Den 267.

Sobota



Dnes ráno bylo rozhodnuto, že se pojede k dědovi na koně. Aleš neměl zrovna nejlepší náladu (posledních pár dní má asi měsíční návaly či co), a tak jsem si sedla za volant já a odvezla rodinku za dědečkem (cestou jsme potkali nadměrný náklad a jednu objížďku, tak se cesta trošku protáhla)... Změna prostředí udělala Aleškovi dobře, domů nás vezl sám a teď dokonce i vtipkuje :-). Holt i muži mají své dny...




Vzali jsme s sebou i Meganku. Posledních pár dní vypadá lépe, je veselá a ani tolik nekulhá. Jelikož Lukáš (malý bílý koník) utíká z ohrady, byl zapojen elektrický ohradník a hafuša dostala ránu... Chudák stará, stáhla ocas a chtěla utéci. Naštěstí je takový závisláček, že se rychle vrátila ke své paničce a celou dobu si mne hlídala.



Myra a Oukyna byly pěkně od bláta, tak je děda hezky osprchoval hadicí, Denisa je vyluxovala a holky pomáhaly s kartáčováním...



Já jsem si mezi tím zašla do přírody vyfotit končící podzim... Listí už je skoro všechno na zemi. Našla jsem i pár jedovatých houbiček, ale kdybych sem měla všechny mé "úlovky" dávat, zaplácala bych celý blog. Tak jsem alespoň vyfotila Megušu v celé její kráse. Byla celá nesvá, neboť doma nechala její "děti" a neměla koho kojit...





Holky si zajezdily. Kája s nadšením, Kiki už tak odvázaná nebyla :-). Dědovi se zdála nějaká bílá :-), ale poslušně seděla a ani nedutala... Hlavička se jí kynklala ze strany na stranu a bambulka vtipně poskakovala...

Já se dnes také svezla. Myra byla hodná a nerozházela ji ani Megana, která si mne neustále hlídala. Co kdyby se paničce něco stalo, že!!!


Pak nám ukázala i Denisa, jak jezdí. Jde jí to! Mile mě překvapila :-).

Od dědy jsme jeli k babičce Vierce. Čekalo nás tam knedlo-vepřo-zelo. Cestou domů jsme si s Alešem říkali, jak to strašně rychle letí... Zdá se mi to nedávno, když se Aleše rodiče rozvedli a ono už to bude 5 let! Nikdo by to nečekal a přesto to tak je. Ale je zase moc fajn, že spolu dobře vycházej. Jen naše holky nikdy nenapadne, že babička Vierka a děda Kůťa patří (nebo patřili) k sobě. A takový je život...