Den 329.

Pátek

Dnes ráno jel Aleš na odběry a v úterý ho čeká nová pani doktorka. Jsem ráda, alespoň se začne zase něco dít...

Kristýnka vypadá líp. Sice v 6 ráno měla zase 38 a já místo spaní přemýšlela, kdy zavolám doktorce... Ale teď už má jen zvýšenou teplotu. Takže atb nejspíš zabrala. Staví si tu kostky, co nám Andy včera přivezla a je spokojená. Ani Kája dnes nehučí, že se nudí. Stavila si puzzle a teď se motá do šátků...




V troubě se peče kuře, musím ještě oloupat brambůrky...

Večer odjíždím k našim. Budu dělat čtvrtletní DHP mámě a tátovi. Snad to půjde rychle a v sobotu večer už budu moci jet zase domů. Aleš tu bude válčit s holkama sám. Babička Vierka mu jistě přijede na pomoc :-).

Den 328.

Čtvrtek

Dočkala jsem se, konečně mi začínají kvést orchideje. Sice poupátek moc není, ale i tak to potěší. Udělaly si, holky moje, hodně dlouhou pauzu...



U nás nic nového. Kiki horečkuje, Kája se nudí, táta je od rána do večera v práci a pes by stále něco žral :-D. Jen Kája byla na chvíli u Natálky (aby ta domácí nuda nebyla tak hrozná).

Přijela nás dnes na chvíli potěšit svou návštěvou teta Andy. Tak jsem si pokecaly a poznala jsem osobně spolufarmáře Míšu :-). Jsem ani nevěděla, kolik on to vlastní farem :-). Pan velkofarmář! :-))) Mě půjčila Andy knížku Jitky Neradové - Odnikud nikam. Už se těším, jak si počtu. Hodlám dnešní večer strávit čtením. Uvidím, zda mě děti a manžel nechaj :-).

Den 327.

Středa

Ráno jsem se objednala s Kristýnkou k pani doktorce. V noci opět čtyřicítky horečky a ráno 39, tak už jsem nechtěla čekat další den... Kája zatím počkala s holkama v MUMové školičce.

Ač se mi to jevilo jako viróza a pani doktorce také, udělala raději CRP, které vyšlo vysoké. Díky za tento přístroj! Když já byla dítě, dávala se atb na vše, teď už jen, když je to opravdu třeba. Takže má Kiki Ospen po 8 hodinách. A já doufám, že brzy zabere a už nebude tolik topit...

Sice neumí Kiki moc mluvit, ale i tak už mne umí pěkně ztrapnit. Poslední dobou se jí zdá, že jsou všude čerti. Začalo to v pátek v MUMu, kdy ukazovala na jednu maminku (postarší, rozcuchanou a takovou umouňenou v obličeji) a dělala "bllbllbll...", já ji u toho oblíkala a povídala si s Luckou a jen jí tak mezi řečí říkala: "Ty tam vidíš čerta, jo..." A ona stále kývala, ukazovala a dělala "Bllbll...". Tak mi to nedalo a otočila jsem se, kde že to ten čert je. A sakra! Ona to ta pani. Tak jsem Kikče vysvětlila, že tam opravu není čert, že netuším, kde ho vidí... A ona dodala: "Teta bllbll" :-D. No to už jsem se dusila smíchem a byla rudá jako rak.

Doma pak prohlížela knížky a všechny tmavé postavy byly čerti. Dnes přišla do čekárny jedna holčička s babičkou. Ta babička měla na hlavě kožešinovou čepici a kabát. Kikča hned vykulená, že tam je čert! Ještě že si nás ta pani nevšímala :-). No a korunu tomu dala v ordinaci, kde za čerta označila sestřičku (ona má sestřička takový načechraný účes z černých vlasů :-)))). Tak se pobavila sestra i pani doktorka... Nevím, jak na to přišla, proč ty čerty vidí všude (z horečky to snad nemá). Určitě jí tim doma nestrašíme...



Kája se dnes opět hrozně nudila. Slyšela jsem to asi 10x. A to jsem jí vymýšlela všechny možné aktivity. Hlavně jsem jí chtěla zapojit do domácích prací, ale zrovna tohle za zábavu nepovažovala :-). Tak mi pomohla akorát roztřídit spodní prádlo, které pak Kiki úspěšně smíchala dohromady. Také jsme vyrobily loutky z roliček od toaleťáku a nechala jsem si učesat na hlavě kreativní účes. Před tím jsem ale málem přišla o část vlasů... Stříhala jsem dnes holkám konečky vlasů. Pak si Kája vlezla za mne s tím, že mě učeše... No, řvala jsem hodně, snad už si to, holka moje, zapamatuje...

Den 326.

Úterý

Venku je stále zima zimoucí. Jsem docela ráda, že nikam nemusím. Aleš šel dokonce ráno se psem a já mohla zůstat s holkama v pelíšku...

Noc byla hrozná. Kiki horečkovala snad celou dobu, ležela mi na ruce a zahřívala víc než peřina :-(. I přes den stále srážíme a ruce mám vytahané jako opice. Nejraději se totiž chová...

Trošku jsem si hrála s foťákem a upravovala v něm jednu fotku Káji. Zde je výsledek:



Dál jsem pokračovala v organizování plesu a telefon měla neustále na uchu... Tak jsem zase o malý krůček dál.

Káju si vzala odpoledne Irča k sobě, tak se tu celý den se mnou nenudila (jen dopoledne). To je vám hrozný povahový rys Ryb (alespoň jsem to četla a Kája to jen a jen potvrzuje). Musejí mít neustále nějakou zábavu, jinak se nudí a stále to opakují nahlas :-))). To už i to malý nemocný dítě se umí samo zabavit líp jak to velký...

Den 325.

Pondělí

A je to tu zase... Ve 2:30 ráno si to namířila Kiki k nám do ložnice a stále se mlela, byla neklidná a když jsem na ni sáhla, hřála... Měla 38 :-(. Dala jsem jí sirup a vodu a ona pak nemohla spát, a tak si ještě v pokojíčku hrála asi hodinu se skládačkou...

Ráno mě čekala dobrodružná cesta do školky. Jsem na sebe pyšná, že jsem to tak zvládla. Natálka s Kájou se vzadu stále něčemu smály, tak jsem byla ráda, že nemusím ještě do toho všeho řešit jejich dohady :-).

Odpoledne jsem si to zopakovala cestou na gymnastiku a zpátky. To bylo teprve něco! A to parkování před barákem... Místo jsem našla až u MUMu a ještě takové zapadlé. Tak jsem si pak vzala v MUMu lopatu a začala odhazovat, abych vůbec ráno vyjela (alespoň přeparkovala).

Zítra už ale nechávám Káju raději doma, nechci riskovat plechy a zdraví sebe a dětí...

Kristýnku mi hlídala Irča. Byla tak hodná, že dala svojí Natálku Lence a sama šla k nám. Bez ní nevím, jak bych to dnes udělala. Radka má půl roku nějaký seminář a Aleš to domů včas nestíhal...

Na gymnastice je znát, že se holčičky začínají zlepšovat. Mám z toho radost. Potěší to, když vidím, že ta práce stojí za to. A mě to k tomu všemu hrozně baví. Je to odreagování. Sama si zacvičím a protáhnu tělo... Kája má také radost, že se zlepšuje. Pozoruji, jak je každé dítě šikovné na něco jiného. Je to pestré složení :-).

Ve středu bude muset ale Radka sama, nemá mi kdo pohlídat.

A tady dnešní marůdek. Když nemá horečku, nic jí není, když topí, tak je chudinka celá ukňouraná a jen se chce mazlit...


Jinak jsem celé dopoledne věnovala plesu. Ale alespoň jsem se hnula z místa. Mám kapelu, moderátorku, slíbeného DJ a rozjednané brigádnice... Zítra budu pokračovat, je to nekonečná práce. Zvláště když teď nikdo nemá čas, aby mi s tím pomohl...

Den 324.

Neděle

A stále chumelí a chumelí... Dnes jsem se ale nikde neškrábala, ani dlouhou chvíli neměla... Co já bych za ni poslední dny dala?!!! :-)))

Uklidit barák, výlet do nákupního centra pro zásoby jídla (co když tu zapadneme úplně), vybalit nákup, běžet do MUMu, zanechat tam Káju s kamarády a jít s Luckou na Špejchar kouknout, jak že ten plesový sál vypadá... Pak zase do MUMu a chystat fotky na výstavu "historie MUMu"... Letět domů pro Kiki, ať si taky může chvíli pohrát v MUMu... Klusat domů vařit večeři... Větrat byt... Aleš chtěl potěšit a upéci výbornou buchtu v pekárně. Moc to nedopadlo. Z pekárny byla uprostřed nedodělaná, tak ji šoupnul do trouby a tam ji zapomněl :-))). Prý už končí s experimentováním. Zůstane u chleba...




A teď mě tu děsí hromada prádla, do které se musím pustit... Nechce se mi, vůbec... Ale jdu na to!

Den 323.

Sobota

Ráno bylo všude krásně bílo. To se v Praze skoro nevidí... Až to ve mně vyvolalo radost a chuť fotit...

Venku jsem potkala Irču s Natálkou, jak jdou bobovat, tak jsem se dohodla, že jim přivedu i Káju. Místo toho jsem tam s nima zůstala celou dobu.

Když jsme si dostatečně užily sněhu, šly jsme domů čekat na babičku a převléci se do suchého. Pak se jelo k prababičce...






Prababička Danuška nám uvařila výbornou houbovou omáčku. Holky seděly u malého stolečku a způsobně jedly lžící polévku, pak omáčku... Ani jsem nevěřila vlastním očím :-). Pak jsme si dali kávičku a babička vytáhla staré fotky. Aleše děda také rád fotil, a tak bylo na co koukat...