sobota 28. února 2009

Den 8.

Je tu další sobota, poslední únorová. Již týden jsem zapojená v projektu a stále mě to baví :-).
V televizi dávaj Českou Miss, manžel usnul u uspávání Kristýnky a já počítám MUMokasu... Na konci každého měsíce se přehrabuji v hromadě účtů a počítám kováky. Jsem od roku 2005 aktivním členem mateřského centra. Za ty roky jsem získala plno funkcí a děsně mě to baví. Nenudím se doma, nezakrňuje mi mozek a prostě je to fajn. Jako jednu z mnoha funkcí tam mám právě pokladní. Pak jsem také "fotografkou". Zachycuji běžný chod MUMu a všechny jeho MUMoakce. Vedu i dopolední hernu (vždy dle stáří mého dítěte, takže teď jsem v Minibatoleti a jsem členem rady :-). Jo a vlastně mám ještě nastarosti jednorázové akce a kurzy. A většinu z toho mám hlavně díky tomu, že bydlím hned vedle MC :-). Takže jsem tam klidně 3x denně!

Dnes jsem s tchýní vyrazila na nákup mého dárku k svátku. Tatínek hlídal holky. Hezky jsme si to protáhly, neboť se mi babička ztratila v Globusu a já už měla chuť ji nechat vyvolat na informacích (samozřejmě neměla u sebe mobil!)... Ale dobrý, mám úžasný kalhoty na cvičení. Ty jsem potřebovala jako sůl.
A dnes jsem k večeři uvařila výborný segedýn (dle receptu pani Relichové). Budeme ho mít ještě zítra, kolik toho je :-). Kdo by chtěl recept, ráda napíši...

No tak já jdu dál počítat. To je vždy na celý večer (ne-li dva).

Jo a dnešní foto je z odpoledního venčení psa. Konečně jsem použila i Makro - našla jsme nejspíš od dětí "ozdobený" smrček (snad to je smrček). Docela mě to pobavilo. Použily vše, co se kolem válelo a takhle to dopadlo...
No a před vchodem jsem zjistila, že jsem si nevzala klíče. Manžel požadovat heslo, aby mi je hodil (ten byl dnes zas plný humoru), ale domů jsem se přeci jen dostala... Foto nic extra, ale vyfotit mého manžela je fakt umění (on se prostě nefotí a když ano, tak schválně dělá ksichty). Takže záběr letu klíčů ze třetího patra :-).

pátek 27. února 2009

Den 7.

Je pátek! Venku svítí sluníčko a hned má člověk lepší náladu. Do toho noc na 1*. Kojila jsem jen 1x, rýma ustupuje... No není to super? JE!

Dnes jsem se zvěčnila pomocí samospouště. V projektu píšou, že by se měl člověk 1x měsíčně vyfotit, tak abych to stihla ještě v únoru, když je to tak krátký měsíc :-).

Pozítří tu máme březen. 6. března se mi narodila Karolínka. Budou jí 4 roky. Stále jsem jí měla za malou holčičku, ale ona je z ní už pomalu slečna...

Kristýnce je dnes 13 měsíců. Do roka jsem nevěděla, že nějaké druhé dítě doma mám. Až tak hodná byla. Po roce se to krapet mění. Začíná se prosazovat, zkoušet, kam až může zajít. Ale stále to jde. Myslím, že bude hůř :-). Je Vodnář a to jsem já taky. A když moje máma občas vypráví... No, máme se fakt na co těšit.

Díky rýmě se naučila Kristý sama smrkat. Když tak sečtu a podtrhnu, co už umí nebo neumí, tak je to tak asi průměrná holčička. Povídá stále dokola svých pár slůvek (Čili, Máma, Táta, Bába, Dědě, Kde?, Kde je? Kdo?Ham), chodit umí, ale nedělá to :-). Své první tři krůčky udělala v 11,5 měsících. Myslela jsem, jaký to nabere rychlý tempo a ono ne! Dává stále přednost lezení nebo stání na jednom místě. Pár krůčků mezi nábytkem to také jo, ale rozejít se a věřit si, že si nenamele, to ještě ne. Mám já to ale opatrný holky! Zoubků má 6, ale papá hezky a všechno. Může mít tak 8,5kg ...

Dnes se možná na holky přijde podívat babička. Ta druhá jim včera alespoň poslala pomeranče :-). A táta nám snad přijde dřív domů!!! Jak já se na něj dneska těším...

Teď ještě vymyslet, co budeme dělat o víkendu. Sobota bude asi ještě odpočinková a v neděli možná vyrazíme na Matějskou. Když má být hezky, ať si to holky užijou... Já na ní nebyla už roky, tak se těším. Teď už z toho Karolínka bude něco mít.





čtvrtek 26. února 2009

Den 6.

Dnes jsem od rána hrozně nervozní, ani nevím proč. Asi je to únavou, malá se v noci často budila, ráno budíček v 6 hodin a od té doby kňourala, chtěla se jen chovat. Teď už asi hodinu spinká a já se snažím hodit do klidu, ale fakt mi to nejde. Říkám si, zda to není nějaký vedlejší účinek mé AK, že jsem tak podrážděná. Ani jsem večer nemohla usnout. Mám takový divný pocit v sobě. A pak mě mrzí, že vyjíždím na Káju, která za to ani nemůže. Manžela jsem ráno také pěkně sjela. Budu se muset zeptat mé doktorky, zda je to možné. Oni mě prostě poslední dobou všichni "točí" a ani to nedělají schválně...

Dnes už rovnou vložím fotečky. Jsem v takovém rozpoložení, že bude asi lepší, když se dnes budu věnovat domácím pracem a dostanu to ze sebe takhle. Foťák nechám spinkat.

Spodní fotečka je focená v 0:11 dnešního dne. Šla jsem si lehnout a u nás v posteli objevila obě holky takhle (Kiki jsem tam nechala já sama po kojení a Kája si k ní vlezla). Bylo to tak srašně dojemný, jak měly proplatené ručičky... Chvíli po vyfocení se Kája otočila zády. Takže jsem přišla včas. Berušky moje, takhle je mám nejraději. Když spokojeně spinkaj... Koukala jsem na ně a říkala si, jaké je to štěstí, že je mám.

Za první fotečku jsem ráda. Kája totiž zakázala obrázek fotit s tím, že je jen pro tatínka. Pak ale sama přišla a řekla, že ho můžu vyfotit a jí u toho také. To už je co říct. Ona má poslední dobou nechuť k focení. Na obrázku je prý její sestřenice Terka.




středa 25. února 2009

Den 5.


Dnes jsem utahaná jako kotě. Byla jsem si zacvičit Pilates. Pocit to je úžasný, mám radost, že jsem se dokopala. Práci mi dalo najít někoho, kdo by mi vozil Kristýnku venku v kočárku. Vzala jsem ji dnes raději k pani doktorce (nelíbil se mi kašel) a ta říkala, že na poslech je čistá a že můžeme chodit ven... Takže plán "komu udat kočár" jsem rozjela na plné pecky. Vyšel mi naštěstí hned první pokus - sousedka :-). Náhodou jsem se trefila do jejího volného dne, a tak jsem vzala upečenou buchtu a šla odnést úplateček...
Karolínka šla se mnou do MUMu a pohrála si zatím v herně. Minulý týden jsem byla cvičit prvně a to si raději při našem cvičení kreslila. A dnes mi říkala: "A maminko, to jdeš cvičit tam, jak vás ta teta učí dýchat?" :-)
Dnes z ní padaly zase perly. Já si je občas i zapíši... Tak třeba dnes se mě tak vážně ptala, kdy porodí vlastní miminko? A v koupelně jí moc zajímalo, proč se maluji?! A na mou odpověď reagovala: "Já bych chtěla být také trošku hezká!"
Odpoledne si ji "půjčila" sousedka, která hlídá vnučku. Tak si rychle sbalila saky paky a do večera jsem o ní nevěděla. Si tak říkám, že ona tu maminku vlastně už vůbec nepotřebuje!
A dnešní fotka je taková "představovací". Kája vám ukazuje našeho člena rodiny - Tchilliho. Tříměsíčního potkánka :-). Úžasné zvířátko pro děti. Máme už druhého. První "Basínek" byl nezapomenutelný myšák. On byl trošku obézní (měl k tomu sklony už od malinka), takže i umřel předčasně, ale pro Káju to byl největší parťák a kámoš. Já jsem si ho tedy pořídila pro sebe (dárek k narozeninám), manžel málem dostal infarkt a chtěl mě vystěhovat i s tím malým miminkem... A teď? Teď sám doporučuje potkany, jako nejlepší zvíře k malým dětem :-). A za tu jeho obezitu mohl on. Dělali totiž každý večer "bílý sex". :-)

úterý 24. února 2009

Den 4.


V 6:45 nás budil budík! Ajajaj, jaký nezvyk. Šlo se po dlouhé době do školky... Tedy abych byla přesná - babička tam Káju ráno odvezla. Jsem ráda, že se na ni v takovém případě můžu obrátit. Manžel jel totiž hodně brzy na trasu a Kiki je stále marod.


Předala jsem tchýni instrukce a se smutkem v očích se rozloučila s Kájou... Jak já bych tam chtěla jet s ní a fotit... A prostě se dojmout, jakou už mám velkou a šikovnou holku...


Dopoledne jsem si užívala toho mého malého nemocného koblížka. Probraly jsme hračky, říkaly říkanky... Když mám doma obě, zabaví se spolu, ani mě nepotřebují. Tak jsem si to opravdu užila.


Babička byla tak hodná, že se v poledne uvolnila z práce a přivezla mi Karolínku domů. Dala jsem jí za to rajskou a pelášila rychle se psem. Ona byla ráda za teplý oběd já za pomoc :-). Musím říct, že mám vážně skvělou tchýni. Jasně že má i své mouchy, ale máme spolu úžasný vztah (alespoň si to myslím). Starám se jí za to hezky o jejího Aleška (on by to třeba viděl jinak, ale to se ho ptát nebudeme, že :-D).

Zbytek dne nějak rychle utekl. Večer jsem ještě zaběhla do našeho mateřského centra vyřídit pár pracovních věcí a mám hotovo :-). Den vcelku příjemný. Manžílek teď udělal česnekovou pomazánku, jééé, to bude romantika :-D.
Tak dobrou noc...





pondělí 23. února 2009

Den 3.


Pondělí. Ráno, než jel manžel do práce, letěla jsem se psem a do lékárny. Kristýnka stále kašle a má teplotu... Karolínce jsem slíbila, že může jít zítra do školky, protože mají karneval... Tak začal dnešek - vybíráním kostýmu.
Po velkých dohadách a vyndavání všeho možného ze skříně, vyhrála asi květinková víla. Kája je hrozná svéhlavička. Moje veškeré přesvědčovací metody nemají smysl, vzdávám to. Takových nápadů jsem měla! Ale ne, ona musí mít růžovou sukni a křídla. Přes to vlak nejede.
Hrozně jsem se těšila, že bych tam mohla být s ní a fotit. Ale nemá mi kdo pohlídat tu druhou malou zlobivku. Není jí dobře, takže jí nechci tahat do školky mezi děti... Tak třeba příště.
Zbytek dne jsem tady přemýšlela nad svým focením. A došla k závěru, že mě čeká ještě dlouhá cesta, než budu mít fotky, které budu moci nazvat jinak, než "pěkná fotka do domácího alba" :-).
Teď jdu nahnat tu svou malou zvěř s tatínkem do koupelny, a pak půjdou spát... Už se těším na to TICHO!


neděle 22. února 2009

Den 2.





Dnes je neděle, ráno jsem vzala foťák a psy a šla venčit.

Venčení miluji, občas nemám náladu jít do toho nečasu, ale pak jsem ráda, že jsem šla. Můžu chvíli vypnout od dětí, přijít na jiné myšlenky a pročistit si hlavu. Už ani netrvám na tom, aby šel manžel. Chodím dobrovolně sama. On ať si užívá s holkama.

Megan, ač už je stará dáma, když vidí sníh, rázem omládne! Dnes jsme měli štěstí, potkali jsme Abby (5 měsíců). Megan řádila a běhala jako malá. Jediný, kdo jim kazil hru, byl Benjie. Nevím co má za problém, že mu vadí štěně a ještě k tomu čubina! Takže jsem měla focení trošku náročnější, musela jsem dávat pozor na toho vzteklouše (to je tchýně Border teriér 3 roky starý, kterého každou chvíli hlídáme).

sobota 21. února 2009

Den 1.

Projekt 365


Asi někdy před rokem jsem si uložila odkaz, který mi poslala kamarákda na projekt 365 s tím, že ráda fotím a ať se do toho pustím... Nějak stále nebyl čas... Nedávno jsem na odkaz klikla a projekt mě nadchnul. Tak proč nezačít třeba právě dnes?

Dnes je sobota. Sobota u nás doma většinou bývá trošku hektická a nervozní už od rána. Nebo spíš bývám v sobotu ráno našlápnutá já. Holčičky vstávají brzy, manžel není schopný se probudit a já bych se také ráda vyspala. Jenže když nespí holky, nespím ani já a proto vnitřně pěním, že manžel spí a nevnímá... Je jak medvěd v zimním spánku (a to nejen v zimě). Že jsem si na to za ty roky ještě nezvykla!

Dnes jsem si ale přispala i já. Starší dcerka byla u babičky a mladší se mnou v pelíšku spala skoro do 9. Je nemocná, má horečky, a tak si tělíčko potřebovalo odpočinout.

Káju nám babička přivezla odpoledne, trošku se nám doma nudí. Stojí za oknem a vymýšlí, ke komu by šla na návštěvu... Holt nás skolila chřipková epidemie, tak se ven nedostaneme. Už aby bylo jaro!

Gabro