Den 257.

Středa

Tak tentokrát má Pamycon do očí a do nosu Kája... Mít je obě doma, to je zážitek. Teď jsem je alespoň chvíli zabavila mytím zdi v jídelním koutě. Rozhodla jsem se odstaranit moje malůvky kytiček a motýlků... Pak přijde na řadu barva a váleček...



Když jsem ráno viděla Káji oči, vzala jsem telefon a začala posílat omluvné zprávy, kam všude dnes nedorazíme. Objednala jsem ji k pani doktorce a psychicky se připravovala na to, být s nima zase zavřená doma.

Karolínka má to samé, co Kristýnka před týdnem. Pani doktorka mi s úsměvem mou diagnózu odkývala (naštěstí máme super doktorku, která si nehraje na něco víc a mohu ji ve všem důvěřovat) a předepsala Pamycon. Využila jsem toho, že je Kiki relativně OK a optala se na přeočkování, které měla mít už před 3 týdny (holt byly samé rýmičky...). Tak pani doktorka prohlídla Kristýnku a rozjely jsme rychlou akci ala očkování.

Kiki chodí do ordinace s nadšením, hrozně se jí tam líbí a dnešek nebyl výjimkou. V duchu jsem si říkala, že po očkování už se jí to tolik líbit nebude... Tak jsem si ji vzala na klín, držela ji ručičku, sestřička druhou a pani doktorka píchla včeličku... Kristýnka naprosto v pohodě a koukala se, co jí to dělaj. Tak jsem jí říkala, že jí to teď malinko štípne a bude to dobrý... A ona držela, ani nepípla a pak se usmívala, že má krásnou náplast na ručičce :-).

Zato doma mi Kája předvedla scénu při kapání kapiček do nosu i do očí :-).







Po spaní jsme šly venčit Meganku. Chtěla jsem využít chvíle, kdy neprší a vyfotit nějakou fotku. Bylo tak špatné světlo, že byla většina fotek nepoužitelných... Tak něco málo z dnešního dne...