Den 330.

Sobota

Včera jsem opustila Aleše a holky a jela MHD do Písnice. Máma poslala tátu se ségrou a Lukášem na hory k tetě, a tak jsme doma kralovaly samy...

Práce nám šla od ruky, dokonce jsme si stihly i popovídat a pořádně se zasmát... Já se i dostatečně vyspala. Hakym mě celou dobu zahříval a v 10 hodin se mu zdálo, že už spím dlouho, a tak mě láskyplně probudil...

Ve 4 odpoledne bylo vše hotové a já se chystala na cestu domů.

Cestu tam i zpátky jsem využila ke čtení. Jitky (Rejcka) knížku Odnikud nikam jsem četla jedním dechem. Až mě na konci mrzelo, že je konec. V závěru jsem dokonce uronila několik slz a říkala si, že na mě musí být pěkný pohled :-). Určitě ji mohu doporučit a Jitce skládám poklonu!






Holčičky přežily, maminku s nadšením vítaly. Kája hned naprášila všechno, co mohla... Tatínek upekl výborný makovec (já ho nějak poslední dobou nepoznávám) a babička mě vzala ještě do Globusu (nakoupila jsem nějaké dárky k mým brzkým narozeninám)...

Jen to malé skřítě ještě v půl jedenácté nespí. Nemůže zabrat... Ach jo...

Den 303.

Neděle

Kdyby nebyl venku takový mráz, tak je to taková paráda!

Fotila jsem Lídy hafinky na PF. Mám radost, že fotky vyšly tak jak vyšly :-). Ony jsou totiž holky neustále v pohybu. A moje holky, ty byly za chvíli zmrzlé jako rampouchy, tak jsme prchaly domů do teplíčka...






Čeká nás velký nákup jídla. Už tu není ani suchý rohlík (suchého z nosu je tu víc :-)). Snad přežijeme ty návaly dárkuchtivých nakupujících. A pak že je krize...

Den 269.

Pondělí

Jak se mi ráno nechtělo z pelíšku! S Kristýnkou jsme šly vyvenčit Meganku, pohrály si a jely do Písnice pro Karolínku.

Vše bylo v pohodě až do chvíle, kdy mi plnou parou vrazila Ara zezadu do nohou a já se skácela (v jedné ruce Kristýnku a ve druhé foťák) k zemi. Při té příležitosti jsem si zvrkla nohu a málem přizabila svým pozadím Hakyma. V první chvíli jsem nevěděla, co se děje... Bylo to tak rychlé, že jsem pak vnímala jen šílenou bolest v kotníku. Holt Hakym musel být u mě a Ara ho provokovala... Ten po ní vyjel a ona chtěla co nejrychleji zdrhnout, jen jsem jí jaksi překážela v cestě.

Mamce se udělalo zle, hned viděla, jak musíme na rentgen... Naštěstí to nebylo tak hrozné. Dokulhala jsem se do koupelny, strčila nohu pod studenou vodu a stáhla si ji pak obinadlem. Čekala jsem, co bude. Pomalu to přestávalo bolet, a tak jsem vyrazila směr domov.



Doma jsme vzaly Megan a šly venčit. Kája nutně potřebovala kolo, a tak Kikča vytáhla motorku. Já se pomalu pajdala za nima. S Megušou jsme byly dvojka k pohledání :-). Obě pajdající na levou nohu...

Pak se jelo na gymnastiku. Tak prázdno tam už dlouho nebylo. Holt nebyly kroužky, jen gymnastky musely jít cvičit :-). Ve středu mi všechny holčičky odkývaly, že v pondělí přijdou. Přišla jich slabá půlka.

Díky volnu byla i tělocvična poloprázdná, a tak jsem mohla vzít holky dolů. Vyzkoušely si šplh a místo lavičky je dnes čekala nízká kladina. Kája mě moc potěšila a zároveň i překvapila tím, jak jí to šlo. Užívala si to a byla radost se u toho na ni koukat... Já měla také kladinu nejraději, a tak mne to zahřálo u srdíčka. :-)

Máme doma pavouka! Aleš si teď pár hodin hrál s jeho sestavením :-). Je dobrej! Já bych to bez návodu nedala... Zítra přijede moje ségra Lucinka s Lukáškem a Aleš ho od nich dostal v dubnu k svátku. Tak konečně bylo na čase ho složit :-))).

Den 243.

Středa

Taková normální středa (dopoledne v MUMu, odpoledne na gymnastice) a mezi tím rychlé foceníčko psích krásek - Holy a Nely z chvalské tvrze. Jsou to hrozně veselé holky, jen chvíli nepostojí, neposedí... Jsem si říkala, co je horší, zda fotit psy nebo děti :-).

Den 220.

Sváteční pondělí

Dnes jsme strávili 4 hodiny v pražské ZOO. Prošli jsme tentokrát i hořejšek a na spodek už nebylo tolik síly. Kája měla jeden "problém" za druhým. Problém číslo jedna byl, že nemohla zvířata hladit, krmit ani na nich jezdit. Problém číslo dvě byl, že bylo všude moc dětí a ona se neuměla "drát", a tak kňourala... A na to já jsem vážně alergická. A tak Káju zachraňoval strejda Martin s tetou Lenkou. Jinak bych ji už asi vážně přetrhla jako hada!

Kiki se nosila v Manduce a dokonce se v ní i krásně vyspinkala. Ještě že jsem ji nestihla prodat :-). Ale brzy už půjde do světa. Přeci jen už ji skoro nepoužívám (tu Manducu!!!).

Nejšťastnější byla Kája na závěr dnešní procházky po ZOO. Skončili jsme totiž u koz. To jí zářila očička a byla nejspokojenější (Kiki spala, a tak o toto štěstí přišla)... Jak může hladit a krmit, nic jiného nepotřebuje. Pak se těšila na jízdu na koni... Několik kol jsme čekali, kdy už na Káju dojde "řada" a nic! Ona tam totiž ani žádná řada nebyla. Koně vždy zastavil někde jinde a hlavně ty děti, co už na koních seděly, tak jim rodiče přidávali každé kolo dvacku a jezdily dál a dál... A na těch pár volných míst vždy posadili ty, co zrovna byly nejblíž. Náš tatínek to už psychicky nezvládl a zavelel, že se jede domů... To bylo slziček... Uklidňování, že jezdit bude u dědy jak bude chtít dlouho... Já ji chtěla "uplatit" sušenkou z automatu. Hodila jsem tam Kč 50,--, vrátilo mi to Kč 37,-- a tím to skončilo. Žádná dvířka nešla otevřít, žádnou sušenku jsme nemohli vyndat... Takže to bylo bez koní i bez sušenky. Naštěstí tu sušenku nenesla zas tak tragicky! :-DDD

Konečně mám také jednu fotku, kde jsme všichni čtyři a Aleš nedělá (zas tak velké) opičky :-D.


Kiki a její milovaný Tchilli, kterého nepustí z ruky!


A zde moje foto ze ZOO Praha









Po návratu ze ZOO jsme zajeli k babičce, kde na nás čekala Meganka. Dali jsme si kafíčko, děti půjčili sousedům a jeli všichni 4 na nákup do Ikea.

A zítra ráno bude velké loučení...

Den 216.

Čtvrtek

Dnes jsem nevěřila svým očím... Kristýnka si malovala. Nesporně má talent! Ale zásadně nerespektuje, že se kreslí na papír. Počmárala vše, co mohla!!! Židli, podlahu, obal od pastelek a dokonce své tepláky... Útěchou mi bylo, že tyto pastelky jsou vhodné pro děti od 2 let a jsou snadno odstranitelné. Ale stejně! Nedalo mi to a opět jsem musela "porovnávat" a konstatovat, že ty dvě moje cácorky jsou naprosto, ale naprosto odlišné!!! Nenudím se :-).




Kája přišla ze školky a hlásila, že byla dnes na hanbě. Musela sedět sama u stolečku, protože se bavila, když neměla. Vašík Roba prý také sedí každou chvíli za trest u stolečku a ona si s ním pak nemůže ani povídat!!! Ale utěšující pro ní bylo, že nemusela být zavřená v koupelně. Tam prý pani učitelky zavírají Adama, když stále zlobí... No, nevěřila jsem vlastním uším. Asi nemůžu taky všemu věřit na 100%, ale pani učitelky mají zvláštní způsob usměrňování... Káje sezení u stolečku jistě neuškodí, ale být zavřený v koupelně! Doufám, že to není tak úplně pravda :-). I když Kája říkala, že OPRAVDU!

V poledne jsem měla práci s jedním grantem. Měla jsem do textu doplnit fotografie z historie MUMu... Byla jsem ráda, že Kiki spí a že mi Káju ze školky vyzvedla Irča. Jenže Kája se opět doma krapet nudila, a tak se stále chodila ptát, ke komu může jít na návštěvu a když moje odpověď zněla, že k nikomu, tak šla alespoň nenápadně probudit Kristýnku. Jsem myslela, že ji přetrhnu jako hada!

Odpoledne jsem je vytáhla na hřiště. Původně jsem měla jít fotit Emičku a Viktora, ale počasí nám nepřálo. Po dlouhé době jsem tedy jen "seděla" na lavičce a povídala si s holkama... Jak úžasný pocit!!! :-) Kája zmerčila, že se na sídlišti sešli pejskaři se štěňátky, a tak musely holky letět pomuchlovat psíky.

Den 164.

Pondělí

Z těch malých a pomalých kuliček jsou najednou malí raráškové, co chvíli nepostojí. Jen co jsem namířila foťák, byli fuč! :-) A tak vám sem dám pár ne zrovna kvalitních foteček hafíků. I tak byli úžasní...

Dnešní den jsme strávily ve společnosti tety Denisy - mé spolužačky ze střední školy. Neviděly jsme se celých 10 let! Ale obě jsme měly pocit, že se ani jedna z nás nezměnila. Probraly jsme život a holky jí dost pobavily. Zvláště Kiki, která dělala ty své opičí ksichtíky :-))).

Když jsem Káje ráno řekla, že přijede Denisa, hned se mě ptala, co má za děti. Když jsem řekla, že ještě žádné nemá, tak jí hned zajímalo, kdy už bude rodit :-DDD. To jsou dotazy!

PS: Dnes má narozeniny můj tatínek a strejda Alex z Německa! Oběma lvům přejeme vše nejlepší k jejich narozeninám!!! Posíláme velkou pusu!

Den 163.

Neděle

Zítra má dědeček Jiříček narozeniny, a tak jsme dnes vyrazili do Písnice. Koupila jsem mu nějaké pořádné víno, tak doufám, že si ho v klidu vychutná :-). Trošku nás vypekla cukrárna, kde jsem chtěla koupit zákusky. Měli dovolenou :-(. Ale i tak to bylo fajn. Nejvíc jsme se pobavili s malým "uřvánkem". Tohle kotě je super. Má stále hlad a to má pupík pěkně vyvalený :-). Jeho adoptivní matka Ara se o něj vzorně stará, i když to občas vypadá, že ho spíš chce samou láskou sežrat :-))).

No a Kristýnka, to je kočičí máma! Ještě než jsme jeli do Písnice, vyzvedli jsme babičku Vierku (kterou jsem vysadili u prababičky Danušky) a zajeli na Gimborn, kde taťka musel rychle vyřídit jednu objednávku. Prodávají tam koťata (ovšem s naším krásným černouškem se nedala srovnat) a Kiki byla většinu času připlácnutá na skle, kde byla cedule "DĚKUJEME, ŽE NESAHÁTE NA SKLO". Po prvních pokusech jsem to vzdala. Z jedné strany byla připlácnutá Kiki, z té druhé 7 koťat :-). To Kája vzala rovnou směr papoušci a potkani. Mluvila něco o tom, že papouška ještě doma nemáme a stála u Ary za 80 tisíc! To vedle byl Žako "jen" za 38 tisíc. Toho bych brala já :-))).

Dnešní oslavenec jen pozoroval hrátky "mláďat" :-). Kiki zachraňovala kotě před Arou a ta zase kotě před Kikinou :-))). Pak se do toho vložila i Kája a měly obě smůlu.

Z Písnice jsme jeli vyzvednout babičku k prababičce. Tam jsme si dali kávičku a dostali nanukáč! Mňam. Holky se tam kočkovaly. Přepadl mě nápad, že je budu na víkendy pronajímat! :-))) Ideálně bezdětným párům jako vhodnou antikoncepci!

Odpoledne jsme strávili u babičky na zahrádce. Taťka skočil s holkama do bazénu...

PS: Kdo by měl zájem o "uřvánka", je volný!!! :-))) Vymazlený, zvyklý na "téměř" vše (zvířata, děti) a chodí čůrat na kočkolit! Ideální na doma, ale i na ven... Bude z něj asi pořádný kocour, když vidím ten jeho apetit :-).

Den 154.

Pátek - Kristýnka má svátek!

A tak Kikinko naše malinká, přejeme Ti vše nejlepší k Tvému druhému svátečku! Buď stále taková veselá, zdravá a pohodová holčička...

Kájinka si dopoledne na balkoně všimla, že za barákem jsou malá štěňátka Dandie Dinmont teriérů. Sousedi mají výstavní čubinu a 4 malá (7 týdnů stará) štěňátka. Dnes je vzali poprvé ven, aby se seznámila s travičkou :-). Byli úžasní. Hned jsem vzala holky a šly jsme je pomazlit. Malý Angel (na fotce) si mě získal asi nejvíc. A zrovna on je ještě volný.

Odpoledne jsme zaběhly do MUMu pofackovat pár věcí. Takhle to tam teď vypadá. Bude nová podlaha, tak jsem fotodokumentovala "před", a třeba bude i někdy "po" :-).


V poledne mi přivezl Míša UV filtr PRO1 Digital. Měla jsem hroznou radost. Dostala jsem i brožuru o všech možných filtrech, tak budu studovat... Každopádně změna je, doufám, viditelná. Fotky byly už v náhledu barevnější. Bohužel holky moc při focení nespolupracují, a tak je většina "zádovek". Ale i tak mám z filtru velkou radost a ještě jednou moc díky! :-)

A zde je náš oslavenec :-)

Když přijel Aleš z práce, jeli jsme pro novou žehličku. Jsem se tak nějak informovala, co po nové žehličce chtít, a tak mám jednu pořádnou Philipsku doma. Manžel mi ji teď vybalil a zprovoznil a vyčetl v návodu, že ji vlastně ani nemohu používat! V odstavci DŮLEŽITÉ se píše: Osoby s omezenými fyzickými a duševními schopnostmi nebo nedostatkem zkušeností a znalostí by neměly s přístrojem manipulovat, pokud nebyly o používání přístroje předem instuovány nebo nejsou pod dohledem osoby zodpovědné za jejich bezpečnost.

A tak jsem si oddychla, že konečně končí mé večerní mučení se s žehličkou v ruce! U nás v rodině je totiž ten fyzicky a duševně zdatný a zodpovědný jedině manžel :-DDD. No tak tedy řekl, že na mě u toho žehlení bude dávat pozor...

Jdu tedy vyzkoušet ten bílo-modrý zázrak, který na mě čeká na žehlícím prkně. Jsem zvědavá na tu sílu parního rázu (150g). Doufám, že to bude žehlit samo! :-)

Den 148.

Sobota

Včera večer jsme udělaly s mamkou táty DPH a dnes dodělaly mamču. Dnes opět nebyl čas na focení, a tak dva rychlé cvaky...

Teta Lucinka udělala holkám dort k svátku. Kája ho měla, Kristý ho bude mít, a tak ho slaví mezi spolu. Dostaly obě stejné dárečky, aby se nehádaly a byl klid :-).

Malej Harry Potter (tak jsme ho včera pojmenovali) si právě užívá náručí dědečka Jiříčka. Kočka se na něj vykašlala. Asi přišla o mlíko a nejeví už o něj zájem. Chudák stále řval (asi hlady), a tak ho doma matlá, kdo může. Začínám se poohlížet po někom, kdo by ho chtěl a měl zájem ho vypiplat. Už sice umí sám papat, ale potřebuje pravidelný přísun jídla. Naši jsou celý den v práci a to je naprd :-(. A jeho máma to má spočítaný. Nestará se, tak jde ve středu na kastraci. A to se o Mikuláše tak kráně starala! No jo, no. Takový je život.

A dnes je i o jedno kuřátko míň. Uteklo od slepice skrz plot a Ara si s ním začala hrát. Bohužel její "lásku" nepřežilo.

Den 142.

Neděle

Dnes jsem vařila oběd já a odvezli jsme ho k našim. Doma byla jen mamka, která dělala do půl páté ráno podklady na DPH, a tak byla ráda, že si mohla pospat... Taťka a ségra s Lukášem byli u tety na horách...
Koťátko je zase o týden starší (3 týdny mu jsou) a kuřátkům bude zítra týden. Nakonec jich je 7 a máma kvočna se o ně vzorně stará. Kuřátka byla stále v pohybu, do toho se pletli psi a děti, a tak nemám žádnou pořádnou fotku...

Karolínka zůstala u babičky a ráno s ní pojede na krám. Večer volala ségra, že si to tam moc užívá a je spokojená. Jen teta je z ní už docela utahaná :-).

Jsem ráda, že si spaní opět nerozmyslela. Včera před spaním totiž mluvila o tom, jak se tam moc těší a za chvíli už měla sllzičky v očích a že tam sama spinkat nechce. Dohodli jsme se na jedné noci a byl klid...


Odpoledne jsem si hrála s Kristýnkou. Šly jsme vyvenčit hafíky. Vedla Benjieho na vodítku a byla u toho tak kouzelná, že jsem litovala, že nemám u sebe foťák. Ona moc nemluví, ale gesta, ta má úžasná. Když ho chtěla přivolat (na její vkus třeba moc dlouho čmuchal na jednom místě), mlaskla a tleskla si do nohy... A když šel, hodila takový spokojený výraz! Jako že ho má dobře vychovaného. :-)

Pak jsem si chvíli venku četla a po očku ji pozorovala. Každým dnem udělala o pár kroků víc do prudkého kopce, který odděluje horní a dolní zahradu... A dnes odpoledne se jí podařilo vyškrábat se až nahoru! Ta měla radost. Stála na kopci a hulákala na mě dolů to její: "Aóóój". A dolů to vzala jako na klouzačce po zadku.



A zde je foto po útoku Kristýnky špinavých ruček na můj objektiv... Byla celá rozdivočená, štípala mě, snažila se mě kousnout a měla radost, že se bráním :-). Od Káji okukuje hlavně takové blbosti... Ale byla sladká. Ona je takové pohodové sluníčko. Na sousedku také hulákala "aóóója" a mávala jí. Jen už se nám začíná také trošku stydět!

Zítra ráno je brzy budíček. Musím být v 8 hodin na Poliklinice kvůli té mé cystě na štítné žláze. Našla jsem si novou pani doktorku, tak uvidíme. Na Bulovku vážně nepůjdu... Pak objedeme s taťkou pár zákazníků a zajedeme si pro Káju k mamce na krám. Možná s ní pak zajedeme do hračkářství, ať si vybere něco hezkého k svátku.