Den 229.

Středa



Včera jsem si upravila vzhled blogu. Pro někoho posun k lepšímu, pro druhé k horšímu :-). Zdá se mi, že víc vyniknou fotky. Hůř se ale čte, a tak budu více fotit a méně psát :-D.

Holky dál marodí. Kája kašle, Kiki topí. Po obědě jsme usnuly všechny tři. A Kája v opravdu zvláštní poloze :-). Za žádnou cenu nechtěla spát... A takhle to dopadlo.

Odpoledne jsem poprosila Irču, aby mi pohlídala holky, než se vrátí Aleš z práce a jela jsem na gymnastiku.

Dnes poprvé jsem vzala holčičky dolů do tělocvičny. Je neuvěřitelné, jak to na ně působilo! Většina holek se moc snažila, neboť měla pocit, že je každý pozoruje :-). Přesně na tenhle pocit si pamatuji... Cvičila jsem jak nejlépe to šlo, když jsem věděla, že mě někdo vidí :-).

Den 228.

Úterý

Dnes mám svůj den! Ráno jsem nebyla schopná vylézt z postele. Ale podařilo se mi to :-). Děti otravovaly tak dlouho, než jsem vstala. Aleš ještě polehával a já šla se psem...

Když jsem se vrátila, objevila jsem v pokojíčku hromádku blonďatých vlásků. Udeřila jsem na Káju, čí to je! Prý její. Ustřihla si kousek ofiny (od rána otravovala, že ji chce přistříhnout). Tak jsem očíhla škody a ještě si v duchu řekla, že je to holka šikovná, ani znát to není!!! :-D. Jenže pak mi to nedalo (přeci jen ten odstín vlasů byl dost světlý) a pořádně jsem se podívala na Kristýnu. No, její ofina už byla horší a o dost... Myslela jsem, že mě klepne! Výchovně jsem vysvětlila, že tohle opravdu ne, že stříhat může jen maminka a že to už nikdy nechci vidět. Kristýnce jsem to trošku zarovnala (ono se to ani moc nedá) a vzpomněla si sama na sebe, jak jsem se ve 4 letech ostříhala. Moje lhaní o tom, kdo mi to "vyrobil" bylo daleko vynalézavější...

Pak jsem dala dětem najíst, v klidu se nasnídala sama, umyla hlavu, začala čistit potkany... Pak mi to nedalo a sedla jsem k PC, abych se podívala, kdy mi pojede autobus, abych byla v 11 hodin v Bohnicích (kontrola na endokr.). Zadala jsem důležité informace a vyplivlo mi to, že mi to jede v 9:42. Kouknu na čas a ono 9:42!!! Tak to byla rychlá akce... Vletěla jsem do ložnice (Aleš stihl opět usnout), řekla Alešovi, že má za úkol dočistit potkany, obléknout děti, nakrmit děti... A že nevím, kdy dorazím.

Cestou jsem si poslala sms jízdenku a běžela až na hlavní, kde jsem stihla bus 273. Celou cestu jsem byla v poklusu. Vyšlápla si eskalátory... A u pani doktorky jsem se pak nestačila divit! Tlak 160/88 a tep 110. Sestra mi ho raději přeměřila na starém tlakoměru (ten ukázal "jen" 140/80, ale tep zůstal 110). Jsem si říkala, co mi naměří, srdce mi totiž pěkně tlouklo... Pak jsem tam ještě hodinu a čtvrt seděla, tak jsem i docela uklidnila. Povídala jsem si s jednou starou paní, která vyprávěla jaký to byl šok, když se jí po jedné dcerce narodila dvojčata o kterých nikdo nevěděl :-)... A tak mi to alespoň krapet uteklo.

Pani doktorka mi předepsala další léky, řekla, že cysta je malinko menší, než byla ta minule a že by to chtělo tu operaci. Domluvily jsme se na letní prázdniny. Prý je potřeba minimálně půl roku předem si to vyjednat a zamluvit... Tak ještě zvolit správnou nemocnici. Vím jen, že Bulovka to nebude :-D.

Stavila jsem se ještě v lékárně a koupila Káje její vytoužené "Marťánky". Už asi týden nemluví o ničem jiném (objevila kouzlo reklamy). U nás v lékárně měli jen velké balení, tak to jsem se na to vykašlala. Tady jsem ukořistila tu správnou velikost a doma sledovala reakci, když jsem ten zázrak vytáhla z tašky. To bylo radosti!!! Přesně tyhle si přála!!!

Aleš mi stihl říct, že má horečku už i Kristýnka :-(. Vzala jsem psa ven a když jsem se vrátila, brečela Kájina, že jí ty vitamíny ale vůbec nechutnaj a že jí tatínek nutí, aby je vycucala... Doufám, že teď už nebude po ničem z reklamy tak moc toužit...



Kiki a její nový účes


Holek oblíbený koník...


Před chvílí jsem ještě zjistila, že Kiki počmárala jednu stěnu v jídelně... Horečka jí dává zabrat, už se těším, až půjde spinkat.

Půjdu ještě usmažit řízky. Aleš pozval jeho mamku na večeři. Včera večer jsme tu do půlnoci patlali bramborový salát. Taková průprava na Vánoce :-D. Ale mňamka je to veliká...

Den 227.

Pondělí

Včera jsem dopsala blog a Aleš mi řekl, že když dával Káju spát, byla trochu teplá. Šla jsem jí raději změřit teplotu (zlatý teploměr do ucha!) a zjistila, že má 38,2. Měla každou chvíli zimnici. A tak dostala brufen sirup a přestěhovala jsem si ji k sobě do ložnice...

Psala jsem ještě Irče, že vezmu zítra Natálku na gymnastiku, když mi pohlídá holky. Ráno přišla sms od Irči, že už horečkuje i Natálka :-(. Ona mi Irča v pátek říkala, že když si přišla pro holky do školky, seděly u jednoho stolečku s holčičkou, které očividně nebylo dobře. Pani učitelka tam říkala rodičům, že jejich malá má zimnici a není jí dobře. Nepochopila jsem, proč holčička nemohla být někde stranou nebo v postýlce čekat na rodiče... Každopádně se nám to nevyhlo :-(.

Musela jsem překopat dnešní plány, sehnat za sebe záskok do školičky (naštěstí bylo málo dětí, a tak to zvládla Hanka sama), ráno donést peníze na vyplácení a zanechat instrukce co a jak...

Marůdek náš


Pokaždé, když jsem Káje srazila teplotu, šili s ní všichni čerti a pěkně se tu holky kočkovaly. Udržet jí v klidu nebylo v mých silách. Odpoledne jsem tedy holky odvedla k Irče s tím, že si je brzy Aleš vyzvedne. A já mastila na gymnastiku. Radka s Eliškou totiž také ochořely :-(.

Zacvičila jsem si s dětma, rozpohybovala celé tělo a teď se těším do hajan...

Den 226.

Neděle

Jsem se teď dostala domů a pronesla, že nemám ani jednu fotku! Babička Vierka hned zahlásila, že si ji můžu vyfotit v novém kabátu. A tak jsem cvakla babí s Benjiem, kterého včera pěkně upravila. Nikdo by ho nepoznal, vořecha jednoho :-D.

Dnes jsme jeli koupit Alešovi něco na sebe. Už jsem se nemohla koukat na jeho odrbanou mikinu. Holt vše má svou dobu použití a jeho oblíbené kousky oblečení už jsou za onou hranicí... Nakupování bylo úspěšné. Domů jsme si odnášeli dvě trička, dvě mikiny a pánský parfém... Také trošku pocuchané nervy, neboť obě holky byly extra ukňourané. Zvláště Kiki, která spala 5 minut v autě a víc nic...

Jen jsme doma vyházeli nákup, běžela jsem do MUMu vyplácet burzu oblečení. A po vyplácení ještě návštěva hospody, kde jsem vyškemrala papírové drobné, aby bylo zítra opět co vyplácet...

A teď se těším do vany a na sladký spánek...



PS: Babička netušila, že foto potřebuji na svůj blog, a tak se pak trošku cukala, ale řekla jsem jí, že potřebuji, aby všichni viděli, jaký hezký kabát jsem jí sehnala! :-) Aleš, ten by mi v nových hadrech fakt nezapózoval :-(...

Den 225.

Sobota

Dnes bylo pokračování burzy dětského oblečení. Byl to moc příjemný den a práce nám šla od ruky. Žádné velké fronty (včera to byl opravdu velký frmol), maminky si vybíraly v klidu a měly z toho fajn pocit. Některé tam byly dokonce podruhé a byly mile překvapené, kolik toho dnes ještě našly.

Já byla spokojená, že jsem i dost věcí prodala a tudíž jsem si snížila částku, za kterou jsem holkám nakoupila. No prostě úžasné! :-)

Po 12. hodině jsme zašly koupit čínu a daly si hromadný oběd. Pak nastalo velké třídění a počítání a za 4 hodiny bylo téměř hotovo!

Musela jsem využít sluníčka, a tak jsem ještě s Radkou a Eliškou spáchala pár rychlých fotek. Když jsem si šla domů pro věci, vrátil se Aleš s holkama, a tak šly samozřejmě se mnou a asistovaly při focení (no, moc velkou radost jsem z toho neměla). Teta "Bradka" si přála mít nějaké fotečky do kalendáře, tak snad něco vybere :-). Jen ty letní už bude horší nafotit :-D.

A tady je Karolínka za modelku! Koukala jsem jako blázen, že chtěla pózovat :-D. Ale kdo by nechtěl, když má takové pěkné "nové" kousky oblečení na sobě (včetně botiček).






Večer Aleš zjistil, že mu chybí část flešky, kterou nosí na klíčích. To byl velký problém, neboť na ní má důležité věci... A tak nastalo velké hledání. Volal jeho mamce, u které dnes celý den byli, zda ji nenašla a zda neleží na kuchyňské lince, kde byly původně klíče... Babí mu řekla, že tam nic takového není. :-(

Přivezla nám v půl osmé Meganku a Aleš jí líčil, jak moc je důležité, aby jí našel... Pak jí ukázal ten zavírací konec, který má na klíčích... A babí stále nic. Hrála si tu karty na PC. A najednou vytáhla flešku z kapsy a zeptala se: "A není to náhodou tohle???" :-DDD

Ona si Kiki vypůjčila Aleše klíče, flešku odmontovala a pohodila v ložnici na zem. Babí ji našla, strčila do kapsy a jen si tak v duchu řekla, že to je asi nějaký čudlík z něčeho... Vůbec jí nedocvaklo, že to je Aleše důležitá fleška!!! No, Aleš si oddychl. Dokonce se mu vrátila barva do obličeje a chuť k jídlu :-DDD.

Samozřejmě jsem za to mohla původně já, neboť jsem si ji URČITĚ půjčila a nevrátila!!! Tak jsem mu vysvětlila, že si určitě nepotřebuji půjčovat jeho, když mám dvě vlastní! :-)))

A teď jdu babí barvit hlavu...

PS: Je docela fajn strávit den bez dětí :-). Dokonce jsem se na ně už i těšila! :-D

Den 224.

Pátek

Dnes mám pocit, že jsem se od rána nezastavila... Ufff. Dopoledne byla burza. Tři hodiny jsem vyškrtávala prodané věci. Vlastně 4 (ještě hodinu po konci burzy). Zůstaly jsme tam až do 4 hodin odpoledne. Stále bylo co dělat... Káju mi ze školky přivezla Irča a já si za to nechala Natálku v MUMu.

A zítra bude pokračování... Dopoledne prodáváme a odpoledne třídíme... Tak to se tu zítra také moc neohřeji.





Když vidím ale ty "úlovky", stojí mi to za to :-). Ovšem živitel mé nadšení nesdílí... Dnes se ale tváří krapet lépe :-). Musím jít vařit večeři, aby měli zítra co jíst, když budou bez maminky...

Den 223.

Čtvrtek

Nestíhačka... A to veliká. Dopoledne v MUMu. Počítala jsem kasu a zabralo mi to 3 hodiny. Ještě že mi Káju vyzvedla Irča. Stavila se pak chvíli na kafe a nestačila se divit, jak moc je Kája s Naty u nás hlučná. U nich jsou prý hodné a ani o nich neví... Tak nevím, co je tady vždy tak "našlápne".

Doma pak dát pokladnu do PC. Připravit věci na burzu a od 17h jsme vybíraly věci na prodej. Pak fofrem domů vyvenčit psa a vyzkoušet Káje hromadu věcí, než půjde spát... Mám radost, že ji mám opět kompletně vybavenou na podzim a zimu. I Kristýnce jsem pár krásných věciček vybrala, aby jí to nebylo líto!





Domů jsem přišla za 4 minuty půlnoc. Myslela jsem, jak dohodím rychle dnešní blog, ale Aleš zrovna aktualizovat PC a než jsem nahodila jeho notebook, bylo po půlnoci... V půl jedné jsem se dostala do postele a rázem jsem nevěděla o světě...