Den 355.

Ta zima snad nikdy neskončí... Špatné světlo, ani fotit nejde :-(. Kája je jedna velká "NUDA", a to jsem se holkám věnovala celé dopoledne, neboť byl Aleš doma a pracoval na mém PC...

Teď jedeme na gymnastiku, nesehnala jsem hlídání, tak beru holky s sebou a budou se koukat... Jo, dnes to bude zajímavé :-). Budu tam totiž sama. Ani Vendy dnes nedorazí.



Dnes se Kája na gymnastice projevila jako "velká ségra". Kikča si vzala během cvičení jablko a slupečky házela na zem... Já pak chodila, sbírala je a pronesla: "Ty si tu, ty zlobivko, v klidu trousíš kousky jabka..." Ostatní holky to rozesmálo a začaly se všechny smát. V ten moment zakročila velká ségra a pronesla: "No holky! Přestaňte se jí smát! To není vůbec hezké!!!" A ony vážně všechny přestaly :-). Holt citlivá Ryba Kája se vcítila do své sestry a usoudila, že jí je jistě teď trapně, když se jí tam všichni smějou :-))). Ovšem Kikče to bylo putna...

Já se bavím... Není nad to, když si umí Aleš dělat ze sebe srandu. Leží na sedačce, v ruce má svého mininoťase a zjišťuje informace o invalidním důchodu. Přišel na to, že je vlastně téměř zdravý... Takových nemocí projel a až na konci na něj čekal jeho Bechtěrev :-). Dokonce se tam dočetl, že není flákač, že je jen unavenej! A ona to je i pravda. Prý zapojuje 2x tolik svalů, než normální člověk. A prý si na to nechá napsat papír od doktora, a pak nemusí luxovat!!! :-DDD

Také jsme si tu přehráli scénku, jak to bude vypadat u komise... Pár dní si nevezme prášky na bolest, vezme s sebou mě a holky a ukáže jim, jak jsou holky naučená nandavat fusekle, manželka mu nandá trenky a tričko si prý nandá sám :-DDD. Tekly mi tu slzy smíchu. Když ono to jinak nejde. To by se z toho musel jinak člověk asi zbláznit!

Teď mi dal za úkol zjistit, zda si jako invalida může i vydělávat jako OSVČ... Už prý ani není částečný invalidní důchod a trvalá invalidita, ale nějaké 3 stupně... Tak já se jdu podívat. Kdyby někdo věděl, jak to teď je, písněte mi, prosím, koment. Díky

Den 347.

Úterý

Poslední dobou dělá Kája na sedačce různé pózy. Sleduje pohádku a u toho je hlavou dole... Dnes jsem si to nafotila :-). Kikča už se po ní také začíná opičit, a tak se občas nestačím divit, když přijdu do obýváku, co to tady mám za dva malé netopýry...






A ještě jsem dnes zjistila, že nám Hopsi bez dovolení opouští klec! Už v neděli ho máma našla volně pobíhat po obýváku. Jenže to se svedlo na holky. Včera jsem zjistila, že je v kleci opět jen Tchilli a Hopsi nikde. Tak ho holky hledaly a Aleš je sprdnul, že když si ho vyndaj, tak ho také ukliděj!!! No, už mi to přišlo divné. Kór když vím, že by ho jen tak volně nenechaly. Kikča si kluky hlídá, nepustí je z ruky a Kája také dává pozor, aby nikam neutekli... A dnes opět klec jen s jedním myšákem! Tak už mi bylo jasné, že za to holky nemůžou. Jen by mne zajímalo, jak se dostává na zem (klec je na skříňce a okolo nic, po čem by mohl sešplhat - snad jen trubky od topení). Tak maj hoši útrum a klec zavírám... Nechci riskovat, že ho někdo zašlápne nebo nám překouše kablíky (to by nás už taťka asi vystěhoval i s myšičkama).


PS: Dnes mi vypatlala Kiki druhou půlku make-upu. To už jsem ale řvala a ona se mohla opět celá koupat...

Den 322.

Pátek

Ráno jsem jela do školky a poslouchala Natálku s Kájou, jak si vzadu povídaj. Natálka říkala, že bude dnes tolik sněhu, že můžou jít sáňkovat! V duchu jsem si říkala, kde by se ten sníh asi vzal, nikde ani vločka... Když jsem byla ve školičce, všimla jsem si, že už se sype... A sype se stále...

Volala prababička, že nás zítra zve na oběd, jen měla obavu, zda se k ní vůbec dostaneme, když je taková kalamita. V poledne mi to přišlo ještě úsměvné (proč bychom se nedostali???!!!), ale teď večer už začínám mít pochybnosti a jsem moc zvědavá, jak to zítra před obědem bude v Praze vypadat.

Odpoledne nás poctila svou návštěvou AndyPan se Šárkou. Nějak rychle to uteklo a byl tu večer. Měla jsem v plánu, že dostanu školení ve farmaření a že já Andy ukážu úpravy fotek... No, budeme si muset udělat čas ještě jindy :-). Ale stihla jsem jí alespoň vyfotit. Mám radost, neboť není nic lepšího, než když vám focený objekt řekne, že si připadá, jako když to je on (a sám sobě se líbí).

Zde Andy a náš myšák Tchilli.


Příště musím vyfotit Šárku alias "lachtana". Měla zajímavý způsob povalování se na sedačce :-))).

Den 298.

Úterý

Dnes jsem využila sluníčka, které se k nám dralo přes okno a chtěla vyfotit holky. Kristýnka spolupracovala s chutí (možná až s moc velkou - její "sýr" stojí za to :-)), ale Kájina měla opět nějaký problém. Tentokrát jí svítilo sluníčko do obličeje! Jestli já ji někdy nepřetrhnu...

Meganka. Ráno se zase ke mně tulila jak štěňátko. Už jí taky všechno bolí... Dnes jsem jí mluvila do duše a říkala, že do toho roku 2010 to tu s náma ještě musí vydržet :-). Desetiletých dog po světě moc nechodí (nebo nekulhá)... Její chuť k jídlu je stále veliká, a tak si říkám, že to je ještě dobrý! Na její fleky jsme použili "chytré houbičky" a je znát určitá změna. Po týdnu zopakujeme a snad uvidíme nějaké výsledky...






Úterý je uklízecí den, a tak jdeme čistit myšáky, luxovat... Ale před tím musím holky dokopat k tomu, aby odnosily všechny hračky na svá místa. Vyhrožuji, že vše skončí v koši. Občas to pomáhá, občas se dozvím, že jim to je jedno... :-(

Kristýnka přestala spát po obědě. Když náhodou usne, straší tady do 10 večer... Ale překonat tu její krizi okolo 18h, to je něco!

Den 277.

Úterý

Jako vždy, když nemám žádnou fotku, cvaknu rychle děvčata s myšákem. Dnes to vyhrála Kiki. Kája se šklebila, že se fotit nechce... Kikča je teď ve věku, kdy se moc ráda usmívá do objektivu, tak je škoda toho nevyužít :-).



Ráno jsem byla slabá jako moucha. Ač Kája vypadala, že jí vůbec nic není, vzala jsem ji raději k doktorce. Ta řekla, že už to má nejspíš zasebou a že jsem to asi nejvíce odnesla já. Kikči kakání je od zoubků... Doporučila mi vzít si Torecanový čípek a holkám dala cucalí homeopatika.

Aleš dnes zůstal doma a vzorně se staral o holky a uklízel byt. Já se vyhrabala z postele ve 14:00 a cítila, že čípek pomohl. Mám doma zásoby ještě od doby, kdy jsem byla těhu s Kristýnkou. To jsou si zažívala úplně stejné zvraceníčko, kdy ani voda ve mne nezůstala.

Odpoledne už jsem byla schopná chodit a starat se o holky, tak jel Aleš do práce a něco nakoupit. Doufám, že teď už bude zase jen líp...

PS: Ale nebylo špatné spát tolik hodin vkuse! Si ani nepamatuji, kdy se mi to poštěstilo :-).

PSS: Teď jsem se zase vytočila. Koukám, že akce ala odvodník stále nekončí. Teď na mne zvonil jeden slušně oblečený týpek. Jeho vystupování už ale tak slušné nebylo. Značně zadýchaně mi sdělil, že je od telekomunikací. Je prý ohlášený a už tři dny nám mělo na nástěnce viset, že máme mít připraveny poslední tři faktury a občanský průkaz. No nevěřila jsem vlastním uším ani očím. Jak může být někdo tak drzý?!!! Tak jsme mu oznámila, že o ničem opravdu nevím a to jsem zástupce vchodu a že by mě moc zajímalo, kdo ho sem pustil! Máchal mi před očima občankou, ale poděkovala jsem mu a zabouchla dveře s tím, že když chci něco řešit ohledně telekomunikací, volám si svým oparátorům přes mobilní telefon. Onen týpek sešel o patro níže a jeho písničku zkoušel dál... Pan soused ho vyprovodil úplně stejným způsobem jako já a frajerovi nebylo trapné zvonit na vedlejší byt!!! To je doba, to by jeden... (to co já dělala non-stop do dnešního rána)

Den 209.

Čtvrtek

A mám ho! Konečně! A co? No přece řidičák s mým současným příjmením :-D. Už se nemusím bát, že mě zastaví policajt a já mu budu vyprávět báchorku o tom, proč jsem si 5 let nestihla dojít vyměnit řidičský průkaz... Když ono se mi to vážně nikdy moc nehodilo :-). Buď jsem byla těhotná (to je tak, když se vdáváte v 6. měsíci těhotenství), nebo jsem kojila... Pak jsem byla zase těhotná a zase kojila... No, kojím stále, ale už jsem se musela dokopat! Přeci jen už to není u 20ti měsíčního dítěte výmluva :-). A díky online rezervaci jsem věděla, že nebudu muset x hodin čekat, než na mne přijde řada.



Odpoledne byla ve školce informační schůzka. Aleš sice slíbil, že se bude snažit dorazit domů včas, aby pohlídal holky, ale když jsem mu před půl čtvrtou volala, nestíhal... Naštěstí jsem měla v záloze hodnou sousedku Lídu, které přijela na návštěvu vnučka Míša, a tak jsem jí přidala ještě Káju a Kiki a mastila na schůzku. Holky si pohrály, a pak šly ještě na chvíli všechny tři k nám.

Fotky opět rychlé a nouzové. Nějak není co fotit :-).

Den 179.

Úterý

Včera večer jsem začala mít podezřelé křeče v břiše... Každou chvíli jsem klusala na wc. Před půlnocí se začala kroutit i Kristýnka a plínka byla rázem plná... Kája to nechala až na půlnoc. V pravidelných intervalech se budily holky i já. Tatínka jsem přesunula do pokojíčku a měla je u sebe v ložnici.

Přemýšlela jsem, z čeho to máme a došla jsem k závěru, že buď to budou plněné papriky od babičky nebo zmrzka, na které jsme si včera odpoledne pochutnaly... Taťka ani jedno z toho neměl, a tak byl v klidu. Ráno jsem volala babičce, jak je na tom (skolila ji angína) a zeptala se jen tak mezi řečí, zda nemá průjem :-))). Neměla.

A tak byla dnes dietka a pobyt doma... Moc jsem holky nepotěšila. Kája měla stavy, kdy říkala, jak jí už nic není a chce jít ven a za chvíli se kroutila, že jí bolí bříško... Kiki byla asi nejvíc v pohodě. Já něco mezi nima :-). V poledne jsme usnuly všechny tři...

Večer mi došlo, že nemám ani jednu fotku. A tak jsem si vzala do parády domácí zvířata. Myšáci měli dnes hafo zábavy. Holky je z nudy tahaly každou chvíli ven a při focení si s nima pohrála i Meganka... Jen jí musím hlídat, aby nám je nezalehla :-).

Na fotce je Hopsi (alias "Malej"). Chovatelka dlouho nevěděla, jakou barvu má jeho srst. Ještě se s ní nesetkala (až v posledním vrhu), a tak máme doma vzácného potkana :-) (nakonec zjistila přes poradce chovu, že se jedná o Coffee). Oči má tmavě rubínové a je úplně jiný než Tchilli ("Velkej"). Tchilli je miláček. Hned dává najevo radost tím, že vás začne olizovat a lísá se. Rád zkoumá byt a na zavolání přiběhne. Hopsi je od začátku plachý. Když ho vypustíme u holek na posteli, vím, že ho tam i po hodině najdu :-). Radost projevuje také úplně jinak - vydává zajímavé zvuky :-))).

Den 165.

Úterý

Dnes tu mám tři potkaní modely :-). Za kus piškotu pózovali jedna radost. Nejvíc spolupracoval ten z Ikey a ani za to nic nechtěl!

Kristýnka od včera horečkuje. Opět jí trápí zoubky. Špičáky ne a ne vykouknout. Kaká také několikrát denně, a tak jsme byly dnes zavřené doma. Hodná teta Bára si dopoledne přijela pro Káju a večer ji Aleš přivezl domů. Ke svým třem vlastním dětem si vzala ještě Kájinu a Emmu. Prý už je jedno, zda má 3 nebo 5 kousků :-))). A tak jí ještě jednou moc díky, že se mi o to mé starší dítko postarala a já nemusela celý den poslouchat, proč nemůže jít ven...