Den 364.

Pátek

Dnes jsem byla ve školičce s Luckou moc jsem si to užila :-). Bylo jedenáct dětí + tři erární. Udělaly jsme jim diskotéku, nechaly je vymalovat kočičku dle vlastní fantazie... Prostě to bylo moc fajn...

V půl druhé k nám dorazila Andy se Šárčetem a pusa se nám nezastavila :-). Měla jsem v plánu nafotit děti v úžasném kostýmu berušky, ale nakonec si na hlavě nechala tykadla jen teta Andy :-). Děti nespolupracovaly. Jsem ráda, že nám návštěva konečně vyšla!!!

Se sousedkou je to snad vyřešené, tak mi spadl kámen ze srdce. Teď jen, aby to fakt vše bylo tak, jak mi její dcera slíbila. Sousedka za mnou byla, plakala... Něco o "nechuti k žití" říkala, ale včer se u nás stavila tchýně (oni v tomto vchodě bydleli také) a říkala, že tyhle její řeči moc dobře zná, že to tak bývalo vždycky, tak ať si z toho nedělám těžkou hlavu... Někdy člověk fakt nechápe. Musím se tím přestat zabývat, hned budu mít lehčí spaní :-).

Den 362.

Středa

V nouzi poznáš přítele...

Dnes bylo ráno jako každé jiné. Jen Aleš nejel do práce, ale na krev a na rentgen (který nakonec nebyl, neboť jim nefungoval) a já šla pak s holkama do MUMové školičky.

V 11 hodin jsem začala cítit, že mě opět začíná bolet hlava. Bolela víc, než v pondělí. Silou vůle jsem ještě s holkama vyvenčila Megan a zašla si do lékárny pro paralen... Doma to na mne dolehlo. Myslela jsem, že umřu. Dokonce jsem se začala dávit a chuděrky holky nade mnou stály a nevěděly, co dělat.

Vzala jsem telefon a zavolala Radce, že dnes opět gymnastiku nedám. Když mě slyšela, řekla, že hned dorazí k nám. Zlatíčko moje!!! Tak moc mi tím dnes pomohla... Holkám jsem nebyla schopná dát ani oběd, uspat Kikču bylo nad mé síly... A tak jsem jen vyndala z mrazáku pizzu a zavřela se do ložnice a během chvíle nevěděla o světě.

V půl čtvrté jsem se vyhrabala z pelechu. Hlava bolela, ale už se to dalo vydržet a dokonce chuť k jídlu se dostavila. Zjistila jsem, že Radka holky nejen nakrmila, ale že i Kikču uspala!!! A jaké bylo mé překvapení, když jsem rychle cvakla naše okno v jídelně, abych měla alespoň jednu provizorní fotku do blogu a při stahování oné jedné fotky na mě vykouklo rovnou několik dnešních fotek :-). Takže i focení dnes za mne zvládla teta Radka!!! Díky, díky, díky!!! Snad ti to budu moci jendnou oplatit!





PS: Snad ta moje bolest hlavy přinese konečně to jaro k nám!!!

Den 360.

Pondělí

Bolí mě hlava, moc... Vzdávám i gymnastiku. Poprosila jsem Radku, zda to dnes nevezme za mě. Dopoledne jsem byla v MUMu, holky hlídala Míša a tím ji moc a moc díky! Zvládla to skvěle... Dokonce dodala fotodokumentaci, tak dnes nemusím ani fotit :-).




Večer má přijet mamka, snad mě do té doby přestane bolet ta hlava... :-(

Den 357.

Pátek

Můžete hádat, třikrát, kde jsme dnes zase byly! Ano, u doktorky. Kája má virózu :-(. Probírala jsem s ní její imunitu, ale je to přesně tak, jak jsem říkala. Dítě si prý buduje imunitu do svých 8 let. Teď mají prostě "usmrkánkové" období. Dřív se to tak neřešilo. To děti lítaly venku s nudlí u nosu a řešila se vždy jen horečka. Teď už se každá zvýšená teplota sleduje... A tak mi bylo řečeno, že není třeba do ní cpát multivitamíny a jestli chci něco na podporu imunity, doporučila mi sirup Imunoglukan. A tak pro klid duše (hlavně tatínka) jsem ho koupila a budeme ho dávat...

Padla na mne z toho všeho opět taková depka, že se mi dnes vůbec nic nechce. Je tu takový nepořádek, že kdyby sem někdo přišel, asi by nevěřil vlastním očím, ale já mám nějaký útlum či co... Tak jsem si alespoň zlepšila den rychlofocením holek... Už se tak těším na sluníčko!!! Tak alespoň fotky s nádechem léta se mi dnes povedly...





Večer jedu na kontrolu s Hopsim. Tchilli už také pořádně pšíká, tak váhám, zda ho rovnou nevzít s sebou. Další cesta do Stodůlek by se mi nechtěla podstupovat...

Tak jsem se rozhodla vzít na veterinu i Tchilliho. Udělala jsem dobře. Nejspíš to chytl od Hopsiho, který je teď už zdráv. Místo něho dostal atb Tchilli. Nemá to tak silné jako to měl H., tak snad to bude rychle dobré. Také nám pohubl, ale u něho jsem si toho nestačila všimnout.

Cestování MHD byl opět zážitek... Se vždycky tak nějak vrátim do studentských let, když pozoruji ty mlaďochy, jak se jdou bavit. To byly krásné časy :-).

A ještě jsem dnešní den získala ocenění mého blogu od Aranelky... Tímto jí moc děkuji!

Den 355.

Ta zima snad nikdy neskončí... Špatné světlo, ani fotit nejde :-(. Kája je jedna velká "NUDA", a to jsem se holkám věnovala celé dopoledne, neboť byl Aleš doma a pracoval na mém PC...

Teď jedeme na gymnastiku, nesehnala jsem hlídání, tak beru holky s sebou a budou se koukat... Jo, dnes to bude zajímavé :-). Budu tam totiž sama. Ani Vendy dnes nedorazí.



Dnes se Kája na gymnastice projevila jako "velká ségra". Kikča si vzala během cvičení jablko a slupečky házela na zem... Já pak chodila, sbírala je a pronesla: "Ty si tu, ty zlobivko, v klidu trousíš kousky jabka..." Ostatní holky to rozesmálo a začaly se všechny smát. V ten moment zakročila velká ségra a pronesla: "No holky! Přestaňte se jí smát! To není vůbec hezké!!!" A ony vážně všechny přestaly :-). Holt citlivá Ryba Kája se vcítila do své sestry a usoudila, že jí je jistě teď trapně, když se jí tam všichni smějou :-))). Ovšem Kikče to bylo putna...

Já se bavím... Není nad to, když si umí Aleš dělat ze sebe srandu. Leží na sedačce, v ruce má svého mininoťase a zjišťuje informace o invalidním důchodu. Přišel na to, že je vlastně téměř zdravý... Takových nemocí projel a až na konci na něj čekal jeho Bechtěrev :-). Dokonce se tam dočetl, že není flákač, že je jen unavenej! A ona to je i pravda. Prý zapojuje 2x tolik svalů, než normální člověk. A prý si na to nechá napsat papír od doktora, a pak nemusí luxovat!!! :-DDD

Také jsme si tu přehráli scénku, jak to bude vypadat u komise... Pár dní si nevezme prášky na bolest, vezme s sebou mě a holky a ukáže jim, jak jsou holky naučená nandavat fusekle, manželka mu nandá trenky a tričko si prý nandá sám :-DDD. Tekly mi tu slzy smíchu. Když ono to jinak nejde. To by se z toho musel jinak člověk asi zbláznit!

Teď mi dal za úkol zjistit, zda si jako invalida může i vydělávat jako OSVČ... Už prý ani není částečný invalidní důchod a trvalá invalidita, ale nějaké 3 stupně... Tak já se jdu podívat. Kdyby někdo věděl, jak to teď je, písněte mi, prosím, koment. Díky

Den 349.

Čtvrtek

Měla jsem na dnešek v plánu plno příjemných věcí a návštěv... Místo toho jsem zůstala opět s holkama zavřená doma :-(. A to je tak vždycky. Když se na něco fakt těším, tak to nevyjde! A že mi to včera bliklo v hlavě... Jen jsem si říkala: "Ať tě ani nenapadne, na to jen pomyslet!!!" A ono jo! Ráno za mnou přišla v 6:30 ukňouraná Kája, že jí nějak není dobře a zda jí nedám napít... Bylo mi hned jasné, že to nebude jen tak. :-( JJ, zvýšená teplota, lesklé oči... Takže opět poslat sms do školky a čekat, co z toho bude.

Dopoledne jsem měla jít k Míše na kávičku a odpoledne jet na návštěvu k Andy. Měla jsem tu vše přichystané... A tak jsem alespoň využila toho, že Aleš přijel brzy domů. Sedla jsem do auta a jela k Andy předat lístky, knížku a šatičky na ples. Snad si Šárče nějaké vybere :-). Však my si to vynahradíme!!!

Jen se mi zdálo srandovní, že od sebe bydlíme takový kousíček a přitom MHD to trvá tak dlouho... A také z fotek jsem měla krapet zkreslené představy, jak to tam u nich vypadá :-). Z fotek to vypalalo vše tak velké... Představovala jsem si nějaký pořádný věžák a on je to panelák zrovna tak velký jako ten náš :-))). Tak jsem holky viděla alespoň chviličku. Šárče se zrovna probudilo... A pohladila jsem si alespoň toho jejich kočkopsa :-). Holky, nebojte, však my si to vynahradíme příště!!!



A když jsem se vrátila domů, uculoval se tu Aleš a bylo tu podezřelé ticho... Hned mi bylo vše jasné!!! Kikča mu usnula! Prý se sama sbalila a šla si lehnout... JJ, když se to stane mě, tak jsem neschopná matka... Nemá smysl to komentovat.

A teď jdu na "tytvoje brambory"! Jsem zvědavá, jak si pochutnáme...

PS: Aranelko, děkuji za čokoládičky (tuším, že jsou pro holčičky)... Lístečky máš v kaslíku :-). Jsem si myslela, že mě chce někdo asi uplatit, než mi došlo, že to bude od Karásků :-))).

Den 345.

Neděle

Ještě 20 dní a končí můj projekt 365... Tak rychle ty dny utíkají...

Už dlouho se mi nestalo, že bych se probudila sama od sebe :-). Náš taťka byl dnes krapet indisponován. Včera si dal segedýn a celou noc to s ním dělalo divy!

Holčičky jsem si vyzvedla u babičky. Měly se tam dobře, babička i Vendy se o ně hezky staraly.

Káju dnes zajímalo, zda jí půjdu na svatbu. Zda na ní bude také babička a dědeček... A ještě měla dotaz, kdo bude její maminka, až vyroste :-D...

Odpoledne se tu strhla hádka o mobil. Volala babička Ilonka a obě holky chtěly telefonovat... Z Káji pak vypadlo: "Sex mazec bude!" No, veselo je u nás...

A zde Kikinka, která si tak hezky potichu hrála... Málem jsem padla, kdy jsem ji objevila v koupelně. :-)))


Večer přijede babička Ilonka. Bude u nás spát a ráno vezme Káju k zubaři, aby jí opravil ten zoubek. My si pak s Kiki pro ni dojedeme, až nám skončí školička...

Den 343.

Pátek

Dnes mají děti pololetní prázdniny. Proto má i MUM zavřeno a já mám VOLNO! :-)

Ráno se Aleš probudil s tím, že "umírá". To víte, rýmička, škrábání v krčku... Musela jsem, jako vzorná manželka, jít do lékárny a koupit účinné kapičky do nosu a nějaký ten Coldrex. Aleš je přesvědčený, že mu zabírá. Já takový pocit nemám, ale to je jedno :-). V 10 hodin usoudil, že už může jít do práce... Léčení bude tedy pokračovat večer :-).

Mezi tím volala máma, zda poslouchám rádio... Hlásili, jak je v Orlických horách kalamita, Jablonné je neprůjezdné. A tak jsem koukla na net a zjistila, že v sobotu a neděli to má být snad ještě horší :-(. A tak jsem volala tetě Jarce, že bude asi lepší, když její návštěvu o týden odložíme... Asi je to rozumné. Teta nešťastná, ale byla ráda. Alespoň se o nás nebude muset bát. Prý tam přes noc napadlo snad půl metru sněhu! Tak začala pořádná zima už i na horách :-).

Kája přišla s větou: "Kde je ta Vendy, začínám se nudit..." až ve 12 hodin, tak to byl úspěch :-))). Pak už jí dorazila Vendy i s Kubou, tak bylo o zábavu postaráno. Také jsme se šli chvíli vyvětrat. Kája s Kubou stavěli sněhuláka.

Kikča opět po O nespala, a tak začíná být protivná... :-( Už aby byl večer a šla do hajan! Jo a Kubovi začala říkat "Boba", takže jsem každou chvíli lítala pro nočník, že chce kakat a ona přitom volala na Kubu :-D. Vendy taky raději říká "teto" než aby vyslovila "Vendy"... Sice mluví stále, ale furt to samé dokola :-).



A teď jsem se dala do pečení kefírové "hnědé" buchty od Aranelky... Už se na ni moc těším... Voní to úžasně!

Den 342.

Čtvrtek

Dnes ráno jela celá rodina k zubaři. Káje pan doktor opravil dírku v zoubku. Bohužel jí část plomby teď vypadla, takže tam půjdeme ještě jednou :-(. Ona se tam ale vždycky těší. Vyloženě trvala na tom, že půjde první a neuvěřitelně jí voněl pach čekárny... Během vrtání i vtipkovala, až jsem jí musela připomínat, že nemá mluvit. Pan doktor není specialista na děti, tak jí dal místo obrázku injekční stříkačku na hraní. To bylo radosti. Hned chtěla ještě jednu pro Kikču, že ta byla také statečná...

Já jsem opět bez kazu. Ve 29ti letech to jde... Alešovi předělal jednu starou plombu, tak jsem vyzvídala, jaké to je :-). Neznám ten pocit "vrtání"... Tak snad mi to ještě pár let vydrží. Bojím se, že Kája má zuby spíš po tatínkovi než po mamince :-(. Uvidíme, co Kikča.

Pak nás tatínek vysadil doma, daly jsme si snídani a šly na zámek. Jsme domluvené s Chvalským zámkem, že nám bude prodávat vstupenky na ples. Dětské jsem jim ani nedávala. Rychle mizí, tak si je necháme jen v MUMu. Doufám, že ty na dospěláckou část se prodají... Přeci jen tu nikdo není na plesy zvyklý. Uvidíme. :-)



A když už jsme byly na zámku, tak jsme navštívily výstavu Krysáků... Kája byla krapet zklamaná. Čekala tam i nějaké živé potkany :-D.




Pak jsem zašla do MUMu nafotit šátkování, angličtinu pro maminky a děti v herně. Takže jsem si zase celé odpo hrála s fotkama.

Ještě jsem pozvala tetu Radku (Bradku :-D) s Eliškou na oběd a kávičku. Tak jsme zase rychle pokecaly, nacpaly si pupky a holky pak letěly nacvičovat taneční vystoupení na ples (překvapení večera)... Už se těším, jaké to bude :-).


Kikča mi dnes odpoledne neusnula, tak tu má každou chvíli záchvaty vzteku a pláče... Chvíli mě chce, chvíli ne... Je tu veselo :-). Ještě že pro Káju si přišla Nikolka s maminkou. Jinak jsem tu ještě poslouchala stále dokola: "A kdy už přijde ta Nikolka???" Kája mi občas připomíná toho oslíka ze Shreka - "Kdy už tam budem???" :-DDD

Den 341.

Středa



Dnes jsou to přesně 2 roky, kdy se nám v 6,29 ráno narodila naše druhorozená dcera Kristýnka. Vážila 3380g a měřila 49cm :-). Bylo to hodné miminko už od narození, které způsobně papalo, a pak 3 hodiny spinkalo... Všichni mi říkali, že je za odměnu. Jen manžel rýpal, že nechápe, za co že jsem si ji zasloužila :-D.

Vždycky jsem si přála mít Vodnáře jako jsem já, tak se mi to splnilo. Dokonce jsem si ji málem nadělila k narozeninám a máme i stejný ascendent - Vodnář ve Střelci :-). A náš taťka je Střelec ve Vodnáři...

Tak Kristýnko, přejeme Ti s tatínkem a Kájinou, ať jsi dál tak pohodová a šikovná holčička, ať stále záříš jako sluníčko a nechybí ti dobrá nálada :-). Máme Tě všichni moc rádi!!!





Dnes dopoledne jsem byla s Kiki ve školičce a fotila... Pak doma usnula Kiki u oběda, tak jsem ji přenesla do postýlky a upravovala fotky. Odpoledne se jelo pro Káju do školky a na gymnastiku... Teď bych nejraději padla za vlast...

Jo a opět pošťák nezklamal a doručil balíček. Tentokrát pro Kiki, takže ty hrnečky nebyly napůl, ale ona dnes dostala od tety golfáčky :-). Tak děkujeme!!!

A teď něco ne tak růžového - Aleš volal pani doktorce. Vyšetření stolice naštěstí negativní, nicméně snímky hrozné a bioléčba ohrožena. Prý mu nechce pojišťovna proplatit léčbu, neboť už se jim to nevyplatí... :-((( Na rok to stojí 500 000,--, takže to nedáme ani my :-(((. Jo,jo... Co na to říct...

Den 340.

Úterý

Dnes ráno jsem odvezla Káju s Natálkou, vyzvedla doma mamku s Kristýnkou a jely jsme do velkoobchodu pro věci na ples... Tak máme dekorace a ještě přislíbené nějaké dary do tomboly, hurá!!! :-)

Odvezly jsme mámu do práce a jely vyložit zboží do MUMu. Tam jsem si chtěla udělat čaj a rupnul mi hrníček po nalití horké vody. Bylo velké štěstí, že pode mnou nestálo žádné dítě. Odneslo to jen mé oblečení a trošku mě štípalo břicho... Tak jsem se mohla jít domů převléci do suchého.



Doma jsem se dala do úklidu a najednou zvonek - pošťák! Prý přivezl balíček na mé jméno... Já ale nic neobjednávala, tak jsem byla napnutá, co se v něm skrývá za překvapení! A překvapení to bylo :-), moc milé... Teta Simča poslala mě a Kristýnce dáreček k narozeninám (a i něco pro Káju, aby jí to nebylo líto). A tak máme doma sadu hrníčků s kravičkama a jednu super kravičku na ledničku :-). Snad mi tím teta nechtěla nic naznačit???!!! :-D Tak moc děkujeme!

Den 337.

Sobota

Dnes by měla moje milovaná babička Evička narozeniny... Vzpomínám na ni poslední dobou často. Od té doby, co jsem přečetla Odnikud nikam, tak snad ještě častěji... Chybí mi a v mém srdíčku zůstane navždy.

Dnes jsem pozvala moje rodiče, ségru Lucku a jejího Lukáše a Aleše mamku na oběd. Byla kachnička se zelím a bramborovým knedlíčkem. Byla to velká mňamka a sklidila jsem velkou pochvalu... Já budu mít narozeniny zítra a Kristýnka ve středu, tak jsme to dnes oslavili společně. Dostaly jsme kytičky, dárečky a teta Lucinka upekla Kristýnce dort... Šmudlinka naše, byla kouzelná...







Děda byl unavený, tak odjeli domů hned po dortu... Kájinka šla k Nikolce a Kiki usnula. Tak jsem toho využila a šla jsem si také lehnout. Aleš se snažil, aby mě pak nikdo nebudil, a tak jsem vylezla z pelíšku asi v půl páté!!! To byl asi můj nejkrásnější letošní dárek :-))). No jo, hodnoty se postupem času mění :-))).

Den 336.

Pátek

Dnes bych potřebovala den, který má 30 hodin... Čeká mě tu ještě tolik práce! Zítra slavím já a Kristýnka narozeniny. Pozvali jsme naše, tchýni, ségru s Lukášem... Tak jdu na přípravu pomazánek a dožehlit to, co jsem včera už prostě nedala.

Dort peče ségra, tak jsem ráda, že ještě s tím se nemusím patlat...




Odpoledne nás pozvala Míša (naše moderátorka na chystaný ples) na návštěvu. Chtěla jsem s ní doladit ještě pár věcí ohledně moderování, ale děti nám moc příležitostí nedaly. Míša má sedmiletou Natálku (také Rybu) a já se fakt bavila... Holky jsou jak přes kopírák. Tedy hlavně to jejich "kňourání". A o to víc se předháněly, která kňourá víc... Člověka to potěší, že to tak prostě je a že to třeba nezpůsobil on svou výchovou. A přitom to jsou obě tak šikovné holky. Jen jsou to větší cíti než ostatní. Třeba Kikča, ta neměla žádný problém... Teda jeden vlastně ano! Stále tam hledala kočku a dokonce se bála jít dál, neboť čekala, že se objeví Radky kocou (Radka-bradka) bydlí ve vedlejším vchodu a Kája si myslela, že to je její byt :-). Ještě po hodině vzala Míšu za ruku a chtěla, aby s ní šla kočku hledat...

Bylo to moc fajn odpoledne. Dostala jsem ochutnat švestkové pivo! A moc mi chutnalo... Natálka se nechtěla vůbec fotit, tak je Míša nalákala na její boty a šaty. A tak i chvilku postály, abych mohla cvaknout... Škoda, že nebylo denní světlo. Já ty fotky s bleskem nemám ráda.

Den 333.

Úterý

Netuším, proč se mnou dnes vůbec nesplupracuje PC! Celé dopoledne nešel Facebook, teď mi zase blog nenabízí vložení fotek... Fotky mám, jen je nemám jak vložit a to mě mrzí...

Začnu včerejškem. Když jsem přišla večer z gymnastiky. Čekalo mne překvapení. Byla u nás moje mamka. Domluvila se s Kájou a prostě přijela. No, ještě větší překvapení zažil Aleš, když jsem mu řekla, že jdu večer do MUMu na schůzi ohledně plesu... No, jeho nadšení neznalo mezí :-). Když jsem se ale skoro o půlnoci vrátila, vesele si tu povídal s mámou a nikomu se nechtělo jít spát. Jen já byla zralá usnout za pochodu...

Ráno odjela babička do práce, Aleš k doktorce a já tu s holkama vařila pudink, tak trošku poklízela a čekala na Péťu. Mám radost, že si na nás udělala čas!!! Péťa je moje spolužačka ze střední, človíček mému srdíčku blízký. Teď ale žije ve Francii a máme to k sobě trošku dál... Ale i tak se vždycky hrozně rády vidíme. A dnes mě potěšilo, že jsem jí mohla udělat radost záchodkem pro její fretečku. Chuděra ho nemohla sehnat ve Francii ani v celé Praze... Tak jsem zavolala mužíčkovi a ten přivezl poslední kus z práce. Ufff, takové štěstí! :-)

Aleš mi teď tak trochu popsal jeho dnešní návštěvu u pani doktorky. No, není mi nejlíp... Jemu je asi ještě hůř... Ale jsem ráda, že tam byl, že se zase začne něco dít!!!

Pani doktorka začala debatou, že neví, který z obou bratrů (Aleš nebo jeho brácha Tomáš) je na tom hůř... Oba mají bechtěreva, jen každému se projevuje úplně jinak. Tomášovi to ničí vnitřní orgány (opět mu přestávají fungovat ledviny, má vysoký tlak...) a Alešovi pohybový aparát. Teď co je lepší???

Aleše vyšetřila (tedy měl jí ukázat, jak si dosáhne na kolena a jak otočí hlavou). No, dosáhl si do půlky stehen a hlavou otočil tak, že se to dá vyjádřit v procentech - celých 5% ze 100% (a to si myslím, že mu nějaké to procento i přidala). Ve čtvrtek ho čeká 1,5 hodiny rentgenování celého těla. Každičké kůstky, co má... Také mu naznačila, že ho nejspíš budou čekat operace obou kyčlí (poslední dobou ho dost bolí a jeho chůze se začíná podobat kachně)... Pozitivní je, že se bude snažit ho okamžitě zapojit do projektů (bioléčba) a že má teď ještě větší šanci, neboť se to otevřelo i na dalším pracovišti v Praze. O tom mluvil už jeho minulý pan doktor, ale nikdy k ničemu nedošlo a jeho přístup Aleše tak otrávil, že se na vše tak nějak vykašlal :-(. Výhodou teď je, že bude zapojen i s bráchou a ve dvou jim to snad vše půjde líp!!!

Tak konečně můžu vložit i ty fotky...





A zde foto pro Aghi (hrůza, vlasy nevyfoukané, ale ofina vidět je) :-).


A ještě dnešní hláška Káji: "Babi, já už umím K jako Kája a A jako Ája!... A taky .cz!" Kde k tomu přišla, to nevím, ale šla jsem z ní zas do kolen...

Den 331.

Neděle

Tak trošku hektická neděle... A prý že je neděle od slova NEDĚLAT! :-)



Opět sněží... Zítra jsem chtěla odvézt holky do školky, ale vzdávám to. Dohodla jsem se s Irčou, že si je necháme ještě doma. Kiki bere do středy atb., tak ji stejně nechci nikam tahat a Irča s jejím kolenem po operaci také nechce riskovat...

Den 329.

Pátek

Dnes ráno jel Aleš na odběry a v úterý ho čeká nová pani doktorka. Jsem ráda, alespoň se začne zase něco dít...

Kristýnka vypadá líp. Sice v 6 ráno měla zase 38 a já místo spaní přemýšlela, kdy zavolám doktorce... Ale teď už má jen zvýšenou teplotu. Takže atb nejspíš zabrala. Staví si tu kostky, co nám Andy včera přivezla a je spokojená. Ani Kája dnes nehučí, že se nudí. Stavila si puzzle a teď se motá do šátků...




V troubě se peče kuře, musím ještě oloupat brambůrky...

Večer odjíždím k našim. Budu dělat čtvrtletní DHP mámě a tátovi. Snad to půjde rychle a v sobotu večer už budu moci jet zase domů. Aleš tu bude válčit s holkama sám. Babička Vierka mu jistě přijede na pomoc :-).

Den 327.

Středa

Ráno jsem se objednala s Kristýnkou k pani doktorce. V noci opět čtyřicítky horečky a ráno 39, tak už jsem nechtěla čekat další den... Kája zatím počkala s holkama v MUMové školičce.

Ač se mi to jevilo jako viróza a pani doktorce také, udělala raději CRP, které vyšlo vysoké. Díky za tento přístroj! Když já byla dítě, dávala se atb na vše, teď už jen, když je to opravdu třeba. Takže má Kiki Ospen po 8 hodinách. A já doufám, že brzy zabere a už nebude tolik topit...

Sice neumí Kiki moc mluvit, ale i tak už mne umí pěkně ztrapnit. Poslední dobou se jí zdá, že jsou všude čerti. Začalo to v pátek v MUMu, kdy ukazovala na jednu maminku (postarší, rozcuchanou a takovou umouňenou v obličeji) a dělala "bllbllbll...", já ji u toho oblíkala a povídala si s Luckou a jen jí tak mezi řečí říkala: "Ty tam vidíš čerta, jo..." A ona stále kývala, ukazovala a dělala "Bllbll...". Tak mi to nedalo a otočila jsem se, kde že to ten čert je. A sakra! Ona to ta pani. Tak jsem Kikče vysvětlila, že tam opravu není čert, že netuším, kde ho vidí... A ona dodala: "Teta bllbll" :-D. No to už jsem se dusila smíchem a byla rudá jako rak.

Doma pak prohlížela knížky a všechny tmavé postavy byly čerti. Dnes přišla do čekárny jedna holčička s babičkou. Ta babička měla na hlavě kožešinovou čepici a kabát. Kikča hned vykulená, že tam je čert! Ještě že si nás ta pani nevšímala :-). No a korunu tomu dala v ordinaci, kde za čerta označila sestřičku (ona má sestřička takový načechraný účes z černých vlasů :-)))). Tak se pobavila sestra i pani doktorka... Nevím, jak na to přišla, proč ty čerty vidí všude (z horečky to snad nemá). Určitě jí tim doma nestrašíme...



Kája se dnes opět hrozně nudila. Slyšela jsem to asi 10x. A to jsem jí vymýšlela všechny možné aktivity. Hlavně jsem jí chtěla zapojit do domácích prací, ale zrovna tohle za zábavu nepovažovala :-). Tak mi pomohla akorát roztřídit spodní prádlo, které pak Kiki úspěšně smíchala dohromady. Také jsme vyrobily loutky z roliček od toaleťáku a nechala jsem si učesat na hlavě kreativní účes. Před tím jsem ale málem přišla o část vlasů... Stříhala jsem dnes holkám konečky vlasů. Pak si Kája vlezla za mne s tím, že mě učeše... No, řvala jsem hodně, snad už si to, holka moje, zapamatuje...

Den 325.

Pondělí

A je to tu zase... Ve 2:30 ráno si to namířila Kiki k nám do ložnice a stále se mlela, byla neklidná a když jsem na ni sáhla, hřála... Měla 38 :-(. Dala jsem jí sirup a vodu a ona pak nemohla spát, a tak si ještě v pokojíčku hrála asi hodinu se skládačkou...

Ráno mě čekala dobrodružná cesta do školky. Jsem na sebe pyšná, že jsem to tak zvládla. Natálka s Kájou se vzadu stále něčemu smály, tak jsem byla ráda, že nemusím ještě do toho všeho řešit jejich dohady :-).

Odpoledne jsem si to zopakovala cestou na gymnastiku a zpátky. To bylo teprve něco! A to parkování před barákem... Místo jsem našla až u MUMu a ještě takové zapadlé. Tak jsem si pak vzala v MUMu lopatu a začala odhazovat, abych vůbec ráno vyjela (alespoň přeparkovala).

Zítra už ale nechávám Káju raději doma, nechci riskovat plechy a zdraví sebe a dětí...

Kristýnku mi hlídala Irča. Byla tak hodná, že dala svojí Natálku Lence a sama šla k nám. Bez ní nevím, jak bych to dnes udělala. Radka má půl roku nějaký seminář a Aleš to domů včas nestíhal...

Na gymnastice je znát, že se holčičky začínají zlepšovat. Mám z toho radost. Potěší to, když vidím, že ta práce stojí za to. A mě to k tomu všemu hrozně baví. Je to odreagování. Sama si zacvičím a protáhnu tělo... Kája má také radost, že se zlepšuje. Pozoruji, jak je každé dítě šikovné na něco jiného. Je to pestré složení :-).

Ve středu bude muset ale Radka sama, nemá mi kdo pohlídat.

A tady dnešní marůdek. Když nemá horečku, nic jí není, když topí, tak je chudinka celá ukňouraná a jen se chce mazlit...


Jinak jsem celé dopoledne věnovala plesu. Ale alespoň jsem se hnula z místa. Mám kapelu, moderátorku, slíbeného DJ a rozjednané brigádnice... Zítra budu pokračovat, je to nekonečná práce. Zvláště když teď nikdo nemá čas, aby mi s tím pomohl...

Den 319.

Úterý

Dnes ráno jsem opět tak trošku nestíhala... Ráno jsem naložila obě holky do auta a jela odvézt Káju do školky. Aleš měl jet brzy do práce. Zvládla jsem s Kiki ještě větší nákup v Albertu a mastila domů. Překvapilo mne, že je Aleš doma... No, nerozchodil kyčel, tak se s bolestí vrátil a poctivě cvičil. Vidět ho cvičit, to už je něco! Náš tatínek má totiž Bechtěreva. Další ošklivá nemoc, na kterou není zatím lék... Dokonce si tu upravil rotoped, který dostal ke svým 30. narozeninám (bylo mu teď 33) a jel na něm snad 2x. Slouží mi tu jako držák nevyžehleného prádla...

No, raději už nekomentuji, co by měl nebo neměl dělat. Připomínám akorát návštěvy lékařů (zrovna ho dvě čekají v lednu, ale ani u jednoho neví termín...). Hlavní je, že už jsme se s tím naučili žít a tak nějak to neřešíme. Víme, jak to do budoucna asi bude vypadat a umíme si z toho dělat i srandu. Jinak to snad ani nejde brát. Všude je něco :-).





Tak jsem mu doma nechala Kristýnku a jela na poštu vyřídit reklamaci mixéru...

Jako dobrá rehabilitace pro Aleše bylo i luxování. Bolest nebolest, rozhýbat to musel :-). Já zatím vařila oběd.

Pak jsem jela pro Káju a tatínek uspal Kiki a vyrazil vydělávat penízky. Já se začala věnovat přípravě na organizování plesu, a pak k nám přišla na návštěvu Irča s Natálkou...

Dnes jsem se vážně nezastavila... Ale vlastně ano. Jednou... Když jsem dokola projížděla Nikolky prezentaci. Nejprve jsem četla, podruhé prohlížela fotky (šla by krapet zpomalit?)... Ona byla sluníčko snad od miminka... Právě dnes se s Nikolkou všichni loučili... V duchu jsem byla s Marcelou a její rodinou...

Den 318.

Pondělí

Ač jsem se dnešního rána tak trochu bála, zvládala jsem vše na 1! Nejhorší byl budíček v 6:30... Ufff... Zlaté svátky... Pak probudit Káju, které se vůbec nechtělo do školky, neboť když je gymnastika, tak tam spí a to ona nerada... Ale i to se obešlo bez větších scén. Kájinka sice trošku prudila s oblékáním kombinézy (ono jí totiž vždy někde něco tlačí nebo škrtí...), ale maminka to ustála bez fyzických trestů :-). Auto jsem si očistila už ráno, když jsem venčila Megan. Dokonce jsem vyzkoušela, zda půjde nastartovat. Šlo.

Pak následoval odvoz do školky. Čekala jsem slzy, ale mladá si vzala pyžamo a nazdar... Metelila si ho uklidit. I pusu mi zapomněla dát.

Pak jsme jely s Kiki k mé gynekoložce Šárce. Po této Šárce se jmenuje malá Šárka od Andypan :-). Svět je malý... Šárka je úžasný člověk. Znám ji z dětsví, chodily jsme spolu na gymnastiku. Teď je z ní výborná doktorka (jsem jí vděčná, že Kiki se narodila v pořádku). Byla jsem původně objednaná na úterý. Volala mi ale před Vánoci sestra, že pani doktorka tam bohužel v úterý nebude, zda mne může přeobjednat. Tak mě napsala na pondělí a mě vůbec nedošlo, že mám v MUMu školičku!!! Ale v 9 už jsem byla v MUMu! Prostě vše na minutu přesně :-).




V MUMu jsem si užívala dětičky. Kiki měla trošku problém. Musela se rozkoukat. Přeci jen tam měsíc nebyla... Pak jsme mastily vyvenčit psa a domů spinkat.

Stále chrupe. Před usnutím trošku bojovala... Ona má celkově teď období, kdy zkouší, kam až může. Často teď slýchám odpovědi typu: "Ne!" Druhý rok se blíží... A s ním i ten vzdor sílí :-).

Za chvíli ji půjdu probudit a odvedu ji k Irče. Natálka se dnes rozhodla, že na gymnastiku už chodit nebude. Ale Irča si naštěstí Kristýnku brát k sobě i tak bude :-). Tak mi spadl kámen ze srdce. Ono je to přeci jen s Kiki obtížnější...

A já se těším, že si s holkama zacvičím a ta přebytečná kilečka, co jsem o svátcích nabrala, začnu pomalu ale jistě dávat dolů. MUMový ples se blíží, tak abych se vešla do šatů!