Den 364.

Pátek

Dnes jsem byla ve školičce s Luckou moc jsem si to užila :-). Bylo jedenáct dětí + tři erární. Udělaly jsme jim diskotéku, nechaly je vymalovat kočičku dle vlastní fantazie... Prostě to bylo moc fajn...

V půl druhé k nám dorazila Andy se Šárčetem a pusa se nám nezastavila :-). Měla jsem v plánu nafotit děti v úžasném kostýmu berušky, ale nakonec si na hlavě nechala tykadla jen teta Andy :-). Děti nespolupracovaly. Jsem ráda, že nám návštěva konečně vyšla!!!

Se sousedkou je to snad vyřešené, tak mi spadl kámen ze srdce. Teď jen, aby to fakt vše bylo tak, jak mi její dcera slíbila. Sousedka za mnou byla, plakala... Něco o "nechuti k žití" říkala, ale včer se u nás stavila tchýně (oni v tomto vchodě bydleli také) a říkala, že tyhle její řeči moc dobře zná, že to tak bývalo vždycky, tak ať si z toho nedělám těžkou hlavu... Někdy člověk fakt nechápe. Musím se tím přestat zabývat, hned budu mít lehčí spaní :-).

Den 362.

Středa

V nouzi poznáš přítele...

Dnes bylo ráno jako každé jiné. Jen Aleš nejel do práce, ale na krev a na rentgen (který nakonec nebyl, neboť jim nefungoval) a já šla pak s holkama do MUMové školičky.

V 11 hodin jsem začala cítit, že mě opět začíná bolet hlava. Bolela víc, než v pondělí. Silou vůle jsem ještě s holkama vyvenčila Megan a zašla si do lékárny pro paralen... Doma to na mne dolehlo. Myslela jsem, že umřu. Dokonce jsem se začala dávit a chuděrky holky nade mnou stály a nevěděly, co dělat.

Vzala jsem telefon a zavolala Radce, že dnes opět gymnastiku nedám. Když mě slyšela, řekla, že hned dorazí k nám. Zlatíčko moje!!! Tak moc mi tím dnes pomohla... Holkám jsem nebyla schopná dát ani oběd, uspat Kikču bylo nad mé síly... A tak jsem jen vyndala z mrazáku pizzu a zavřela se do ložnice a během chvíle nevěděla o světě.

V půl čtvrté jsem se vyhrabala z pelechu. Hlava bolela, ale už se to dalo vydržet a dokonce chuť k jídlu se dostavila. Zjistila jsem, že Radka holky nejen nakrmila, ale že i Kikču uspala!!! A jaké bylo mé překvapení, když jsem rychle cvakla naše okno v jídelně, abych měla alespoň jednu provizorní fotku do blogu a při stahování oné jedné fotky na mě vykouklo rovnou několik dnešních fotek :-). Takže i focení dnes za mne zvládla teta Radka!!! Díky, díky, díky!!! Snad ti to budu moci jendnou oplatit!





PS: Snad ta moje bolest hlavy přinese konečně to jaro k nám!!!

Den 344.

Sobota

Poslední dobou se mi stává, že si celý den říkám, co vše do toho dnešního blogu napíšu... Pak si nahraju fotky a tím končím... Vykouřeno. Prázdno... Přemýšlím, co ten den vlastně bylo a nebylo. Občas si musím napsat i tahák, který mi večer připomene, co jsem chtěla napsat... Já mám totiž mezi 19. a 20. hodinou útlum a zrovna tou dobou si nacházím chvilku, abych mohla napsat zážitky z dneška. Ani dnes tomu není jinak!!!

Tak matně si vzpomínám, že se mi nechtělo ráno z postele. Vždy tak napůl spící uděluji instrukce, co mají holky dělat... Probouzím se v momentě, když chce Kikča čůrat nebo kakat. Pak vedou mé kroky do kuchyně - sezobnout prášeček na štítnou žlázu a ven s hafíkem. Mezi tím se holky snaží probudit tatínka, který zdárně odolává jejich nátlaku... Tak pak přitlačí i maminka a tatínek vstane :-).

Dnes bylo krásné sluníčko, a tak jsem si vzala ven foťák a vyfotila Megan s Majlou. Meguša měla dnes dobrou náladu a řádila jako malá... To zapomíná i kulhat :-D.



Když jsem přišla domů, volala babička Vierka, zda nechceme přijet na oběd, že vezme pak holky ven bobovat. Tak jsme vyrazili k babičce...

Tím, že jsme zrušili víkend v Orlických horách, slíbila jsem Radce, že jí vyfotím Elišku na oslavě jejích "1" narozenin. Slavila je v MUMu, tak jsem po obědě nechala děti babičce a tatínkovi a jela domů vyvenčit Megču a vyfotit malou oslavenkyni. Eliška je přesně o rok mladší než naše Kristýnka :-). Další Vodnářka do party...



Babička si nechala holky u sebe přes noc. Hurááá!!! Já si tu hrála s fotkama a Aleš si připravoval účetnictví. Užívám si ten klid, to ticho... :-) A úplně nejvíc se těším na ničím nerušený spánek...

Den 336.

Pátek

Dnes bych potřebovala den, který má 30 hodin... Čeká mě tu ještě tolik práce! Zítra slavím já a Kristýnka narozeniny. Pozvali jsme naše, tchýni, ségru s Lukášem... Tak jdu na přípravu pomazánek a dožehlit to, co jsem včera už prostě nedala.

Dort peče ségra, tak jsem ráda, že ještě s tím se nemusím patlat...




Odpoledne nás pozvala Míša (naše moderátorka na chystaný ples) na návštěvu. Chtěla jsem s ní doladit ještě pár věcí ohledně moderování, ale děti nám moc příležitostí nedaly. Míša má sedmiletou Natálku (také Rybu) a já se fakt bavila... Holky jsou jak přes kopírák. Tedy hlavně to jejich "kňourání". A o to víc se předháněly, která kňourá víc... Člověka to potěší, že to tak prostě je a že to třeba nezpůsobil on svou výchovou. A přitom to jsou obě tak šikovné holky. Jen jsou to větší cíti než ostatní. Třeba Kikča, ta neměla žádný problém... Teda jeden vlastně ano! Stále tam hledala kočku a dokonce se bála jít dál, neboť čekala, že se objeví Radky kocou (Radka-bradka) bydlí ve vedlejším vchodu a Kája si myslela, že to je její byt :-). Ještě po hodině vzala Míšu za ruku a chtěla, aby s ní šla kočku hledat...

Bylo to moc fajn odpoledne. Dostala jsem ochutnat švestkové pivo! A moc mi chutnalo... Natálka se nechtěla vůbec fotit, tak je Míša nalákala na její boty a šaty. A tak i chvilku postály, abych mohla cvaknout... Škoda, že nebylo denní světlo. Já ty fotky s bleskem nemám ráda.

Den 333.

Úterý

Netuším, proč se mnou dnes vůbec nesplupracuje PC! Celé dopoledne nešel Facebook, teď mi zase blog nenabízí vložení fotek... Fotky mám, jen je nemám jak vložit a to mě mrzí...

Začnu včerejškem. Když jsem přišla večer z gymnastiky. Čekalo mne překvapení. Byla u nás moje mamka. Domluvila se s Kájou a prostě přijela. No, ještě větší překvapení zažil Aleš, když jsem mu řekla, že jdu večer do MUMu na schůzi ohledně plesu... No, jeho nadšení neznalo mezí :-). Když jsem se ale skoro o půlnoci vrátila, vesele si tu povídal s mámou a nikomu se nechtělo jít spát. Jen já byla zralá usnout za pochodu...

Ráno odjela babička do práce, Aleš k doktorce a já tu s holkama vařila pudink, tak trošku poklízela a čekala na Péťu. Mám radost, že si na nás udělala čas!!! Péťa je moje spolužačka ze střední, človíček mému srdíčku blízký. Teď ale žije ve Francii a máme to k sobě trošku dál... Ale i tak se vždycky hrozně rády vidíme. A dnes mě potěšilo, že jsem jí mohla udělat radost záchodkem pro její fretečku. Chuděra ho nemohla sehnat ve Francii ani v celé Praze... Tak jsem zavolala mužíčkovi a ten přivezl poslední kus z práce. Ufff, takové štěstí! :-)

Aleš mi teď tak trochu popsal jeho dnešní návštěvu u pani doktorky. No, není mi nejlíp... Jemu je asi ještě hůř... Ale jsem ráda, že tam byl, že se zase začne něco dít!!!

Pani doktorka začala debatou, že neví, který z obou bratrů (Aleš nebo jeho brácha Tomáš) je na tom hůř... Oba mají bechtěreva, jen každému se projevuje úplně jinak. Tomášovi to ničí vnitřní orgány (opět mu přestávají fungovat ledviny, má vysoký tlak...) a Alešovi pohybový aparát. Teď co je lepší???

Aleše vyšetřila (tedy měl jí ukázat, jak si dosáhne na kolena a jak otočí hlavou). No, dosáhl si do půlky stehen a hlavou otočil tak, že se to dá vyjádřit v procentech - celých 5% ze 100% (a to si myslím, že mu nějaké to procento i přidala). Ve čtvrtek ho čeká 1,5 hodiny rentgenování celého těla. Každičké kůstky, co má... Také mu naznačila, že ho nejspíš budou čekat operace obou kyčlí (poslední dobou ho dost bolí a jeho chůze se začíná podobat kachně)... Pozitivní je, že se bude snažit ho okamžitě zapojit do projektů (bioléčba) a že má teď ještě větší šanci, neboť se to otevřelo i na dalším pracovišti v Praze. O tom mluvil už jeho minulý pan doktor, ale nikdy k ničemu nedošlo a jeho přístup Aleše tak otrávil, že se na vše tak nějak vykašlal :-(. Výhodou teď je, že bude zapojen i s bráchou a ve dvou jim to snad vše půjde líp!!!

Tak konečně můžu vložit i ty fotky...





A zde foto pro Aghi (hrůza, vlasy nevyfoukané, ale ofina vidět je) :-).


A ještě dnešní hláška Káji: "Babi, já už umím K jako Kája a A jako Ája!... A taky .cz!" Kde k tomu přišla, to nevím, ale šla jsem z ní zas do kolen...

Den 322.

Pátek

Ráno jsem jela do školky a poslouchala Natálku s Kájou, jak si vzadu povídaj. Natálka říkala, že bude dnes tolik sněhu, že můžou jít sáňkovat! V duchu jsem si říkala, kde by se ten sníh asi vzal, nikde ani vločka... Když jsem byla ve školičce, všimla jsem si, že už se sype... A sype se stále...

Volala prababička, že nás zítra zve na oběd, jen měla obavu, zda se k ní vůbec dostaneme, když je taková kalamita. V poledne mi to přišlo ještě úsměvné (proč bychom se nedostali???!!!), ale teď večer už začínám mít pochybnosti a jsem moc zvědavá, jak to zítra před obědem bude v Praze vypadat.

Odpoledne nás poctila svou návštěvou AndyPan se Šárkou. Nějak rychle to uteklo a byl tu večer. Měla jsem v plánu, že dostanu školení ve farmaření a že já Andy ukážu úpravy fotek... No, budeme si muset udělat čas ještě jindy :-). Ale stihla jsem jí alespoň vyfotit. Mám radost, neboť není nic lepšího, než když vám focený objekt řekne, že si připadá, jako když to je on (a sám sobě se líbí).

Zde Andy a náš myšák Tchilli.


Příště musím vyfotit Šárku alias "lachtana". Měla zajímavý způsob povalování se na sedačce :-))).

Den 303.

Neděle

Kdyby nebyl venku takový mráz, tak je to taková paráda!

Fotila jsem Lídy hafinky na PF. Mám radost, že fotky vyšly tak jak vyšly :-). Ony jsou totiž holky neustále v pohybu. A moje holky, ty byly za chvíli zmrzlé jako rampouchy, tak jsme prchaly domů do teplíčka...






Čeká nás velký nákup jídla. Už tu není ani suchý rohlík (suchého z nosu je tu víc :-)). Snad přežijeme ty návaly dárkuchtivých nakupujících. A pak že je krize...

Den 287.

Pátek

Dnes byl v MUMu Mikuláš...

Katka s Alexem a holkama dorazila do MUMu na 10. hodinu. Holky patřily do druhé várky hodných dětí :-).

V MUMu probíhá Mikuláš tak, že děti si společně zatancují, zavolají Mikuláše a ten přinese s andělíčkem dárečky. Čerta pošlou ven, může se koukat za oknem...

Včera byly holky děsně statečné. Kája se mne dokonce ptala, zda v MUMu bude opravdový Mikuláš nebo jenom převlečený?! Je to holka vnímavá... Prokoukla loni holky, které nám přišly na Mikuláše k nám domů. :-) No, letos také poznala, že čert je teta Bára, Mikuláš táta od Nikoly a andělíček teta Zdeňka... Ale i přes to, když ji Mikuláš zavolal jménem, byla v ní malá dušička a musela jsem tam jít s ní... I slzičky v oku jsem zahlédla. Společně jsme zatancovaly a zazpívaly písničku "Až já budu velká..." a s balíčkem si to odhopsala vesele na své místo... Kiki to nesla statečně. Vykuleně sledovala Mikuláše, co že jí to říká. Ani slůvko z ní nevypadlo, ale po balíčku se natahovala nedočkavě :-D. Neny odmítla zazpívat a byla vykulená, když během povídání si s Mikulášem nakoukl do herny čert! Samozřejmě byl hned zahnán ven...

Dnes byly čtyři várky hodných dětí, při třetí várce Kristýnka vytuhla Hance v náručí, a tak jsme jí uložili do PC učebny, kde měl převlékárnu Mikuláš a spol. Chuděrka se zrovna probudila, když tam přišel anděl s Mikuldou... No, neplakala, jen měla takové hodně rozevřené oči :-).

Katka dotáhla z domova výbornou látku, kterou jsme použily jako pozadí na focení... Jen chybělo světlo (zářivky na stropě nic moc)... Ale fotky mi i tak udělaly radost :-). Mému foťáku došla brzy šťáva (vyplácala jsem ho v herně), a tak většina dnešních fotek je od tety Katky! Děkuji :-)






Odpoledne jsme se rozloučili a Aleš odvezl Alexe, Katku a Neny domů (tedy k babičce)... Bude mi zase smutno a už se těším na březen! Holky spolu opět oslaví narozeniny (tentokrát 5.).

Ještě se tu za námi stavil dědeček Jiříček a přivezl holkám Mikuláše a Alešovi dárek k narozeninám.

Když přijel mužíček z práce, neměl nejlepší náladu (asi má opět své dny)... Mluvil něco o nepořádku... Jsem mu také něco řekla... A asi se šel nadýchat čerstvého vzduchu :-). Uvidíme, zda se dnes vrátí. To už tady pár let nebylo! JJ, jen teď už mě to vážně nerozhází :-D. Se docela těším na to usmiřování...

Bych se měla začít bát, aby mě zítra neodnesl čert do pekla!

PS: Jsem si dnes vzpomněla na básničku, kterou jsem ve třetí třídě říkala čertovi s Mikulášem u nás doma... Byla ruská a do dnes si ji pamatuji :-D (Rackové, rackové, kde je váš dům...). To je moje asi jediná vzpomínka z dětství na tuto akci. Jsem asi musela být hodná holka! To jen teď jsem zlobivka zlobivá, ošklivá na svého muže a neumějící si doma udržet pořádek (že se na to nevykašlu, když jsem včera celý den uklízela a zítra mě to čeká zase!!!)... :-DDD

Den 286.

Čtvrtek

Dnes jsem pěkně prohnala mou kytičkatou nádheru. Do školky, ze školky, na poštu, pro maso, pro ovoce, do Penny... Pro Káju, domů... Začínám tomu přicházet na chuť :-).

Mezi tím vším ježděním jsem doma uklízela, pekla, do MUMu skočila vyfotit rukodělný čtvrtek...

Teď je tady uklizeno, fakt se musím pochválit, zvládla jsem to všechno! Ale jak tomu bývá, po vytření slyším Kikču, jak hlásí, že chce čůrat... A bylo už pozdě! Tak znovu vytírat... Ale abych jí stále nepomlouvala, musím ji pochválit. Vybrala si v lednici kostíka (moc se mi to nelíbilo, neboť ona pár lžic sní a pak to vše patlá po stolku a po hlavě...), ale potřebovala jsem vytřít, tak jsem ji dala do židličky, že alespoň nebude škodit u kýble s vodou. A ona jedla LŽIČKOU a snědla úplně celý kelímek a ještě ho vyškrábala :-). Jogurt byl jen okolo pusinky a kousek na tričku! Já žasla... Pozoruji, že když nekojím, má větší hlad...

Jak jsme si to dnes štrádovaly s Kikčou tam a zpátky, kohokoliv potkala, tak zdravila "AHOJ!" Většině lidí tim na tváři vykouzlila úsměv. Mě také :-). Ona lidi miluje, na každého se směje... Jak já mám ty holky jiné! Karolínka se před cizíma stydí, se zdravením dělá drahoty a hrozně mě s tím vytáčí. Vadí jí, když na ní jen tak někdo cizí promluví. Nechce se s ním bavit. Když někdo cizí promluví na Kristýnku, začne zářit jako sluníčko a předvádí se :-). Prostě protiklady...

S Kájou jsme vedly debatu o tom, že dnes musí být s Nancy hodná, nechci vidět, že se na ni bude šklebit jen proto, že jí nerozumí... Tak začala Kája rozebírat, proč strejda a Neny nemluví česky a teta Katka ano! Prý by se měla učit Neny "anglicky", aby mluvila jako my :-). Tím mě tedy Kája pobavila... Každopádně potřebovala vědět, proč si vzala teta Katka Alexe a proč nežije u nás. Budeme se jí muset večer zeptat :-).

Teď balím děti a jedeme do MUMu vyfotit vánoční tvoření... Lepší čekat tam, než doma. Tady by stihly udělat zase nepořádek :-D. Aleš se staví za chvíli doma pro sedačku a pojede pro ně. Už se na ně moc těšíme :-). Foto domám večer.

A tady jsou naše cachtalky... Vana jim bude brzy malá :-)



Se strejdou Alexem...


Je fajn mít po kom dědit :-D

Den 280.

Pátek

Dnes je Kristýnce 22 měsíců. Letí to... Holka moje mi od rána dělala radost. Vydržela jí celý den suchá plínka! Jen když jsem večer přišla z venčení, hlásila mi, že čůrala do plínky. Ale i tak to byl úspěch a já měla radost...

Ráno u nás probíhalo krapet hekticky. Připravila jsem Káje věci s tím, že až přijdu z venku, bude oblečená a jedeme do školky. Houkla jsem na Aleše, ať vstává, že už je dost hodin. Přijdu před Penny a tam cedule, že z technických důvodů zavřeno. Tak jsem ještě rychle volala Hance, že je ohrožena svačinka do školičky a že když už jdu na vedlejší sídliště, rovnou koupím pečivo do MUMu. Pak se řítím domů s tím, že jedem... a doma nahatá Kája, za ní pobíhá Kiki s vařečkou a děsně se směje. Já už se tak nesmála. Aleš pochrupkával a já nadávala... To to lítalo!

Školička proběhla v klidném duchu, jen Kikča se každou chvíli dožadovala prsa (což už u ní není zvykem) a mě došlo, že dnes jsem si tak v duchu vytyčila jako den, kdy "jednou" seknu s kojením (Káju jsem také kojila 22 měsíců)... Prso jsem nedala, ale kojit jsem také ještě nepřestala :-(.

Po školičce jsem si to hnala do školky, ze školky na poštu, kde byla taková fronta, že jsem to vzdala... Pak rychle dát Kristýnku spát a po spaní jsme pádily do MUMu, kde jsme měly sraz s Andy a Šárkou.



Dorazila i Vendy. Dnes jí je 12 let a mamča jí k narozeninám vzala do kadeřnického salónu a ta vám tak prokoukla! Změna veliká, ale sluší jí to :-). A já se opět přesvědčila o tom, jak je ten svět malý... Stříhala jí kadeřnice, která mi před 4,5 lety udělala senzační účes v jednom salonu a když jsem tam chtěla jít znovu, už tam nebyla (osamostatnila se a já nevěděla, kam se přestěhovala)... Tak už vím, kde je :-). Ale jsem teď objednaná do Lysé, tak to vyzkouším nejprve tam s tetou Lídou.

V MUMu se děti vyřádily, já s Luckou udělala vánoční výzdobu (takovou originální :-)) a pokecala s Andy. Také jsem chtěla pár fotek u stromečku, ale děti byly večer už krapet protivné a neměly moc chuť pózovat. Zde jedna Andy s téměř dvojčátky :-D. Kiki je o 2 dny starší než Šárka. Dnes do sebe zkušebně pošťuchovaly, jednou zachraňovala Andy Kikču před kousancem, ale jinak klid a mír :-). A představte si, co měla Šárka opět ve vajíčku! Že to neuhádnete???!!! (Kdo čte její blog, jistě ví :-D)

A teď večer jsme měly s holkama z MUMové rady premiéru konferenčního hovoru přes skype... To jsou vymoženosti :-)!!!

Den 274.

Sobota

Dnes jsme měly s holkama z VŠ sraz. Sešlo se nás 5. Majda oznámila velkou novinku! V květnu z ní bude mamina, tak mám velkou radost (byla první, která se z nás vdala)... Teď je na řadě Pája a Lucka, tak jsem zvědavá, která z nich to bude :-). Nedorazila akorát Anička, která je na dovolené.

Jak já si to užívala... Těch pár hodin bez dětí, to vám byl relax! :-) Tak si to snad zase brzy zopakujeme...

Den 266.

Pátek 13.

Ani jsem si dnes nijak extra neuvědomovala, že je pátek 13. Proběhl v příjemném duchu bez nějakých zásadních katastrof :-).

Dopoledne jsme byly v MUMu. Pak jsem rychle uspala Kristýnku a těšila se, že po spinkání poznám osobně Andy se Šárkou. Kája už se také nemohla dočkat. Nejraději by šla Kikču probudit, aby celou akci urychlila :-). Ale dočkala se!



Bohužel už je teď brzy tma a než se ty naše holky vyspaly a Andy se Šárčetem dorazila, světla bylo hodně málo... Nastalo tedy rychlé cvakání a přesun do MUMu, kde se děti vyřádily a my si hezky pokecaly.





V MUMu jsem si dala sraz s Radkou Bradkou :-). Byla jsem za modelku, neboť zítra bude líčit svatebčany a potřebovala si to natrénovat. Hezký pocit, nechat se zkrášlit!

A u toho jsme povídaly s Andy a byla sranda... Člověk má pocit, že už se nějaký ten pátek známe, hned máme několik témat na rozebrání (díky blogu holt víme, co se u koho doma děje :-)) a holky měly v herně dalších 7 erárních MUMových dětí :-). Vypadalo to, jako když tam máme nějakou párty... Zkrátka fajn den!

PS: A už vím, po kom se Šárka jmenuje Šárka :-))). Ano, znám jen jednu Šárku (moji gynekoložku a bývalou gymnastku) a Šárče se jmenuje zrovna po ní!!! :-D Ten svět je tak malej...

Tak speciálně pro Katku, LEVU a ostatní zvědavky :-)



Foceno bez blesku, moc toho vidět není :-). Poprvé, co mám na sobě jiné stíny než hnědé, černé, růžové nebo béžové...

Den 258.

Čtvrtek

Dnes jsem si užívala focení. Sluníčko hřálo, všude krásné žluté listí... To byla radost fotit!



Venku jsem dnes po dlouhé době potkala Lenku s Bětuškou. Tak jsem si Bětulku musela vyfotit :-).


Pak šla kolem teta Radka (Bradka), a tak vytáhla i ona Elišku z kočárku :-).


Po spinkání jsme nasedly do autíčka a jely k babičce. Konečně dnes dorazila peněženka, dárek, který měla dostat už začátkem října k svátku...

Kája se těšila, že uvidí sestřenici Terku, která každý den chodí k babičce po škole, ale byt byl prázdný, televize řvala na plné pecky a nikdo se nenamáhal ani zamknout :-(. Čekaly jsme půl hodiny na zahradě, ale Terka nikde. Tak jsem vypla TV, zamkla a šly jsme na hřiště čekat na Vendy a jejího brášku Kubu. Tak se Kája vyřádila a já byla ráda, že mi Vendy pózovala :-).