Den 306.

Středa

23.12.2004 jsme si s Alešem řekli své "ANO" na radnici ve Vysočanech :-). Nemohli jsme si moc vybírat (na Chodovské tvrzi nám dokonce řekli, že 23. prosince dělá každý normální člověk bramborový salát). V tento den to bylo snad jediné místo, kde oddávali a také jsme byli snad jediná svatba ten den :-). Pan oddávající byl již ve veselé náladě a celkově to byl nezapomenutelný den.

Pamatuji se, že bylo počasí jako letos. Do 22.12. bílo a 23. ledovka jako blázen. Brzy ráno jsem jela ke kadeřnici a málem se před barákem natáhla...

Po svatební hostině jsme se se všemi rozloučili, popřáli veselé Vánoce a vyrazili do Pece pod Sněžkou. Čekalo nás takové malé dobrodružství s autem, když jsme se nemohli dostat k hotelu Nebozízek. Opustila jsem tedy vůz a vydala se do hotelu po svých (už mě nebavilo poslouchat nadávky na onoho debílka, který zastavil v kopci a my se pak už nerozjeli) a čekala na novomanžela :-). Vypadala jsem asi dost vtipně - novomanželka, která dorazí do hotelu sama a pěšky (do toho jsem měla pupek ve kterém se Kájinka už 6 měsíců roztahovala). Každou chvíli jsem Alešovi volala, jak to vypadá. Nejdříve mi telefon ochotně zvedal, pak už mi ošklivě odsekával a nakonec už mi ho ani nebral :-))). Po hodině dorazil totálně promoklý, ale můj! Nakonec jsme se tomu hrozně smáli... Prý měl chuť se otočit a jet domů. Na benzíně neměli řetězy na naše auto, koupil tedy větší (alespoň něco), ty mu stále padaly a při každém dalším a dalším nasazování mu pršelo do obličeje... A já mu ještě každou chvíli starostlivě volala, kde je :-D.

Byly to ty nejkrásnější Vánoce. Nic jsme nemuseli, jen jsme si lenošili v pelíšku a chodili na procházky...

Na toto datum se snad ani nedá zapomenout. Brali se tento den i naši a dokonce i Aleše babička s dědečkem. Zrovna dnes jsme se u babičky stavovali, abychom jí popřáli krásné Vánoce a rozveselili ji v tento smutný den, kdy vzpomíná na dědu.

A večer jsme společně patlali bramborový salát jako "normální" lidi :-))). A dokonce jsem dnes dostala krásné tři růžičky...



Holky mi dopoledne pomáhaly nazdobit stromeček. U toho jsme poslouchaly koledy a bylo to moc příjemné dopoledne. Žádné hádanice, pištění, řev... Prostě pohoda a klid.


A zde jedna z mých růžiček...

Den 299.

Středa

Včera k nám přijela moje mamka. Nějak jsem ji nepochopila, když že to dorazí, a tak bylo pro mne velké překvápko, když volala, že stojí před barákem :-). Ještě větší překvápko měl Aleš, který chvíli na to dorazil domů... Holky nadšené, že jim přijela babička.

Ráno ji Aleš odvezl k doktorce a jel do práce. Dnes se vrátí asi hodně pozdě. Jel se šéfem zjišťovat něco ohledně nového programu do firmy. Zítra jede kvůli tomu dokonce až na Slovensko :-(. Moc se mi to nelíbí, mám o něj strach. Mrzne, sněží... Ach jo. Zase lepší, když bude řídit on, než kdyby ho měl vézt někdo jiný. Ale i tak nejsem nadšená...

Dnes šla na gymnastiku tedy jenom Radka. Nemá mi kdo pohlídat...

Kája se doma už vyloženě nudí, tak jsem jí dovolila, že mě může učesat a namalovat. Dnešní foto je tedy čistě pro pobavení vás všech :-). Kája si svůj výtvor i vyfotila. Já se jen bála, aby někdo zrovna nezazvonil. Asi by dostal šok :-D.



Musím se podělit o tento recept, který mi dala Irča. Tak rychlé a dobré kokosky jsem ještě nedělala!

200g strouhaného kokosu (1 celý pytlík)
150g moučkového cukru
2 celá vejce

To vše smíchat, na plech udělat malé hromádky (nebo kuličky) a péci na 130 asi 20 minut (2 plechy, cca 40ks).

Měkoučké, dobroučké!

Den 252.

Pátek

Další den podzimních prázdnin. Dnes jsme čekaly návštěvu z Rudné. A tak jsme dopoledne s holkama uklízely. Teda snažily se uklidit.

Teta Simča a bratránek David tu nebyli už 10 měsíců a já se nemohla dočkat :-). Můj malý Davídek je už pořádný kus chlapa. Nechtěl se fotit, potvora! Ale já ho přesvědčila, že výsledek bude stát za to... A dočkala jsem se od něj fakt "hustého" ocenění! Jako že "fakt" umím fotit! :-D Tak toho si "fakt" vážím!!! :-)

Dlouho jsem nedala na blog vlastní fotku. Tak dnes rovnou 3v1. Simča dostala ke 40. narozeninám nový foťák a já měla za úkol jí ho nastavit a venku jsme ho vyzkoušely...


A tady je David... Ten má oči, že by mu je mohla každá holka závidět, co? :-)




Kája vytáhla kolo. Už i ta helma jí je malá :-)


Teta Simča s Dádou :-)


Dnes byla venku pěkná zima. Udělali jsme rychlé foceníčko a pádili do teplíčka. David si hrál X-Boxe, holky si hrály s novými dárky a já si se Simčou zase pořádně pokecala... Je výhoda mít mladou tetu :-).

Den 219.

Neděle







Dnes přijela moc milá návštěva - Lenka s Martinem z jihu Čech. Asi 4 roky jsme je neviděli a teď během 2 měsíců 2x :-). A jsem moc ráda!

Dopoledne jsme uklízeli, aby se nezalekli a nejeli rychle domů :-D. Po obědě jsme měli ještě čas, a tak jsme jeli vybrat Alešovi něco na sebe, ale bez úspěchu. Tak jsme zase ušetřili!

Když dorazili, šli jsme hned na procházku. Užít si nádherného počasí...

Lenka s Martinem si přivezli nový foťák - Nikon D5000 a já se zamilovala... Asi napíši Ježíškovi. Třeba když budu celou dobu hodná, tak mi nějakou tu zrcadlovku také donese :-). A já slibuji, že hodná budu! A moc! :-D


Fotečky Nikonem D5000:

Den 210.

Pátek

Ráno se mi povedlo zaspat. Sice ne tak úplně, ale nebyla síla ani chuť pospíchat do školky a zase se hnát domů, abychom přišly včas do MUMové školičky. A tak jsem Káju omluvila a šla do školičky s námi.

Dnes bylo hlídání o moc příjemnější. Dokonce i uplakaný Ondra to s námi vydržel celé dopoledne a když si pro něj přišla maminka, nechtěl jít domů :-).

Po školičce jsme šly vyvenčit Meganku a koupit čínu.

Přijela k nám moje bývalá spolužačka ze SŠ - Petruška :-). S Péťou jsme byly od druháku nerozlučná dvojka. Každá jsme úplně jiná, ale výborně jsme se doplňovaly :-). Prožívaly jsme společně naše první lásky a trávily hodiny na telefonu, když zrovna některá z nás (hlavně já) byla marod... Nezapomenu na prázdniny nebo prodloužené víkendy strávené u mé tety na horách!!! To byly časy :-D. Ještě že byla teta tak hodná a ochotná pro nás třeba ve 2 ráno jezdit na diskotéky (vesnické zábavy)... V té době vznikla i naše záliba ve fotografování, neboť jsme na sebe vždy vyplácaly minimálně jeden kinofilm. Zlaté časy digitální fotografie!!! A už vůbec se nedá zapomenout na naše cestování ČD! Mám schované naše sešítky (Názorníky), dopísky, které jsme si posílaly při vyučování. JJ, krásná to byla doba! Asi jsme byly otřesné puberťačky! :-DDD

Teď už se bohužel tak často nevídáme. Petruška žije ve Francii a asi nám tam zapustí kořeny :-). Moc jí to přeji a věřím, že si našla partnera, který jí bude vším, co potřebuje... A doufám, že i mě jednou vyjde je navštívit osobně!

Byl to moc fajn den. Pokecaly jsme, zašly na kávičku a výborný pohár. Kája se povozila na Amále (poníkovi), takže jí také nic ke štěstí nechybělo a Kiki byla spokojená se slánkou a párátky! :-D








A fotečky od Petrušky...





A dnes se mé spolužačce ze ZŠ narodil druhý syn Dominik! Moc gratulujeme! Už jsem na něj moc zvědavá!

Den 169.

Sobota - Slapy

Sobota... To by nebyla ta pravá sobota, kdyby mě můj milovaný mužíček ráno ne...vytočil! Nevím, proč má celé ty roky stále pocit, že jen on se může v sobotu vyspat a nejlépe aby ho někdo (to jako já) probudil snídaní do postele a ještě poškrábat zádíčka... No, dnes takové krásné ráno neměl :-DDD.

Dopoledne přijela babička Vierka a začala to tady zachraňovat. Hrozilo, že se na Slapy nepojede :-). Ono by se vlastně ani nic nestalo, kdybychom zůstali doma, ale to jsme ještě netušili, co nás čeká :-))).

Nejprve kolony aut... Proto byla vybrána delší, ale rychlejší trasa (na Strakonice)... Mě se hrozně chtělo čůrat, ale náš "našlápnutý" taťka neměl kde zastavit!!! Teda ono by bylo kde zastavit, kdyby nejel stále v levém pruhu a na odbočení na nějaké odpočívadlo bylo stále pozdě... Ještě jsem si vyslechla, že jsem si měla dojít, než jsme jeli. To už opět zakročila jeho maminka (moje milovaná tchýně) a synáček poslechl a já si mohla ulevit! To vám byl úžasný pocit :-))). Jsem myslela, že ho klepnu! Taky jsem si plánovala, jak ho na přehradě utopím (jen tam bylo moc svědků)...

Měli jsme jet za strejdou Jirkou (bráchou babičky Vierky) na chatu (má ji přímo ve Slapech), ale nebyl tam (ona mu to babička zapomněla dát vědět) :-). Tak jsme jeli rovnou k vodě a ještě před tím si dali oběd v restauraci "Ztracený mlýn" (tak nějak se jmenovala). Meganka a Benjie jeli s náma. Chuděrka byla z cesty dost vyřízená... Do auta jsme jí museli vysadit. U vody ale ožila a začala "hrabat". To je její milovaná zábava. Chodí pozadu a hrabe a hrabe... Následně mi došlo, že to asi není ideální na tu její kulhající nohu, ale Aleš mi vysvětlil, že to je dobrá rehabilitace... Tak jsem mu hnedle připomněla jeho záda a to, že vůbec necvičí!!! Grrr, zase jsem měla chuť ho utopit :-))). Pak utopil málem on mě.

Moc dlouho jsme tam nepobyli. Benjie bral dráhu, tak byl uvázaný. Bylo moc vody, a tak nebyl vůbec žádný břeh a nahoře byl palouček plný místních... Holky si neměly ani kde hrát, a tak jsme se vykoupali a jeli domů. Nebo spíš k babičce na zahrádku. Tam se holky koupaly s tatínkem v bazénu. O tom ale nevím, neboť jsem usnula na zahrádce...

Den 162.

Sobota

Slapy. Teta Pája nás dnes pozvala na grilovačku spojenou s oslavou jejích narozenin. Meganku jsme tedy odvezli k babičce a vyrazili směr Stará Živohošť. Cestou to vypadalo, že pojedeme spíš domů (když Aleš nestihl odbočit z jedné objížďky směr Slapy, Kája zvracela, všude kolony aut - asi všichni dnes měli nápad jet se vykoupat)...

Ale dobrý, dorazili jsme na místo (i když asi po 1,5 hodině)! Já si vzpomněla, že mě sem vzal jednou Aleš na večerní koupání :-). To bylo ještě v době, když mě "balil" a udělal by pro mne snad úplně všechno. Byla jsem ten den vyřízená z práce, tak mě vyzvedl a odvezl mě sem... Jednou jsme se vykoupali a zase jeli domů :-).

Holčičky si to dnes vážně moc užily a to je pro nás to hlavní! Koupaly se jako kachny a stále měly hlad :-). Odpoledne přijela i Páji ségra s Kačenkou a ještě jednou její kamarádkou, a tak měla Kája nové kamarádky a rázem jsem o ní ani nevěděla :-).

Našemu taťkovi nebylo dnes moc dobře. A tak se moc nezapojoval. Bolí ho krk a celé rameno. A tak převážně seděl a kochal se pohledem na čluny a plachetnice... A snil, jaké by to bylo, kdyby byla jedna jeho :-). No, teď je důležitější nějaké to přibližovadlo pro mě!

Teta Pája je vodní záchranář, a tak byl dnešek pro nás i takový akční :-). Kristýnku píchla včela do chodidla (včera vosa do boku - má to holka ale pech!), tak jí to namazala... A když už jsme se chystali, že začneme dělat nějaké to masíko alespoň pro děti, tak přišlo hlášení o nehodě na Nové Živohošti. A tak se nastartoval člun a byli fuč! Viděli jsme po chvíli i vrtulník a z jedné otevřené zlomeniny byly nakonec 4 úrazy na jednom tobogánu (jestli jsem to správně pochopila). Musím se příště vyptat na podrobnosti. Když se vrátili, nebyl čas.

Večer děti krmily tuto labuť. A tak jsem si ji zkusila nafotit. Ale nic moc z toho nebylo.

Teto Pájo, tak ještě jednou vše nejlepší k Tvým narozeninám! A děkujeme za pozvání. Moc jsme si to dnes užili! A doufáme, že si u četby oné slavné knížky odpočineš :-).

Den 152.

Fotečky by teta Katka :-)

Den 91.

Pátek

Pro všechny zvědavce dávám aktuální foto mé hlavy :-D. Poprosila jsem tetu Páju, aby mě blejskla. Výraz mám tak trošku výhružný... Megan se chystala vkročit do záběru :-D.

Žádná velká změna. Barva stále moje vlastní (ještě že nemám v genech šediny). Lukáše jsem poprosila, by mi udělal účes snadný na údržbu a hlavně aby mi mohla dorůst ofina a délka byla zachována... Odcházela jsem spokojená. Není nic horšího než přijít od kadeřníka a muset si přefoukat hlavu :-D.

Zpět k dnešku. Dopoledne jsem byla s oběma holkama v MUMu. Pátky ve školičce mi zůstanou. Jsem ráda, neboť páteční hlídání je nejpohodovější z celého týdne. A dokonce mně a Hance dnes jedna maminka udělila velkou pochvalu. Jako že jsme její dvě oblíbené "pani učitelky". No, byly jsme obě rády, až jsme skoro zčervenaly :-). Moc nás to potěšilo. Koho by ne, že?

No a ve 14:30 měla dorazit teta Pája, aby pohlídala holky a já mohla v klidu jet k Lukášovi. A jak to většinou bývá - když se objednám ke kadeřníkovi, ten den leje jako z konve! A když Pája vyrazila směr Počernice, obloha zčernala a začal neuvěřitelný slejvák. Pak mi ještě volala a ptala se, zda nám tu jezdí vlak... Chytla ještě šraňky :-D. Tak jsem byla s holkama připravená dole ve vchodě, děti a klíče jsem jí předala mezi dveřma a vylítla na autobus. Voda tekla proudem. Kalhoty jsem měla raději vyhrnuté a vypadala jsem jak... Raději jsem poslala sms, že dorazím se zpožděním. Vlezla jsem se do akademické čtvrthodinky :-D. Stříhání pak bylo otázkou 10ti minut a dalších 5 minut foukání a mohla jsem jít domů...

To vám je pak tak krásný pocit... Připadala jsem si chvíli hrozně kásná :-D. Měla jsem pocit, že se určitě každému líbím a na všechny jsem se usmívala... Jo, bylo to božský! Jak málo mi stačí ke štěstí...

Zde foto pro tetu Katku - já a moje venčící parta...

Toto foto stojí rozkliknout! :-D

"Holub sebevrah"

A abych toho fakt dnes neměla málo, pozvala si Kája na návštěvu Natálku a holky si přály bramborové placky. Naštěstí dorazila babička Vierka, a tak je udělala ona.

A na balkoně už máme takhle krásně zralé jahůdky!!!

Holky je zítra otrhají...

PS: Jednu hodně nepříjemnou věc jsem zapomněla napsat! Odpoledne mi od mámy přišla sms, že ségru přepadl na krámě chlap s pistolí... Když jsem si to přečetla, bylo mi z toho špatně. Večer jsem se ségrou mluvila. Chudák trávila celý den ve společnosti policie :-(. Velké štěstí, že se jí nic nestalo a čert vem peníze :-(. Vybral, hajzl, celou kasu...

Den 34.

Čtvrtek, černobílý den...

Začnu mou osobou focenou těsně po půlnoci. Byla jsem plna dojmů z muzikálu a nemohla spát. Cvakala jsem si nějaké odrazovky, ale nestojí to ani za zveřejnění. Můj obličej není o moc lepší, ale zde je březnové foto :-).

Muzikál Carmen

Byla jsem vážně moc ráda, že jsem do divadla vyrazila. Ani si nepamatuji, kdy jsem tam byla naposledy (asi když jsem čekala Karolínku a byli jsme v Národním divadle). Už jen cesta MHD pro mne byl zážitek. Dřív, když jsem jezdila do školy a do práce denně, vůbec mi to nepřišlo, ale včera jsem si to vychutnávala. Pozorovala jsem cizí tváře a představovala jsem si, kolik jim tak asi může být let. Odkud a kam jedou...

Carmen byla úžasná! Takový muzikál plný energie... Místo Lucky Bílé hrála Dasha, ale zklamaná jsem nebyla. Byla vážně moc dobrá! A i jsem se s Pavlou hezky pobavila (ale to jen tak mezi námi děvčaty). Takové neplánované akce bývají nejlepší. Asi na tom něco bude :-).

Foto z rána, když jsem přišla z venčení psa...

Doma jsem našla pochodujícího manžela s Kristýnkou v náručí. Hlásil, že často kaká a zdálo se mi, že jí stoupá teplota. Měla 37,5. K ránu se probudila, celá hořela. Hrozně dlouho se kojila, a pak to všechno na mne vyblinkala... To byl také zážitek :-(. Ráno 38,9... Kaká každou chvíli. Plínky to ani nepobírají a musíme pokaždé omýt prdelku. No, díky tomu si už ale moc dobře uvědomuje, že kaká a že čůrá. Hlásí to, ví, že se to dělá do nočníčku, ale na něm mi sedět nechce...

Opět se mi potvrzuje, jak jsou každá úplně jiná... Kája brala nočníček jako automatiku, v roce a půl byla bez plínek i na noc. Kristý ho odmítá. Počkáme na teplo...

Teď jsem se dozvěděla, že holčička, se kterou byla Kristýnka v úterý v herně, tak má střevní chřipku :-(. A já si myslela, že to má naše malá od zoubků... Uvidíme, co z toho bude. Každopádně nevypadá vůbec dobře, beruška naše...

A závěrem nesmí chybět Kája. Přinesla mi čepici se slovy: "Mami, vem si čepici a vyfotíme se spolu, když jsou obě stejné!" :-) A to se muselo využít, když se chtěla dobrovolně fotit, ne? Čepice moc vidět nejsou, ale ať je tu dnes celá naše rodinka pohromadě...