Den 211.

Dnes byl uklízecí a nakupovací den...

Holky ho strávily u babičky a Kája se nemohla dočkat, až jí večer přivezou švagři sestřenici Terezku. Já už jsem z toho zase tak nadšená nebyla. Se švagrovou jsem se neviděla víc jak rok a byla jsem s tímto stavem spokojená. Naše setkání bylo dle mého očekávání strohé a trapné. Pozdravily jsme se, ale dál pokračovala ignorace (dá se říct že z obou stran). Na holky se s pousmáním podívala a tím to haslo (Kristýnku neviděla 13 měsíců). Ani nemělo cenu Kristýnce vysvětlovat, že tohle je její teta. Tchýni přinesla suroviny a instrukce, co jí má všechno uvařit (to také nemusím komentovat)... Domazala jsem jednohubky, sestavila holkám draka a rychle se slušně rozloučila... Necítím se v její přítomnosti vůbec dobře, tak proč to prodlužovat, že :-).

Holky lítaly s drakem jak splašené (vítr dnes moc nefoukal). Tuším, že budou babičce rychle spát :-). Drak byl však na jedno použití. Vydržel v celku necelou půl hodinu :-). Ale radost přinesl, to zas jo! Když jsme odcházely, přišel pouštět draka ještě jeden tatínek s dcerkou...

Aleš mezi tím vymýšlel, jak opraví babičky dřevěné lehátko. Jako zázrakem se totiž SAMO rozbilo, SAMO se slepilo lepidlem, které ani nebylo na dřevo, a pak nečekaně ruplo pod návštěvou, která z toho měla trauma... Asi nemá cenu se rozčilovat. Nejsou to moje věci. Terezka "o ničem neví" (je u babičky každý den po škole a tahá si tam kamarády), Aleše brácha také ne, takže buď už babička sama neví, co dělá, nebo jí tam někdo leze tajně přes plot ničit věci :-(((.

No, nic moc den... Ale zítřek si jistě užijeme líp! :-)))

Den 210.

Pátek

Ráno se mi povedlo zaspat. Sice ne tak úplně, ale nebyla síla ani chuť pospíchat do školky a zase se hnát domů, abychom přišly včas do MUMové školičky. A tak jsem Káju omluvila a šla do školičky s námi.

Dnes bylo hlídání o moc příjemnější. Dokonce i uplakaný Ondra to s námi vydržel celé dopoledne a když si pro něj přišla maminka, nechtěl jít domů :-).

Po školičce jsme šly vyvenčit Meganku a koupit čínu.

Přijela k nám moje bývalá spolužačka ze SŠ - Petruška :-). S Péťou jsme byly od druháku nerozlučná dvojka. Každá jsme úplně jiná, ale výborně jsme se doplňovaly :-). Prožívaly jsme společně naše první lásky a trávily hodiny na telefonu, když zrovna některá z nás (hlavně já) byla marod... Nezapomenu na prázdniny nebo prodloužené víkendy strávené u mé tety na horách!!! To byly časy :-D. Ještě že byla teta tak hodná a ochotná pro nás třeba ve 2 ráno jezdit na diskotéky (vesnické zábavy)... V té době vznikla i naše záliba ve fotografování, neboť jsme na sebe vždy vyplácaly minimálně jeden kinofilm. Zlaté časy digitální fotografie!!! A už vůbec se nedá zapomenout na naše cestování ČD! Mám schované naše sešítky (Názorníky), dopísky, které jsme si posílaly při vyučování. JJ, krásná to byla doba! Asi jsme byly otřesné puberťačky! :-DDD

Teď už se bohužel tak často nevídáme. Petruška žije ve Francii a asi nám tam zapustí kořeny :-). Moc jí to přeji a věřím, že si našla partnera, který jí bude vším, co potřebuje... A doufám, že i mě jednou vyjde je navštívit osobně!

Byl to moc fajn den. Pokecaly jsme, zašly na kávičku a výborný pohár. Kája se povozila na Amále (poníkovi), takže jí také nic ke štěstí nechybělo a Kiki byla spokojená se slánkou a párátky! :-D








A fotečky od Petrušky...





A dnes se mé spolužačce ze ZŠ narodil druhý syn Dominik! Moc gratulujeme! Už jsem na něj moc zvědavá!

Den 209.

Čtvrtek

A mám ho! Konečně! A co? No přece řidičák s mým současným příjmením :-D. Už se nemusím bát, že mě zastaví policajt a já mu budu vyprávět báchorku o tom, proč jsem si 5 let nestihla dojít vyměnit řidičský průkaz... Když ono se mi to vážně nikdy moc nehodilo :-). Buď jsem byla těhotná (to je tak, když se vdáváte v 6. měsíci těhotenství), nebo jsem kojila... Pak jsem byla zase těhotná a zase kojila... No, kojím stále, ale už jsem se musela dokopat! Přeci jen už to není u 20ti měsíčního dítěte výmluva :-). A díky online rezervaci jsem věděla, že nebudu muset x hodin čekat, než na mne přijde řada.



Odpoledne byla ve školce informační schůzka. Aleš sice slíbil, že se bude snažit dorazit domů včas, aby pohlídal holky, ale když jsem mu před půl čtvrtou volala, nestíhal... Naštěstí jsem měla v záloze hodnou sousedku Lídu, které přijela na návštěvu vnučka Míša, a tak jsem jí přidala ještě Káju a Kiki a mastila na schůzku. Holky si pohrály, a pak šly ještě na chvíli všechny tři k nám.

Fotky opět rychlé a nouzové. Nějak není co fotit :-).

Den 208.

Středa

Dopoledne jsme strávily s Kikinkou v MUMu. Káju jsem ráno odvezla do školky a dokonce tam spinkala.

V MUMové školičce máme nové a hodně malé dětičky, a tak dnešek byl o uklidňování uplakánků a ustavičném chození s klukama na záchod. Se nám tam sešli dva malí učůránci :-).



Odpoledne jsme jely pro Káju do školky a ze školky na gymnastiku. Počty holčiček se stále mění, přicházejí nové... Tak jsme se dnes dohodla s Věrou (moje bývalá trenérka), že to teď necháme a na začátku října řekneme, kdo ano a kdo ne. Už teď je mi z toho těžko na duši. Ale je fakt, že cvičit v tomto počtu se nedá... Je zpět doba, kdy se bude muset vybírat. Poslední roky byly o tom, že se braly všechny holčičky, které přišly a chtěly cvičit.

Také mi bylo řečeno, že 4-5tileté ano, 6-7 let je už moc... Pokusím se ještě vybrat ty starší šikovné a zkusím je umístit v Míši družstvu. Ta má takový zvláštní mix. Dohodla jsem se s ní, že ode mne dostane starší šikulky a mě dá prcky.

S Kájou to také nebylo snadné. Holt má stále pocit, že se na gymnastiku chodí bavit a bude dělat to, co zrovna bude chtít a když je na ní něco těžkého, tak to ani nechce dál zkoušet. Zase když už přijde na to, jak se co dělá, tak jí to také jde, ale je to palice dubová... To budou ještě boje :-D.

Sedím tu nad sešítkem, koukám na jména holčiček a vybavuji si, jak která cvičí, kolik které je let a jak by to která brala, kdybych jí řekla, že zrovna ONA nebude dál chodit cvičit :-(. Ach jo... Je to prekérka! A upřímně jsem ráda za ty, co ani nenastoupily (z mého původního předprázdninového seznamu) :-).

Den 207.

Úterý

Díky včerejší rychlé akci "rezervuj si Radůzu" (díky Vlku za upozornění) jsem si dnes mohla jít vyzvednout dva poslední volné lístky na říjnový konzert. Dnešní stav byl -8 volných míst :-D. Už se těším, až poznám osobně vlčí smečku a doufám, že si to s Pájou super užijeme!

Lístky jsem si mohla vyzvednout v našem novém Informačním centru, které je přestěhované na Chvalský zámek, a tak jsem cestou fotila zámecké kaštany a naše neposlušné malé dítě, které se usadilo před zámkem a nehodlalo jít... Velké neposlušné dítě to dost prudilo (že sestřička neposlouchá), a tak se jala ji zvedat. Ta začala řvát a druhá se začala vztekat, že to malé stvoření nespolupracuje... A já raději dělala, že ty děti nejsou moje, že tam jen tak náhodou hledám kaštany... :-DDD.

Den 206.

Pondělí

A je to tady! Začala nám gymnastická přípravka. Holčiček plno. Přišly i ty, co jsem neměla napsané a nedorazilo pár těch, co zapsané byly. Tak se nám to tak nějak vyrovnalo a počet naštěstí nepřesáhl 20 kousků. Díky Radce se to dalo vše zvládat. A dorazila i Vendy, kterou chci zaučit nebo bude alespoň hlídat naše malé princezny...

Káju a Kiki měl nastarosti tatínek. Ráno jsem si zavolala k pani doktorce a nechala si předepsat pamycon. Tak snad rychle zabere a zbavíme se té protivné rýmy všechny tři.

Jsem utahaná jako kotě. Nezdá se to, ale pohybu jsem měla za tu hodinu a půl až až. Mám dobrý pocit z toho, že dělám i něco sama pro sebe. A moc mě potěšila Lucka Krausová, které se zdá, že jsem zhubla! No, velikost oblečení tomu nenasvědčuje, na váhu raději nelezu, ale těší mě, že to tak alespoň vypadá! :-DDD.

Fotit jsem nestíhala, tak jen ilustrační foto před odchodem z gymnastiky. Když jsem viděla ty holky, jak tam cvičí, došlo mi, že tyhle prťátka mají před sebou ještě dlouhou a náročnou cestu, aby se na "to" dalo hezky koukat :-))).

Den 205.

Neděle

Na dnešek byla v plánu ZOO, ale raději jsme ji vynechali. Místo toho jsme se všichni ráno váleli v jedné posteli :-DDD. A pak vyrazili po dlouhé (opravdu hodně dlouhé) době na oběd do restaurace. Myslím, že už zase hodně dlouho žádnou nenavštívíme :-). Jídlo nic extra a holky dělaly takové kousky, že jsem byla ráda, že tam skoro nikdo nebyl! Kája si dokonce vysloužila od tatínka zákaz večerní pohádky. A to je co říct!

Pak jsme jeli k babičce. Holky si opět hrály s Vendy a jejím bráškou Kubou. Chvíli byli u nás, pak šli k nim. Aleš opravoval centrál (jedny dveře se nezamykaly), a tak jsem babičce doma krapet poklidila. Když se vrátila domů ze zákaznických dnů, byla tak dojatá, že koupila zákusky a jela k nám :-D.

Jen si tak říkám, kdo doma uklidí nám??? Mě se do toho ale opravdu nechce!

Zítra jsem měla jít do MUMové školičky, ale raději jsem si našla náhradu. Holky nejsou ještě OK a já také pěkně huhňám. Odpoledne půjdu na gymnastiku sama a holky dostane na hlídání tatínek...