Den 319.

Úterý

Dnes ráno jsem opět tak trošku nestíhala... Ráno jsem naložila obě holky do auta a jela odvézt Káju do školky. Aleš měl jet brzy do práce. Zvládla jsem s Kiki ještě větší nákup v Albertu a mastila domů. Překvapilo mne, že je Aleš doma... No, nerozchodil kyčel, tak se s bolestí vrátil a poctivě cvičil. Vidět ho cvičit, to už je něco! Náš tatínek má totiž Bechtěreva. Další ošklivá nemoc, na kterou není zatím lék... Dokonce si tu upravil rotoped, který dostal ke svým 30. narozeninám (bylo mu teď 33) a jel na něm snad 2x. Slouží mi tu jako držák nevyžehleného prádla...

No, raději už nekomentuji, co by měl nebo neměl dělat. Připomínám akorát návštěvy lékařů (zrovna ho dvě čekají v lednu, ale ani u jednoho neví termín...). Hlavní je, že už jsme se s tím naučili žít a tak nějak to neřešíme. Víme, jak to do budoucna asi bude vypadat a umíme si z toho dělat i srandu. Jinak to snad ani nejde brát. Všude je něco :-).





Tak jsem mu doma nechala Kristýnku a jela na poštu vyřídit reklamaci mixéru...

Jako dobrá rehabilitace pro Aleše bylo i luxování. Bolest nebolest, rozhýbat to musel :-). Já zatím vařila oběd.

Pak jsem jela pro Káju a tatínek uspal Kiki a vyrazil vydělávat penízky. Já se začala věnovat přípravě na organizování plesu, a pak k nám přišla na návštěvu Irča s Natálkou...

Dnes jsem se vážně nezastavila... Ale vlastně ano. Jednou... Když jsem dokola projížděla Nikolky prezentaci. Nejprve jsem četla, podruhé prohlížela fotky (šla by krapet zpomalit?)... Ona byla sluníčko snad od miminka... Právě dnes se s Nikolkou všichni loučili... V duchu jsem byla s Marcelou a její rodinou...