Den 324.

Neděle

A stále chumelí a chumelí... Dnes jsem se ale nikde neškrábala, ani dlouhou chvíli neměla... Co já bych za ni poslední dny dala?!!! :-)))

Uklidit barák, výlet do nákupního centra pro zásoby jídla (co když tu zapadneme úplně), vybalit nákup, běžet do MUMu, zanechat tam Káju s kamarády a jít s Luckou na Špejchar kouknout, jak že ten plesový sál vypadá... Pak zase do MUMu a chystat fotky na výstavu "historie MUMu"... Letět domů pro Kiki, ať si taky může chvíli pohrát v MUMu... Klusat domů vařit večeři... Větrat byt... Aleš chtěl potěšit a upéci výbornou buchtu v pekárně. Moc to nedopadlo. Z pekárny byla uprostřed nedodělaná, tak ji šoupnul do trouby a tam ji zapomněl :-))). Prý už končí s experimentováním. Zůstane u chleba...




A teď mě tu děsí hromada prádla, do které se musím pustit... Nechce se mi, vůbec... Ale jdu na to!

Den 128.

Neděle

Dnešní den jsme strávili u babičky. Ona byla ráda, že není doma sama a my, že nemusíme být zavření v panelákovém bytě :-). Odpoledne jsem nechala děti manželovi a šly jsme s babí na houby. Nerostou. Je jen pár kousků do bramboračky. Tak jsme alespoň pořádně vyvenčily psy. Chodit na houby se psy je 100x lepší, než s dětma :-D.

Den 49.

Pátek, ach ta mládež!

Dnes byl den uklízecí. Ale večer už to zase moc znát není :-).

Mezi luxováním a vytíráním jsem nafotila holky s kyticí tulipánů, kterou si tu nechala teta Lucka... Tak aby měla památku :-). Tulipány miluji. Ono vlastně skoro všechny jarní kytičky. Jen by mi je mohl občas taťka donést...

Odpoledne jsme vyrazily na hřiště. Nikde nikdo. Teda kamarádi holek nikde. Zato plné hřiště pubescentů v rozkvětu! Já nevím, zda jsme byli také takoví, ale dnes už toho na mě bylo trošku moc. Připadám si pak jak "megera", ale když na oploceném dětském hřišti sbírá vaše batolátko vajgly (o tom, že putují hned do pusy ani nemusím psát), utíká vám ze hřiště, protože za sebou zásadně vrátka nezavírají... Ufff. A tak jsem se jala je "vychovávat". Alespoň jsem jim opakovaně říkala, ať zavírají, že ty vrátka nemají automatické zavírání a že tam asi k něčemu jsou... Jeden týpek se mne dokonce drze zeptal, na co že tam jsou... Co chlapci, ti si ještě dali říct, dokonce se i zavírat naučili, ale dorazily mě tři dívčiny, kterým bylo samozřejmě naprosto putna, že nechávají otevřeno, ale byly až tak drzé, že obsadily všechny houpačky pro malé děti a zapálily si cigáro! A tak to jsem si už balila děti s tím, že na to se opravdu nepotřebuji koukat...

Litovala jsem, že jsem si nevzala foťák, byly by to totiž dost zajímavé fotky. Třeba jak se 100kg vážící chlapec houpal na "péru" určeném pro děti od 1-6let...

A pak jsme tam seděly s Irčou na lavičce a říkaly si, že se děsíme toho, co z našich dětí jednou bude. Kde je chyba? V rodičích? V dnešní době? Naprosto nic je nezajímalo, nějaké cedule, kde je psáno, že hřiště je určeno pro malé děti, že se tam nesmí kouřit apod.? Člověku by ani nevadilo, že tam jsou, ale to jejich drzé a provokativní chování... Věk tak 12-16let... Ufff

Není to ani tak dávno, kdy jsem se sama scházela s partičkou... Z frajeřiny si i to cigáro zapálila, ale nikdy by nás nenapadlo lézt mezi malé děti, sprostě u toho na sebe hulákat a dospěláky posílat někam... Když už né slovy, tak alespoň pohledem... :-(

Den 46.

Úterý, Den vzdělanosti...

Dnes slaví svátek Heřman/Hermína. Nikoho takového neznám. A ještě jsem se z kalendáře dozvěděla, že je Den vzdělanosti. Pár vzdělaných lidí znám :-). Jen já sama si po těch letech doma začínám připadat krapet nevzdělaná... Dnes tedy nemám co slavit!

Karolínka mi přinesla ze školky kytičku. Měla sice užmoulaný stonek, ale byla moc krásná a udělala mi radost! Tak jsem si ji vyfotila na památku...

Poprosila jsem dnes tetu Péťu, zda by mi nevzala Káju na hřiště. Večer mi ji dovedla ještě s tetou Irčou... Je to paráda mít takové sousedky :-). Péťa mi zítra dopoledne pohlídá Kristýnku, musím na důležitou schůzi do MUMu...

Očička se Kristýnce hodně vylepšila. Já na tom nejsem nijak slavně, ale malinké zlepšení je také znát...

Den 39.

Úterý, JARO!!!

Dnes má 23. narozeniny moje sestřička Lucinka. Takže, milá Luci, vše nejlepší!!! Ať vám společné žití s Lukáškem klape a máte se stále tak rádi. Mám z vás pocit, že vy dva jste se hledali, až jste se našli... Jen tak dál!

Jaro, ono je vážně tady! Dnes je tak krásně a my se na tu krásu díváme jen z balkonu. Ale ten pocit, být na sluníčku, stojí za to!
Kikina je zlobilka. Ona si na hlavě nic nenechá! Já nandám, ona sundá...

Dnes jsem se musela rozčílit... Zvykla jsem si na tu vypůjčenou dvouplotýnku tak, že mi uniklo, že se mi stále nikdo neozval. Minulý čtvrtek jsem volala do Baumaticu, ať se mi kouká někdo ozvat. Slíbili, že to prověří a někdo se ozve. Nic! Tak jsem opět žhavila drát. Dostala číslo na toho externího servismana a zjistila, že prostě náhradní díl není a asi ani nebude... Nemají ho skladem. Ale že by se někdo ráčil mi to dát vědět, to ne!!! Tohle nesnáším! A tak prý, když náhradní díl nedorazí do 18.4. (tj. 30 dní od nahlášení závady), mám nárok na vrácení peněz nebo novou varnou desku. K čemu mi to je, když nemůžu stále vařit!!!

Teď přišel manžel z práce, objal mě a řekl, že pálím jako kamínka... Já si říkala, že nejsem nějak ve své kůži. Teplota stoupá. Mám 37,6 a to je pro mě už fakt něco (nejsem typ, co má horečky narozdíl od zbytku rodiny) :-(. Bolí mě hlava a špatně se mi polyká. Takže jsem se tomu asi fakt nevyhla. Jen ať k tomu nemám průjem a zvracení!!!

Den 38.

Pondělí, stále doma...

Už mám takovou ponorkovou nemoc, že jsem se zavřela v koupelně a cvakala kapičky. Měla jsem pro sebe tak 2 minuty čistého času, než se začalo ozývat po bytě: "Kde je ta máma?!!!"

Včera v noci dolehla krize na manžela - horečka, zimnice a pocit, že nemůže vstát z postele. Kdyby alespoň spolupracoval a dal si říct... Ne! On je horší než ty malé děti. Ráno byl naštěstí bez teplot a po obědě se vydal na chvíli do práce. Holt je konec měsíce a on musí dohnat plán...

Karolínka bez horeček, ale protivka protivná je jako nikdy! Ráno jsem ji zapomněla omluvit ze školky. Došlo mi to v poledne, a tak jsem rychle volala pani učitelce. Ta mi řekla, že s náma stejně nepočítala, že ví, že chodíme včas :-). Ještě že má Kája tak fajn pani učitelky. Řekla jsem jí, že si ji nechám raději do konce týdne doma. Budeme postupně chodit ven. Na konci týdne má být prý až 18 stupňů!!! Ani si to po této dlouhé zimě neumím představit...

Kristýnka stále dává najevo, že chce papat. Čím víc papá, tím víc má náloží v plínce. Už si ani nepamatuji, kolikrát jsem ji dnes myla. Před chvílí obě holky manžel vykoupal a už je to tu zase!!! To je síla...

Už máme dokonce přísný zákaz otvírání odpadkového koše :-D. Když už se musí otevřít, tak jen na nezbytně nutnou dobu, a pak rychle větrat! Nevím, jak s takovou nadílkou projdu večer barákem. Možná by bylo lepší to rovnou hodit z balkonu :-DDD.

PS: Volala babička Vierka a už to má taky...

Den 28.

Pátek, bolest hlavy a třídní sraz...

Objevila jsem dnes svou první letošní sedmikrásku. Tyhle kytičky já miluji. Jako malá mám na každé letní fotce z venku sedmikrásku v ruce :-).

Máme za sebou kontrolu na ORL. Lidí mraky, naštěstí nás vzali přednostně, ale stejně jsme tam 45 minut byly... Ouška mají obě v pořádku. To jsem ráda. Ještě se zbavíme té rýmy a kašle a snad budeme zase chvíli zdravé. Kája možná půjde v pondělí do školky.

Takových sněženek jsme cestou domů potkaly. Foukal vítr, tak se špatně fotily.

Večer mám třídní sraz s OA. Dnes je to přesně 10 let od maturitního plesu. Někoho jsem celých 10 let neviděla, tak jsem zvědavá. Ale jako napotvoru mě bolí hlava. Musím si vzít asi preventivně brufen. Jdu vybrat nějaké fotky s sebou a poklidit.

Den 27.

Čtvrtek, aprílové počasí, sněhové kapičky...

Ráno mě probudil zvuk hrabla. V duchu jsem si říkala, že se mi to určitě jen zdá... Ale zvuk se stále opakoval. Říkala jsem si, kterej kr... skoro na jaře používá hrablo! Vykoukla jsem z okna a nevěřila svým očím... Tam bílo a stále padalo. Ten kr... byl náš obětavý soused, který v 5:30 hrabal sníh :-).

Kristý měla opět 38,5, ale po sirupu spinkala dál a probudila se s dobrou náladou. Během dne už měla jen přes 37. Nechci psát, že zítra bude líp :-). Ale výtěry dopadly dobře a ráno jdeme na kontrolu na ORL s oběma holkama.

Dnes mě pobavila Kája. Ukazovala Kristýnce, jak umí krmit ty své rybičky (namočí si prst, dá ho do krmení, a pak jim ho tam znovu potopí). Jedna rybička jí ochutnala prstík a K. před K. hrozně důležitě pronesla: "Tak za tohle zlobení je vůbec nepustím ven!" Takže rybičky dnes měly zaracha a musely být v akvárku :-DDD.

Voda

Tak jsem si včera poprvé zkoušela fotit vodu. Děkuji Petře za odkaz. Já když viděla ty její korunky, měla jsem strašnou chuť se to také naučit.

Jen to tedy nemám ještě moc vychytané. Nevím základní pravidla, tak jsem improvizovala. Napustila jsem umyvadlo v koupelně a potmě fotila s bleskem.

Ač nejsou tak zdařilé, jako kapičky ostatních, mám z nich ohromnou radost :-).

Den 21.

Pátek 13.

Ani se mi nechtělo ráno věřit tomu, že už je ráno :-). Spala jsem jako špalek, holky taky. Kájince jsem hned změřila teplotku - 36,6. Jsem si oddychla. Pak jsem měla dilema, zda jít nebo nejít k doktorce. Řekla jsem si, že počkám, až se probudí, zda jí bude něco bolet... Bolela jí hlavička a teplotka šla nahoru - 37,3. Tak jsem ji objednala na 11:15 (to už měla 37,7). Když je před námi ten víkend... Bohužel tam byla jiná pani doktorka. Taková... No, prostě již dlouho v důchodovém věku. Nic proti ní, ale kdyby tam byla naše, byla bych klidnější. Koukla se na Káju, řekla, že má chřipkový krk a že do neděle by měla být dobrá. Mohly jsme jít domů. V čekárně mi jedna maminka řekla, že naše pani doktorka tam teď 3 týdny nebude, protože je na operaci. A tak se teď modlím, aby děti nemarodily. Prostě za ty roky věřím jen jí (i já jako dítě jsem k ní chodila). Teď už má Kája zase přes 38, tak srážíme...

Jinak včera, když jsem vařila oběd, vyhodila mi varná deska 3x pojistky. A to tak, že až venku na chodbě. Zjistila jsem, že na těch indukčíních prostě vařit nemůžu. Zadní šly a nevyhazovaly... Tak jsem uvařila rizoto. To je asi poslední teplé jídlo na hodně dlouho... Jsem to dnes chtěla vyzkoušet, zda to bude fungovat a aby mi manža věřil. Spíš mě sprdnul, proč jsem rovnou nezavolala do servisu Baumaticu... Prostě jsem to odpálila tak, že to ani nahodit nešlo. A už ani ty zadní prostě používat nemůžu :-(. Já jen nechtěla vypadat jako trubka, kdyby někdo přijel a ono to šlo... Takhle mám jistotu, že to fakt nejde.

A tak jsem volala na firmu, kde jsme to koupili, tam mi řekli, že se musím obrátit nejprve na značkový servis. Tam mi řekli, že do 3 pracovních dní se ozvou a dohodnou termín. A buď to opraví nebo řeknou, že to prostě na opravu není... A to se pak zase budu obracet na firmu, co nám to prodali, aby nám buď vrátila peníze nebo dodala nový... A CO TĚM DĚTEM BUDU DÁVAT DO TÉ DOBY JÍST??? No, tchýně nabídla, že si k ní můžu přijet uvařit... Ale asi bych byla vděčnější za nabídku, že uvaří a přiveze. U švagrové je normální, že jí doveze maso a poručí si, co chce, aby jí uvařila... U mě to je tak, že se babí chodí najíst k nám... Jsem si to špatně zařídila. Já jsem totiž u nás v rodině za tu hodnou, co vše pochopí. Švagrová, podle té se skáče... Ale to je na dlouhé povídání... Už se nestýkáme a je mi líp. Ale stejně mě to vždycky dokáže vytočit...

Kája má od včera vyměněné akvárko a NETEČE!!! Hurá!

A na závěr jedna "černá díra". Já se do soutěže tentokrát ani nezapojím. Schody jsou opravdu na nic... Nic, za co bych dala bod sama sobě :-)

Den 19.

Středa, všichni jsme marod...

Jaro máme tak akorát na balkóně v truhlíku...

Dnes ráno se Kája probudila dost brzy a přišla se mazlit. Pálila jako kamínka. Měla 38,5. Tak jsem jí hned omluvila ze školky. Pani učitelka Milena jí poslala hezkou sms, že na ní myslí a mám ji pozdravovat. Je super, že má takové fajn pani učitelky. Dnes měli jít na jehňátka, chtěla jsem se přidat a fotit... Tak příště.

Manžel také celé dopoledne "umíral". Vždy si vzpomenu na ten skvělý vtip: Co je smrtelná nemoc pro chlapa na 7 písmen? RÝMIČKA. To že já a Kristý ji máme už asi týden, to nevidí. On ji má právě dnes a je to to nejhorší, co mu může být... Docela se bavím. Ale po obědě jel do práce, nadopovaný paralenovým čajem...

Doma se toho moc nafotit nedalo. Leda tak hromady prádla, na které jsem včera ani nesáhla. Straší to tu už věčnost a mě odrazuje právě to ohromné množství. Dnes už se do toho pustím. Musím!

Dnes jsem přemýšlela, kde bych mohla vyfotit schody. Ale jelikož se nikam asi nedostanu, musela jsem vzít zavděk tou hrůzou, co mám před bytem... Stáří schodů je tak 32 let a podle toho to vypadá. To vám byla sranda to focení. Přemýšlela jsem, kde vezmu světlo. Napadly mne jen ty svíčky. To vám byl fofr! Jsem měla bobky, že mě uvidí sousedi a budou si myslet, že jsem se doma s dětma už úplně zbláznila. To máme na chodbách ještě čidla, takže donutit psa, aby mi nelezl na chodbu a nespínal světlo, také zážitek... A když tam nelezl pes, lezla tam Kája. Takže focení pak rychlostí blesku. Dvě minuty na to jsem slyšela, jak sousedům pod náma odchází návštěva :-). Rychle sfouknout a schovat se... Další pokus jsem už nedala. Uvidím, co zítra. Dopoledne třeba nebude takový provoz. Takže první zkušební schody jsou zde. Upravovala jsem je, aby alespoň trošku vypadaly zajímavě...

Den 18.

Úterý - teče nám akvárko...

Dnes ráno jsem opět vezla Káju do školky. Pak jsem vzala Kiki a mastily jsem do MUMu na službu. Účast slabá, tak jsem byla docela ráda, neboť jsme unudlané obě dvě. V poledne jsem si všimla, že akvárko teče. Docela sranda. Tak jsem volala babí, co s tím budeme dělat. Naštěstí vytekl asi 1cm vody a přestalo to. Každopádně máme akvárko na pekáči... V poledne jsem pro Kájinku zase zajela, a pak si sem pozvala kamarádku Nikolku a do večera tu řádily. Teď jsem se napapkala (vařil manža jeho oblíbenou cibulovou omáčku s masíčkem a hranolkama) a jdu na žehlení. Prostě "super" večer. Hromada prádla je opravdu ohromná. Snad budou dávat něco zajímavého v TV.
Snažila jsem se na makro vyfotit Betu. Nic moc. Tahle byla asi nejlepší, ale ta hlava se mi moc nelíbí... Tak jsem pak pozorovala a cvakala šnečka. Ten se fotil trošku lépe. Nezdral rychlostí blesku :-).

Den 14.

Patek, Nemecko, Karolinky 4. narozeniny

Dnes v 0:20 jsme dorazili do Hanau. Po kazde takove ceste si rikam, ze priste radeji poletim letadlem. Ja nechapu, proc nemam alespon jedno spaci dite v aute. A to kdyz jsme v 19h vyjeli, spaly okamzite obe. Ovsem jen na hranice. Pak zacalo to spravne toco... Kaja se nemohla dockat, kdy uz tam budeme, Kiki zacala rvat a hazet vse, cim jsem ji chtela zabavit, na zem. Mc Donald to jistil. Protahli jsme si nohy, Kaju uplatili hranolkama a Kiki dostala prso. Cekala jsem prejezd hranic a spanek mych deti. Neeee, ono to bralo grady. A tak znovu zastavit, nakojit... Pocasi bylo take cim dal lepsi. Od Prahy bez prestavky prselo. Jen v Nemecku o dost silneji. Vsude velke nakladaky, sterace to pomalu ani nebraly... Ale jo, dojeli jsme celi a holky to tu nahore jeste rozjely... A uplne nejvtipnejsi bylo, ze nam v loznici zatopili (holt nejsme zvykli na studeny odchov) a objevila se nam u lampicky prvni "VCELKA MAJA". Mela jsem snahu ji dat do sklenicky a vypustit ven... Kdyz jich bylo do rana 5, uz me pocit zachrany presel. Naopak jsem mela hruzu, kde se zase dalsi objevi. Jenda mi k ranu zaletela do vlasu, dalsi dve jsem mela pod perinou... Holt si kluci trubci mysleli, ze je jaro... To by fakt nikdo neveril. Katka rano volala na bytak a tak sem hned poslali nejakeho pana, ktery ty tramy vystrikal, tak snad bude klid.

Pocasi se od vcera nezmenilo, fotka ho naprosto vystihuje. Ale i presto jsme vzaly deti a tatinky a sli do mesta nakoupit nejake ty serepeticky na vecerni oslavu a dali si neco rychleho k obedu. Kristynka se prospala v kocarku a vetsi holky byly jedna protivnejsi nez druha. Snazili jsme se je dat po obede spat, ale bez uspechu. Usnula jsem akorat ja.

Karolince slibila odpoledne teta Katka, ze muze jit s Nenynkou na tanecky. Nemohla se dockat. Ja se bala, ze se nezapoji, ze jim nebude rozumet. Ale byla jsem hrozne prekvapena, jak suverene zacla spolupracovat a nemela s nicim problem. Strasne se snazila a ja ji konecne videla i z jine stranky... Byla jsem na ni pysna, jaka to je sikulka.

Po prijezdu byla oslava. Holky znacne unavene, takze i par scenek bylo. Kaja take chtela kolo... Neny ji ho nechtela pujcit... Myslim, ze tohle nedelaly ani ve 2 letech. To nam tenkrat i zpusobne pozovaly pri foceni :-).

Tak Kaje uz jsou 4 roky. Je to nedelnatko. To byvaji pry stastne deti. Preji ji, aby cely jeji zivot byl stastny, aby byla zdrava a nic ji nechybelo. Abych s ni mela obcas vetsi trpelivost, kdyz je tak neuveritelne uknourana a aby se mely se segrou stale tak rady, jako dosud... Aby mela kolem sebe stale fajn kamarady a hodne pani ucitelky... A proste VSECHNO NEJLEPSI, Kajinko!

Tyhle dve princezny (zname se z dubnove diskuse na rodince), kdyz se pred 4 lety narodily, byly malinke, ze si to dnes uz ani predstavit neumime. Nenynka mela 1850g a 43cm (je z dvojcatek, Taylorek bohuzel umrel kvuli hodne nemocnemu srdicku), Karolinka byla proti ni obrik: 2360g a 45cm. Narodila se o 6 tyndu drive. Megan tusila, ze se v brisku neco deje, ve 2 v noci mi rupla voda. Pamatuji si to, jako by to bylo dnes. Nez jsem sla spat, davali Purpurove reky, mala kopala jako blazen. Ja sla vybilit lednici a pak jsem nevedela, jak si lehnout. Manzel jen pronesl: "V zadnem pripade s tebou v noci nejedu do porodnice!" On snad taky neco tusil. Probudila jsem ho se slovy: "Vstavej, jedeme do porodnice." A on vstal, ani mi neprisel prekvapeny. Pomohl mi sbalit tasku do porodnice, cestou jsme koupili vodu na benzine, zavolali nasim, aby se postarali o psa a mala se nam narodila ve 20:51 vecer, kdyz davali Superstar :-). Byla krasna a zdrava... A prvni jarni den nas propustili z porodnice...

Den 8.

Je tu další sobota, poslední únorová. Již týden jsem zapojená v projektu a stále mě to baví :-).

V televizi dávaj Českou Miss, manžel usnul u uspávání Kristýnky a já počítám MUMokasu... Na konci každého měsíce se přehrabuji v hromadě účtů a počítám kováky. Jsem od roku 2005 aktivním členem mateřského centra. Za ty roky jsem získala plno funkcí a děsně mě to baví. Nenudím se doma, nezakrňuje mi mozek a prostě je to fajn. Jako jednu z mnoha funkcí tam mám právě pokladní. Pak jsem také "fotografkou". Zachycuji běžný chod MUMu a všechny jeho MUMoakce. Vedu i dopolední hernu (vždy dle stáří mého dítěte, takže teď jsem v Minibatoleti a jsem členem rady :-). Jo a vlastně mám ještě nastarosti jednorázové akce a kurzy. A většinu z toho mám hlavně díky tomu, že bydlím hned vedle MC :-). Takže jsem tam klidně 3x denně!

Dnes jsem s tchýní vyrazila na nákup mého dárku k svátku. Tatínek hlídal holky. Hezky jsme si to protáhly, neboť se mi babička ztratila v Globusu a já už měla chuť ji nechat vyvolat na informacích (samozřejmě neměla u sebe mobil!)... Ale dobrý, mám úžasný kalhoty na cvičení. Ty jsem potřebovala jako sůl.

A dnes jsem k večeři uvařila výborný segedýn (dle receptu pani Relichové). Budeme ho mít ještě zítra, kolik toho je :-). Kdo by chtěl recept, ráda napíši...

No tak já jdu dál počítat. To je vždy na celý večer (ne-li dva).

Jo a dnešní foto je z odpoledního venčení psa. Konečně jsem použila i Makro - našla jsme nejspíš od dětí "ozdobený" smrček (snad to je smrček). Docela mě to pobavilo. Použily vše, co se kolem válelo a takhle to dopadlo...

No a před vchodem jsem zjistila, že jsem si nevzala klíče. Manžel požadovat heslo, aby mi je hodil (ten byl dnes zas plný humoru), ale domů jsem se přeci jen dostala... Foto nic extra, ale vyfotit mého manžela je fakt umění (on se prostě nefotí a když ano, tak schválně dělá ksichty). Takže záběr letu klíčů ze třetího patra :-).