Den 338.

Tak mi je zase o rok více... Musím si změnit věk v profilu :-).

Dnešní den jsme strávili u dědy v Chlístovicích. Vzali jsme s sebou i Vendy (už jsme jí tak nějak adoptovali :-)). Dnes nebudu moc psát, raději vám to tu vytapetuji...

Den 337.

Sobota

Dnes by měla moje milovaná babička Evička narozeniny... Vzpomínám na ni poslední dobou často. Od té doby, co jsem přečetla Odnikud nikam, tak snad ještě častěji... Chybí mi a v mém srdíčku zůstane navždy.

Dnes jsem pozvala moje rodiče, ségru Lucku a jejího Lukáše a Aleše mamku na oběd. Byla kachnička se zelím a bramborovým knedlíčkem. Byla to velká mňamka a sklidila jsem velkou pochvalu... Já budu mít narozeniny zítra a Kristýnka ve středu, tak jsme to dnes oslavili společně. Dostaly jsme kytičky, dárečky a teta Lucinka upekla Kristýnce dort... Šmudlinka naše, byla kouzelná...







Děda byl unavený, tak odjeli domů hned po dortu... Kájinka šla k Nikolce a Kiki usnula. Tak jsem toho využila a šla jsem si také lehnout. Aleš se snažil, aby mě pak nikdo nebudil, a tak jsem vylezla z pelíšku asi v půl páté!!! To byl asi můj nejkrásnější letošní dárek :-))). No jo, hodnoty se postupem času mění :-))).

Den 323.

Sobota

Ráno bylo všude krásně bílo. To se v Praze skoro nevidí... Až to ve mně vyvolalo radost a chuť fotit...

Venku jsem potkala Irču s Natálkou, jak jdou bobovat, tak jsem se dohodla, že jim přivedu i Káju. Místo toho jsem tam s nima zůstala celou dobu.

Když jsme si dostatečně užily sněhu, šly jsme domů čekat na babičku a převléci se do suchého. Pak se jelo k prababičce...






Prababička Danuška nám uvařila výbornou houbovou omáčku. Holky seděly u malého stolečku a způsobně jedly lžící polévku, pak omáčku... Ani jsem nevěřila vlastním očím :-). Pak jsme si dali kávičku a babička vytáhla staré fotky. Aleše děda také rád fotil, a tak bylo na co koukat...

Den 317.

Neděle

Tak už to začíná... Jedna velká nestíhačka...

Bojím se, že blog bude teď krapet pokulhávat.





Dopoledne byla Kája s Nikolkou bobovat, na oběd přijela babička Vierka a odpoledne přijela teta Lucinka s Lukáškem. Modelovali si s holkama, neboť já odpadla a trapně při návštěvě usnula...

Končí klid a začíná běžný denní chaos. Chce to, se zase zajet a udělat si nějaký ten "provozní řád" :-). Myslím, že i farmaření vezme brzy za své... Doufám, že alespoň na focení si vždycky udělám chvíli...

PS: Tak díky Jitce (blog rejcka) už vím, že dnes prožívám Syndrom návratu z dovolené :-). Sedí na mě vážně všechny příznaky...

Den 316.

Sobota

Druhý den nové roku si moc užívám...

Už to ráno! Byla jsem probuzena příjemným hlazením od svého mužíčka... Už jen to, že vstal první, bylo pro mne neuvěřitelné :-) (ono už bylo taky 10:30). Pak mě překvapil čerstvě upečeným chlebíčkem... Jeho vůni jsem cítila i ve snu...

Chvíli na to nám babička přivezla holky a Benjieho. Děvčata zvládla pobyt u babičky naprosto v pohodě. Málem ze mne vypadlo: "Tak to je paráda, to můžou spinkat u babičky každý víkend!" :-DDD Ale pomlčela jsem a jen s radostí poděkovala... Babí si tu nechala Benjieho a jela ke svému bráchovi na oběd. Původně měla jet autem, ale venku byla taková klouzačka, že zvolila raději MHD.

Díky tomu, že jsme si přispali a doma chyběly suroviny na přípravu oběda, řekli jsme si, že si na něj po dlouhé době zajdeme... Naše cesta mířila do Village, kde máme oblíbené jídlo u Pandy a holky si dnes směly vybrat na co mají chuť. Vyhrál Happy Meal. Každá k němu dostala jednoho Chipmunka, tak měly velikánskou radost (Kája totiž dostala od Ježíška DVD Alvin a Chipmunkové). Řídím se heslem, že všeho s mírou. Proto ani Mc Donalda striktně nezakazuji. Jednou za čas ho dopřeji sobě i dětem...

Když se holky najedly, pohrály si v hracím koutku. Pak si přály jít na zvířátka do Petcentra (Kdyby mě manžel neupozornil na to, že mají změněná loga, tak bych si toho ani nevšimla... Tuto jejich investici jsem moc nepochopila). On manžel dělá pro Gimborn už hodně let obchodního zástupce, takže jsme v Petcentrech jako doma :-).

Pak jsem zatoužila po kávě... Když mě Aleš kdysi balil, brával mě pravidelně do Village na kávičku. Holky dostaly po kopečku výborné jahodové zmrzliny a my dva si vychutnali výbornou kávu (já ledovou a Aleš nějakou speciální...). Seděli jsme, pozorovali holky, jak jim chutná pravá italská zmrzka a bylo nám tak dobře...

Den 309.

Sobota

Obžerství pokračuje, kachna se zelím mě tlačí v žaludku... Ale mňamka to byla, to jo :-).

Dnes se u babičky Vierky sešly všechny její vnučky. Z Terky už je dospívající slečna, na naše holky nemá moc náladu... I dnes dala přednost skládání puzzle :-).

Z dnešní návštěvy jsem byla krapet nervózní. Se švagrovou se už nestýkáme a tohle bylo setkání po cca 1,5 roce. Nic se nezměnilo. Zdravit se nenaučila, tváří se stále stejně, jen má pár kil navíc. Vypadlo z ní také pár sprostých vět na stranu Benjieho (což také nepřekvapilo) a o její neteře neprojevila sebemenší zájem. To strejda Tomáš byl pozornější :-). Takže zůstává vše při starém a já vím, že o nic nepřicházím, když se s nima nemusím vídat. Tak zase za rok si to zopakujeme... :-)))





Pro holky si během návštěvy přišla Vendy (bydlí nad babičkou), že u nich Ježíšek něco nechal... Holky se vrátily nadšené z dárečků a z toho, že si s nima Vendy pohrála. Co vám budu povídat... K Vendy mám bližší vztah než k vlastní neteři :-(.

Den 308.

Pátek

Ráno jsme se s holkama probíraly dárky od Ježíška. Některé byly ještě v originálním obalu, tak jsem se tu s tím prala a mrmlala si něco o tom, kdo to tak důkladně přichytil... A v tom vypadlo z Káji: "Jo, Ježíšek je malej, ale šikovnej! To by mu fakt šlo!" :-DDD

Na oběd jsme jeli za našima do Písnice. Byla výborná krůta s nádivkou. Taťka mi neustále doléval víno a sestřička Lucinka vyžadovala ochutnání výborného cukroví... Do toho jsem to prokládala kávičkou a chlebíčky a pak jsem funěla jako lokomotiva a měla pocit, že ještě něco do sebe nasoukám, tak prasknu! Byla to příjemná návštěva.




Když jsme přijeli domů, několikrát jsem musela dětem opakovat, aby si šly uklidit ty své dárečky do pokojíčku. Nic, asi ohluchly. Tak jsem řekla, že jestli okamžitě nepůjdou a neuklidí si to, tak řeknu Ježiškovi, aby si to všechno odnesl zpátky! Následovala pohotová odpověď Káji: "Jak bysme mu je asi vrátily??? Vždyť chodí 1x za rok!" Tak jsem jí rychle vysvětlila, že je dám na balkón a že se tu pro ně rád staví... Tak to pak byla rychlost. :-)

Dnes jsem se těšila, jak budu fotit, ale bylo tak hrozné světlo :-(. Tak jsem teď vzala alespoň Káju do ložnice k lampičce. Slabé světlo a ISO 1000 udělalo takovou fotku. Foceno bez blesku. Ale než já se s tím naučím, to bude doba... Tak omluvte dočasně zhoršenou kvalitu fotek :-))).


Když jsem teď přišla s Megčou z venku, koukala Kája s Alešem na zprávy. Otočila se na mne a vážně říká: "Mami, ten foťák Ježíškovi vrátíme!" Ptám se, proč? A ona: "Vždyť s ním vůbec neumíš fotit!" Já myslela, že padnu. Koukla jsem se výhružně na Aleše, zda to nemá od něj, ale okamžitě se bránil, že on v tom nejede, že to je čistě Káji výplod :-))). Já si tu s nima ale užiju srandy...

Den 289.

Neděle



Druhá adventní neděle byla ve znamení oslavy 33. narozenin našeho taťky. Dopoledne jsem sice měla chuť mu něco těžkého hodit na hlavu, ale díky milé návštěvě se zase srovnal a je to teď zase náš miloučký manžel a tatínek :-). Právě si tady hraje s Kiki a Benjiem jako malý kluk...


Svíčková chutnala. Bebe střecha také. Tak jsem se dmula pýchou a poprosila Tomáše, zda by k nám nemohl chodit častěji, že umí krásně chválit :-). Stačí, když dole zazvoní a pochválí...


Evča čeká dvojčátka, tak tu kluci probírali přístavbu jejich bytečku. Ze 2+1 chtějí udělat 4+1. Tak jim držím palce, aby to do června bylo hotové a bez problémů se stavebním úřadem. Do jejich bytečku by se vážně 3 dětské postýlky nevešly.


Holky si s Lucinkou krásně hrály. Dvouměsíční rozdíl mezi Kristýnkou a Luckou už se pomalu ztrácí a byla sranda holky pozorovat, jak si hrajou s myšáky.

Jinak jsem se dnes probudila s velkou bolestí prsou :-(. Tělo se asi zbláznilo. Po týdnu nekojení mám mlíka jako cisterna!!! Tak jsem si na ně ráno napatlala tvaroh, dala si paralen, a pak odsávala... Bolí stejně dál :-(. Nevím, co s tím...

A ve zprávách jsem sledovala, jak narůstá enormně kriminalita. Tak se mi to nezdálo, že je toho teď kolem mne čím dál tím víc!!! Prý díky finanční krizi to letos stouplo o 70%!!! Kradou, aby to dali jako vánoční dárek :-(. To bych raději žádnej nedostala, kdybych věděla, že je kradený...

Den 270.

Úterý



Dnešní státní svátek jsme nijak vášnivě neprožívali. S mužíčkem jsme společně uvařili oběd (králíčka s knedlíkem a špenátem) a nacpali si pupky. Kristýnku jsem dala spát a s Kájou jsme čekaly na tetu Lucku s Lukášem. Jeli jsme společně na Černý Most do Cirkusu Praga - Kopecký.

V cirkusu jsem byla naposledy jako malá holka. Tak jsem se i těšila. Cirkus to byl malý, tak jsem si tak říkala, zda to není náhodou tím, že když jsem byla malá, zdálo se mi všechno velké :-).

Vybrala jsem nám asi ta nejhorší místa, co jsem mohla :-). Byl na nás namířený ohřívací ventilátor. A připadali jsme si, jako když sedíme u fénu... A foukalo to a foukalo... A my sundavali jednu vrstvu oblečení za druhou :-).

Představení jsme si užili. Na pár let mám zase vybráno :-). Káje zářila očíčka a ptala se, kde se to ti artisté naučili??? Tak jsem jí vysvětlila, že to je jako na gymnastice. Také se musí stále trénovat, aby to pak takhle hezky vypadalo. Když klaun chtěl nějaké děti do manéže, hlásila se :-). A když se mohlo jezdit na oslíkovi, už stála ve frontě :-). Na závěr představení se mohli jít děti svést na koníkovi a malých poníkách. Kája si mohla vybrat, zda chce cukrovou vatu nebo jízdu na koni. Vyhrál kůň :-).

Teta Lucinka holkám koupila takový blikací nesmysl a nějakou tu pouťovou sladkost... To bylo radosti, když to přinesla Kristýnce domů :-).

Doma byla babička Vierka. Přinesla ukázat holkám morčátka "naháče", co bude prodávat na krámě. Vypadaly jako prasátka :-).

Den 253.

Sobota

Dnes byl vzpomínkový den... Kája jela s babičkou Vierkou zapálit svíčku na hřbitov. Já chtěla původně také, ale zvolila jsem vzpomínání po svém... Našla jsem si staré fotky a zapálila svíčku. Cítila jsem se tak babičce a dědovi blíž, než kdybych stála nad hrobem. Babička mi chybí, moc! I když je to už tak strašně dlouho, co umřela.

Přišlo mi to vždycky hrozně nespravedlivé. Proč musela zrovna moje babička umřít tak brzy. Byl to človíček mému srdci nejbližší, byla jsem její "zlatíčko", její šikovná holka, její všechno... A ona byla pro mne to samé. Narozeniny jsme měly den od sebe a i to bylo pro mě něco víc. Něco jako znamení... Nemoc si ale nevybírá a moje babička s ní bojovala dlouho. Měla pro co žít, měla svá vnoučata...

Když přijde doba dušiček, vzpomínám hlavně na ni. Vždycky, když mi bylo těžko a cítila jsem velkou nespravedlnost, mluvila jsem s ní a věděla, že ona to všechno vidí a nenechá mě v tom samotnou... Chybí mi, moc... Zrovna u ní bych si přála, aby viděla mé děti a byla na ně obě hrdá a šťastná, že já jsem šťastná...

Jako malá holka jsem si přála mít Arabely prsten, který by mi uměl vrátit mojí babičku... Vždycky, když jsem si mohla něco přát (našla čtyřlístek, viděla trabanta...), přála jsem si, aby byla babička zdravá...

Ale má přání bohužel splnit nešla. Všechno tohle jsem nějak zasunula do pozadí a teď tu sedím, brečím a vše se mi to vybavuje... Je to takových let a stejně, kdybych měla ten kouzelný prsten, přála bych si ji vrátit zpátky na zem.



Když umřel děda, loučila jsem se s ním a měla už v bříšku Karolínku. Ani jsem o tom nevěděla... S dědou byl náš vztah komplikovanější. Zvláště díky přítelkyni, kterou si přivedl domů. Respektovali jsme jí, ale návštěvy už pro nás byly utrpením... Rázná pani Veselá nám nikdy k srdci nepřirostla. Ale bylo dobře, že nebyl sám. My na něj čas neměli a on byl přeci jen stále akční děda. Jeho bohužel také dohnala ta ošklivá rakovina. I na dědu ráda vzpomínám. Vybaví se mi, jak jsme spolu chodili na houby. Byl vášnivý houbař a rád mě brával s sebou...

Moc bych si přála, aby i moje děti měly takový krásný vztah ke svým prarodičům...

Den 252.

Pátek

Další den podzimních prázdnin. Dnes jsme čekaly návštěvu z Rudné. A tak jsme dopoledne s holkama uklízely. Teda snažily se uklidit.

Teta Simča a bratránek David tu nebyli už 10 měsíců a já se nemohla dočkat :-). Můj malý Davídek je už pořádný kus chlapa. Nechtěl se fotit, potvora! Ale já ho přesvědčila, že výsledek bude stát za to... A dočkala jsem se od něj fakt "hustého" ocenění! Jako že "fakt" umím fotit! :-D Tak toho si "fakt" vážím!!! :-)

Dlouho jsem nedala na blog vlastní fotku. Tak dnes rovnou 3v1. Simča dostala ke 40. narozeninám nový foťák a já měla za úkol jí ho nastavit a venku jsme ho vyzkoušely...


A tady je David... Ten má oči, že by mu je mohla každá holka závidět, co? :-)




Kája vytáhla kolo. Už i ta helma jí je malá :-)


Teta Simča s Dádou :-)


Dnes byla venku pěkná zima. Udělali jsme rychlé foceníčko a pádili do teplíčka. David si hrál X-Boxe, holky si hrály s novými dárky a já si se Simčou zase pořádně pokecala... Je výhoda mít mladou tetu :-).

Den 240.

Neděle

Dnes jsme byli na návštěvě u prababičky Danušky. Dlouho jsme u ní nebyli, a tak jsem byla ráda, že nám to vyšlo! Snad se k ní dostaneme zase dřív jak do Vánoc...

Řekla nám novinky. Aleše sestřenice bude mít v květnu miminko a za měsíc bude svatba... Tak byla babička šťastná, že se dočká dalšího pravnoučátka...






Dnes jsem po dlouhé době fotila s bleskem. Byla taková tma! Dokonce padaly kroupy... Proto dnešní fotky jsou akorát dokumentační. Nejvíc mě pobavily holky, když jim babička nasadila "čepičky". Hrozná sranda...

Den 232.

Sobota

Dnes jsem byla s Kristýnkou u našich v Písnici a dodělávala s mamkou její a táty DPH. Naštěstí vedou jen daňovou evidenci a nemusím podvojně účtovat. To by mě asi kleplo! Ale i tak to máme za ty roky vymakané a trvá nám to čím dál tím kratší dobu. Dřív byl víkend málo, teď to máme za páteční večer a sobotu hotové.

A tak jsem dostala domů haldu papáníčka a vyrazila směr Počernice. Jela jsem rovnou k babičce Vierce, kde na nás čekala Meganka. Aleš jel s Kájou za jeho tátou na koně. Kája byla bez teploty a hezky vykašlávala, tak vyrazili.

Je po 19. hodině a stále nejsou doma. Telefon má Aleš nedostupný a já jsem z toho nervozní. Už chci, aby byli doma!!!

Foťáček jsem jim nechala, aby vyfotili koníky, tak uvidíme, zda se z toho bude dát něco použít na dnešní blog :-).

Tak jsem se dočkala. A dnešní fotečky, které jsem nefotila já :-).