Den 82.

Středa, migréna...

Budíček jsem měla v 6 hodin. Megan měla "hoňku". Chudák má průjem... A tak s ní běhám rychle na místa, kam nikdo nechodí a není na nás vidět. Nemám to ráda, sebrat se to nedá a já z toho mám špatný pocit :-(. Káju jsem probudila tím, že jsem jí přinesla ukázat Hopsiho. To vám byla rychlost v oblékání, aby si s ním mohla chvíli pohrát :-). Pak jsem ji odvezla do školky a vyslechla si instrukce o zítřejším školním výletu do ZOO. Doma jsem sbalila Kristýnu a rychle šupajdila do MUMové školičky. Všude jsem přišla pozdě...

Děti byly moc hodné. Dokonce Denisek a Eminka (dvojčata), která minule tak moc plakala, mi dala ruku a šla s úsměvem do herny a celou dobu nebyl problém! Ale během dopoledne mě začala bolet hlava a když přišla od manžela sms, že dnes Káju nestihne vyzvednout, bylo mi z toho až špatně.

V poledne jsem vzala kočár a psa a běžely jsme s Hankou pro děti do školky. Cestou se k nám přidal u školy "Ferda". Takový toulavý voříšek, na kterého před školou křičely děti: "Ferdo, uteč, ten pes tě sežere!". A Ferda nadšený z Megan šel s náma. Ve školce byla logopedie, takže nevadilo, že jdu opět pozdě... A Kája škemrala, že chce také chodit na logopedii... To je něco. Místo aby byla ráda, že nemusí, tak po tom touží... :-D

Cestou domů se k Ferdovi přidali další dva toulaví psi. To už jsem nebyla nadšená vůbec. Vypadali, že někomu utekli. Byli oba krapet přerostlí (ten jeden byl větší než Megan a to už je co říct) a hlavně otravní a motali se i kolem mých dětí. Naštěstí nepůsobili ani trošku agresivně a já s mojí třeštící hlavou chtěla být už doma...

Svého psa na vodítku, obě děti na kočáru a k tomu motající se doprovod 3 dalších psů... Na nás musel být pohled!!! A ti řidiči s vražedným výrazem v očích, co jsem to za blázna a neumím si ohlídat psy... Kdyby věděli, že já s nima nemám nic společného a že mě to štve stejně jako je. Jen jsem se v duchu modlila, aby žádného z nich nikdo nezajel. Ferda, ten se vyznal, rozhlížel se, než silnici přešel, ale ti dva další "tupci", těm to bylo putna!

Po několika minutách takové cesty jsem byla na pokraji všeho, a tak jsem byla vděčná, když se ozval manžel, kde jsme. Okamžitě jsem mu sdělila souřadnice, kde se nacházíme a za chvíli si nás u divadla vyzvedl. Smečka psů se chvíli před tím od nás trhla a šla obšťastňovat dva hafany za plotem. Už jsem si říkala, že budu muset zase volat 156 :-D.

Jo a než si pro nás přijel Aleš, volala firma Solit, že už jim konečně dorazil náhradní díl na tu naši varnou desku!!! Po 2 měsících!!! Hurá, hurá, hurá! A tak v pátek odpoledne nám ji přijedou opravit a já se budu jen a jen modlit, aby to konečně fungovalo!!! Ráda se zbavím dvojplotýnky :-)

Doma jsem rychle uvařila oběd. Holky si s nadšením hrály s potkánkama. Byla jsem tak moc odvážná, že jsem dala na chvíli Hopsiho k Tchillimu do klece. Znám Tchilliho, jaký to je dobrák a na neutrálním místě s ním neměl vůbec žádný problém, a tak jsem to riskla. Reakce super! Ale dala jsem je pak zase raději zvlášť. Teď večer už spolu bydlí :-).

Manžel už zůstal doma, a tak jsem mu nechala holky a usnula, migréna sílila a mě přestal fungovat mozek. Ani prášek nezabral :-(. Probudily jsme se všechny 3 ve čtvrt na šest. Taťka spokojený, jak se mu je povedlo uspat. Já už tak ne, protože tu teď stále straší, místo aby spaly!!!

V šest večer jsem vzala holky vyvětrat ven, mě čerstvý vzduch také prospěl... V 19:30 jsem letěla do MUMu kvůli kurzu 1. pomoci a ještě mě čeká ho zavřít, až to skončí.

Letím uspat ty mé dvě cácorky... Kája ráno brzy vstává. Ve školce musí být už v 7:30 a pojedou do ZOO! Batůžek už má připravený, tak snad jsme na nic nezapomněly!!!

Hopsi (4 týdny)

Tchilli (6 měsíců)


Tchilli a Hopsi - seznamování :-)

Ráno v 6 hodin...
Kurz 1. pomoci...