Den 211.

Dnes byl uklízecí a nakupovací den...

Holky ho strávily u babičky a Kája se nemohla dočkat, až jí večer přivezou švagři sestřenici Terezku. Já už jsem z toho zase tak nadšená nebyla. Se švagrovou jsem se neviděla víc jak rok a byla jsem s tímto stavem spokojená. Naše setkání bylo dle mého očekávání strohé a trapné. Pozdravily jsme se, ale dál pokračovala ignorace (dá se říct že z obou stran). Na holky se s pousmáním podívala a tím to haslo (Kristýnku neviděla 13 měsíců). Ani nemělo cenu Kristýnce vysvětlovat, že tohle je její teta. Tchýni přinesla suroviny a instrukce, co jí má všechno uvařit (to také nemusím komentovat)... Domazala jsem jednohubky, sestavila holkám draka a rychle se slušně rozloučila... Necítím se v její přítomnosti vůbec dobře, tak proč to prodlužovat, že :-).

Holky lítaly s drakem jak splašené (vítr dnes moc nefoukal). Tuším, že budou babičce rychle spát :-). Drak byl však na jedno použití. Vydržel v celku necelou půl hodinu :-). Ale radost přinesl, to zas jo! Když jsme odcházely, přišel pouštět draka ještě jeden tatínek s dcerkou...

Aleš mezi tím vymýšlel, jak opraví babičky dřevěné lehátko. Jako zázrakem se totiž SAMO rozbilo, SAMO se slepilo lepidlem, které ani nebylo na dřevo, a pak nečekaně ruplo pod návštěvou, která z toho měla trauma... Asi nemá cenu se rozčilovat. Nejsou to moje věci. Terezka "o ničem neví" (je u babičky každý den po škole a tahá si tam kamarády), Aleše brácha také ne, takže buď už babička sama neví, co dělá, nebo jí tam někdo leze tajně přes plot ničit věci :-(((.

No, nic moc den... Ale zítřek si jistě užijeme líp! :-)))