Den 339.

Pondělí

Ráno jsem neodemkla auto. Mráz mi zmrazil i centrál!!! Tak jsem hupsla do Aleše auta a odvezla Káju a Natálku do školky. Zlaté moje autíčko :-)...

Pak jsme šly s Kiki do MUMu hlídat dětičky. Máme plno nových, tak je to takové náročnější... Doma jsem se snažila uspat Kikču, ale bez úspěchu :-(. Dosedla na mne nějaká krize. Prostě pocit, že nic nestíhám, že nic nejde tak, jak bych chtěla a že bych šla nejraději spát... Místo toho jsem šla vařit rajskou, aby tu bylo večer, až přijdeme z gymnastiky, co jíst...

Nakonec k nám přijela mamka a dobrovolně si stoupla k žehlícímu prknu... To je to nejúžasnější, co se mi dnes mohlo stát :-).

Den 328.

Čtvrtek

Dočkala jsem se, konečně mi začínají kvést orchideje. Sice poupátek moc není, ale i tak to potěší. Udělaly si, holky moje, hodně dlouhou pauzu...



U nás nic nového. Kiki horečkuje, Kája se nudí, táta je od rána do večera v práci a pes by stále něco žral :-D. Jen Kája byla na chvíli u Natálky (aby ta domácí nuda nebyla tak hrozná).

Přijela nás dnes na chvíli potěšit svou návštěvou teta Andy. Tak jsem si pokecaly a poznala jsem osobně spolufarmáře Míšu :-). Jsem ani nevěděla, kolik on to vlastní farem :-). Pan velkofarmář! :-))) Mě půjčila Andy knížku Jitky Neradové - Odnikud nikam. Už se těším, jak si počtu. Hodlám dnešní večer strávit čtením. Uvidím, zda mě děti a manžel nechaj :-).

Den 318.

Pondělí

Ač jsem se dnešního rána tak trochu bála, zvládala jsem vše na 1! Nejhorší byl budíček v 6:30... Ufff... Zlaté svátky... Pak probudit Káju, které se vůbec nechtělo do školky, neboť když je gymnastika, tak tam spí a to ona nerada... Ale i to se obešlo bez větších scén. Kájinka sice trošku prudila s oblékáním kombinézy (ono jí totiž vždy někde něco tlačí nebo škrtí...), ale maminka to ustála bez fyzických trestů :-). Auto jsem si očistila už ráno, když jsem venčila Megan. Dokonce jsem vyzkoušela, zda půjde nastartovat. Šlo.

Pak následoval odvoz do školky. Čekala jsem slzy, ale mladá si vzala pyžamo a nazdar... Metelila si ho uklidit. I pusu mi zapomněla dát.

Pak jsme jely s Kiki k mé gynekoložce Šárce. Po této Šárce se jmenuje malá Šárka od Andypan :-). Svět je malý... Šárka je úžasný člověk. Znám ji z dětsví, chodily jsme spolu na gymnastiku. Teď je z ní výborná doktorka (jsem jí vděčná, že Kiki se narodila v pořádku). Byla jsem původně objednaná na úterý. Volala mi ale před Vánoci sestra, že pani doktorka tam bohužel v úterý nebude, zda mne může přeobjednat. Tak mě napsala na pondělí a mě vůbec nedošlo, že mám v MUMu školičku!!! Ale v 9 už jsem byla v MUMu! Prostě vše na minutu přesně :-).




V MUMu jsem si užívala dětičky. Kiki měla trošku problém. Musela se rozkoukat. Přeci jen tam měsíc nebyla... Pak jsme mastily vyvenčit psa a domů spinkat.

Stále chrupe. Před usnutím trošku bojovala... Ona má celkově teď období, kdy zkouší, kam až může. Často teď slýchám odpovědi typu: "Ne!" Druhý rok se blíží... A s ním i ten vzdor sílí :-).

Za chvíli ji půjdu probudit a odvedu ji k Irče. Natálka se dnes rozhodla, že na gymnastiku už chodit nebude. Ale Irča si naštěstí Kristýnku brát k sobě i tak bude :-). Tak mi spadl kámen ze srdce. Ono je to přeci jen s Kiki obtížnější...

A já se těším, že si s holkama zacvičím a ta přebytečná kilečka, co jsem o svátcích nabrala, začnu pomalu ale jistě dávat dolů. MUMový ples se blíží, tak abych se vešla do šatů!

Den 315.

Pátek

Jak na Nový rok, tak po celý rok...



Holčičky si vzala k sobě babička. Budou u ní dnes obě spinkat. To je poprvé, co spí Kristýnka beze mne. Snad to babička ve zdraví přežije :-). Ale já vím, že Kristýnka je pohodářka, ta to zvládne. A hlavně má u sebe velkou ségru!

Je tu takové ticho :-). Už si ani nevzpomínám na dobu, kdy jsme ještě neměli děti. To musela být hrozná nuda :-). Je pravda, že v té době byla zase dost aktivní Meguška, tak jsme se nenudili, ale i tak, když si člověk na něco zvykne, a pak je to jinak, cití se divně... A my už si zvykli na to ustavičné štěbetání, kňourání, pištění a smích těch našich zlatíček. Ale to ticho má také něco do sebe :-).

Přemýšleli jsme, zda někam nevyrazíme, ale zvítězila lenost. Alešek mi udělal zmrzlinový pohár a následně usnul u pohádky. Tak jsem toho využila a dohnala resty, sklidila a zasela na farmičce... Pokecala přes Skype s holkama a vzala Megušku ven, než začal moc hezký film na ČT1 - Kdopak by se vlka bál.

Takové filmy mám ráda... Dokonce to probudilo Aleše a koukal se mnou. Pak jsem si tak říkala, co se honí hlavou Karolínce, jak vnímá nás, rodiče? Zda má i ona nějaké strachy či obavy... Pozoruji na ní, že začíná přicházet do věku, kdy vše intenzivně vnímá a nic jí neunikne. Dnes, když jsem jí poslouchala, jak mluvila na ségru, slyšela jsem v jejím hlase samu sebe :-). Stárnou nám... Hrozně rychle to letí. A já si přeji, aby měly šťastné dětsví a nemusely se ničeho bát!

Den 301.

Pátek

Dnes jsem vykouzlila pár fotek u nás na balkóně. I ledové jahody se tam dají najít :-). Raději bych si dala ledové hrozny :-). Došlo mi, že jsem hrozná ostuda, nezazimovala jsem muškáty ani ostatní kytí. Přežije holt jen to odolné. Mě se o balkónové kytí normálně stará babička, ale letos nějak nemá čas a jezdí k nám akorát večer za tmy... :-(. Už aby byly svátky a ona si mohla odpočinout.




S Kájou jsem byla ráno na sedimentaci. Je statečná. Sice mě prosila, ať řeknu pani doktorce, že nechce injekci, ale když jsem jí vysvětlila, že to prostě nejde, tak šla svorně do ordinace. Držela, potichounku řekla au a celou dobu to pozorovala (já bych asi omdlela, kdybych se na to měla ještě koukat!!!). Dostala obrázky za statečnost a v lékárně jsme za odměnu koupily kukuřičné křupky (to je od mimi její nejoblíbenější jídlo :-)). Sedimentaci má zvýšenou, uzliny už nejsou tak velké. Má dobrat atb a nechodit do kolektivu. Na procházky může. Asi to byla silná angína. Mám si v pondělí zavolat na výsledky krevního obrazu...

Dnes jsem pozvala Irču s Natálkou. Irča je po operaci kolene, a tak už je Naty dost dlouho doma (do školky ani na gymnastiku nechodí). Kája ji už také dlouho neviděla, tak se na ni moc těšila. V 10 hodin jim volám, zda se jim to nehodí a Irča už se rovnou do telefonu smála, že jim to asi nebudu věřit!!! Ano, Natálka se zrovna vrátila od pani doktorky s nemocnýma hlasivkama... Tak byly obě holky zklamané a Irča na pokraji zhroucení :-).

Tak alespoň Vendy k nám dnes přijede a pohraje si s holkama. Taková milá náplast za Natálku :-). Mám tu pro ni hotovou její fotku (velký rozměr), co jsem v listopadu fotila. Bude ji mít pro dědečka k Vánocům. A u té příležitosti jsem jí nechala udělat další dvě fotky pro ni (jako překvápko).

Odpoledne stálo za to. Vendy přijela už ve 12 hodin, pohlídala mi holky a já šla vyvenčit Meganku. Pak jsme udělaly další várku kokosek a Vendy si přála mne namalovat. Nechala jsem se :-). Dokonce mě i úžasně učelala a završila to masáží zad! Ta holka má talent :-). Jsem se jí ptala, co chce jednou dělat, tak prý kadeřnici nebo kosmetičku. Také by ráda návrhářku nebo architektku... No, holka je to šikovná. Teď jí bylo 12 let a rozhodně bych neřekla, že je o půl roku starší než moje neteř...

Za odměnu jsem Vendy nabalila domů cukroví a mělo takový úspěch, že mě její maminka poprosila o recepty. To potěší :-). Zvláště, když je to poprvé, co jsem se dala do pečení. Ty loňské roky to byla spíš ostuda než pečení. A jeden rok (když jsem byla těhu s Kiki) mě zásobovala teta Katka (to nemělo chybu)!!!





Když odjela Vendy domů, přišla si pro Káju sousedka a já mastila na chvíli do MUMu pro kasu a keramické drobnosti k Vánocům... Jen ta chodidla holek při vypalování praskla :-(.

Den 284.

Úterý

Dnes je venku hodně špatné světlo. Nedalo mi to a vyfotila jsem kytičky na balkóně. Je první prosincový den a mě to tam tak krásně kvete :-).



Kristýnka spí už dvě hodiny, Karolínka je o patro níž u Nikolky babičky. S Nikčou jsou správná dvojka. Obě prťavky prťavé, co pusu nezavřou a moc hezky si hrajou. Snad už babičku nebrní hlava :-). Čekám, až se Kikča probudí a vezmu je na oplátku k nám...

Koho zajímá naše nekojící story, tak hlásím, že dnes se konečně začínám cítit lépe. Prsa už nebolí, nemusím odsávat a cítit se jako krkavčí matka, která má mlíka a dítěti nedá... Kiki si také zvyká a když řeknu, že prostě není, tak sice poklepe po prsíčkách, vzdychne, ale dál nevyžaduje. Občas se přistihnu, že když jsem zabraná do něčeho v PC a chci mít od ní chvíli klid, beru si ji na klín a vytahuji tričko... V ten moment bych si nejraději plácla přes ruku! Tričko stahuji a hlásím, že není, že má maminka aua... Pomazlím a raději jdu něco dělat :-).

Dnes mi Kiki pomáhala čistit potkany. Naháněla je tu po bytě a vracela je horem do otevřené klece a oni odcházeli spodními dvířky. Ještě že slyší na jméno a rádi se vrátí :-). Aleše vždy může klepnout pepka, když zjistí, že se "někde" procházejí a holky neví, kde. Jednou zapomněly Hopsiho na palandě, pak jsem našla Tchilliho na poličce v jídelně... Kikča má teď zkoumavé období, a tak je ráda zavírá do skříní a dokonce už byli i v pračce. Jsem jí tedy neustále za zadečkem, hlídám a vysvětluji, co teda v žádném případě nesmí!!! Jsou to neuvěřitelná kontaktní a milá zvířátka. Chápu, že na ně může mít někdo fóbii a štítí se jich, já je vidím ale jinak a nedám na ně dopustit :-).

Moje prateta, když zjistila, že máme potkana, tak pronesla, že už k nám nikdy nepřijede (a dodžuje to). Dokonce se jednou hádala s tříletou Kájou, že je Basík hnusné zvíře... Kája si stála za svým, že to tak není :-). Když má přijet taťka, klec přesouváme do ložnice, aby je neviděl. I on měl pocit, že sem nevkročí...

Když jsem si přinesla domů Basíka (dárek k mým narozeninám od tety Katky), Aleš se se mnou dlouho nebavil. Tenkrát pronesl, že jednou Káju kousne a poletí k popelnicím... Pak byl on ten, kdo si s ním večer chodil povídat a dělali spolu "bílý sex" (oblíbený vtip mého muže - prostě deš a uděláš celou ledničku!). Díky tomu byl Basínek dost obézní (něco přes 600g) a brzy nám odešel (v necelých 2 letech)... Nešlo to být bez myšáka. Kája byla na Basínkovi dost závislá a prostě jí chyběl. Objednala jsem tedy u chovatelky nového. Měla jsem štěstí, že zrovna měla mláďátka z chovu, kde byli extra hodní a klidní myšáčci a ani neměli geny, které by vedly k obezitě jako tomu bylo u Basínka. A tak se dostal k nám do rodiny Tchilli (teď mu byl v listopadu rok).

Kiki rostla a začala si Tchilliho přivlastňovat a Kája si ho samozřejmě bránila. Byl přeci její... A tak jsem opět kontaktovala chovatelku a začala zjišťovat, jak moc náročné by bylo k Tchillimu dát parťáka.

Hopsiho přijal Tchilli báječně. Je to prostě nekonfliktní myšák a hrozně miloučký. Kluky jsme začali postupně seznamovat a už druhý den spolu spali v pelíšku. Kája měla radost, že má nového kámoše a Kiki byla spokojená, že jí jejího Tchilliho už nikdo nebere :-).

A můj muž už každému říká, že nejlepší zvíře pro děti je potkan :-D.

Jedinou nevýhodou je jejich zápach. Prostě déle jak týden je nečistit nejde. A pak jejich ostré drápky, které se musí pravidelně stříhat.

Den 236.

Středa



To byla dnes noc... Kristýnka šla spát s teplotou a v noci jí nejspíš budila rýma. Mám pocit, že byla stále vzhůru a já nedělala nic jiného, než kojila a kojila...

Ráno hodně kašlala, a tak jsem se objednala k pani doktorce a raději ji nechala poslechnout. Jako vždy je to jen rýma a vykašlávání hlenů. Jsem hned klidnější. Stříkáme Vincentku a na kašel dáváme Solmucol. Vypadá už líp a i nálada je lepší. Já bych ale spala jako mimino... Postupně se připravuji, že přestanu kojit, nechce se mi... Je to naposled, ale třeba dnešní noc bych si ráda odpustila...

Focení jsem dnes zkrátila na rychlé cvaky na balkoně. Babička mi tam nasázela nějaké podzimní kytičky, tak to tam není smutné. Cvaky to byly opravdu hodně rychlé, neboť ta zima je šílená i ve třetím patře :-D.

Objednala jsem si dnes zimní gumy. Naštěstí stojí na celé moje auto tolik, kolik Aleše stojí jedna guma! Takže ušetříme a ještě budu mít gratis přezutí v autobazaru, kde jsme ho kupovali (jako bonus za nedodanou servisní knížku, kterou při koupi auta inzerovali), ale bojím se, že bude teď dlouhá objednací doba...

A odpoledne poběžím na gymnastiku. Jsem ráda, že tam chodím. Zacvičím si u toho a je to na mě herdek znát! Třeba se jednou dostanu zpět na svou původní váhu před těhu :-). Je fajn se začít zase "líbit" svému muži. Ne že bych se mu nelíbila, ale občas měl "děsně vtipné" poznámky... Střelec, ten se umí strefit :-DDD.

Jako bonus přidávám ještě dnešní hrátky se zvířátky...


PS: S tím "bonusem" to samozřejmě není jen tak! Zdarma by přezuli, kdybych si gumy koupila u nich... Vykukové! No, ještě zítra se optají managera, který daroval servisní knížku Alešovi s tím, že vše zadara... Takové "držhubné" nám je ale krapánek k ničemu. Tam bych dala o 200,-- na gumu víc a to už si to můžu zaplatit rovnou někde jinde :-(.

Den 218.

Sobota

Sobotu jsme strávili u babičky bez babičky. Jela švagrové popřát k svátku, Aleš si kompletně umyl auto, já s Kiki jsem se pořádně prospala a Kája si hrála s Vendy.

Krásné počasí svádí k focení, a tak jsem si to dnes užívala. Meganka mi asistovala... Kája řešila listí, které se válí na zemi a proč je ještě na stromech... Krásný podzim...

Den 211.

Dnes byl uklízecí a nakupovací den...

Holky ho strávily u babičky a Kája se nemohla dočkat, až jí večer přivezou švagři sestřenici Terezku. Já už jsem z toho zase tak nadšená nebyla. Se švagrovou jsem se neviděla víc jak rok a byla jsem s tímto stavem spokojená. Naše setkání bylo dle mého očekávání strohé a trapné. Pozdravily jsme se, ale dál pokračovala ignorace (dá se říct že z obou stran). Na holky se s pousmáním podívala a tím to haslo (Kristýnku neviděla 13 měsíců). Ani nemělo cenu Kristýnce vysvětlovat, že tohle je její teta. Tchýni přinesla suroviny a instrukce, co jí má všechno uvařit (to také nemusím komentovat)... Domazala jsem jednohubky, sestavila holkám draka a rychle se slušně rozloučila... Necítím se v její přítomnosti vůbec dobře, tak proč to prodlužovat, že :-).

Holky lítaly s drakem jak splašené (vítr dnes moc nefoukal). Tuším, že budou babičce rychle spát :-). Drak byl však na jedno použití. Vydržel v celku necelou půl hodinu :-). Ale radost přinesl, to zas jo! Když jsme odcházely, přišel pouštět draka ještě jeden tatínek s dcerkou...

Aleš mezi tím vymýšlel, jak opraví babičky dřevěné lehátko. Jako zázrakem se totiž SAMO rozbilo, SAMO se slepilo lepidlem, které ani nebylo na dřevo, a pak nečekaně ruplo pod návštěvou, která z toho měla trauma... Asi nemá cenu se rozčilovat. Nejsou to moje věci. Terezka "o ničem neví" (je u babičky každý den po škole a tahá si tam kamarády), Aleše brácha také ne, takže buď už babička sama neví, co dělá, nebo jí tam někdo leze tajně přes plot ničit věci :-(((.

No, nic moc den... Ale zítřek si jistě užijeme líp! :-)))

Den 204.

Sobota

Dopoledne jsem pobalila věci a jeli jsme k babičce. Vzala jsem s sebou kapičky, meducínky a medíček. Holky byly na vzduchu a lépe se jim dýchalo. Já prskám také krásně. Momentálně jsem na tom asi nejhůř z celé rodiny. Rýma je mrcha :-). Naštěstí nám nic jiného není.

Vendy se mi dnes krásně starala o holky. Tak jsem mohla v klidu uvařit oběd a pomoct trochu babičce na zahrádce.

Taťka rozebral to moje auto (montuje centrál a alarm). Ani netuším, zda ho zase poskládá zpátky. Ještě není doma a venku je pomalu tma :-). Ještě že nás domů odvezla babička... Spoléhám na to, že zatím vždycky všechno, co rozebral, dal zase dohromady a dokonce to fungovalo! :-DDD.





Ve 22:00 jsem to nevydržela a volala babičce, zda je Aleš ještě u ní. Nechal si totiž doma telefon, tak jsem ho neměla ani jak kontaktovat. Babička řekla, že před chvílí tam ještě byl, že to zjistí... Přišla sms, že prý už je hotov, jen hledá jeden šroubeček :-DDD. Snad ho nebude hledat do rána. Ráda bych si s ním šla dneska ještě lehnout...

22:40 - máme taťku doma. Je hrozně šikovný! Centrál i alarm funguje a dokonce našel ten ztracený šroubeček... :-))) To bude teď bájo, nemuset hlídat, zda jsou všechny 4 dveře zavřené! Jdu mu přichystat nějakou dobrůtku. Až teď mu došlo, že celý den nejedl!

Den 197.

Sobota

Ve vzduchu je cítit podzim...




Chtěla bych mít víc dní, jako byl ten dnešní :-). A včem byl tak jiný???

1) Aleš vstal dřív jak já (nezvykle v 8 hodin). Budil on mě a ne já jeho :-). Přebalil Kristýnku a dal jí snídani. Pak mě požádal, zda bych nemohla vstát, že pojedeme na nákup.
2) Koupil mi samolepící kytičky na to mé autíčko. Když už je směšné, tak ať pořádně :-).
3) Uvařil oběd a moc jsme si pochutnali...
4) Jeli jsme k babičce, kde se pustil do rozebírání auta (chce mi tam namontovat centrál a alarm) a já s Kikinkou SPALA!!!

Ale to hlavní, co mě dnes dostalo z té "depky", která se mě posledních pár dní držela jako klíště (prostě pocit, že nic se nedaří, vše je jinak, než by člověk chtěl...), bylo, že Karolína (MUMka) s manželem vyrobili a nastěhovali do MUMu úplně nové vybavení šatny. A to vám je taková nádhera, že jsem byla ale vážně dojatá!!! Kája ušila i parádní kapsáře a dokonalou záclonku... To nemluvím ani o té romantické, kterou ušila do kuchyňky. Tak moc mě to dnes "dostalo", že i v poledne (při venčení Megan) jsem se šla znovu pokochat. Až to bude úplně hotové, nafotím!!!

A teď peču pro mou mamku dort k jejím 45. narozeninám. Tak držte palce, ať se povede alespoň tak, jako byl ten pro dědu Kůťu...

Den 172.

Úterý



...a mám to za sebou...

Ufff, byla jsem statečná, ale bylo to maso. :-) Myslela jsem si, že už vím, do čeho jdu a že to bude v pohodě. Tenkrát na Bulovce mi pan doktor (notor) jen píchnul, něco málo odsál a bylo po všem. Tentokrát to mělo jiné grády! Precizní pani doktorka si nechala hezky sono na cystě a sála a sála, dokud vše nevysála. A dokonce odebrala i kus štítné žlázy jako vzorek na rozbor. A tak jsem si to užila se vším všudy. Je pravda, že se mi hned ulevilo. Za 14 dní mám volat na výsledky... To je hned jiný přístup. Pani doktorka mi vždy vše vysvětlí a já pak vím, co mě čeká. Zjistila jsem, že stejný problém má asi polovina téhle republiky. Hned dvě mé kamarádky mají to samé a to nemluvím o všech možných známých a neznámých okolo...

Děkuji všem, co na mě dnes mysleli. Mám radost, že mi volala i moje maminka a vše jsme urovnaly. I sestřička Lucinka mi držela palce... To je pak člověku hned lépe na srdíčku.

A abych nepsala jen o sobě. Kristýnka byla dnes také moc statečná. Šili s ní všichni čerti... Začíná s ní být velká sranda a když píšu VELKÁ, tak VELKÁ :-))).

Volala jsem tetě Irče, jak se mají a bylo mi oznámeno, že jsou právě v ZOO (Dvůr Králové). Zvířátka je prý až tak neberou (musely jen nutně vidět kozy), ale veškeré houpačky, klouzačky a prolézačky mají vyzkoušené :-). Zítra ráno už se mi vrací, prdelka!

Manžílek se mi dnes věnoval jak mohl (nesmím zvedat nic těžkého, a tak tahal Kiki sám). Zajeli jsme k mému "zaměstnavateli" a koukli se, co se teď nabízí za auta. Od září bych potřebovala malé přibližovadýlko... Ale vybrat něco v poměru - stáří, cena, kvalita - to je něco! Spíš něco nemožného :-(. A nebo jsem moc náročná! Tím to bude! :-) Ale ještě je čas. Nějaké autíčko na mě určitě někde čeká...

Den 138.

Středa

Dnes ráno jsem vyrazila nakoupit, a pak vzala holky na hřiště. Byl takový vítr, že jsme se za chvíli vrátily domů. Kája se tam stihla naučit dělat kotrmelec na hrazdě. Tahle zábava jí vydržela celkem dlouho.

Ač jsem se snažila jí pozvat nějakou kamarádku, nikomu se to dnes nehodilo. Musela jsem jí stačit já a ukňuraná Kristýnka, kterou stále trápí zoubky. Počasí nám také nepřálo, a tak jsme alespoň plnily úkoly v časopise médi Pusíka.

A večer stál u nás také za to. Když jsem vařila, chtěla jsem po Alešovi, aby hlídal Kikinku, která se mi plazila řvoucí pod nohama. Výsledkem bylo, že jsem rozvařenou večeři hodila do dřezu a zalezla do ložnice s knížkou, ať si s tím tatínek udělá sám co chce...

No, výsledkem byla dovařená večeře a nakrmené děti. Tak jsem si pak také dala a šla se uklidnit ještě na procházku se psy :-). Tatínek zatím vykoupal ty malé špindírky a já je pak jen rychle uspala... Kdyby teď nesršil taťka vtipem, bylo by tu tak krásné ticho...

Den 132.

Čtvrtek

Dnešní den utekl tak strašně rychle. Kája tu měla od sousedů Vendy a jejího brášku Jakuba. Odpoledne se k nim přidala i Emička. Vyzkoušel se bazén a šlo se na hřiště... A najednou tu byl večer.

Večer jsem si vzala auto a zajela domů pro zapomenuté věci a kočár. Ještě že to je jen na druhém konci Počernic :-).

PS: Dnes jsem získala ještě jedno ocenění mého blogu od Sonrisy. Moc mě to těší. Jsem ráda, že sem nakukujete pravidelně a moje focení a psaní má nějaký význam...

Den 128.

Neděle

Dnešní den jsme strávili u babičky. Ona byla ráda, že není doma sama a my, že nemusíme být zavření v panelákovém bytě :-). Odpoledne jsem nechala děti manželovi a šly jsme s babí na houby. Nerostou. Je jen pár kousků do bramboračky. Tak jsme alespoň pořádně vyvenčily psy. Chodit na houby se psy je 100x lepší, než s dětma :-D.

Den 124.

Středa

Dnes přijela na návštěvu Evička s Lucinkou. Měla jsem radost, že se holky ozvaly. U nás už nebyly dlouho. Prťavky si pohrály (Kiki začíná přestávat ustupovat, a tak bylo občas i veselo :-)) a my nad kafíčkem pokecaly.
Aleš sjel v poledne pro Karolínku. Dnes vyzvedl i Natálku (alespoň něčím můžu vrátit Irče to její starání se o holky) a přivezl je k nám. Holky hučely, že chtějí jít ven, a tak jsme vyrazily alespoň na krátkou procházku. Zmrzka měla v tomto počasí zavřeno, tak nepohrdly lízátkem. Irča si mohla alespoň odpočinout po noční inventuře...

Dnešek byl takový hrozně unuděný a utahaný... Počasí tomu odpovídá. I holky místo aby si hezky hrály, tak z nudy hlásily, že mají hlad... A já mazala jeden chleba za druhým. Irča pak žasla, že Naty jedla chleba s pomazánkovým máslem :-). A jak do ní padal!

Manžela mám zase někde v terénu a v TV dávají velké kulové... Asi si půjdu vzít knížku do pelíšku...

Den 121.

Neděle - první letní den

Dnešní dopoledne jsme vyzvedli Káju u babičky Vierky a jeli do Písnice. S mamkou jsme uvařily výbornou koprovku a všichni jsme si pošmákli...

Ary oblíbený medvídek...

Ara...

Pak jsme jeli k babičce Vierce, kde jsem si nafotila kytičky, Kája si pohrála s Emičkou a teta Lucka přišla s Viktorem ukázat fotky z Dánska... No nádhera! Tam bych se s foťákem vyřádila.

Kytička od Kájinky pro maminku...