Den 364.

Pátek

Dnes jsem byla ve školičce s Luckou moc jsem si to užila :-). Bylo jedenáct dětí + tři erární. Udělaly jsme jim diskotéku, nechaly je vymalovat kočičku dle vlastní fantazie... Prostě to bylo moc fajn...

V půl druhé k nám dorazila Andy se Šárčetem a pusa se nám nezastavila :-). Měla jsem v plánu nafotit děti v úžasném kostýmu berušky, ale nakonec si na hlavě nechala tykadla jen teta Andy :-). Děti nespolupracovaly. Jsem ráda, že nám návštěva konečně vyšla!!!

Se sousedkou je to snad vyřešené, tak mi spadl kámen ze srdce. Teď jen, aby to fakt vše bylo tak, jak mi její dcera slíbila. Sousedka za mnou byla, plakala... Něco o "nechuti k žití" říkala, ale včer se u nás stavila tchýně (oni v tomto vchodě bydleli také) a říkala, že tyhle její řeči moc dobře zná, že to tak bývalo vždycky, tak ať si z toho nedělám těžkou hlavu... Někdy člověk fakt nechápe. Musím se tím přestat zabývat, hned budu mít lehčí spaní :-).

Den 353.

Pondělí

Jsem s holkama doma. Začíná to být náročné. Docela se řežou. Nebo spíš Kikča buší do Káji a ta kvičí... Občas se přistihnu, že "vypínám" a jejich věčné šarvátky už nevnímám. A když už to přesáhne určitou mez, tak bouchnu.

Dnes jsem bouchla i kvůli úklidu. 5x jsem Káje řekla, ať uklidí ten neuvěřitelný nepořádek v obýváku. Nic. A tak to letělo všechno do koše... Tak snad si to už bude pamatovat. Za chvíli by se jí totiž mohlo stát, že už si tu nebude mít s čím hrát... Jsem matka saďour, ale někdy to prostě u nás jinak nejde.

Jinak stále řeším ples. Dnes jsem s Míšou probírala její moderování... Pak jsem připravovala fotky na výstavu o historii MUMu a ještě běžela nafotit výtvarku a pilates...

Aleš přijel na minutu přesně, dala jsem mu holky a hnala na gymnastiku. Tentokrát s námi jela i Radka s Eliškou...

Den 348.

Středa

Ve školičce jsem dnes zase fotila. Moc se mi líbí Ondráška oči :-).


Jinak poslední dny žiju "plesem". Hlavou se mi honí prodej lístků, brigádníci a jiné... Možná jsem teď také tak trošku nervózní... Ráno jsem chytla na první našlápnutí a vedla s mým mužem "monolog". Ulevilo se mi. A to je hlavní :-). Naštěstí jsme oba stejní a dlouho se na sebe nezlobíme...

Odpoledne se gymnastikovalo a teď se těším do hajan... Cítím, že mi chybí energie...

PS: A ráno jsem našla opět Hopsiho pod skříňkou!!! A to byla dvířka zavřená... Pravda, ta horní nebyla dostatečně zaklapnutá. Ale stejně to nechápu. Rok ho to ani nenapadne a teď zdrhá každý den.

Den 342.

Čtvrtek

Dnes ráno jela celá rodina k zubaři. Káje pan doktor opravil dírku v zoubku. Bohužel jí část plomby teď vypadla, takže tam půjdeme ještě jednou :-(. Ona se tam ale vždycky těší. Vyloženě trvala na tom, že půjde první a neuvěřitelně jí voněl pach čekárny... Během vrtání i vtipkovala, až jsem jí musela připomínat, že nemá mluvit. Pan doktor není specialista na děti, tak jí dal místo obrázku injekční stříkačku na hraní. To bylo radosti. Hned chtěla ještě jednu pro Kikču, že ta byla také statečná...

Já jsem opět bez kazu. Ve 29ti letech to jde... Alešovi předělal jednu starou plombu, tak jsem vyzvídala, jaké to je :-). Neznám ten pocit "vrtání"... Tak snad mi to ještě pár let vydrží. Bojím se, že Kája má zuby spíš po tatínkovi než po mamince :-(. Uvidíme, co Kikča.

Pak nás tatínek vysadil doma, daly jsme si snídani a šly na zámek. Jsme domluvené s Chvalským zámkem, že nám bude prodávat vstupenky na ples. Dětské jsem jim ani nedávala. Rychle mizí, tak si je necháme jen v MUMu. Doufám, že ty na dospěláckou část se prodají... Přeci jen tu nikdo není na plesy zvyklý. Uvidíme. :-)



A když už jsme byly na zámku, tak jsme navštívily výstavu Krysáků... Kája byla krapet zklamaná. Čekala tam i nějaké živé potkany :-D.




Pak jsem zašla do MUMu nafotit šátkování, angličtinu pro maminky a děti v herně. Takže jsem si zase celé odpo hrála s fotkama.

Ještě jsem pozvala tetu Radku (Bradku :-D) s Eliškou na oběd a kávičku. Tak jsme zase rychle pokecaly, nacpaly si pupky a holky pak letěly nacvičovat taneční vystoupení na ples (překvapení večera)... Už se těším, jaké to bude :-).


Kikča mi dnes odpoledne neusnula, tak tu má každou chvíli záchvaty vzteku a pláče... Chvíli mě chce, chvíli ne... Je tu veselo :-). Ještě že pro Káju si přišla Nikolka s maminkou. Jinak jsem tu ještě poslouchala stále dokola: "A kdy už přijde ta Nikolka???" Kája mi občas připomíná toho oslíka ze Shreka - "Kdy už tam budem???" :-DDD

Den 341.

Středa



Dnes jsou to přesně 2 roky, kdy se nám v 6,29 ráno narodila naše druhorozená dcera Kristýnka. Vážila 3380g a měřila 49cm :-). Bylo to hodné miminko už od narození, které způsobně papalo, a pak 3 hodiny spinkalo... Všichni mi říkali, že je za odměnu. Jen manžel rýpal, že nechápe, za co že jsem si ji zasloužila :-D.

Vždycky jsem si přála mít Vodnáře jako jsem já, tak se mi to splnilo. Dokonce jsem si ji málem nadělila k narozeninám a máme i stejný ascendent - Vodnář ve Střelci :-). A náš taťka je Střelec ve Vodnáři...

Tak Kristýnko, přejeme Ti s tatínkem a Kájinou, ať jsi dál tak pohodová a šikovná holčička, ať stále záříš jako sluníčko a nechybí ti dobrá nálada :-). Máme Tě všichni moc rádi!!!





Dnes dopoledne jsem byla s Kiki ve školičce a fotila... Pak doma usnula Kiki u oběda, tak jsem ji přenesla do postýlky a upravovala fotky. Odpoledne se jelo pro Káju do školky a na gymnastiku... Teď bych nejraději padla za vlast...

Jo a opět pošťák nezklamal a doručil balíček. Tentokrát pro Kiki, takže ty hrnečky nebyly napůl, ale ona dnes dostala od tety golfáčky :-). Tak děkujeme!!!

A teď něco ne tak růžového - Aleš volal pani doktorce. Vyšetření stolice naštěstí negativní, nicméně snímky hrozné a bioléčba ohrožena. Prý mu nechce pojišťovna proplatit léčbu, neboť už se jim to nevyplatí... :-((( Na rok to stojí 500 000,--, takže to nedáme ani my :-(((. Jo,jo... Co na to říct...

Den 320.

Středa

Další den, kdy jsem se nezastavila, ale mám z něj hezký pocit...

I na gymnastice se holky moc snažily a šlo jim to...

Víc takových dní :-).

Den 305.

Úterý

Dnes jsem si užívala na poště... Ufff, ještě že holky byly v MUMu!

S holkama "MUMkama" jsme si udělaly vánoční besídku. Děti si hrály a my ochutnávaly cukrovíčko, pily svařáček a vínečko... Jo, bylo to moc fajn :-). Takových chvilek už moc nebývá a o to víc si je užíváme!

Lucky manžel přišel až potom, co jsme vše snědly a vypily :-).

Den 285.

Středa

Dopoledne jsem měla v MUMu jen dvě dětičky. Zbytek marodí. Hanka si tedy dělala práci v kanceláři a já si s dětma hrála. Byl čas dokonce probrat hračky, roztřídit je do krabic...

Doma jsem dala Kikču spát a začala uklízet. Zítra přijede Katka s Alexem a Nancy, tak ať se neleknou :-). Moc jsem toho nezvládla. Hotová je jen kuchyň...



Když jsem si přijela "po SPA" pro Káju do školky, zjistila jsem, že má tepláky (ráno donesené čisté) celé od bláta. Boty jsem už vůbec nekomentovala. Prý trošku spadla. Vedle postávala maminka Adama (už v pondělí po SPA jsme se společně něčemu smály) a když viděla ty tepláky, tak se dobře bavila. Já se bavila o to víc, když si vzal na sebe Adam bundu. Původně modrá bunda byla hnědá ze všech stran... Tak jsem poznamenala, že my jsme na tom tedy lépe s těma teplákama (a raději jsem rychle kontrolovala naši bundu) :-D. Adam se začal hned hájit, že on za to nemůže, že ho strčil jeden kluk z Motýlů. Kája konstatovala, že má pravdu, že to byl velký kluk (sama to viděla) a že byl asi ze Žab! Tak jsem se ptala, jak to poznala, že byl ze Žab? No to je přece jasný! V Žábách jsou větší děti než v Motýlech! To že to jsou obě třídy předškoláků, to už je jedno :-D. Vypadá to, že naše Kája asi nikdy s jejím vzrůstem do Žab chodit nebude :-).

Na gymnastice také nebylo moc holek. Nějaké jsem už měsíc neviděla. Budu muset zjistit, zda jsou nemocné nebo už nebudou chodit... Pavla měla opět svůj den. Je to takový flákač, to je hrozný. Když se snaží, jde jí to. Ale jak může, tak necvičí nebo to fláká... Jelikož je nejstarší, nešetřím ji. Jen mě štve, že ji musím věčně napomínat. Pak jsou tu taková sluníčka, jako je Míša. Ta má vždy dobrou náladu, snaží se a je s ní děsná sranda :-). Míšu bych si do družstva klidně naklonovala... A naše Kája je naše Kája. Ta si prostě vše bude dělat po svém. Při rozcvičce říká, co bysme mohly dělat, místo toho, aby cvičila to, co právě děláme...

Den 276.

Pondělí

Dnešní den začal tak nějak normálně. Ráno jsem Káju odvezla do školky, Kristýnce nic nebylo, a tak jsme šly normálně do MUMové školičky. Vyfotila jsem v MUMu novou polici a poličku na keramiku. Pak také šátkující maminky... Před svačinkou jsem začala cítit, že se se mnou něco děje. Když jsem viděla jídlo, bylo jasné, že pokud hned neodejdu, asi se pozvracím.








Došla jsem domů a padla do postele. Alešovi jsem zavolala, aby vyzvedl Káju a Radce, že se mnou dnes na gymnastice nemůže počítat. Ještě jsem se s ní dohodla, že jí dám Káju, ať si jde zacvičit.

V rámci možností jsem spala. Kiki se mnou. Kája koukala na pohádky a byla hodná. Odpoledne to začalo. Zvracela jsem jako Alík. Než si přišla Raduš pro Karolínku, Kája hlásila, že jí pobolívá bříško a neví, zda nepůjde zvracet. Gymnastiku jsem jí tedy zatrhla, a to zase spustila slzičky, že chce jít moc cvičit... Ještě že nešla. Chvíli na to zvracela i ona a hned usnula.

Celý den mi splynul v jeden velký spánek a v jedno velké zvracení. Vím jen, že několikrát jsem volala Alešovi, ať rychle přijede domů, že nezvládám...

Noc stále také za to. :-(

Den 265.

Ráno jsem měla v plánu na chvíli skočit do MUMu a vyfotit přednášku o třídění odpadu. Ale než jsme se vykopaly z bytu, bylo po přednášce, a tak jsme alespoň pomohly Zdeničce v herně. Holky už jsou obě v pořádku a být s nima další den zavřená doma, to už by bylo na mne moc...


Dnes skončila minivýstava recyšperků. Domů jsem si odnesla jedny naušničky a už vím, kdo bude jejich majitel :-). Doufám, že udělají radost...

Zde další ukázka z vystavených kusů:

Den 259.

Pátek

Dopoledne trávené s holkama v MUMu. Odpoledne blbnutí s holkama a Vendy. Vendy si přivezla svá malovátka a rozhodla se, že mě namaluje :-). Původně jsem chtěla dát foto, ale to prostě nešlo... I Aleš, když přišel domů, tak se zhrozil, co to tu na něj kouká :-). Večer jsem odvezla Vendy a nechala Káju u babičky...

Den 241.

Pondělí

A už je zase vše při starém. Ráno do školky, ze školky do MUMu, z MUMu uspat, po spinkání na gymnastiku... Ještě že jsme si s Irčou rozdělily službu, kdo bude odvážet a kdo vyzvedávat :-). Aleš má teď hodně práce, ráno jezdí brzy, a tak mi Irča pohlídá Kiki, já odvezu Káju a Natálku do školky a Irča je pak po "O" vyzvedává. Dnes chtěla Kája hned po školce domů a Naty tak moc brečela, že jsem si je vzala k sobě. Ale musely slíbit, že se nebudou hádat a řvát... A opravdu si hezky hrály, a tak se i Kiki v klidu vyspinkala. Ve 4 hodiny šupajdila Kiki k Irče a já jela s holkama na gymnastiku.

Protáhla jsem si tělo a těším se do hajan... Měla bych poklidit, dožehlit prádlo... Zítra přijede návštěva!!! Že neuhodnete, kdo??? :-)

Den 238.

Pátek

Dopoledne strávené v MUMu. Opět mi došlo, jak tam máme fajn dětičky. Občas nějaké brečí, že se mu stýská, ale většinou se to dá zvládnout. Stačí se s nima pomazlit a odvést pozornost jinam. Mám sice věčně obsazený klín (to mé děti krapet těžce nesou), ale i to je milé :-).

Po obědě jsem si s Kristýnkou schrupla. Nechtěla jsem, ale neudržela jsem oči otevřené... Kája nezklamala, v pravidelných intervalech mě chodila budit. Pak jsem měla hoňky, abych připravila všechny věci na prodej. Večer byl výběr a příprava a ráno se bude prodávat...

Aleš bručí, ale na to jsem si už zvykla. Holt 2x za rok to přežije. Já budu také celý příští víkend s dětma sama (bude mít zákaznické dny)...

Den 234.

Pondělí

Ráno jsem se probudila se špatnou náladou. Zdál se mi dost živý sen a nezanechal na mě nic příjemného...

Venku mě přivítalo šílené počasí a v MUMu mi docházela s Kájou trpělivost...

No prostě nic moc den.



Kristýnka nechtěla po obědě spát, nakonec jsem ji uspala a šla vařit guláš. Od minule mi nefunguje papiňák, a tak maso stále ne a ne změknout...

Teď jede domů Aleš a já půjdu na gymnastiku. Káju ještě brát nebudu. Její kašel nezní moc hezky. Ještě zvažuji, zda ji vůbec zítra dám do školky...

Chtělo by to dnes něco trošku pozitivního! V tom škaredém dni nějak nemám chuť se smát...

Den 208.

Středa

Dopoledne jsme strávily s Kikinkou v MUMu. Káju jsem ráno odvezla do školky a dokonce tam spinkala.

V MUMové školičce máme nové a hodně malé dětičky, a tak dnešek byl o uklidňování uplakánků a ustavičném chození s klukama na záchod. Se nám tam sešli dva malí učůránci :-).



Odpoledne jsme jely pro Káju do školky a ze školky na gymnastiku. Počty holčiček se stále mění, přicházejí nové... Tak jsme se dnes dohodla s Věrou (moje bývalá trenérka), že to teď necháme a na začátku října řekneme, kdo ano a kdo ne. Už teď je mi z toho těžko na duši. Ale je fakt, že cvičit v tomto počtu se nedá... Je zpět doba, kdy se bude muset vybírat. Poslední roky byly o tom, že se braly všechny holčičky, které přišly a chtěly cvičit.

Také mi bylo řečeno, že 4-5tileté ano, 6-7 let je už moc... Pokusím se ještě vybrat ty starší šikovné a zkusím je umístit v Míši družstvu. Ta má takový zvláštní mix. Dohodla jsem se s ní, že ode mne dostane starší šikulky a mě dá prcky.

S Kájou to také nebylo snadné. Holt má stále pocit, že se na gymnastiku chodí bavit a bude dělat to, co zrovna bude chtít a když je na ní něco těžkého, tak to ani nechce dál zkoušet. Zase když už přijde na to, jak se co dělá, tak jí to také jde, ale je to palice dubová... To budou ještě boje :-D.

Sedím tu nad sešítkem, koukám na jména holčiček a vybavuji si, jak která cvičí, kolik které je let a jak by to která brala, kdybych jí řekla, že zrovna ONA nebude dál chodit cvičit :-(. Ach jo... Je to prekérka! A upřímně jsem ráda za ty, co ani nenastoupily (z mého původního předprázdninového seznamu) :-).

Den 200.

Úterý

Jeden z dalších "mumových" dnů. Ráno se skládala slibovaná velká trampolína. Dopoledne focení divadýlka (úžasná improvizace holek). V poledne rychle pro Káju do školky a když se Kiki vyspinkala, jely jsme k Renče (MUMce), kde slavila 5. narozeniny Verunka a Lucinka od Hanky (MUMky). Byl tam neuvěřitelný počet dětí na tak málo matek (6 matek a 15 vlastních dětí)... Moc fajn odpoledne. Až na závěrečné koupálko v bazénu. Kája si lokla a od té doby kňourala kvůli všemu. A tak jsem pobalila věci, rozloučily jsme se a jelo se domů.

Den 199.

Pondělí

Mám radost, opravdu velkou radost! MUM se přes prázdniny proměnil k nepoznání a maminky to náležitě ocenily. Byly nadšené! A my o to víc :-). Pan starosta přestřihl stuhu... Nemělo to chybu :-).

Včera se mi nabídla Denisa (spolužačka ze SŠ), že přijede a pomůže. Jak já za ní dnes byla ráda! Mohla jsem být v klidu, že mi Kristýnka nikam neodejde a že se jí nic nestane. Já jako pokladní a fotograf v jedné osobě jsem se nezastavila. Naložila jsem pak Denču do auta a alespoň cestou do školky a ze školky jsme si pokecaly :-). Takových "tet" by to chtělo víc!!! Denisko, díky!!!

Doma jsem pak něco málo pofackovala, skočila s holkama do hračkářství pro dárky na zítřejší oslavu narozenin Lucinky a Verunky. A v 16h už u nás zvonila teta Pája s Kačenkou. Dopravila jsem je na dětské hřiště blízko gymnastiky a s Radkou Bradkou jsme šly oprášit naše gymnastické umění :-). Další dvě nové holčičky už tam na nás čekaly... Ufff, to je dětí!






Teta Pája pak zajela s Kačenkou na chvíli k nám. Byla chudák celá zmožená. JJ, děti umí utahat! Pájo, tobě také moc díky za hlídání :-).

Den 188.

Čtvrtek

Dnes byl takový MUMový den... Ráno v 9 hodin sraz. Každá z nás se něčeho chopila. Hlavním cílem bylo obnovit malůvky na zdi v herně I. Nemít každá 2-3 děti (já dnes 4 - Verču a Máru od sousedů), šlo by nám to jistě líp... Odchod byl v půl páté a to rovnou na zmrzlinu. Nějaká odměna byla třeba! Pokračování zítra večer a bez dětí... To by bylo, aby to nebylo brzy hotovo! Uklidňuje nás, že máme čas do 6.9.



Jsem dnes tak vyřízená, že si dám vanu a půjdu do hajan...

Den 154.

Pátek - Kristýnka má svátek!

A tak Kikinko naše malinká, přejeme Ti vše nejlepší k Tvému druhému svátečku! Buď stále taková veselá, zdravá a pohodová holčička...

Kájinka si dopoledne na balkoně všimla, že za barákem jsou malá štěňátka Dandie Dinmont teriérů. Sousedi mají výstavní čubinu a 4 malá (7 týdnů stará) štěňátka. Dnes je vzali poprvé ven, aby se seznámila s travičkou :-). Byli úžasní. Hned jsem vzala holky a šly jsme je pomazlit. Malý Angel (na fotce) si mě získal asi nejvíc. A zrovna on je ještě volný.

Odpoledne jsme zaběhly do MUMu pofackovat pár věcí. Takhle to tam teď vypadá. Bude nová podlaha, tak jsem fotodokumentovala "před", a třeba bude i někdy "po" :-).


V poledne mi přivezl Míša UV filtr PRO1 Digital. Měla jsem hroznou radost. Dostala jsem i brožuru o všech možných filtrech, tak budu studovat... Každopádně změna je, doufám, viditelná. Fotky byly už v náhledu barevnější. Bohužel holky moc při focení nespolupracují, a tak je většina "zádovek". Ale i tak mám z filtru velkou radost a ještě jednou moc díky! :-)

A zde je náš oslavenec :-)

Když přijel Aleš z práce, jeli jsme pro novou žehličku. Jsem se tak nějak informovala, co po nové žehličce chtít, a tak mám jednu pořádnou Philipsku doma. Manžel mi ji teď vybalil a zprovoznil a vyčetl v návodu, že ji vlastně ani nemohu používat! V odstavci DŮLEŽITÉ se píše: Osoby s omezenými fyzickými a duševními schopnostmi nebo nedostatkem zkušeností a znalostí by neměly s přístrojem manipulovat, pokud nebyly o používání přístroje předem instuovány nebo nejsou pod dohledem osoby zodpovědné za jejich bezpečnost.

A tak jsem si oddychla, že konečně končí mé večerní mučení se s žehličkou v ruce! U nás v rodině je totiž ten fyzicky a duševně zdatný a zodpovědný jedině manžel :-DDD. No tak tedy řekl, že na mě u toho žehlení bude dávat pozor...

Jdu tedy vyzkoušet ten bílo-modrý zázrak, který na mě čeká na žehlícím prkně. Jsem zvědavá na tu sílu parního rázu (150g). Doufám, že to bude žehlit samo! :-)