Den 222.

Středa

Poslední den měsíce září. Podzim přišel v plné "kráse". Ještě že ten dnešní 222. den utekl tak rychle :-).

Dopoledne se nám sešlo v MUMu plno dětiček. To, že se Kristýnce v noci spustila rýma, jsem už vůbec neřešila. Je spíš zázrak, když jedno z těch minimálně deseti dětí nekašle nebo nemá rýmu... Takhle se buduje imunita!

Kristý neměla pak ani chuť k jídlu a nejraději by se celým dnem "prokojila". Když přišel v půl čtvrté Aleš domů, byla jsem vděčná, že jsem ji mohla odevzdat a jet pro Káju s Natálkou do školky. Ze školky jsme frčely rovnou na gymnastiku.

Natálka měla vyloženě svůj den. Nejen, že se ulejvá při cvičení a musím ji ustavičně honit, ale dnes pošťuchovala ostatní a vůbec nedávala pozor... Holka bude mít brzy pěkné svaly na nohou (dřepy dělala snad 4x). Ale Irča stále říká, že je Naty z gymnastiky vážně nadšená :-D. No dobrá, uvidíme, jak dlouho ještě bude...

Kája je také případ. Ona je to vcelku šikovná holčička. Asi nějaké ty geny v ní zůstaly, ale ta její palice dubová! Když jí to hned nejde, tak by se na to nejraději úplně vykašlala a šla si dát raději sváču, napít se nebo alespoň jde na wc... Ufff, ještě že si ji do skupinky bere Radka. Já mám větší trpělivost s cizíma dětma, než s těma svýma :-D.

Doma na nás čekal nevrlý tatínek. Klečel na všech čtyřech a s brbláním luxoval... Pak povídal, jak byla Kristýnka celou dobu v dobré náladě. Úžasně si hráli, stále se něčemu smála... Pak tatínek vyluxoval celý byt a v momentě, kdy potřeboval na pár minut pracovat, tak madam stihla přivézt kytku a celou ji vysypat. Hlína byla všude! Tak to po ní uklidil... Další zrada byla, když mu volal šéf z práce. Telefon na 1 minutu čistého času a když se otočil, Kiki matlala hlínu a sypala ji po obýváku... Jooo, jsem se docela bavila. Jsem ráda, že si zakusil, co to je, doma uklidit a vědět, že za hodinu, už to nebude poznat...

A to jsem mu ještě oznámila, že se teď nebudu moc často zdržovat doma (holt burza si žádá své oběti)... Asi neměl dnes svůj šťastný den :-D.

Den 221.

Úterý

Ulítaný den je skoro za námi. Čeká mě tu ještě kopa prádla na žehlení, tak se s ní půjdu poprat...

Ráno jsem fofrem letěla do školky s Kájou, pak dát auto domů, vzít žádanku na krev a mazat na autobus... Jela jsem na odběry až do Bohnic. Lence jsem dala instrukce, co se Kikiny týče a doufala, že přebalení pokaděné Kikči ustojí :-D.

Ustála. Jen měla malý problém, když si Martin myl hlavu a Aleš tvrdě spal. Chtěla ohřát párky v mikrovlnce, kterou nevěděla jak zapnout a Kristýnka si v té době chovala Tchilliho, kterého chtěla zrovna vrátit do klece... A problém byl na světě - Lenka neměla naše myšáky moc v lásce (podívat ano, sahat ne :-)) a Kristýnka jí ho prý div nestrkala do náruče. Chudák malá :-), volala na Martina, ať si rychle pospíší!!! Našeho taťku to samozřejmě nevzbudilo (naplánoval si na dnešek dovolenou)...

Za hodinu a půl jsem byla doma, hladová jak šakal. Tak jsem se stihla rychle nasnídat a nastalo velké loučení a kontrolování, zda u nás něco nezapomněli. Před lety to byl deštník a sprchový gel :-D. Kristýnka je vyloženě nechtěla pustit! Snad se zase brzy uvidíme. Byla to moc fajn návštěva!!!

Pak jsem koukala na fotky z pondělí a přišla na mě depka z mých přerostlých vlasů. Vzala jsem kalendář a věděla, že čekat už nemůžu. Žhavila jsem telefon a volala Lukášovi. Ten dnes bohužel nebyl v práci, a tak mi dal kontakt do salonu. Vychrlila jsem na slečnu, že bych nutně potřebovala ostříhat a nejlépe hned. Řekla, že mě může ostříhat ona sama, a tak jsem kývla s tím, že za 15 minut jsem u ní :-). Kristýnku dostala teta Irča ven na hřiště, aby mohl taťka doma v klidu pracovat (když už si vzal ten den dovolené) a já hupsla do mé kytičkaté nádhery a jela se nechat zkrášlit.

Z výsledku nejsem tak odvázaná, jako bývám, když odcházím od Lukáše, ale vlasy to už vážně potřebovaly... A až si je upravím dle sebe, bude to zase jiné!

Holkám jsem ještě sjela koupit kukuřičné křupky (kupuji na Čerňáku rovnou dva velké pytle) a vyzvedla si spokojenou Kristýnku na dětském hřišti.



Odpoledne jsme čekaly, že k nám přijde na návštěvu Nikolka, ale bohužel nedorazila. Tak jsem vzala holky alespoň na chvíli ven. Ale nebyla ani nálada fotit a světlo také stálo za prd. A tak jen jedna ilustrační fotka z dnešního dne...

Speciálně pro AndyPan:


Moc toho vidět není, ale ono je to asi lepší :-DDD

Den 220.

Sváteční pondělí

Dnes jsme strávili 4 hodiny v pražské ZOO. Prošli jsme tentokrát i hořejšek a na spodek už nebylo tolik síly. Kája měla jeden "problém" za druhým. Problém číslo jedna byl, že nemohla zvířata hladit, krmit ani na nich jezdit. Problém číslo dvě byl, že bylo všude moc dětí a ona se neuměla "drát", a tak kňourala... A na to já jsem vážně alergická. A tak Káju zachraňoval strejda Martin s tetou Lenkou. Jinak bych ji už asi vážně přetrhla jako hada!

Kiki se nosila v Manduce a dokonce se v ní i krásně vyspinkala. Ještě že jsem ji nestihla prodat :-). Ale brzy už půjde do světa. Přeci jen už ji skoro nepoužívám (tu Manducu!!!).

Nejšťastnější byla Kája na závěr dnešní procházky po ZOO. Skončili jsme totiž u koz. To jí zářila očička a byla nejspokojenější (Kiki spala, a tak o toto štěstí přišla)... Jak může hladit a krmit, nic jiného nepotřebuje. Pak se těšila na jízdu na koni... Několik kol jsme čekali, kdy už na Káju dojde "řada" a nic! Ona tam totiž ani žádná řada nebyla. Koně vždy zastavil někde jinde a hlavně ty děti, co už na koních seděly, tak jim rodiče přidávali každé kolo dvacku a jezdily dál a dál... A na těch pár volných míst vždy posadili ty, co zrovna byly nejblíž. Náš tatínek to už psychicky nezvládl a zavelel, že se jede domů... To bylo slziček... Uklidňování, že jezdit bude u dědy jak bude chtít dlouho... Já ji chtěla "uplatit" sušenkou z automatu. Hodila jsem tam Kč 50,--, vrátilo mi to Kč 37,-- a tím to skončilo. Žádná dvířka nešla otevřít, žádnou sušenku jsme nemohli vyndat... Takže to bylo bez koní i bez sušenky. Naštěstí tu sušenku nenesla zas tak tragicky! :-DDD

Konečně mám také jednu fotku, kde jsme všichni čtyři a Aleš nedělá (zas tak velké) opičky :-D.


Kiki a její milovaný Tchilli, kterého nepustí z ruky!


A zde moje foto ze ZOO Praha









Po návratu ze ZOO jsme zajeli k babičce, kde na nás čekala Meganka. Dali jsme si kafíčko, děti půjčili sousedům a jeli všichni 4 na nákup do Ikea.

A zítra ráno bude velké loučení...

Den 219.

Neděle







Dnes přijela moc milá návštěva - Lenka s Martinem z jihu Čech. Asi 4 roky jsme je neviděli a teď během 2 měsíců 2x :-). A jsem moc ráda!

Dopoledne jsme uklízeli, aby se nezalekli a nejeli rychle domů :-D. Po obědě jsme měli ještě čas, a tak jsme jeli vybrat Alešovi něco na sebe, ale bez úspěchu. Tak jsme zase ušetřili!

Když dorazili, šli jsme hned na procházku. Užít si nádherného počasí...

Lenka s Martinem si přivezli nový foťák - Nikon D5000 a já se zamilovala... Asi napíši Ježíškovi. Třeba když budu celou dobu hodná, tak mi nějakou tu zrcadlovku také donese :-). A já slibuji, že hodná budu! A moc! :-D


Fotečky Nikonem D5000:

Den 218.

Sobota

Sobotu jsme strávili u babičky bez babičky. Jela švagrové popřát k svátku, Aleš si kompletně umyl auto, já s Kiki jsem se pořádně prospala a Kája si hrála s Vendy.

Krásné počasí svádí k focení, a tak jsem si to dnes užívala. Meganka mi asistovala... Kája řešila listí, které se válí na zemi a proč je ještě na stromech... Krásný podzim...

Den 217.

Pátek

Neplánované akce jsou většinou nejlepší :-). Dopoledne byla plánovaná MUMoškolička, ale neplánovaně jsem si nechala Káju doma. Po obědě šla Karolínka neplánovaně k sousedům, než se Kristýnka vyspinkala. A mezi tím mi volala mamka, že má pro mě na krámě nějaké věci, a tak jsem neplánovaně sbalila holky a jely jsme za babičkou.

Trošku mě děsil provoz v opačném směru (kterým jsme se měly vracet), ale i ten jsem zvládla. Autíčko mi dělá dobrou službu!

Babička nám nabalila s sebou plno věcí, ať si je doma vyzkoušíme... Trošku mě znervozňoval pan strážník, který celou dobu stál u mámy na krámě a koukal, co všechno si beru. Stála jsem před krámem, kde se nemá, ale tvrdil, že pokud tam budu jen chvíli, pokutu mi nedá :-DDD. No tak jsem pospíchala. Byl i další důvod - Kiki se v autě pokajdila, a tak zaváněla...

Holky se s babičkou rozloučily, já naložila "plný kufr" věcí (do mého auta se vejde jedna velká taška a je plný :-D) a jely jsme zase domů. Pěkná kolona před náma se mi moc nelíbila, ale holky byly vcelku trpělivé. Objet se to nedalo, tak musely vydržet. Do toho psala Lucka (LEVA), zda by dnes nešlo to focení, které nám včera kvůli počasí nevyšlo, a tak další neplánovaná akce byla na světě :-).

Dojela jsem domů, vybalila věci, přebalila pokaděný dítě a jely jsme za Luckou, která na nás čekala s Emičkou a Viktorem na hřišti. A já se vyřádila při focení. Spolupráce ze strany dětí nebyla valná, a tak jsem si tam poletovala s foťákem a zachytávala spíše momentky. Tak doufám, že se budou líbit :-).

A po příjezdu domů zatoužily holky ještě po štěňátkách (a že jich je teď plno na sídlišti), a tak se šlo ještě "muchlovat" s pejsky.

Den 216.

Čtvrtek

Dnes jsem nevěřila svým očím... Kristýnka si malovala. Nesporně má talent! Ale zásadně nerespektuje, že se kreslí na papír. Počmárala vše, co mohla!!! Židli, podlahu, obal od pastelek a dokonce své tepláky... Útěchou mi bylo, že tyto pastelky jsou vhodné pro děti od 2 let a jsou snadno odstranitelné. Ale stejně! Nedalo mi to a opět jsem musela "porovnávat" a konstatovat, že ty dvě moje cácorky jsou naprosto, ale naprosto odlišné!!! Nenudím se :-).




Kája přišla ze školky a hlásila, že byla dnes na hanbě. Musela sedět sama u stolečku, protože se bavila, když neměla. Vašík Roba prý také sedí každou chvíli za trest u stolečku a ona si s ním pak nemůže ani povídat!!! Ale utěšující pro ní bylo, že nemusela být zavřená v koupelně. Tam prý pani učitelky zavírají Adama, když stále zlobí... No, nevěřila jsem vlastním uším. Asi nemůžu taky všemu věřit na 100%, ale pani učitelky mají zvláštní způsob usměrňování... Káje sezení u stolečku jistě neuškodí, ale být zavřený v koupelně! Doufám, že to není tak úplně pravda :-). I když Kája říkala, že OPRAVDU!

V poledne jsem měla práci s jedním grantem. Měla jsem do textu doplnit fotografie z historie MUMu... Byla jsem ráda, že Kiki spí a že mi Káju ze školky vyzvedla Irča. Jenže Kája se opět doma krapet nudila, a tak se stále chodila ptát, ke komu může jít na návštěvu a když moje odpověď zněla, že k nikomu, tak šla alespoň nenápadně probudit Kristýnku. Jsem myslela, že ji přetrhnu jako hada!

Odpoledne jsem je vytáhla na hřiště. Původně jsem měla jít fotit Emičku a Viktora, ale počasí nám nepřálo. Po dlouhé době jsem tedy jen "seděla" na lavičce a povídala si s holkama... Jak úžasný pocit!!! :-) Kája zmerčila, že se na sídlišti sešli pejskaři se štěňátky, a tak musely holky letět pomuchlovat psíky.

Den 215.

Středa




Dnes nebyl čas fotit, a tak takové ilustrační foto, že byla dnes opět gymnastika :-).

Dopoledne jsme byly s Kiki v MUMové školičce. Máme moc fajn dětičky, snad jim to vydrží :-).

Den 214.

Úterý

Dnes jsem si užila focení s Denisou. Takových modelek bych potřebovala víc :-). Úžasná spolupráce, sranda, pohoda... A hlavně nadšení z výsledku. Nejvíc mě potěšilo, když mi Denča napsala, že se na těch fotkách líbí sama sobě! Jupí jééé!!! :-))) A i počasí nám přálo...












Jinak dopoledne jsem spáchala pár pochůzek (roznést letáky na burzu oblečení, která bude 2. a 3.10. v MUMu, dojít do banky pro novou platební kartu...). Kiki se pak v MUMu přidala k Radce (Bradce) a šla s ní a Eliškou na hřiště (mám já to ale dítě, ani maminku nepotřebuje!!!). Chtěla jsem toho využít a vyčistit potkany, ale místo toho jsem začala organizovat rozpis služeb na onu zmiňovanou burzu. A teď pracně přemýšlím, co já to dnes ještě chtěla!!! Zítra bude zase těžká nestíhačka... Školka, školička, spát, gymnastika...

Den 213.

Takové normální pondělí :-). Už si začínám celkem zvykat. Také jsem čím dál tím radši za svou "kytičkatou nádheru". Bez ní bych to všechno vážně nezvládala...

Dopoledne byla školička v MUMu. Odskočila jsem si cvaknout šátkování (nebyl čas, a tak jsou trošku použitelné jen tyto tři fotky). Lucka (LEVA) má neuvěřitelný přehled, co se šátků a nosítek týče. Docela jsem se tam během té chvilky pobavila... Jedna maminka tam říkala, že za šátek tolik peněz nedá, že se jí zdá divné dát víc za šátek než za kočár. A tak jí Lucka řekla, že ona má všechny šátky dražší než kočár :-DDD. Holt každý má priority někde jinde. Už se těším, jak Lucka rozjede v MUMu Ekoklub!




Kája ve školce spinkala. Kiki se doma vyspinkala, já stihla poklidit, vyprat a pokecat s Alešem. Stavil se na chvíli doma. Přinesl docela pozitivní zprávy, tak uvidíme, co z toho zase bude :-).

Od 16:30 byla gymnastika. Holčičky se snaží... Dnes už jsem byla nucená dvoum rodičům říct, že jejich dítko se buď absolutně na tento sport nehodí nebo na něj ještě není zralé. Během cvičení jsme si s Radkou dělaly poznámky a mám radost, že to obě vidíme stejně... Už máme bližší představu, kdo ano a kdo ne. Byla bych radši, kdybych si nemusela vybírat.

Den 212.

Neděle

Dnes byla Svatoludmilská pouť. Kája se už nemohla dočkat, až pojede na "Amále" (pouťovém poníkovi)...

Prošli jsme si jarmark, koukli se na kousek pohádky "O neposlušných kůzlátkách" a většinu času trávili u králíků. Holky okouzlil "Králičí hop". Už vidím, jak začnou babičky králíky trénovat, jen co tam přijedeme :-DDD.

Kája se pak svezla na Amále, zašla se mnou na Lochnesku a nesměl chybět řetízkáč! A na něj chtěla i Kristýnka, tak jsem poprosila obsluhu, zda to můžeme zkusit... A ono se jí to tak líbilo, že nechtěla ani sundat dolů!!! Koupili jsme také sádrového koníka, kterého si Kájouš omalovala vodovkama. Bohužel jsme mu s Alešem urazili hlavu... :-(

Doufám, že tato pouť se v Počernicích stane tradicí. Bylo to moc fajn :-).