Den 149.

Neděle

Houby rostou, ale měly jsme jít ráno... Babí volala v poledne, že byla dopoledne na houbách. Dokonce řekla, i kde jich bylo nejvíc a že máme určitě vyrazit...

Kiki usnula s Alešem, a tak jsem vzala Káju a jely jsme. Ona se vždycky těší, ale pár kroků v lese už jí to přestane bavit. A nastanou jen samé otázky. Dnes bylo hlavní téma, proč jsou ty houby ožrané a kdo je žere.... A co jsou to červi... Kája:"To jsou jako žížaly?" Já:"Jo, něco jako malý žížaly. Pojď ještě kousek a ukážu ti krmelec!" K:"Co je to ten krmelec?"..."Kdo do něj dává to jídlo?"..."A kde bydlí ten myslivec?"..."A co je to ta myslivna?"..."A proč není v tom krmelci žrádlo?"... A pak přišly otázky na naše zemřelé domácí mazlíčky (on je totiž Basínek zahrabaný u lesa). Proč museli umřít, že se jí moc stýská a kdy nám umře Meganka... Ufff, těžko se takové věci vysvětlují.

Minule se mi hledaly houby lépe, když jsem šla s Megankou. Ta alespoň držela pusu (teda hubu).

Stavili jsme se pak všichni u babičky. Nechala jsem jí i moje houby, aby bylo hodně houbové omáčky. Ta její mi moc chutná...

Pak jsme zašli na zmrzku a na hřiště. Sousedi dnes bourali, naštěstí se jim nic nestalo, jen auto na odpis :-(. Tak to Aleš probral s Danem...

Den 100.

Houbová neděle

Dnes jsme bez tatínka. Ráno vstal brzy a jel pomáhat Dušanovi na krám. Vrátil se včera večer hodně pozdě a říkal, že práce tam je jako na kostele...

Naštěstí měla babička Vierka volnou neděli, a tak jsme ji trávily společně. Dopoledne jsme s ní krmily zvířátka na krámě (holky se pomazlily s králíčkem, morčátky, nakrmily rybičky a Kiki stihla udělat ve zboží naprostý chaos)...

Potom jsme jely na nákup do Globusu. Kiki chrupala v autě a babí jí hlídala a já zatím oběhla vše potřebné. Zítra je den dětí, a tak mi dala babička za úkol vybrat holkám něco pěkného. Tak jsme koupily plavací desku a malý nafukovací člun. Vše v létě využijeme u babičky v bazénku :-).

Doma jsme rychle vyndaly nákup, daly oběd, vyvenčily psy a jely k lesu...

Přesně za týden bude na tomto místě Pohádkový les. Doufám, že počasí nám bude přát a nebude všude tolik bláta a už vůbec nebude pršet!!!

Hned na kraji lesa jsem začala nacházet houby! Bylo jich tolik, že jsme měly k večeři houbovou omáčku :-). Je fakt, že jich mohlo být klidně i víc, ale pocit to byl uspokojující. Já hledala, Kája sbírala a Kiki se nesla na zádech v Ergu. Babička nacházela hlavně ty velké kusy, já ty střední a Kája našla toho úplně nejmenšího hříbečka :-). Holt oči nám slouží čím dál hůř...

Po prvních pár metrech už Karolínka kňučela, že chce jít domů, a tak jsme začaly zpívat všechny možné písničky. Kiki mi notovala za krkem a když už mi došly texty, začala plácat "Paci, paci, pacičky...".

Pak už byla protivná i ona, a tak jsem jí musela "vypustit". Vše bylo dobré do chvíle, než zajela obličejem do cesty plné bláta... Ještě že měla babička kapesník! :-) V první chvíli jsem to chtěla fotit, ale převládl pocit solidarity a jala jsem se zachraňovat.

Dnes už se těším, až budou holky spát a vrátí se nám táta domů. Jdu je zahnat do hajan a počítat MUMokasu. Konec měsíce je tu a zítra začíná ČERVEN!