Den 216.

Čtvrtek

Dnes jsem nevěřila svým očím... Kristýnka si malovala. Nesporně má talent! Ale zásadně nerespektuje, že se kreslí na papír. Počmárala vše, co mohla!!! Židli, podlahu, obal od pastelek a dokonce své tepláky... Útěchou mi bylo, že tyto pastelky jsou vhodné pro děti od 2 let a jsou snadno odstranitelné. Ale stejně! Nedalo mi to a opět jsem musela "porovnávat" a konstatovat, že ty dvě moje cácorky jsou naprosto, ale naprosto odlišné!!! Nenudím se :-).




Kája přišla ze školky a hlásila, že byla dnes na hanbě. Musela sedět sama u stolečku, protože se bavila, když neměla. Vašík Roba prý také sedí každou chvíli za trest u stolečku a ona si s ním pak nemůže ani povídat!!! Ale utěšující pro ní bylo, že nemusela být zavřená v koupelně. Tam prý pani učitelky zavírají Adama, když stále zlobí... No, nevěřila jsem vlastním uším. Asi nemůžu taky všemu věřit na 100%, ale pani učitelky mají zvláštní způsob usměrňování... Káje sezení u stolečku jistě neuškodí, ale být zavřený v koupelně! Doufám, že to není tak úplně pravda :-). I když Kája říkala, že OPRAVDU!

V poledne jsem měla práci s jedním grantem. Měla jsem do textu doplnit fotografie z historie MUMu... Byla jsem ráda, že Kiki spí a že mi Káju ze školky vyzvedla Irča. Jenže Kája se opět doma krapet nudila, a tak se stále chodila ptát, ke komu může jít na návštěvu a když moje odpověď zněla, že k nikomu, tak šla alespoň nenápadně probudit Kristýnku. Jsem myslela, že ji přetrhnu jako hada!

Odpoledne jsem je vytáhla na hřiště. Původně jsem měla jít fotit Emičku a Viktora, ale počasí nám nepřálo. Po dlouhé době jsem tedy jen "seděla" na lavičce a povídala si s holkama... Jak úžasný pocit!!! :-) Kája zmerčila, že se na sídlišti sešli pejskaři se štěňátky, a tak musely holky letět pomuchlovat psíky.