Den 290.

Pondělí

Když na mě ve 4 ráno volala Karolínka z postele, říkala jsem si, že je asi něco špatně. Měla skoro 38 a chtěla pustit pohádku. Tak jsem si ji vzala pod své křídlo a spala dál...

Ráno nastalo opět obvolávání, kam všude nedorazíme. Po jedné dávce sirupu se z ní stalo naprosto zdravé dítě, které se doma děsně nudí... Kolem poledního se jí už ale zase zvedala teplota, a tak jsem jí poslala do postýlky. Protestovala, ale nakonec usnula sama a dobrovolně. Kiki se cukala dýl. Nechtěla zabrat (je to s ní čím dál tím horší) a zjistila jsem, že i jí stoupá teplota :-(.




Teď obě spí, tady je takové ticho, že to je až nenormální. Aleš se stavil doma na oběd. Dojedl svíčkovou a úplně se rozplýval, jak je ještě lepší, než byla... Pak frčel zase vydělávat korunky. Přijde mi, že se nám tu ty složenky nějak podezřele množí :-(.

Meganka opět zvracela. Vypadá, že jí není nejlíp, tak má dietu. Dostala pár piškotů na zlepšení nálady. Snažím se jí to stáří všemožně vylepšovat :-). Aleš by měl domů donést "chytré houbičky" na ty její fleky. Antibiotika moc nezabrala, opět se jí to zvětšuje a vypadá hrozně... Tak vyzkoušíme něco nového. Ublížit jí to nemůže a třeba to i pomůže.

Mám dnes nějakou línou náladu. Nic se mi nechce. Vypsala jsem si recepty na vánoční cukroví, ale chybí mi chuť zvednout zadek a jít zadělat těsto... Ufff, jsem já to ale případ. No tak dobrá, já se jdu podívat, zda mám na něco všechny ingredience. A jestli ano, tak se do toho dám... Vánoce se blíží a já mám jen pár kousků neozdobených perníčků. Cha, když dám tři druhy cukroví, tak budu ráda!

Kája se probudila s teplotou 39,4 :-(. Po sražení opět vypadá, že jí nic není. Tak já nevím, co jí ta teplota tak skáče. Společně jsme uplácaly linecké a skořicové těsto. Teď odpočívá v lednici a zítra budeme vykrajovat... Ani nevím, zda se těším. U receptu se nadchnu, u samotného vyrábění už tak nadšená nejsem. Zvláště když mi u toho holky pomáhají a já nevím, kterou dřív usměrňovat... Dnes to jejich pomáhání psychicky neunesl tatínek (já byla nezvykle v klidu). On totiž chvíli před tím Kristýnce oblékl čisté pyžamo (musela do vany, neboť během pojídání jogurtu si dělala vlasovou a pleťovou masku), které bylo rázem bílé od mouky a cukru... Tak byla rychle odejita a Kája s ní :-).

PS: Alešovi se přehřál X-BOX, když tu s Alexem hráli několik hodin hry... Tak ho připravuje na reklamaci. Balík si vyzvedne PPL a on ho tu teď balí do krabice. Ten, kdo ho bude vybalovat, tak bude asi hodně nadávat... Tak zalepený balík jim určitě ještě nepřišel :-D. No jo no, on když Aleš něco dělá, tak pořádně...

Den 289.

Neděle



Druhá adventní neděle byla ve znamení oslavy 33. narozenin našeho taťky. Dopoledne jsem sice měla chuť mu něco těžkého hodit na hlavu, ale díky milé návštěvě se zase srovnal a je to teď zase náš miloučký manžel a tatínek :-). Právě si tady hraje s Kiki a Benjiem jako malý kluk...


Svíčková chutnala. Bebe střecha také. Tak jsem se dmula pýchou a poprosila Tomáše, zda by k nám nemohl chodit častěji, že umí krásně chválit :-). Stačí, když dole zazvoní a pochválí...


Evča čeká dvojčátka, tak tu kluci probírali přístavbu jejich bytečku. Ze 2+1 chtějí udělat 4+1. Tak jim držím palce, aby to do června bylo hotové a bez problémů se stavebním úřadem. Do jejich bytečku by se vážně 3 dětské postýlky nevešly.


Holky si s Lucinkou krásně hrály. Dvouměsíční rozdíl mezi Kristýnkou a Luckou už se pomalu ztrácí a byla sranda holky pozorovat, jak si hrajou s myšáky.

Jinak jsem se dnes probudila s velkou bolestí prsou :-(. Tělo se asi zbláznilo. Po týdnu nekojení mám mlíka jako cisterna!!! Tak jsem si na ně ráno napatlala tvaroh, dala si paralen, a pak odsávala... Bolí stejně dál :-(. Nevím, co s tím...

A ve zprávách jsem sledovala, jak narůstá enormně kriminalita. Tak se mi to nezdálo, že je toho teď kolem mne čím dál tím víc!!! Prý díky finanční krizi to letos stouplo o 70%!!! Kradou, aby to dali jako vánoční dárek :-(. To bych raději žádnej nedostala, kdybych věděla, že je kradený...

Den 288.

Sobota

* pes zvrací
* děti zlobí
* manžel mlčí
* máma pění

Taková normální sobota :-)



A na balkóně chladne svíčková... Zítra bude lepší, tak jsem jí uvařila už dnes! To bude mňamka...

Den 287.

Pátek

Dnes byl v MUMu Mikuláš...

Katka s Alexem a holkama dorazila do MUMu na 10. hodinu. Holky patřily do druhé várky hodných dětí :-).

V MUMu probíhá Mikuláš tak, že děti si společně zatancují, zavolají Mikuláše a ten přinese s andělíčkem dárečky. Čerta pošlou ven, může se koukat za oknem...

Včera byly holky děsně statečné. Kája se mne dokonce ptala, zda v MUMu bude opravdový Mikuláš nebo jenom převlečený?! Je to holka vnímavá... Prokoukla loni holky, které nám přišly na Mikuláše k nám domů. :-) No, letos také poznala, že čert je teta Bára, Mikuláš táta od Nikoly a andělíček teta Zdeňka... Ale i přes to, když ji Mikuláš zavolal jménem, byla v ní malá dušička a musela jsem tam jít s ní... I slzičky v oku jsem zahlédla. Společně jsme zatancovaly a zazpívaly písničku "Až já budu velká..." a s balíčkem si to odhopsala vesele na své místo... Kiki to nesla statečně. Vykuleně sledovala Mikuláše, co že jí to říká. Ani slůvko z ní nevypadlo, ale po balíčku se natahovala nedočkavě :-D. Neny odmítla zazpívat a byla vykulená, když během povídání si s Mikulášem nakoukl do herny čert! Samozřejmě byl hned zahnán ven...

Dnes byly čtyři várky hodných dětí, při třetí várce Kristýnka vytuhla Hance v náručí, a tak jsme jí uložili do PC učebny, kde měl převlékárnu Mikuláš a spol. Chuděrka se zrovna probudila, když tam přišel anděl s Mikuldou... No, neplakala, jen měla takové hodně rozevřené oči :-).

Katka dotáhla z domova výbornou látku, kterou jsme použily jako pozadí na focení... Jen chybělo světlo (zářivky na stropě nic moc)... Ale fotky mi i tak udělaly radost :-). Mému foťáku došla brzy šťáva (vyplácala jsem ho v herně), a tak většina dnešních fotek je od tety Katky! Děkuji :-)






Odpoledne jsme se rozloučili a Aleš odvezl Alexe, Katku a Neny domů (tedy k babičce)... Bude mi zase smutno a už se těším na březen! Holky spolu opět oslaví narozeniny (tentokrát 5.).

Ještě se tu za námi stavil dědeček Jiříček a přivezl holkám Mikuláše a Alešovi dárek k narozeninám.

Když přijel mužíček z práce, neměl nejlepší náladu (asi má opět své dny)... Mluvil něco o nepořádku... Jsem mu také něco řekla... A asi se šel nadýchat čerstvého vzduchu :-). Uvidíme, zda se dnes vrátí. To už tady pár let nebylo! JJ, jen teď už mě to vážně nerozhází :-D. Se docela těším na to usmiřování...

Bych se měla začít bát, aby mě zítra neodnesl čert do pekla!

PS: Jsem si dnes vzpomněla na básničku, kterou jsem ve třetí třídě říkala čertovi s Mikulášem u nás doma... Byla ruská a do dnes si ji pamatuji :-D (Rackové, rackové, kde je váš dům...). To je moje asi jediná vzpomínka z dětství na tuto akci. Jsem asi musela být hodná holka! To jen teď jsem zlobivka zlobivá, ošklivá na svého muže a neumějící si doma udržet pořádek (že se na to nevykašlu, když jsem včera celý den uklízela a zítra mě to čeká zase!!!)... :-DDD

Den 286.

Čtvrtek

Dnes jsem pěkně prohnala mou kytičkatou nádheru. Do školky, ze školky, na poštu, pro maso, pro ovoce, do Penny... Pro Káju, domů... Začínám tomu přicházet na chuť :-).

Mezi tím vším ježděním jsem doma uklízela, pekla, do MUMu skočila vyfotit rukodělný čtvrtek...

Teď je tady uklizeno, fakt se musím pochválit, zvládla jsem to všechno! Ale jak tomu bývá, po vytření slyším Kikču, jak hlásí, že chce čůrat... A bylo už pozdě! Tak znovu vytírat... Ale abych jí stále nepomlouvala, musím ji pochválit. Vybrala si v lednici kostíka (moc se mi to nelíbilo, neboť ona pár lžic sní a pak to vše patlá po stolku a po hlavě...), ale potřebovala jsem vytřít, tak jsem ji dala do židličky, že alespoň nebude škodit u kýble s vodou. A ona jedla LŽIČKOU a snědla úplně celý kelímek a ještě ho vyškrábala :-). Jogurt byl jen okolo pusinky a kousek na tričku! Já žasla... Pozoruji, že když nekojím, má větší hlad...

Jak jsme si to dnes štrádovaly s Kikčou tam a zpátky, kohokoliv potkala, tak zdravila "AHOJ!" Většině lidí tim na tváři vykouzlila úsměv. Mě také :-). Ona lidi miluje, na každého se směje... Jak já mám ty holky jiné! Karolínka se před cizíma stydí, se zdravením dělá drahoty a hrozně mě s tím vytáčí. Vadí jí, když na ní jen tak někdo cizí promluví. Nechce se s ním bavit. Když někdo cizí promluví na Kristýnku, začne zářit jako sluníčko a předvádí se :-). Prostě protiklady...

S Kájou jsme vedly debatu o tom, že dnes musí být s Nancy hodná, nechci vidět, že se na ni bude šklebit jen proto, že jí nerozumí... Tak začala Kája rozebírat, proč strejda a Neny nemluví česky a teta Katka ano! Prý by se měla učit Neny "anglicky", aby mluvila jako my :-). Tím mě tedy Kája pobavila... Každopádně potřebovala vědět, proč si vzala teta Katka Alexe a proč nežije u nás. Budeme se jí muset večer zeptat :-).

Teď balím děti a jedeme do MUMu vyfotit vánoční tvoření... Lepší čekat tam, než doma. Tady by stihly udělat zase nepořádek :-D. Aleš se staví za chvíli doma pro sedačku a pojede pro ně. Už se na ně moc těšíme :-). Foto domám večer.

A tady jsou naše cachtalky... Vana jim bude brzy malá :-)



Se strejdou Alexem...


Je fajn mít po kom dědit :-D

Den 285.

Středa

Dopoledne jsem měla v MUMu jen dvě dětičky. Zbytek marodí. Hanka si tedy dělala práci v kanceláři a já si s dětma hrála. Byl čas dokonce probrat hračky, roztřídit je do krabic...

Doma jsem dala Kikču spát a začala uklízet. Zítra přijede Katka s Alexem a Nancy, tak ať se neleknou :-). Moc jsem toho nezvládla. Hotová je jen kuchyň...



Když jsem si přijela "po SPA" pro Káju do školky, zjistila jsem, že má tepláky (ráno donesené čisté) celé od bláta. Boty jsem už vůbec nekomentovala. Prý trošku spadla. Vedle postávala maminka Adama (už v pondělí po SPA jsme se společně něčemu smály) a když viděla ty tepláky, tak se dobře bavila. Já se bavila o to víc, když si vzal na sebe Adam bundu. Původně modrá bunda byla hnědá ze všech stran... Tak jsem poznamenala, že my jsme na tom tedy lépe s těma teplákama (a raději jsem rychle kontrolovala naši bundu) :-D. Adam se začal hned hájit, že on za to nemůže, že ho strčil jeden kluk z Motýlů. Kája konstatovala, že má pravdu, že to byl velký kluk (sama to viděla) a že byl asi ze Žab! Tak jsem se ptala, jak to poznala, že byl ze Žab? No to je přece jasný! V Žábách jsou větší děti než v Motýlech! To že to jsou obě třídy předškoláků, to už je jedno :-D. Vypadá to, že naše Kája asi nikdy s jejím vzrůstem do Žab chodit nebude :-).

Na gymnastice také nebylo moc holek. Nějaké jsem už měsíc neviděla. Budu muset zjistit, zda jsou nemocné nebo už nebudou chodit... Pavla měla opět svůj den. Je to takový flákač, to je hrozný. Když se snaží, jde jí to. Ale jak může, tak necvičí nebo to fláká... Jelikož je nejstarší, nešetřím ji. Jen mě štve, že ji musím věčně napomínat. Pak jsou tu taková sluníčka, jako je Míša. Ta má vždy dobrou náladu, snaží se a je s ní děsná sranda :-). Míšu bych si do družstva klidně naklonovala... A naše Kája je naše Kája. Ta si prostě vše bude dělat po svém. Při rozcvičce říká, co bysme mohly dělat, místo toho, aby cvičila to, co právě děláme...

Den 284.

Úterý

Dnes je venku hodně špatné světlo. Nedalo mi to a vyfotila jsem kytičky na balkóně. Je první prosincový den a mě to tam tak krásně kvete :-).



Kristýnka spí už dvě hodiny, Karolínka je o patro níž u Nikolky babičky. S Nikčou jsou správná dvojka. Obě prťavky prťavé, co pusu nezavřou a moc hezky si hrajou. Snad už babičku nebrní hlava :-). Čekám, až se Kikča probudí a vezmu je na oplátku k nám...

Koho zajímá naše nekojící story, tak hlásím, že dnes se konečně začínám cítit lépe. Prsa už nebolí, nemusím odsávat a cítit se jako krkavčí matka, která má mlíka a dítěti nedá... Kiki si také zvyká a když řeknu, že prostě není, tak sice poklepe po prsíčkách, vzdychne, ale dál nevyžaduje. Občas se přistihnu, že když jsem zabraná do něčeho v PC a chci mít od ní chvíli klid, beru si ji na klín a vytahuji tričko... V ten moment bych si nejraději plácla přes ruku! Tričko stahuji a hlásím, že není, že má maminka aua... Pomazlím a raději jdu něco dělat :-).

Dnes mi Kiki pomáhala čistit potkany. Naháněla je tu po bytě a vracela je horem do otevřené klece a oni odcházeli spodními dvířky. Ještě že slyší na jméno a rádi se vrátí :-). Aleše vždy může klepnout pepka, když zjistí, že se "někde" procházejí a holky neví, kde. Jednou zapomněly Hopsiho na palandě, pak jsem našla Tchilliho na poličce v jídelně... Kikča má teď zkoumavé období, a tak je ráda zavírá do skříní a dokonce už byli i v pračce. Jsem jí tedy neustále za zadečkem, hlídám a vysvětluji, co teda v žádném případě nesmí!!! Jsou to neuvěřitelná kontaktní a milá zvířátka. Chápu, že na ně může mít někdo fóbii a štítí se jich, já je vidím ale jinak a nedám na ně dopustit :-).

Moje prateta, když zjistila, že máme potkana, tak pronesla, že už k nám nikdy nepřijede (a dodžuje to). Dokonce se jednou hádala s tříletou Kájou, že je Basík hnusné zvíře... Kája si stála za svým, že to tak není :-). Když má přijet taťka, klec přesouváme do ložnice, aby je neviděl. I on měl pocit, že sem nevkročí...

Když jsem si přinesla domů Basíka (dárek k mým narozeninám od tety Katky), Aleš se se mnou dlouho nebavil. Tenkrát pronesl, že jednou Káju kousne a poletí k popelnicím... Pak byl on ten, kdo si s ním večer chodil povídat a dělali spolu "bílý sex" (oblíbený vtip mého muže - prostě deš a uděláš celou ledničku!). Díky tomu byl Basínek dost obézní (něco přes 600g) a brzy nám odešel (v necelých 2 letech)... Nešlo to být bez myšáka. Kája byla na Basínkovi dost závislá a prostě jí chyběl. Objednala jsem tedy u chovatelky nového. Měla jsem štěstí, že zrovna měla mláďátka z chovu, kde byli extra hodní a klidní myšáčci a ani neměli geny, které by vedly k obezitě jako tomu bylo u Basínka. A tak se dostal k nám do rodiny Tchilli (teď mu byl v listopadu rok).

Kiki rostla a začala si Tchilliho přivlastňovat a Kája si ho samozřejmě bránila. Byl přeci její... A tak jsem opět kontaktovala chovatelku a začala zjišťovat, jak moc náročné by bylo k Tchillimu dát parťáka.

Hopsiho přijal Tchilli báječně. Je to prostě nekonfliktní myšák a hrozně miloučký. Kluky jsme začali postupně seznamovat a už druhý den spolu spali v pelíšku. Kája měla radost, že má nového kámoše a Kiki byla spokojená, že jí jejího Tchilliho už nikdo nebere :-).

A můj muž už každému říká, že nejlepší zvíře pro děti je potkan :-D.

Jedinou nevýhodou je jejich zápach. Prostě déle jak týden je nečistit nejde. A pak jejich ostré drápky, které se musí pravidelně stříhat.