Den 113.

Sobota - Pohádkový les v Chlístovicích

Manžel se vrátil hodně pozdě domů a do jedné hodiny ráno jsme si ještě povídali. Když jsme si šli lehnout, našli jsme Kristýnku v této poloze. Byla k pomuchlování :-).

Ráno jsme vyrazili směr Kutná Hora. U dědy Kůti byl pohádkový les, který je každoročně hodně navštěvovaný. Poprvé a naposledy jsem ho šla s Kájou, když byla stejně stará jako Kiki. Náročnost terénu a délku trasy jsem si už nepamatovala, a tak jsme si to moc neužili, neboť nás tlačil čas. Odpoledne jsme byli pozvaní ještě na oslavu 35. narozenin u Haislínů.

U památníku Jana Roháče z Dubé...

Základy hradu Sion...

Perníková chaloupka...

Sůl nad zlato... (jen tuto pohádku jsme viděli celou)

S hejkalem...

Na trasu jsme šla s Kájou a tetou Katkou s malým Štěpánkem. Teda "malým". On je o 2 roky mladší než naše Kája, ale velikostně byli stejně :-). Aleš měl spící Kiki v manduce na břiše a pomáhal dědovi s přípravou vystoupení s koňma.

Znát les okolo Sionu, jistě bysme si cestu zkrátily. Takhle jsme pochodavaly celou dobu v poklusu, u stanovišť jsme jen nakoukly a běžely dál. Střídavě jsme děti nesly a slibovaly jim v cíli odměnu ve formě koupě pití (trubky jsme jim ani lahev s vodou nevzaly). Myslely jsme si, jak budeme za hodinu zpátky a ono houby! Ve 13:00 jsme odstartovaly a skoro v 15:00 jsme s jazykem na vestě byly zpátky u koní.

S dědou jsme se rychle rozloučili a jeli směr Praha na oslavu...

U Haislínů byla sranda. Sešlo se hodně dětí, a tak jsme jim s Markétou (chytající míčky) udělaly pestrý program :-D. Byly jsme jak malé a smály jsme se celé odpoledne. Hrály jsme na "Rybičky, rybičky, rybáři jedou...", na schovávanou a vyprávěly si vtipy. No srandy kopec!

Tatínek se nám po dlouhé době opil a on má velmi veselé a upovídané opičky, a tak bavil všechny přítomné.

Nakonec jsme se rozhodli, že přespíme u tchýně (bydlí ob zahrádku :-)), a tak jsem mohla i já přijít večer, po uspání holek, "zakalit" :-).

Den 112.

Pátek

Dnes dopoledne jsem měla školičku v MUMu. Po každém takovém "hlučném" dopoledni si čím dál tím víc vážím práce pani učitelek v MŠ :-). Tahle práce se musí dělat z lásky a mít k tomu i pevné nervy a velkou náruč na utěšování uplakánků :-).

Každé dítě je tak jiné... O některých ani nevíte. Snažím se je zapojovat, nezapomínat na ně. Jiné děti si zásadně dělají, co chtějí a mají "vypnuto", když po nich něco chcete. Třeba udělat velký kruh, aby se mohlo začít něco dělat, to je úkol na několik minut! Prostě vždy se najde někdo, kdo místo kruhu raději běží na klouzačku.

Občas mě některé dítě vyloženě překvapí. A to buď kladně nebo i záporně.

Josefka nám odchází v září do práce (a že nám bude chybět!!!), a tak budu mít školičku společně s Hankou. Musíme si najít někoho třetího do party. Je to náročné, ale mě to baví. Bez toho bych to asi vážně dělat nemohla :-). Jsem zvědavá, co budeme mít za nové dětičky a jak budou školičku zvládat.

Dnes se se mnou rozloučily dvě holčičky, které už příští pátek (bude rozlučkové divadýlko) nepřijdou a v září je čeká školka. Zrovna takové dvě šikulky hodné, po kterých se mi bude stýskat. Od jedné jsem dostala krásný hrneček na památku (s kočičkama). Teda dostala ho Josefka a Hanka, ale Josefka se ho vzdala, jelikož minulý pátek dostala místo mě kytici. Není ona hodná! Je! :-)

Než si pro děti začaly chodit maminky, schovaly jsme je a mamči měly za úkol si svého potomka najít. Za odměnu si ho mohly vzít domů :-D.

V poledne jsem letěla domů a rychle hodila hranolky do trouby a udělala na pánvičce minutky z vepřové panenky. Medajlonky to byly mňamózní a taťka, který si přijel domů pro papíry si moc pochutnal! Chtěla jsem je udělat až k večeři, ale jelikož má opět nějaké jednání, neví, kdy dorazí domů...

Dnešní počasí je pěkně náladové! Chvíli prší (spíš leje), chvíli svítí sluníčko. Naštěstí jsme stihly jít na chvíli ven, než přišla další buřina. A pod balkonem jsme našly Kristýnky kšiltovku! Ještě že tak. Je to moje milovaná a stále mě mrzí, že Kája tu svou někde ztratila :-(. Už hodně dlouho o ní nemám tucha...

Den 111.

Čtvrtek

Mám za sebou příšernou noc... Děti mě pronásledovaly z postele do postele a on se k nim přidal i ten náš obří pes! Jen manžel má tu svou půlku postele stále sám pro sebe!!! Jak to dělá?

Dnešní ráno jsme napochodovaly do MUMu vyřešit pár organizačních věcí. Pak jsem se doma zasekla u fotoknížky a k obědu jsem pak rychle vyndavala mražené jahodové knedlíky :-).

V poledne se zatáhlo a spustila se silná průtrž mračen. Vítr mi schodil kytky na balkoně a prádlo jsem stihla přikolíčkovat k sušáku. Jinak by se jistě válelo někde po okolí... Když jsem večer ve zprávách viděla ty kroupy, tak jsme ještě dopadli dobře!


Po spinkání se počasí uklidnilo, a tak jsme šly venčit a nakoupit. Když jsme se vrátily domů, přijel taťka, a tak jsem ho hnedle zneužila a jeli jsme na veterinu. Megance opět naskakují nové fleky, drbe se a nevypadá vůbec hezky. Tak má nová atb, která jí snad zaberou. Abych měla jistotu, nechala jsem ji ještě nabrat vzorky na plísně... Opět jsme tam nechali pěknou sumičku (dávkování prášků je dle váhy, a tak to holt skáče). Prohlásila jsem, že příště si pořídíme Čivavu! :-D

Cestou zpátky jsme se stavila u mé mamky na krámě. Je to taková všehochuť. Díky jejímu sortimentu mám vždy velký problém jí cokoliv koupit k svátku či narozeninám. Vše má na krámě nebo to může koupit velkoobchodně... :-D Už jsem tam dlouho nebyla a musím říct, že bych se tam už asi ani nevyznala :-). Zastavení to bylo vážně rychlé. Aleš čekal s holkama a se psem v autě. Museli jsme být včas u jeho bráchy pro nějaké lišty...

MiniMegaMix

A takhle vypadá naše cestování :-)

Den 110

Dnešní odpoledne:

Kája trénuje na kladinu...

Karolínka, Emička a Natálka

Tady se přidala ještě Kristýnka :-)

Natálce jsou dnes 4 roky!

Emma a Viktor

(kdo by to nepoznal, tak to jsou sourozenci :-))

Den 110.

Středa

Vylézt z postele v 9:00 se mi vážně dlouho nepoštěstilo :-). Holky mi u toho skákaly po hlavě, koukaly na pohádky a Kristýnka se sama "občerstvovala" u prsíčka (střídá po chvíli obě, asi má pocit, že v tom druhém je mlíčko o něco lepší...). Po svačince jsme šly na hřiště a cestou domů jsme potkaly invalidního kosa :-) (nebo kosici).

A tak dnes moje oblíbená básnička z notýsku...

Před usnutím

F. Halas

Ty nevíš, táto, to ti bylo k smíchu!

Já viděl kosa na trávníku,

zavazovat si tkaničku.

U botky se mi rozvázala,

tahal ji, až se přetrhala!

A víš, že ji ten hlupák sněd?!

Kdepak si koupí novou teď?

Žížala, co ty víš...

Počkej, však ráno uvidíš!

Den 109.

Úterý

Dnes ráno jsem byla tak neschopná vstát, že jsem Káju raději omluvila ze školky. Pokašlávala, tak jsem si řekla, že bude lepší, když bude doma.

Venku se udělalo tak hezky, že jsme skočily jen na skok do MUMu, a pak byly do oběda na hřišti. Oběd jsme "uvařily" v čínské restauraci a zbylo i k večeři :-). Po poledním spinkání jsme šly zase na hřiště a byly tam až do večera. A že tam byla dneska sranda!

Den 108.

Pondělí

Princezny... Teta Denisa si přišla odpoledne pro pytel žrádla pro kocoura a Kája si vyškemrala, aby šla Adélka k nám. A tak si holky pohrály. Dokonce i asistence Kristýnky jim nevadila...

Čekala jsem na pošťáka, až mi znovu doručí balíček. Potvora nejel a nejel. Když dorazil, vzala jsem holky a šly jsme na hřiště, koupily si jahodového mrože a šly za tetou Denisou. Domů jsem odcházela jen s Kristýnkou, Kája zůstala u nich :-).

Celý den se o mě pokouší bolest hlavy, mám pocit, že jsem se od rána neprobudila... Já už se těším, jak si dám vanu a půjdu spát...