci zastavit :-). Chce to praxi a víc jezdit... Bylo by fajn, kdyby taťka na novém místě (jestli nějaké bude) dostal služební vůz a já měla volné pole působnosti. Ale to bych asi zatím chtěla moc :-D.

No, každopádně byl Aleš nějaký akční, vyluxoval celý byt, seřídil dveře na balkon a dokonce zahlásil, že večeři vaří on sám. Já tedy musela zajít do krámu pro ingredience. Tak jsem zvědavá, co bude k jídlu. Prý mi chybí kreativita. Tak to jsem na tu jeho večerní zvědavá :-DDD.

Venku je ošklivo, Kristýnka má stále teplotu (v noci horečkovala), a tak nám Kája hrála divadlo :-).

Teď šla k tetě Irče hrát si s Natálkou. Tak je spokojená a Kristýnka tu sundavá lepenky... U toho druhého dítěte jsem taková nějaká víc laxní :-D. Ať si sundavá, když jí to baví...

PS: Večeře byla vážně kreativní :-DDD. Někde v TV koukal na recept, kterým mě hodlal okouzlit. Což o to, okouzlená jsem byla už jen tím, že chtěl večeři udělat sám a ještě mě překvapit. Takže do poslední chvíle mlčel...

Postup byl takový, že si vzal mé čtyři oblíbené skleněné hrnky na kávu a pronesl, že doufá, že v troubě neprasknou. Pak vzal asi půlku másla a vymazal je :-). Nastrouhal celou cihlu sýra a nakrájel šunku na malé kostičky. Pak vrstvil do hrnečků... Tuším, že to byla vrstva sýra, pak šunka na které bylo rozklepnuté vajíčko, sůl, pepř a zase vrstva sýra... Do trouby dal hluboký pekáč s vodou a v ní pekl ty "hrnečky s překvapením" :-D.

Z kuchyně jsme byly odejity :-). Přišla jsem, když nandaval a chtěl dostat náplň prvního hrnku na talíř. A výsledek? Talíř na x kusů a směs stále v hrnku. Když jsem viděla, co má v plánu, nadechla jsem se, abych ho zarazila, ale byl rychlejší :-DDD. A tak jsem zase raději odešla :-DDD.

Ocenila jsem jeho snahu, jeho chuť, se kterou do vaření šel. Výsledek čekal jiný, a tak byl i částečně zklamaný, ale u nás se jí vše (nebo spíš já spapám úplně vše), takže jsme si pochutnali... Dokonce i do Káji to padalo. Ale myslím, že si svou kreativitu zase na dlouho dopředu vyčerpal :-DDD.

Den 73.

Pondělí - domácí nuda...

Dnes ráno stálo za prd. Kája kašlala a Kristýnka měla teplotu. A tak jsem Káju nechala ze školky doma a raději zašla k doktorce (máme do 2 minuty od baráku). A myslela jsem si správně, že to bude od zoubků... A tak si přeji, aby už konečně vykouknul!!!

Kája se k pani doktorce tak těšila, že jsem jí musela slíbit, že ji také vyšetří. A tak ji poslechla a řekla, že je čistá. Vše to stihne odkašlat.

Po dnešku jsem si řekla, že Kája do té školky půjde! Přes den ani nezakašlala a akorát se doma nudí.

Za chvíli musím oběhnout barák, rozdat nové klíče od vchodu a od 20:00 mám zase MUMoschůzi... Tentokrát ne v MUMu, ale u Báry. Tak zvažuji, jak se k ní dostat. Když si vezmu auto, pak tu taky nebudu muset zaparkovat... Takže zbývá bus a nebo že pojede Zuzka autem a vzala by mě s sebou... Uvidíme.

Den 68.

Středa

Dnes dopoledne jsem se opět snažila poklidit. Nebo přesněji řečeno, udělat to nejnutnější. Chvíli jsem se věnovala focení zvířátek a Kristýnky. A když Kristý usnula, uvařila jsem oběd a pročistila staré fotky v PC. A že jich tam bylo!

Kristýnka Tchilliho vážně miluje. Sama si říká, abych ho vyndala. Dnes ho nehodlala ani Káje půjčit. A když jí ho vzala, spustila hrozný řev a strašně se rozčílila... Potkana jsem musela uklidit, protože pak řvala i Kája, že je Tchilli její a Kristýna jí ho vůbec nechce půjčovat. Kdyby mohly, tak by ho snad rozpůlily... No jo no, měla jsem po Basíkovi pořídit rovnou dva a byl by pokoj... Ale taťka nechtěl.

Venku jsme si utrhly šeřík, když jsme šly ráno s Kiki vynést odpadky a stavit se v MUMu pro prádlo. A tak jsem si ho cvakla. Zabrala jsem se tak do focení, že jsem si nevšimla, že mi Kristýna opět vyhrabala hlínu z kytky. A dost dobře nasátou vodou... Paráda. To by jí šlo. Že by byla zahradnice po babičce? Babí má dokonce vysokou hnojárnu :-). A u ní doma je také hlína skoro všude...

Když přišla Kája ze školky, stále by jedla. Jen něco snědla, už si šla zase pro něco jiného. Dokonce otevřela lednici a říká: "Bylas vůbec dneska nakoupit? Že tady nic není!" Ještě že neviděla můj výraz, zůstala jsem koukat s otevřenou pusou. Na tuto hlášku jsem vůbec nereagovala a naopak zavelela, že jdeme ven, nebo tady k tomu jídlu za chvíli vážně nic nebude!!!

Asi nám teď holka roste, protože co ta za poslední dny sní... Pro někoho normální jev, pro mě novinka. Naše Kája totiž jídlu nikdy moc nedala. A proto se teď divím, co vše umí spořádat.



Nápad, jít ven, měly naštěstí i ostatní kámošky s dětma. A tak jsme se sešly na hřišti a děti si zajezdily na kolech a jiných pohybovadlech... Největší úspěch měl ale Kristýny kočár. Speciálně dvojčata se o něj praly :-).



S tetou Irčou a Natálkou jsme zašly na zrmzku. Teta Káje stále něco kupuje, a tak jsem to chtěla Natálce vrátit :-). Během lízání zmrzlinky se přihnaly černé mraky a zvedl se vítr... A tak jsme šupajdily domů.

Před vchodem jsme potkaly prchající tetu Péťu s Verunkou, a tak jsme je pozvaly k nám, neboť bych doma s Kájinou asi nevydržela. Jen je chvíli doma, už hučí, ke komu půjdeme na návštěvu nebo kdo půjde k nám...

Den 45.

Pondělí, zánět spojivek...

A je to tu zase... Asi jsme byli moc dlouho "zdraví". Ráno jsem se probudila a měla oči zalepené tak, že nešly otevřít. Probudila jsem zbytek rodiny, zavolala k sestřičce, zda by mi nepřipravila recept a vyběhla se psem...

U doktorky jsem zaklepala, vykoukl nějaký důchodce, že si mám počkat. A já neměla čas čekat, venku pes, doma dítě, které muselo být v 8 ve školce... Pak vyšla jedna paní, a tak jsem se vetřela k sestřičce, která značně nepříjemně vyjela, že si musím počkat, že ona mi to teď nenapíše... Slyšela to doktorka, která zrovna přišla a říká: "Gábi, copak, pojďte sem a ukažte se mi..." No, to jsem dopadla... Ona je pani doktorka moc hodná, milá, ale také značně pomalá... A já počítala každou minutu. Chtěla jsem jen ten recept a jít, ale musela jsem jí ukázat krk, udělala mi výtěr... Řekla, že to mám opět nosohltan a oči že jsou ošklivé a že když kojím, tak vlastně ani nic nemůžu...

Domů jsem doběhla na poslední chvíli, psa, chudáka, ani nevyvenčila... Když odjel manžel s Kájou, oblékla jsem Kiki a šly jsme znovu s Megan ven, do lékárny a pro jídlo.

Kristýnce začalo z očí téct také. Když se mi po dopoledním spánku probudila, měla očička ošklivě slepená. Takže vypadáme obě jako králíci...

Měla jsem mít dnes další Pilates, ale omluvila jsem se. Káju jsem pustila s Míšou a Terkou ven a my dvě jsme se na ně koukaly z okna (alespoň jsem u toho ta okna umyla, takže mi zbývá jen pokojíček)...

Ještě že tu Míšu mám :-). Když byla malá, hrála si venku s Megan... Pak mi vozila Karolínku v kočárku a teď se mi občas stará o Kristýnku. Na ní vidím, jak ten čas letí. Když jsem se sem přistěhovala zpátky, byla stará asi jako je teď Kája. Za chvíli jí začnou zajímat jen kluci, tak budu mít po hlídání :-))).

Den 37.

Neděle, počet marodů: 3

Přijde mi, že nepíši v poslední době o ničem jiném než o horečkách, rýmičkách a průjmíčkách... Dnešní den jsem měla původně v plánu nazvat: Neděle - smradu jako v Cařihradu!

V noci mě probudil manžel, jak urputně zvrací... Ráno málem ani nedoběhl na záchod. Vidět ho v neděli v 7 ráno na nohách, to se jen tak nestává. Stálo by to za fotku, ale nechtěla jsem ho v jeho stavu provokovat... Takže další marod v naší domácnosti. Jako zázrakem se držím, ale co není, může být.

Kája stále celý den horečkuje. Teplota dosahuje skoro 39 (večer má dokonce přes 40 :-(). Došlo už i na vlažné sprchování a zábaly kotníků... Nezvrací, ale dostavil se průjem. Naštěstí hodně spí. A když nespí, tak kňourá. Kvůli všemu.

Kristýnka je na tom líp. Dostala dnes dokonce chuť k jídlu a něco málo snědla. Je bez teplot, sem tam nálož v plínce a nudle u nosu. Mám ji ale stejně stále na sobě přisosnutou...

Už je toho na mě nějak moc. Dnes mám děsnou náladu. Přijdu si neschopná. Štve mě, že se neumím přetvařovat. Nejde mi moc vykouzlit úsměv na rtech... Ať už jim je, všem, líp!!!

Přeci jen mi teď manžel vykouzlil úsměv na rtech... Kdybych sem dala fotku, málo kdo by se nepočůral smíchy :-D. Mám ale přísný zákaz uveřejnění. A tak popíši situaci: před chvílí manža opět málem nedoběhl na wc. Pak přišel vysprchovaný a vyndaval igelitovou tašku. Nechápala jsem... Potřeboval nůžky... A pak se mi zjevil v extra sexy "igelitových" spodkách :-))). A nejlepší byl pohled zezadu, kde měl na zadku nápis v němčině: Qualität oben! Preise unten!

Tohle tu teď budeme prý fasovat všichni...

Den 35.

Pátek, vzpomínáme na Taylorka...

Dnes jsem si zapálila svíčku a vzpomínala na jedno malé miminečko, kterému nebyl dán dlouhý život... Jsou to už 4 roky. Jeho rodičům zůstala naštěstí ještě jedna zdravá holčička, která jim ten velký smutek částečně vynahradila. Pro kterou měli sílu a chuť žít dál. Katko, Alexi, Neny, mám vás moc ráda!!!

Kristýnce je dnes 14 měsíců

Kristýnce je dnes 14 měsíců. Začíná čím dál tím víc a lépe komunikovat. Rozšiřuje slovní zásobu a krásně znakuje. Včera pomocí znaků a slov dokázala říct, že Tchilli je myšička. A použila k tomu moc hezký znak... Řekla "Čili", ukázala na něj a k tomu udělala "vařila myšička kašičku". :-) Několikrát to zopakovala a měla radost, když jsem jí to odkývala...


Kája byla dnes celý den doma. Manžel byl kolem oběda mimo Prahu, takže ji nemohl vyzvednout ze školky. Kristý sice ráno horečku neměla, ale nevěděla jsem, zda jí zase nevyletí... Horečka nevyletěla, už ani tolik nekakala (jen 2x jsme oplachovaly prdelku), byla bez teplot. Odpoledne Kája vyprosila, že půjdeme na procházku... Cestou domů už kňučela, že jí bolí bříško... A před chvílí se pořádně pozvracela i ona. Takže jsem odvolala veškeré návštěvy, co jsme měli domluvené na víkend :-(.

Včera jsem jí stále opakovala, ať nepije Kristýnky pití, ať si nehraje s jejím dudlíkem... A ona mi ještě s úsměvem řekla: "A proč? Já chci být nemocná!" Potvůrka. Teď tu brečí a říká, že chce být zdravá... Šmudlinka.

Už mě ty nemoci vážně lezou krkem...

Den 33.

Středa, kultury třeba...

Kristýnka byla nadšená, když se jí Kája vrátila ze školky... Úplně ji hltala očima, když si hrála na mámu a rozdávala instrukce. Kristýnka byla její dcera a jmenovala se Adélka. To je teď Karolínky koníček, říkat všem jiným jménem.

Dnes jsem se snažila vyfotit Tchilliho (dle Káji přejmenování - Sáru :-)). Ale on je prostě beznadějný případ. Pokud ho některá z holek nedrží v ruce, aby neměl možnost se hýbat, tak je prostě jeden velký rozmazaný flek. Tady je zaostřený alespoň jeho ocas, který mnohé tak odpuzuje :-). Přitom je tak příjemný na omak...


A na závěr říkanka:

"Myšičko, myš, pojď ke mně blíž..."

"Nepůjdu, Meganko, nebo mě sníš!"

Večer jdu na muzikál Carmen. Volala mi kamarádka Pavla, že má volný lístek. Prý i maminky na mateřské potřebují občas za kulturou :-). Tak Pavlo, díky! Půjdu moc ráda mezi lidi... Lucku Bílou jsem ještě naživo neviděla :-).

Den 20.

Čtvrtek, horečka...

V noci jsem toho moc nenaspala. Tátu jsem rovnou poslala spát do pokojíčku a holky si nechala u sebe v ložnici. Kontrolovala jsem je. Kristýnku budila rýma a Karolínka pálila jako kamínka. Ráno měla skoro 39. Když jí horečka klesla, měla pocit, že je zdravá a hrozně chtěla jít ven. Dnes měla den ala nešika. Úplně vše jí padalo z rukou, zakopávala. Kristý do toho všeho hrozně kňourala a stále lezla po výškách.

Odpoledne Karolínka usnula, chvíli na to se do ní dala hrozná zimnice a v uchu jsem jí naměřila 39,8. V tu chvíli jsem nevěděla, zda ji nechat spát, nebo ji budit a chladit... Prostě jsem byla bezradná. Viděla jsem to malý hubený tělíčko, jak se klepe zimou, pálí jako kamínka a je prostě úplně mimo. Ani jsem u ní být nemohla. Kristýna prostě ječela, jakmile dnes neměla mou pozornost a když jsem jí měla u sebe a sedla si vedle Káji, tak se po ní sápala a chtěla se s ní muchlovat a tahat za vlasy... Když se pak Kája probudila, napustila jsem jí vlažnou vanu a trošku ji zchladila. Ovšem po vyndání měla 40,4. Kristýna opět kňourala a sápala se Káje na postel s touhou se s ní kočkovat. Tak jsem jí dokola vysvětlovala, že Karolínka nemůže, že má bebí... Dostala dva čípky, stále jen brečela... A mě se chtělo také brečet. Horečky má často, ale 40 zas tak často nepřekračují. Celá zoufalá jsem volala manželovi, kdy přijede. Už byl na cestě domů.

Když přijel, měla už Kája o dost lepší náladu. Horečka klesla na 38,9 a šla stále dolu. Takže se pak i dokonce smála tomu, jak Kristý blbne s tátou a ještě mě beruška objímala a říkala mi, že je celá teploučká a že mě zahřeje :-).

Takhle vypadala po naměření 40,4

Už spinkaj obě. Jdu si uvařit zázvorový čaj (dle receptu Wlcice) a konečně se dát do toho žehlení. Včera jsem vyžehlila jednu věc a přišla Kája, že mě chce u sebe (to už jí ta teplotka pěkně lezla nahoru...).

Jen doufám, že zítra už bude líp. Jsem po dnešku dost unavená. Ráno nejspíš vyrazíme k pani doktorce. Objednáme se a snad nebudeme čekat. Sousedka se nabídla, že pohlídá Kristýnku...

Den 11.

Propršené úterý. Počasí na náladě nepřidalo. Do toho začínám mít cestovní horečku. Ve čtvrtek večer jedeme do Německa a já začínám sepisovat, co si vzít s sebou. Jen tak mimochodem mi dnes docvaklo, že nemáme Kristýnku nikde zapsanou!!! Nějak mi nedošlo, že když jsme tam byli naposledy, byla ještě v bříšku... Takže hurá akce, volat na úřad a zjišťovat, co se s tím dá dělat. Naštěstí jsem na to přišla včas a nemám úplně ten nový typ pasu, a tak mi ji tam zítra na počkání zapíší. Ufff.

Dnešní foto (krom toho ilustračního pasu) fotila naše Kájinka. Teď večer se chopila foťáku a už to jelo. Tak, ač umaštěná a nenamalovaná, vám sem jednu dnešní fotku mé osoby dám. Kristýnky výraz také mluví sám za sebe. Už byla dost unavená, jen si lehnout a spát. Ale pro ségru to udělala...

A na závěr naše malá fotografka. Nebojte se, nedostala pěstí. To se jen sama malovala stínama... Nějak jsem si toho nevšimla. Ovšem, když přišel taťka domů, zhrozil se. Prý že to má pěkně naběhlé! Po uklidnění, že to není moncl, si to musela jít rychle umýt. Opláchla si to vodou, ale to se zdálo tatínkovi málo. Tak prý: "Běž si to umýt pořádně!" A za chvíli nato se z koupelny ozval řev. Naše parádnice si to umyla "pořádně" mýdlem. Takže tatínek běžel vyplachovat oko. No, snad už si to bude Kája pamatovat, že na mámy stíny nemá sahat...

Den 10.

Pondělní foto vyhrál Benjie, pes naší babičky. Když jsem zahlédla, co mu to Kája vytvořila, musela jsem to okamžitě blejsknout. A on chudák seděl a držel a to i když ona už od něj dávno odešla (asi najít si jiné zvířátko na mučení). Takže vám tímto představuji psa, který mne stál již hodně nervů, ale čím je starší, tím je to s ním lepší :-). Je to Border teriér (leč každému se zdá, že to je roztomilý voříšek) a kdo četl Robina, ví, co takový teriér dovede... Tenhle roztomilý pejsek seřadil do řady 7 zakrslých králíčků u babičky v práci... Holt lovecké pudy jsou lovecké pudy :-). A to bych mohla ve výčtu napáchaných škod pokračovat...

A druhé foto patří naší Kristýnce. Dnes konečně začala víc chodit, než lézt!!! Takže mám radost :-). Ale stále je dost opatrná. Alespoň nemusím foukat bebíčka. I když zrovna před chvílí jsem si všimla, že vylezla sama na židličku a když jsem se k ní řítila, tak stihla udělat krok vzad a slítnout... Takže tak.

Den 6.

Dnes jsem od rána hrozně nervozní, ani nevím proč. Asi je to únavou, malá se v noci často budila, ráno budíček v 6 hodin a od té doby kňourala, chtěla se jen chovat. Teď už asi hodinu spinká a já se snažím hodit do klidu, ale fakt mi to nejde. Říkám si, zda to není nějaký vedlejší účinek mé AK, že jsem tak podrážděná. Ani jsem večer nemohla usnout. Mám takový divný pocit v sobě. A pak mě mrzí, že vyjíždím na Káju, která za to ani nemůže. Manžela jsem ráno také pěkně sjela. Budu se muset zeptat mé doktorky, zda je to možné. Oni mě prostě poslední dobou všichni "točí" a ani to nedělají schválně...

Dnes už rovnou vložím fotečky. Jsem v takovém rozpoložení, že bude asi lepší, když se dnes budu věnovat domácím pracem a dostanu to ze sebe takhle. Foťák nechám spinkat.

Spodní fotečka je focená v 0:11 dnešního dne. Šla jsem si lehnout a u nás v posteli objevila obě holky takhle (Kiki jsem tam nechala já sama po kojení a Kája si k ní vlezla). Bylo to tak srašně dojemný, jak měly proplatené ručičky... Chvíli po vyfocení se Kája otočila zády. Takže jsem přišla včas. Berušky moje, takhle je mám nejraději. Když spokojeně spinkaj... Koukala jsem na ně a říkala si, jaké je to štěstí, že je mám.

Za první fotečku jsem ráda. Kája totiž zakázala obrázek fotit s tím, že je jen pro tatínka. Pak ale sama přišla a řekla, že ho můžu vyfotit a jí u toho také. To už je co říct. Ona má poslední dobou nechuť k focení. Na obrázku je prý její sestřenice Terka.