Den 314.

Čtvrtek

Silvestr

Nikdy jsem ho moc nemusela. Organizovaná zábava mi přišla ujetá. Vždy byly nejlepší neplánované akce. Nemůžu zapomenout na opožděný Silvestr s našima. Prostě jsme si udělali Silvestr v lednu :-). Nucená zábava mi vždy byla proti srsti...

Proto dnes žasnu. Nic velkého nebylo v plánu. Měli jsme pozvané Haislovi na odpoledne a to bylo vše...

Včera se nám nepodařilo dopravit Vendy domů (nestartovalo mi auto a Aleš byl do noci v práci), a tak se dohodla s maminkou, že bude u nás spát. Aleš brzy ráno vyrazil do práce, a tak nám tu dělala Vendy dopoledne společnost. Pak musela domů a já se dala do úklidu. Pomazánky se chladily v lednici už od včera a já nikam nepospíchala...

S Haislíkama jsme se domluvili, že dorazí po 15. hodině a vezmou s sebou i Tomáše mamku. Aleš pozval i tu svou, aby si ani jedna z nich nepřipadala, že nám tu dělá křoví...

A na konec z toho bylo moc fajn odpoledne. Takový předčasný Silvestr :-). Dokonce i ohňostroj jsme odpálili. Této zábavě moc neholduji. Zvlástě kvůli psům. Megan trpí, bojí se a mám ji věčně na klíně... Ale když už ho přivezli... Podívaná to byla pěkná. Babí zůstala s hafíkama doma a my ho šli odpálit.

Holčičky si spolu moc hezky hrály. Lucinka s Kristýnkou byly správná dvojka :-).

My si tu pochutnávali na jednohubkách, popíjeli zlatou tequilu (tímto děkuji mému tatínkovi, alias Ježíškovi, za tento dárek)... Posledních cca 5,5 let jsem byla těhotná nebo kojila, a tak to je první příležitost, kdy i já si mohu dát kapku alkoholu. A to moc dobrého :-).





Haislovi nás opustili v 8 hodin a naše zábava se přesunula k TV. Posloucháme písničky a tančíme... Nebo spíš podnapilá maminka trsá a dělá jí to moc dobře :-).

Chtěla bych Vám popřát... Popřát to nejlepší, co vám rok 2010 může nabídnout! Přeji hodně radostí a málo smutku... Hodně zdraví a když už chybí, tak nezhoršování zdravotního stavu... Hodně lásky... Hodně štěstí... Kolem sebe hodné lidi a přátele, kteří v nouzi pomůžou a podpoří... Ať se nikdo z vás nemusí cítit sám... Ať si na konci roku 2010 může říct, že tento rok stál za to! Na konci roku 2009 si to bohužel říci nemůžu... Když se ohlídnu zpátky, vidím více negativ než pozitiv... Tak ať v roce 2010 převažuje víc to dobré!!!

Den 313.

Středa

Dnes jsem nějaká bez nálady. Ani focení mě dnes nebavilo... Tak jeden rychlý cvak se svíčkou. Ta fotka tak nějak vystihuje moje dnešní rozpoložení...



Odpoledne jsem se dokopala k tomu, abych alespoň došla s holkama nakoupit. Pustila jsem se do výroby pomazánek na zítra. Už se docela těším, až bude celý rok 2009 za námi. Slibuji si od toho nového, že bude alespoň trošku lepší než tento. I ta troška mi bude stačit...

Holky tu mají Vendy, tak se tu smějou. Jsem ráda. Přenášela jsem na ně svou špatnou náladu. Kája od rána kňourala a já nebyla schopná ji zabavit. Také jsem se dnes rozloučila se svým starým foťáčkem. Doufám, že se s ním bude Dušanovi fotit dobře. Měla jsem ho moc ráda...

Sedím tu a přemýšlím, co si budu přát do nového roku... Pak mi přijde mail od jednoho člověka a už to jede... Já už vím, co si taky budu přát! Ať jsem obklopena lidmi, kteří mi neodsávají moji energii... Nejhorší, co může být, je srážka s blbcem! A že to byl dnes zase nářez!

Den 312.

Úterý



Holky si dnes celý den modelovaly, ve dvě přišla na návštěvu sousedka Péťa s Márou a Verunkou... Tak tu děti řádily a já si s Péťou pokecala. Docela dlouho jsme se neviděly, tak bylo hodně co povídat...






Když Petra odešla, šla jsem kouknout, co nového na blogu...

Teď tu sedím a nemůžu na nic jiného myslet. Niky, Nikolka... Poslední dobou jsem s ní uzavřela moc hezké virtuální přátelství, společně jsme farmařily a posílaly si dárečky pod stromeček... Ještě dnes jsem jí zalévala zahrádku. Takové blbosti, ale člověka to tak nějak sblíží... Je mi tak líto, že už tu není... A neumím si vůbec představit, co to musí být pro Marcelu a celou jejich rodinu :-(. Přeji všem moc a moc síly! Myslím na vás...

Ještě pár dní do konce roku... Přeji si, ať už nic zlého nebo smutného nikoho z nás v tomto roce nepotká!!!

Den 311.

Pondělí

Hraju si s foťáčkem, zkouším, co umí... Jsem hrozná, měla bych otevřít manuál, ale to já ne... Raději experimentuji :-). Baví mě to, moc. Jen bych už měla zase začít něco pořádného dělat...

Den 310.

Neděle

Kristýnce je dnes 23 měsíců. Ještě měsíc a bude slavit 2 roky! Uteklo to všechno tak moc rychle... Používá nočníček, plínku má i v noci suchou, ale stejně ji raději dáváme. Občas se nějaká ta nehoda přes den stane, ale jinak je to holka šikovná :-). Stále si vystačí se svojí omezenou slovní zásobou. "Není, kde je, taky já, nechci, ne, hm, ham, ahoj, dík, čííí, mamííí, tatííí, babííí, Kájííí, auva a bebí". To je takový výčet jejích nejčastějších slovních výjevů. Umí si prosazovat svou, občas to jsou boje :-). Vyhrává (zatím) maminka...

Dnes dopoledne se stavila babička Vierka, aby vzala holky do Petka na klokana. Kája má takovou zvláštní úchylku. Když k nám někdo jde, tak se letí rychle schovat. Když jsem vpustila babičku do bytu, říkám: "Kája tady zase není, asi šla pryč!" V tom vylítla Kája ze svého úkrytu a křičí: "To není pravda! Máma ŽLE!" Pohotová babička jí na to řekla: "Máma nikdy NEŽLE, maximálně se může mýlit!" :-))) To jsem to dopracovala... Máma, co žle a ani fotit neumí!

K obědu jsme si dali zbytky. Hurá, už není doma žádná kachna, žádný řízek ani bramborový salát! Na cukroví si dnes pochutnala Megana, když jsme nebyli doma, tak i za to jsem jí v duchu děkovala, i když jsem jí samozřejmě pořádně vyhubovala!!!



Odpoledne přijela Vendy, šli jsme se všichni projít k rybníku. Bohužel jsem si nedobila baterku do foťáku, a tak jsem cvakla jednu fotku a byl konec s focením. Cestou domů jsme se stavili v Lidlu pro ingredience na domácí chléb, abychom mohli vyzkoušet naši novou pekárnu. Jsem na ten zázrak zvědavá :-). Když si to tak každý chválí...

Kiki usnula v Zappkách, a tak s ní šel Aleš rovnou domů a já s Kájou a Vendy jsme zašly na zámek, kde byla výstava ilustrací Karla Franty a ve sklepení výstava betlémů. Občas je i nějaký ten kulturní zážitek třeba :-). Byla jsem jen upozorněna, že se na zámku nesmí fotit, tak jsem pani uklidnila, že i kdybych chtěla, tak nemohu... Mě ta baterka dnes tak mrzela!!!



Teď si tu holky modelují, hrály si na víly... A to nám tu Vendy ještě udělala banán v čokoládě... To mám život :-)

Den 309.

Sobota

Obžerství pokračuje, kachna se zelím mě tlačí v žaludku... Ale mňamka to byla, to jo :-).

Dnes se u babičky Vierky sešly všechny její vnučky. Z Terky už je dospívající slečna, na naše holky nemá moc náladu... I dnes dala přednost skládání puzzle :-).

Z dnešní návštěvy jsem byla krapet nervózní. Se švagrovou se už nestýkáme a tohle bylo setkání po cca 1,5 roce. Nic se nezměnilo. Zdravit se nenaučila, tváří se stále stejně, jen má pár kil navíc. Vypadlo z ní také pár sprostých vět na stranu Benjieho (což také nepřekvapilo) a o její neteře neprojevila sebemenší zájem. To strejda Tomáš byl pozornější :-). Takže zůstává vše při starém a já vím, že o nic nepřicházím, když se s nima nemusím vídat. Tak zase za rok si to zopakujeme... :-)))





Pro holky si během návštěvy přišla Vendy (bydlí nad babičkou), že u nich Ježíšek něco nechal... Holky se vrátily nadšené z dárečků a z toho, že si s nima Vendy pohrála. Co vám budu povídat... K Vendy mám bližší vztah než k vlastní neteři :-(.

Den 308.

Pátek

Ráno jsme se s holkama probíraly dárky od Ježíška. Některé byly ještě v originálním obalu, tak jsem se tu s tím prala a mrmlala si něco o tom, kdo to tak důkladně přichytil... A v tom vypadlo z Káji: "Jo, Ježíšek je malej, ale šikovnej! To by mu fakt šlo!" :-DDD

Na oběd jsme jeli za našima do Písnice. Byla výborná krůta s nádivkou. Taťka mi neustále doléval víno a sestřička Lucinka vyžadovala ochutnání výborného cukroví... Do toho jsem to prokládala kávičkou a chlebíčky a pak jsem funěla jako lokomotiva a měla pocit, že ještě něco do sebe nasoukám, tak prasknu! Byla to příjemná návštěva.




Když jsme přijeli domů, několikrát jsem musela dětem opakovat, aby si šly uklidit ty své dárečky do pokojíčku. Nic, asi ohluchly. Tak jsem řekla, že jestli okamžitě nepůjdou a neuklidí si to, tak řeknu Ježiškovi, aby si to všechno odnesl zpátky! Následovala pohotová odpověď Káji: "Jak bysme mu je asi vrátily??? Vždyť chodí 1x za rok!" Tak jsem jí rychle vysvětlila, že je dám na balkón a že se tu pro ně rád staví... Tak to pak byla rychlost. :-)

Dnes jsem se těšila, jak budu fotit, ale bylo tak hrozné světlo :-(. Tak jsem teď vzala alespoň Káju do ložnice k lampičce. Slabé světlo a ISO 1000 udělalo takovou fotku. Foceno bez blesku. Ale než já se s tím naučím, to bude doba... Tak omluvte dočasně zhoršenou kvalitu fotek :-))).


Když jsem teď přišla s Megčou z venku, koukala Kája s Alešem na zprávy. Otočila se na mne a vážně říká: "Mami, ten foťák Ježíškovi vrátíme!" Ptám se, proč? A ona: "Vždyť s ním vůbec neumíš fotit!" Já myslela, že padnu. Koukla jsem se výhružně na Aleše, zda to nemá od něj, ale okamžitě se bránil, že on v tom nejede, že to je čistě Káji výplod :-))). Já si tu s nima ale užiju srandy...

Den 307.

Čtvrtek

Letos byla nejhodnější maminka...

Přála jsem si ho, moc jsem si ho přála, ale také jsem věděla, že teď se nám jeho pořízení fakt nehodí... Jsou tu důležitější věci (jako servis auta apod.). Ježíšek mi nechal pod stromečkem dopis. Moc krásný dopis :-). Vylíčil mi v něm, jaká je teď hrozná doba, ekonomická krize... Že ví o mém přání a že se jeji pokusí splnit příští rok... Ale bylo tam i PS... Ježišek je hlava děravá a já se měla jít podívat do ložnice pod postel. A on tam byl! Fakt! Můj vysněný nový fotoaparát :-).

Tak od zítra už budou fotky z Nikonu D5000! A k němu mi Ježíšek vybral objektiv AF-S NIKKOR 18-105mm. Musím to vše nastudovat, naučit se základní ovládání... Bude toho dost, ale už se na to moc těším :-).




Tak Ježíšku, DĚKUJI!!!

Den 306.

Středa

23.12.2004 jsme si s Alešem řekli své "ANO" na radnici ve Vysočanech :-). Nemohli jsme si moc vybírat (na Chodovské tvrzi nám dokonce řekli, že 23. prosince dělá každý normální člověk bramborový salát). V tento den to bylo snad jediné místo, kde oddávali a také jsme byli snad jediná svatba ten den :-). Pan oddávající byl již ve veselé náladě a celkově to byl nezapomenutelný den.

Pamatuji se, že bylo počasí jako letos. Do 22.12. bílo a 23. ledovka jako blázen. Brzy ráno jsem jela ke kadeřnici a málem se před barákem natáhla...

Po svatební hostině jsme se se všemi rozloučili, popřáli veselé Vánoce a vyrazili do Pece pod Sněžkou. Čekalo nás takové malé dobrodružství s autem, když jsme se nemohli dostat k hotelu Nebozízek. Opustila jsem tedy vůz a vydala se do hotelu po svých (už mě nebavilo poslouchat nadávky na onoho debílka, který zastavil v kopci a my se pak už nerozjeli) a čekala na novomanžela :-). Vypadala jsem asi dost vtipně - novomanželka, která dorazí do hotelu sama a pěšky (do toho jsem měla pupek ve kterém se Kájinka už 6 měsíců roztahovala). Každou chvíli jsem Alešovi volala, jak to vypadá. Nejdříve mi telefon ochotně zvedal, pak už mi ošklivě odsekával a nakonec už mi ho ani nebral :-))). Po hodině dorazil totálně promoklý, ale můj! Nakonec jsme se tomu hrozně smáli... Prý měl chuť se otočit a jet domů. Na benzíně neměli řetězy na naše auto, koupil tedy větší (alespoň něco), ty mu stále padaly a při každém dalším a dalším nasazování mu pršelo do obličeje... A já mu ještě každou chvíli starostlivě volala, kde je :-D.

Byly to ty nejkrásnější Vánoce. Nic jsme nemuseli, jen jsme si lenošili v pelíšku a chodili na procházky...

Na toto datum se snad ani nedá zapomenout. Brali se tento den i naši a dokonce i Aleše babička s dědečkem. Zrovna dnes jsme se u babičky stavovali, abychom jí popřáli krásné Vánoce a rozveselili ji v tento smutný den, kdy vzpomíná na dědu.

A večer jsme společně patlali bramborový salát jako "normální" lidi :-))). A dokonce jsem dnes dostala krásné tři růžičky...



Holky mi dopoledne pomáhaly nazdobit stromeček. U toho jsme poslouchaly koledy a bylo to moc příjemné dopoledne. Žádné hádanice, pištění, řev... Prostě pohoda a klid.


A zde jedna z mých růžiček...

Den 305.

Úterý

Dnes jsem si užívala na poště... Ufff, ještě že holky byly v MUMu!

S holkama "MUMkama" jsme si udělaly vánoční besídku. Děti si hrály a my ochutnávaly cukrovíčko, pily svařáček a vínečko... Jo, bylo to moc fajn :-). Takových chvilek už moc nebývá a o to víc si je užíváme!

Lucky manžel přišel až potom, co jsme vše snědly a vypily :-).

PF 2010

Ráda bych Vám dnes popřála krásné Vánoce a do nového roku samá splněná přání! To už je na vás, co si budete přát :-). Děkuji všem, co chodíte na tento blog a zvláště těm, kteří zanecháváte i nějaké ty komenty. Moc mě to těší!

A děkuji moc Lidušce, že byla tak hodná a vytvořila mi toto krásné PF! Do poslední chvíle jsem neměla ani žádnou fotku, kde by se obě holky tvářily krapet inteligentně. Dnes dopoledne jsem ji konečně ulovila. Krásně nám sem svítilo sluníčko. A když jsem si šla pak mýt hlavu, zjevil se mi v hlavě onen slogan... Tak se mějte rádi, buďte na sebe hodní a uvidíte, že vám nebude chybět úsměv na tváři...

A já doufám, že celý rok 2010 bude stát za to! A zdravíčko ať všem slouží!!!

Den 304.

Pondělí

Jak já nemám ráda primitivní lidi!!! A že zrovna dnes mě jeden takový zase musel vytočit... :-(




Odpoledne jsem naložila holky do auta a jela na gymnastiku. To bylo poprvé, co jsem řídila na sněhu :-). Tedy on ten sníh není zas tak všude, ale i tak to pro mne byl zážitek!

Dnes jsme gymnastiku pojaly závodně. Udělaly jsme s Vendy několik disciplín a soutěžilo se na čas. Na závěr dostaly holky odměny a moc mě potěšily dárečky, které jsem od dvou holčiček dostala...

A teď jdu balit dárky od Ježíška... Včera jsem to nějak nestihla. A to jsem měla pocit, že skoro žádné nemáme :-).

Den 303.

Neděle

Kdyby nebyl venku takový mráz, tak je to taková paráda!

Fotila jsem Lídy hafinky na PF. Mám radost, že fotky vyšly tak jak vyšly :-). Ony jsou totiž holky neustále v pohybu. A moje holky, ty byly za chvíli zmrzlé jako rampouchy, tak jsme prchaly domů do teplíčka...






Čeká nás velký nákup jídla. Už tu není ani suchý rohlík (suchého z nosu je tu víc :-)). Snad přežijeme ty návaly dárkuchtivých nakupujících. A pak že je krize...

Den 302.

Sobota

Dnešní den jsem se moc nasmála. Jela jsem s tetou Lídou (moc fajn sousedkou) ke kadeřnici do Lysé nad Labem. Kadeřnici Ivance jsem nechala volnou ruku. Mě pak jen trošku mrzelo, že mi fikla ofinu (ostříhala mi ji tak, jak jsem ji dva roky nosila :-)), ale výsledný efekt je uspokojivý. Když mě viděla babí, prohlásila, že jsem omládla :-). Než Ivanka ostříhala Lídy manžela a vnuka, zašly jsme si na vánoční trhy nasát tu pravou vánoční atmosféru...

A teď na mě padla taková únava, že zapluji do pelíšku co nejdříve to půjde... Aleš jel k Dušanovi lepit fólii na akvárko, tak ani nevím, kdy se mi vrátí.

Ani nemám pořádnou fotku. Chtěla jsem vyfotit Lídy hafinky, ale dnešní světlo nestálo za nic. Snad zítra nebo v pondělí to napravím!

Den 301.

Pátek

Dnes jsem vykouzlila pár fotek u nás na balkóně. I ledové jahody se tam dají najít :-). Raději bych si dala ledové hrozny :-). Došlo mi, že jsem hrozná ostuda, nezazimovala jsem muškáty ani ostatní kytí. Přežije holt jen to odolné. Mě se o balkónové kytí normálně stará babička, ale letos nějak nemá čas a jezdí k nám akorát večer za tmy... :-(. Už aby byly svátky a ona si mohla odpočinout.




S Kájou jsem byla ráno na sedimentaci. Je statečná. Sice mě prosila, ať řeknu pani doktorce, že nechce injekci, ale když jsem jí vysvětlila, že to prostě nejde, tak šla svorně do ordinace. Držela, potichounku řekla au a celou dobu to pozorovala (já bych asi omdlela, kdybych se na to měla ještě koukat!!!). Dostala obrázky za statečnost a v lékárně jsme za odměnu koupily kukuřičné křupky (to je od mimi její nejoblíbenější jídlo :-)). Sedimentaci má zvýšenou, uzliny už nejsou tak velké. Má dobrat atb a nechodit do kolektivu. Na procházky může. Asi to byla silná angína. Mám si v pondělí zavolat na výsledky krevního obrazu...

Dnes jsem pozvala Irču s Natálkou. Irča je po operaci kolene, a tak už je Naty dost dlouho doma (do školky ani na gymnastiku nechodí). Kája ji už také dlouho neviděla, tak se na ni moc těšila. V 10 hodin jim volám, zda se jim to nehodí a Irča už se rovnou do telefonu smála, že jim to asi nebudu věřit!!! Ano, Natálka se zrovna vrátila od pani doktorky s nemocnýma hlasivkama... Tak byly obě holky zklamané a Irča na pokraji zhroucení :-).

Tak alespoň Vendy k nám dnes přijede a pohraje si s holkama. Taková milá náplast za Natálku :-). Mám tu pro ni hotovou její fotku (velký rozměr), co jsem v listopadu fotila. Bude ji mít pro dědečka k Vánocům. A u té příležitosti jsem jí nechala udělat další dvě fotky pro ni (jako překvápko).

Odpoledne stálo za to. Vendy přijela už ve 12 hodin, pohlídala mi holky a já šla vyvenčit Meganku. Pak jsme udělaly další várku kokosek a Vendy si přála mne namalovat. Nechala jsem se :-). Dokonce mě i úžasně učelala a završila to masáží zad! Ta holka má talent :-). Jsem se jí ptala, co chce jednou dělat, tak prý kadeřnici nebo kosmetičku. Také by ráda návrhářku nebo architektku... No, holka je to šikovná. Teď jí bylo 12 let a rozhodně bych neřekla, že je o půl roku starší než moje neteř...

Za odměnu jsem Vendy nabalila domů cukroví a mělo takový úspěch, že mě její maminka poprosila o recepty. To potěší :-). Zvláště, když je to poprvé, co jsem se dala do pečení. Ty loňské roky to byla spíš ostuda než pečení. A jeden rok (když jsem byla těhu s Kiki) mě zásobovala teta Katka (to nemělo chybu)!!!





Když odjela Vendy domů, přišla si pro Káju sousedka a já mastila na chvíli do MUMu pro kasu a keramické drobnosti k Vánocům... Jen ta chodidla holek při vypalování praskla :-(.

Den 300.

Čtvrtek

Aleš jel dnes před 5. hodinou ráno... Venku bílo a já měla stažený žaludek. Uleví se mi, až se vrátí domů...

Musela jsem vzít holky ven, abychom vyvenčily Meganku a došly pro rohlíky. Když jsem viděla ten sníh, vzpomněla jsem si na oblíbenou básničku mého dědy:

"Chumelí se chumelí, padá snížek bílý, škrábeme se v pr..., máme dlouhou chvíli!" :-)





Aleš dorazil v pořádku. Dokonce nadšený z onoho programu. Tak to alespoň nebyla zbytečná cesta.

Odpoledne nás pozvala teta Radka na návštěvu, tak jsme si pokecaly a ochutnaly cukroví...

Den 299.

Středa

Včera k nám přijela moje mamka. Nějak jsem ji nepochopila, když že to dorazí, a tak bylo pro mne velké překvápko, když volala, že stojí před barákem :-). Ještě větší překvápko měl Aleš, který chvíli na to dorazil domů... Holky nadšené, že jim přijela babička.

Ráno ji Aleš odvezl k doktorce a jel do práce. Dnes se vrátí asi hodně pozdě. Jel se šéfem zjišťovat něco ohledně nového programu do firmy. Zítra jede kvůli tomu dokonce až na Slovensko :-(. Moc se mi to nelíbí, mám o něj strach. Mrzne, sněží... Ach jo. Zase lepší, když bude řídit on, než kdyby ho měl vézt někdo jiný. Ale i tak nejsem nadšená...

Dnes šla na gymnastiku tedy jenom Radka. Nemá mi kdo pohlídat...

Kája se doma už vyloženě nudí, tak jsem jí dovolila, že mě může učesat a namalovat. Dnešní foto je tedy čistě pro pobavení vás všech :-). Kája si svůj výtvor i vyfotila. Já se jen bála, aby někdo zrovna nezazvonil. Asi by dostal šok :-D.



Musím se podělit o tento recept, který mi dala Irča. Tak rychlé a dobré kokosky jsem ještě nedělala!

200g strouhaného kokosu (1 celý pytlík)
150g moučkového cukru
2 celá vejce

To vše smíchat, na plech udělat malé hromádky (nebo kuličky) a péci na 130 asi 20 minut (2 plechy, cca 40ks).

Měkoučké, dobroučké!

Den 298.

Úterý

Dnes jsem využila sluníčka, které se k nám dralo přes okno a chtěla vyfotit holky. Kristýnka spolupracovala s chutí (možná až s moc velkou - její "sýr" stojí za to :-)), ale Kájina měla opět nějaký problém. Tentokrát jí svítilo sluníčko do obličeje! Jestli já ji někdy nepřetrhnu...

Meganka. Ráno se zase ke mně tulila jak štěňátko. Už jí taky všechno bolí... Dnes jsem jí mluvila do duše a říkala, že do toho roku 2010 to tu s náma ještě musí vydržet :-). Desetiletých dog po světě moc nechodí (nebo nekulhá)... Její chuť k jídlu je stále veliká, a tak si říkám, že to je ještě dobrý! Na její fleky jsme použili "chytré houbičky" a je znát určitá změna. Po týdnu zopakujeme a snad uvidíme nějaké výsledky...






Úterý je uklízecí den, a tak jdeme čistit myšáky, luxovat... Ale před tím musím holky dokopat k tomu, aby odnosily všechny hračky na svá místa. Vyhrožuji, že vše skončí v koši. Občas to pomáhá, občas se dozvím, že jim to je jedno... :-(

Kristýnka přestala spát po obědě. Když náhodou usne, straší tady do 10 večer... Ale překonat tu její krizi okolo 18h, to je něco!