Den 352.

Neděle

Dnešní den jsem pojala odpočinkově. Dokonce oběd dělal Aleš a moc nám to chutnalo. Vždy si pochutnám víc, když nemusím vařit :-).

Po obědě jsem vzala foťák a psy a šla je vyvětrat... Byl to úžasný relax! Dnes bylo krásně, a tak jsem zamířila na místa, kde jsem venčívala Megan, když byla mladá. Za ty roky se to tam hodně změnilo, ale stejně to má své kouzlo...






Jo a holky mají už jen zvýšenou teplotu!!! Hurááá!!!

Den 344.

Sobota

Poslední dobou se mi stává, že si celý den říkám, co vše do toho dnešního blogu napíšu... Pak si nahraju fotky a tím končím... Vykouřeno. Prázdno... Přemýšlím, co ten den vlastně bylo a nebylo. Občas si musím napsat i tahák, který mi večer připomene, co jsem chtěla napsat... Já mám totiž mezi 19. a 20. hodinou útlum a zrovna tou dobou si nacházím chvilku, abych mohla napsat zážitky z dneška. Ani dnes tomu není jinak!!!

Tak matně si vzpomínám, že se mi nechtělo ráno z postele. Vždy tak napůl spící uděluji instrukce, co mají holky dělat... Probouzím se v momentě, když chce Kikča čůrat nebo kakat. Pak vedou mé kroky do kuchyně - sezobnout prášeček na štítnou žlázu a ven s hafíkem. Mezi tím se holky snaží probudit tatínka, který zdárně odolává jejich nátlaku... Tak pak přitlačí i maminka a tatínek vstane :-).

Dnes bylo krásné sluníčko, a tak jsem si vzala ven foťák a vyfotila Megan s Majlou. Meguša měla dnes dobrou náladu a řádila jako malá... To zapomíná i kulhat :-D.



Když jsem přišla domů, volala babička Vierka, zda nechceme přijet na oběd, že vezme pak holky ven bobovat. Tak jsme vyrazili k babičce...

Tím, že jsme zrušili víkend v Orlických horách, slíbila jsem Radce, že jí vyfotím Elišku na oslavě jejích "1" narozenin. Slavila je v MUMu, tak jsem po obědě nechala děti babičce a tatínkovi a jela domů vyvenčit Megču a vyfotit malou oslavenkyni. Eliška je přesně o rok mladší než naše Kristýnka :-). Další Vodnářka do party...



Babička si nechala holky u sebe přes noc. Hurááá!!! Já si tu hrála s fotkama a Aleš si připravoval účetnictví. Užívám si ten klid, to ticho... :-) A úplně nejvíc se těším na ničím nerušený spánek...

Den 300.

Čtvrtek

Aleš jel dnes před 5. hodinou ráno... Venku bílo a já měla stažený žaludek. Uleví se mi, až se vrátí domů...

Musela jsem vzít holky ven, abychom vyvenčily Meganku a došly pro rohlíky. Když jsem viděla ten sníh, vzpomněla jsem si na oblíbenou básničku mého dědy:

"Chumelí se chumelí, padá snížek bílý, škrábeme se v pr..., máme dlouhou chvíli!" :-)





Aleš dorazil v pořádku. Dokonce nadšený z onoho programu. Tak to alespoň nebyla zbytečná cesta.

Odpoledne nás pozvala teta Radka na návštěvu, tak jsme si pokecaly a ochutnaly cukroví...

Den 298.

Úterý

Dnes jsem využila sluníčka, které se k nám dralo přes okno a chtěla vyfotit holky. Kristýnka spolupracovala s chutí (možná až s moc velkou - její "sýr" stojí za to :-)), ale Kájina měla opět nějaký problém. Tentokrát jí svítilo sluníčko do obličeje! Jestli já ji někdy nepřetrhnu...

Meganka. Ráno se zase ke mně tulila jak štěňátko. Už jí taky všechno bolí... Dnes jsem jí mluvila do duše a říkala, že do toho roku 2010 to tu s náma ještě musí vydržet :-). Desetiletých dog po světě moc nechodí (nebo nekulhá)... Její chuť k jídlu je stále veliká, a tak si říkám, že to je ještě dobrý! Na její fleky jsme použili "chytré houbičky" a je znát určitá změna. Po týdnu zopakujeme a snad uvidíme nějaké výsledky...






Úterý je uklízecí den, a tak jdeme čistit myšáky, luxovat... Ale před tím musím holky dokopat k tomu, aby odnosily všechny hračky na svá místa. Vyhrožuji, že vše skončí v koši. Občas to pomáhá, občas se dozvím, že jim to je jedno... :-(

Kristýnka přestala spát po obědě. Když náhodou usne, straší tady do 10 večer... Ale překonat tu její krizi okolo 18h, to je něco!

Den 275.

Neděle

To vám bylo zase ráno... Před 6. hodinou začala Kristýnka zvracet. Pozvracela co mohla a ještě 3x to pak zopakovala. Večer padnu za vlast!

Chtěli jsme jít na návštěvu k Haislínům, tak jsem to odvolala a jsme doma. Aleš vzal alespoň Káju ven. Zaúkolovala jsem je, co mi mají koupit, abych mohla začít péci perníčky...

V poledne jsem vzala hafíky ven a skočila při tom do Penny pro rohlíky...

V klidu si nakupuji. Všímám si ostrahy, jak na mě blbě kouká (to pokaždé, když mám na hlavě kšiltovku). Jdu dál a vidím divného týpka v kapuci, jak má v prázdném košíku narvanou igelitku věcma a rozhlíží se... Říkám si, že na toho by si měl dát hlídač pozor! Beru rohlíky, platím a odcházím. Odvážu psy a jdu pomalu domů. Po chvíli vidím, jak rychlostí blesku zdrhá onen podezřelý chlapec v kapuci s onou plnou taškou zboží. Vím, že jistě neběží na autobus a mám děsnou chuť začít křičet, běžet za ním a alespoň mu podrazit nohy... Koukám, zda za se vůbec někdo z krámu namáhá za ním běžet. Nikde nikdo. Podaří se mi akorát zahulákat: "Ten hajzl zase něco ukrad!" V ten moment začne Megan varovně štěkat (také se jí vůbec nelíbil)...Bylo vidět, jak hoch nadskočil, ohlédl se a asi i do kalhot něco pustil... Megan jsem moc pochválila (asi byla překvapená, neboť většinou dostane za štěkání vynadáno :-)). Benjiemu to bylo jaksi putna, ten měl jiné starosti (jaký patník očůrat a tak). Jsem si pak říkala, co to je za dobu??? Všichni jen kradou, podváděj a jak je vidět, nic si z toho nedělaj, neboť jim to krásně prochází...

Asi nemá smysl se rozčilovat, já sama s tím nic neudělám. Hlídač v krámě je také k ničemu a pochybuji, že mu to někdo strhne z platu... A nemít dnes s sebou Megan, tak asi ani tu pusu neotevřu :-(.






A teď se jdu uklidnit přípravou těsta na perníčky...

Večer jsme s holkama i pár perníčků upekly... Holky s nadšením pomáhaly. Moje nervy!!! :-) Ale perníčky jsou výborné. Snad poprvé mám dobrý recept.

S Alešem jsme měli večer bojového ducha :-). Skončilo to totálně zmáčenou koupelnou a holky jen koukaly, zda se jim rodiče nezbláznili :-D. Chudinky malý. Kája z toho měla srandu, ale Kikča moc nechápala, proč po sobě tatínek s maminkou cákají studenou vodu :-D.

A Kikča už se celý den držela. Nezvracela, neteplotkovala, tak snad jí jen nesedla včerejší večeře...

Den 267.

Sobota



Dnes ráno bylo rozhodnuto, že se pojede k dědovi na koně. Aleš neměl zrovna nejlepší náladu (posledních pár dní má asi měsíční návaly či co), a tak jsem si sedla za volant já a odvezla rodinku za dědečkem (cestou jsme potkali nadměrný náklad a jednu objížďku, tak se cesta trošku protáhla)... Změna prostředí udělala Aleškovi dobře, domů nás vezl sám a teď dokonce i vtipkuje :-). Holt i muži mají své dny...




Vzali jsme s sebou i Meganku. Posledních pár dní vypadá lépe, je veselá a ani tolik nekulhá. Jelikož Lukáš (malý bílý koník) utíká z ohrady, byl zapojen elektrický ohradník a hafuša dostala ránu... Chudák stará, stáhla ocas a chtěla utéci. Naštěstí je takový závisláček, že se rychle vrátila ke své paničce a celou dobu si mne hlídala.



Myra a Oukyna byly pěkně od bláta, tak je děda hezky osprchoval hadicí, Denisa je vyluxovala a holky pomáhaly s kartáčováním...



Já jsem si mezi tím zašla do přírody vyfotit končící podzim... Listí už je skoro všechno na zemi. Našla jsem i pár jedovatých houbiček, ale kdybych sem měla všechny mé "úlovky" dávat, zaplácala bych celý blog. Tak jsem alespoň vyfotila Megušu v celé její kráse. Byla celá nesvá, neboť doma nechala její "děti" a neměla koho kojit...





Holky si zajezdily. Kája s nadšením, Kiki už tak odvázaná nebyla :-). Dědovi se zdála nějaká bílá :-), ale poslušně seděla a ani nedutala... Hlavička se jí kynklala ze strany na stranu a bambulka vtipně poskakovala...

Já se dnes také svezla. Myra byla hodná a nerozházela ji ani Megana, která si mne neustále hlídala. Co kdyby se paničce něco stalo, že!!!


Pak nám ukázala i Denisa, jak jezdí. Jde jí to! Mile mě překvapila :-).

Od dědy jsme jeli k babičce Vierce. Čekalo nás tam knedlo-vepřo-zelo. Cestou domů jsme si s Alešem říkali, jak to strašně rychle letí... Zdá se mi to nedávno, když se Aleše rodiče rozvedli a ono už to bude 5 let! Nikdo by to nečekal a přesto to tak je. Ale je zase moc fajn, že spolu dobře vycházej. Jen naše holky nikdy nenapadne, že babička Vierka a děda Kůťa patří (nebo patřili) k sobě. A takový je život...

Den 247.

Neděle

Dětem jsem nic nevysvětlila. Kiki strašila přesně v 6 hodin (nového času) a Kája chvíli po ní. Nemohly pochopit, že se mamince z postele tak brzy nechce. Ale spát se už nedalo. Strkaly se, kdo bude ležet vedle mne pod peřinou. Do toho mě od včerejšího večera dost bolí rameno, a tak to pro mne bylo občas i dost bolestivé. Tak jsem raději vstala a šla vyvenčit psy (babí si tu nechala Benjieho) a budit Aleše, který šel dnes opět na zákaznické dny. No, opět se mi to nepovedlo napoprvé, a tak tu zase kmital jako hadr na holi, neboť zaspal...

Teď přemýšlím, co budeme dělat. Holky se nudí... Pečeme alespoň bábovku. Možná je vezmu na chvíli na koníky. Uvidíme...







Dopoledne jsme nakonec strávily venku. Vzaly jsme hafany na procházku a volala nám Vendy, že ze náma jde s bráchou a se psem. A tak si pohráli na hřišti, já pohlídala psy a popovídala si s Janou (jednou mou známou) přes plot hřiště :-). Bylo krásně, sluníčko svítilo...

Doma jsme si daly oběd a šlo se spát. Usnula jsem dřív jak Kiki. A spaly jsme hodně dlouho... Kája koukala na pohádku a chodila nás nenápadně budit. Počasí už ven neláká. Tak si říkám, že by se mohla objevit babička... Tatínek, ten přijde zase až hodně pozdě večer.

Tak jsem se naprala makovou bábovkou a je mi tak dobře :-). Takový odpočinkový den je někdy třeba!

PS: Je půl sedmé, babička stále v práci, Aleš také. Pro večeři jsme si dnes došly a už se těším, až budou holky spinkat v pelíšku a já se přitulím k Alešovi a chvíli ho nepustím... Je to nezvyk, být tu bez něj!

A to hlavní, co jsem chtěla! Kristýnka už asi konečně přišla na to, jak se čůrá do nočníku!!! To je u nás velký pokrok! Už třetí den, když jsem jí sundala plínku a dala nočník s tím, ať se vyčůrá, tak se opravdu vyčůrala. Do nedávna si jen sedla a zase stoupla s tím, že "není". :-) No, tak snad i ona jednou nebude nosit plínky! :-D

Den 179.

Úterý

Včera večer jsem začala mít podezřelé křeče v břiše... Každou chvíli jsem klusala na wc. Před půlnocí se začala kroutit i Kristýnka a plínka byla rázem plná... Kája to nechala až na půlnoc. V pravidelných intervalech se budily holky i já. Tatínka jsem přesunula do pokojíčku a měla je u sebe v ložnici.

Přemýšlela jsem, z čeho to máme a došla jsem k závěru, že buď to budou plněné papriky od babičky nebo zmrzka, na které jsme si včera odpoledne pochutnaly... Taťka ani jedno z toho neměl, a tak byl v klidu. Ráno jsem volala babičce, jak je na tom (skolila ji angína) a zeptala se jen tak mezi řečí, zda nemá průjem :-))). Neměla.

A tak byla dnes dietka a pobyt doma... Moc jsem holky nepotěšila. Kája měla stavy, kdy říkala, jak jí už nic není a chce jít ven a za chvíli se kroutila, že jí bolí bříško... Kiki byla asi nejvíc v pohodě. Já něco mezi nima :-). V poledne jsme usnuly všechny tři...

Večer mi došlo, že nemám ani jednu fotku. A tak jsem si vzala do parády domácí zvířata. Myšáci měli dnes hafo zábavy. Holky je z nudy tahaly každou chvíli ven a při focení si s nima pohrála i Meganka... Jen jí musím hlídat, aby nám je nezalehla :-).

Na fotce je Hopsi (alias "Malej"). Chovatelka dlouho nevěděla, jakou barvu má jeho srst. Ještě se s ní nesetkala (až v posledním vrhu), a tak máme doma vzácného potkana :-) (nakonec zjistila přes poradce chovu, že se jedná o Coffee). Oči má tmavě rubínové a je úplně jiný než Tchilli ("Velkej"). Tchilli je miláček. Hned dává najevo radost tím, že vás začne olizovat a lísá se. Rád zkoumá byt a na zavolání přiběhne. Hopsi je od začátku plachý. Když ho vypustíme u holek na posteli, vím, že ho tam i po hodině najdu :-). Radost projevuje také úplně jinak - vydává zajímavé zvuky :-))).

Den 169.

Sobota - Slapy

Sobota... To by nebyla ta pravá sobota, kdyby mě můj milovaný mužíček ráno ne...vytočil! Nevím, proč má celé ty roky stále pocit, že jen on se může v sobotu vyspat a nejlépe aby ho někdo (to jako já) probudil snídaní do postele a ještě poškrábat zádíčka... No, dnes takové krásné ráno neměl :-DDD.

Dopoledne přijela babička Vierka a začala to tady zachraňovat. Hrozilo, že se na Slapy nepojede :-). Ono by se vlastně ani nic nestalo, kdybychom zůstali doma, ale to jsme ještě netušili, co nás čeká :-))).

Nejprve kolony aut... Proto byla vybrána delší, ale rychlejší trasa (na Strakonice)... Mě se hrozně chtělo čůrat, ale náš "našlápnutý" taťka neměl kde zastavit!!! Teda ono by bylo kde zastavit, kdyby nejel stále v levém pruhu a na odbočení na nějaké odpočívadlo bylo stále pozdě... Ještě jsem si vyslechla, že jsem si měla dojít, než jsme jeli. To už opět zakročila jeho maminka (moje milovaná tchýně) a synáček poslechl a já si mohla ulevit! To vám byl úžasný pocit :-))). Jsem myslela, že ho klepnu! Taky jsem si plánovala, jak ho na přehradě utopím (jen tam bylo moc svědků)...

Měli jsme jet za strejdou Jirkou (bráchou babičky Vierky) na chatu (má ji přímo ve Slapech), ale nebyl tam (ona mu to babička zapomněla dát vědět) :-). Tak jsme jeli rovnou k vodě a ještě před tím si dali oběd v restauraci "Ztracený mlýn" (tak nějak se jmenovala). Meganka a Benjie jeli s náma. Chuděrka byla z cesty dost vyřízená... Do auta jsme jí museli vysadit. U vody ale ožila a začala "hrabat". To je její milovaná zábava. Chodí pozadu a hrabe a hrabe... Následně mi došlo, že to asi není ideální na tu její kulhající nohu, ale Aleš mi vysvětlil, že to je dobrá rehabilitace... Tak jsem mu hnedle připomněla jeho záda a to, že vůbec necvičí!!! Grrr, zase jsem měla chuť ho utopit :-))). Pak utopil málem on mě.

Moc dlouho jsme tam nepobyli. Benjie bral dráhu, tak byl uvázaný. Bylo moc vody, a tak nebyl vůbec žádný břeh a nahoře byl palouček plný místních... Holky si neměly ani kde hrát, a tak jsme se vykoupali a jeli domů. Nebo spíš k babičce na zahrádku. Tam se holky koupaly s tatínkem v bazénu. O tom ale nevím, neboť jsem usnula na zahrádce...