Den 112.

Pátek

Dnes dopoledne jsem měla školičku v MUMu. Po každém takovém "hlučném" dopoledni si čím dál tím víc vážím práce pani učitelek v MŠ :-). Tahle práce se musí dělat z lásky a mít k tomu i pevné nervy a velkou náruč na utěšování uplakánků :-).

Každé dítě je tak jiné... O některých ani nevíte. Snažím se je zapojovat, nezapomínat na ně. Jiné děti si zásadně dělají, co chtějí a mají "vypnuto", když po nich něco chcete. Třeba udělat velký kruh, aby se mohlo začít něco dělat, to je úkol na několik minut! Prostě vždy se najde někdo, kdo místo kruhu raději běží na klouzačku.

Občas mě některé dítě vyloženě překvapí. A to buď kladně nebo i záporně.

Josefka nám odchází v září do práce (a že nám bude chybět!!!), a tak budu mít školičku společně s Hankou. Musíme si najít někoho třetího do party. Je to náročné, ale mě to baví. Bez toho bych to asi vážně dělat nemohla :-). Jsem zvědavá, co budeme mít za nové dětičky a jak budou školičku zvládat.

Dnes se se mnou rozloučily dvě holčičky, které už příští pátek (bude rozlučkové divadýlko) nepřijdou a v září je čeká školka. Zrovna takové dvě šikulky hodné, po kterých se mi bude stýskat. Od jedné jsem dostala krásný hrneček na památku (s kočičkama). Teda dostala ho Josefka a Hanka, ale Josefka se ho vzdala, jelikož minulý pátek dostala místo mě kytici. Není ona hodná! Je! :-)

Než si pro děti začaly chodit maminky, schovaly jsme je a mamči měly za úkol si svého potomka najít. Za odměnu si ho mohly vzít domů :-D.

V poledne jsem letěla domů a rychle hodila hranolky do trouby a udělala na pánvičce minutky z vepřové panenky. Medajlonky to byly mňamózní a taťka, který si přijel domů pro papíry si moc pochutnal! Chtěla jsem je udělat až k večeři, ale jelikož má opět nějaké jednání, neví, kdy dorazí domů...

Dnešní počasí je pěkně náladové! Chvíli prší (spíš leje), chvíli svítí sluníčko. Naštěstí jsme stihly jít na chvíli ven, než přišla další buřina. A pod balkonem jsme našly Kristýnky kšiltovku! Ještě že tak. Je to moje milovaná a stále mě mrzí, že Kája tu svou někde ztratila :-(. Už hodně dlouho o ní nemám tucha...