Den 256.

Úterý

Včera jsem šla brzy spát a hned je nálada lepší :-). Také jsem dnes vyloženě nic nemusela (krom veteriny), a tak jsem dnešek pojala odpočinkově. On to prádlo za mne stejně nikdo nevyžehlí a s uklízením jsem to také nepřeháněla... Však ono by to večer ani nebylo poznat. Ale vyčistila jsem s Kiki potkany, to tedy poznat je (hlavně podle čichu) a i vysavač přišel na řadu (když mi tu Kikča v rámci pomoci vytrousila podestýlku po celém bytě) :-).

Po obědě přijel Aleš, naložili jsme Megan, zajeli pro Káju do školky a jelo se na "servis" se psem. Slovo "servis" je dost výstižné, necháme tam totiž vždy tolik, co za auto :-D.



Bohužel náš doktor sloužil jen do 13h :-(. Vystáli jsme si dlouhou frontu (Kiki naštěstí spala v autě) a v ordinaci už nás čekala mladá pani doktorka. Moc ji nemusím. Nemám ráda pomalé lidi (mluvím pak většinou za ní a dělá mi problém ji nechat domluvit :-)). Megan se každý půl rok opakuje to samé, takže už vím, co chtít a co říkat. Občas mám pocit, že vím o mém psu víc (co se medikace týče), než ona... Každopádně jsem si řekla o to, co jsem chtěla a domů si to odnesla, tak alespoň že tak. Ale dobrý pocit z ní nemám. Jsem hned o Kč 1170,-- lehčí a to ještě nemám kloubní výživu! Jo, příští pes bude čivava!

Megance byly ostříhány drápy na levé přední (kulhá na ni, a tak si je neobrousí), vymačkány pachové žlázy (jooo, to byl zase puch), dostala kapičky do uší a atb na ty její fleky (má je po každém hárání - ať žije hromonální nerovnováha!)... Ještě jí musí Aleš někde sehnat nějaký preparát na klouby... Ještě že je ten obchodní zástupce chovatelských potřeb! Doufám, že to někde sežene za nákupku... Tisíce lítají, že se ani nestačím divit.

Megušu jsme také zvážili. Naposledy měla necelých 60 kg a dnes jen 50! Hubne nám a ani to na ní není znát. Ale je to dobře, alespoň nemusí tahat takovou váhu...

Cesta domů zase stála za to... Takových aut, samé kolony...


Pobavila mne reklama na kamionu od Kofoly...


Půjdu teď uvařit nějakou mňamku a večer prchnu na MUMovou schůzi (ještě že mám ten MUM před barákem!)...

Den 192.

Pondělí

Poslední den prázdnin...

Dnes ráno jsem vyrazila do centra Prahy pro vyřízení nového řidičáku. Byla jsem poučena, že je fajn se objednat na určitou hodinu, abych nemusela čekat. Pět minut před a pět minut po zarezervovaném termínu se musí zadat číslo, aby byla rezervace platná. Stihla jsem to vše přesně na minutu (včetně vyplnění žádosti) a minutu po vyjetí lístečku s pořadovým číslem jsem blikala na číselné tabuli. To bylo úžasné!!! Všude okolo bylo plno lidí.

Při vyplňování žádosti jsem se pobavila. Vedle mne si sedl postarší pár (jistě důchodci). Usmívali se na Kristýnku a spokojeně čekali s lístečkem v ruce... Najednou pán říká: "Vždyť já nemám ten starý řidičák!" A pani: "No, to je pěkný!" Pán: "Tak to můžeme jít..." (a zmuchlal pořadové číslo). "Já jsem blbec!" Pani: "No to seš!" Pán: "Takys mi to mohla připomenout!!!" Pani: "Já jsem se tě ptala, zda máš všechno! A řekl jsi, že MÁŠ!" Na to pán už neměl co odpovědět :-))). Bylo mi jich pak líto. Oni jistě žádnou online rezervaci nemají a ani mít nebudou...

Čekala jsem nějakou poznámku ohledně změny příjmení (která měla být už před 5ti lety), ale paní se nad tím ani nepozastavila. Jen pochválila mou rezervaci a řekla, že až si pro řidičák půjdu, ať si to opět zarezervuji. Prý to moc lidí nevyužívá.

Pak jsem vzala holky na Kampu. Nejprve jsem zavolala kamarádce, která dělá provozní ve slavné kavárně Slavia, ale zrovna dnes měla den volna!!! To byl pech.

Na Kampě si to holky užily. Nejprve jsme okukovaly racky a kachničky. Pak jsme koukaly na pejsky, jak si hezky hrajou a dokonce jsme objevily nádherné dětské hřiště. Pak jsme pokračovaly dále. Na Malostranském náměstí jsme nasedly na tramvaj a jely na Palmovku. Kiki cestou usnula a trošku se prospala.

Na eskalátorech jsem vždy poprosila nějakou mladou slečnu, aby dala Káje ruku a pomohla jí. Mně ta třetí ruka fakt chyběla :-). Slečny byly milé a potěšilo je, že mohou pomoci. A Kája se culila, neboť jí řekly, že je šikulka. Ona jak je malá, tak vypadá šikovnější než je :-D. Tím jako myslím, že vzhled občas mate. Je jí 4,5 roku a vypadá na 3. V opačném případě to bývá asi horší (když od velkého dítěte čekáte víc, než odpovídá jeho věku).

Káje se pak chtělo kakat, a tak jsme zaběhly do MUMu (byl blíž jak náš byteček). Tam byla práce v plném proudu! Lucka Robová se vyřádila v kuchyňce. Hodně to tam prokouklo a smekám nad její mozaikou, co vyrobila jako obklad kuchyňské linky. Nebojte, to také nafotím :-).

Sehnala jsem úžasného "údržbáře". Dnes dokončil nátěr futer. Jeho práce je precizní. Myl nám i okna a čistil koberce. Mám radost, že alespoň něco se nám povedlo... Když podlaha tak vůbec nevypadá :-(. Jsou to ti řemeslníci ale občas flákači. Dílo mělo být hotové 13.8.! Bylo nám slíbeno, že tento víkend to už fakt bude... A ono je pondělí a nic! Grrr A kdyby to alespoň vypadalo, ale ona je to pěkná "čuňárna". :-((( Maskujeme, co se dá. Snad to maminky, které přijdou za týden na den otevřených dveří, ocení!

Hledáme někoho, kdo by nám zahrál v úterý loutkové divadýlko!!! Kdo se hlásí???

:-D








Odpoledne jsme trávily na hřišti a večer proběhla "mírná" příprava na zítřejší školku. Kája se snad i těší. Postupně jsem ji připravovala na to, že už nebude chodit do Koťátek, tak uvidíme. Ptala se mě, zda bude zítra ve školce divadlo, tak jsem si tak v duchu říkala, že divadlo jistě bude, ale ráno v šatně :-D. Doufám, že ne zrovna to naše...

Kája se také těší, že ji povezu já novým autíčkem. Má z něj větší radost jak já :-).