Den 208.

Středa

Dopoledne jsme strávily s Kikinkou v MUMu. Káju jsem ráno odvezla do školky a dokonce tam spinkala.

V MUMové školičce máme nové a hodně malé dětičky, a tak dnešek byl o uklidňování uplakánků a ustavičném chození s klukama na záchod. Se nám tam sešli dva malí učůránci :-).



Odpoledne jsme jely pro Káju do školky a ze školky na gymnastiku. Počty holčiček se stále mění, přicházejí nové... Tak jsme se dnes dohodla s Věrou (moje bývalá trenérka), že to teď necháme a na začátku října řekneme, kdo ano a kdo ne. Už teď je mi z toho těžko na duši. Ale je fakt, že cvičit v tomto počtu se nedá... Je zpět doba, kdy se bude muset vybírat. Poslední roky byly o tom, že se braly všechny holčičky, které přišly a chtěly cvičit.

Také mi bylo řečeno, že 4-5tileté ano, 6-7 let je už moc... Pokusím se ještě vybrat ty starší šikovné a zkusím je umístit v Míši družstvu. Ta má takový zvláštní mix. Dohodla jsem se s ní, že ode mne dostane starší šikulky a mě dá prcky.

S Kájou to také nebylo snadné. Holt má stále pocit, že se na gymnastiku chodí bavit a bude dělat to, co zrovna bude chtít a když je na ní něco těžkého, tak to ani nechce dál zkoušet. Zase když už přijde na to, jak se co dělá, tak jí to také jde, ale je to palice dubová... To budou ještě boje :-D.

Sedím tu nad sešítkem, koukám na jména holčiček a vybavuji si, jak která cvičí, kolik které je let a jak by to která brala, kdybych jí řekla, že zrovna ONA nebude dál chodit cvičit :-(. Ach jo... Je to prekérka! A upřímně jsem ráda za ty, co ani nenastoupily (z mého původního předprázdninového seznamu) :-).