Den 235.

Úterý

Aleš dnes vstával brzy a odešel do práce dřív, než jsme se vyhrabaly z postýlky. To znamenalo, že jsem měla při venčení psa asistenci. Skočily jsme rovnou do krámu, neboť nás čekala návštěva.

Nemám ráda zimu. A to hlavně kvůli pracnému oblékání dětí. Nejvíc mě u toho dokáže vyprudit Kája. Od mala má problém, že jí vše vadí, škrtí, je moc dlouhé, těsné nebo krátké... Co je nové, je také špatné a ještě když po ní chci, aby si zastrčila tričko do kalhot nebo si zapla bundu ke krku, to už se staví na zadní úplně... A kdo to má pak každé ráno poslouchat a zůstat v klidu??? To snad ani nejde. Kdo chce názorný příklad, ráda Karolínu zapůjčím (klidně na víc dní)! Myslela jsem si totiž, že to zkouší jen na mě, ale i pani učitelky v MŠ si s ní loni užívaly. Pani učitelka Milena jednou pronesla, že je Kája moc šikovná holčička, ale i pěkná svéhlavička. A měla sakra pravdu! Je jí o rok víc a nezměnila se. Zdá se mi, že je to ještě horší... Nechte jí ale chodit v tomto počasí s holým pupkem a rozhaleným krkem, že!!! A že bylo dnes echt hnusný počasí...








Abych se vrátila ke dnešní návštěvě. Přijela se na nás podívat teta Xena (Zuzka) s Kubíkem. Tak jsem je vzala na chvíli do MUMu, abych si vyřídila nějaké pracovní záležitosti, pak jsme šli domů a po spinkání vyrazili fotit do toho nečasu. Když nepršelo a svítilo sluníčko, tak to i šlo :-).

A tak dnes je na fotkách podzimní Kubík Kubin :-).