Den 4.

V 6:45 nás budil budík! Ajajaj, jaký nezvyk. Šlo se po dlouhé době do školky... Tedy abych byla přesná - babička tam Káju ráno odvezla. Jsem ráda, že se na ni v takovém případě můžu obrátit. Manžel jel totiž hodně brzy na trasu a Kiki je stále marod.

Předala jsem tchýni instrukce a se smutkem v očích se rozloučila s Kájou... Jak já bych tam chtěla jet s ní a fotit... A prostě se dojmout, jakou už mám velkou a šikovnou holku...

Dopoledne jsem si užívala toho mého malého nemocného koblížka. Probraly jsme hračky, říkaly říkanky... Když mám doma obě, zabaví se spolu, ani mě nepotřebují. Tak jsem si to opravdu užila.

Babička byla tak hodná, že se v poledne uvolnila z práce a přivezla mi Karolínku domů. Dala jsem jí za to rajskou a pelášila rychle se psem. Ona byla ráda za teplý oběd já za pomoc :-). Musím říct, že mám vážně skvělou tchýni. Jasně že má i své mouchy, ale máme spolu úžasný vztah (alespoň si to myslím). Starám se jí za to hezky o jejího Aleška (on by to třeba viděl jinak, ale to se ho ptát nebudeme, že :-D).

Zbytek dne nějak rychle utekl. Večer jsem ještě zaběhla do našeho mateřského centra vyřídit pár pracovních věcí a mám hotovo :-). Den vcelku příjemný. Manžílek teď udělal česnekovou pomazánku, jééé, to bude romantika :-D.

Tak dobrou noc...