Den 259.

Pátek

Dopoledne trávené s holkama v MUMu. Odpoledne blbnutí s holkama a Vendy. Vendy si přivezla svá malovátka a rozhodla se, že mě namaluje :-). Původně jsem chtěla dát foto, ale to prostě nešlo... I Aleš, když přišel domů, tak se zhrozil, co to tu na něj kouká :-). Večer jsem odvezla Vendy a nechala Káju u babičky...

Den 258.

Čtvrtek

Dnes jsem si užívala focení. Sluníčko hřálo, všude krásné žluté listí... To byla radost fotit!



Venku jsem dnes po dlouhé době potkala Lenku s Bětuškou. Tak jsem si Bětulku musela vyfotit :-).


Pak šla kolem teta Radka (Bradka), a tak vytáhla i ona Elišku z kočárku :-).


Po spinkání jsme nasedly do autíčka a jely k babičce. Konečně dnes dorazila peněženka, dárek, který měla dostat už začátkem října k svátku...

Kája se těšila, že uvidí sestřenici Terku, která každý den chodí k babičce po škole, ale byt byl prázdný, televize řvala na plné pecky a nikdo se nenamáhal ani zamknout :-(. Čekaly jsme půl hodiny na zahradě, ale Terka nikde. Tak jsem vypla TV, zamkla a šly jsme na hřiště čekat na Vendy a jejího brášku Kubu. Tak se Kája vyřádila a já byla ráda, že mi Vendy pózovala :-).

5.-12.11.2009

Teď jsem si během venčení psa odskočila do MUMu (ano, nemůžu bez nej žít :-DDD) a jsem nadšena... Připravuje se tam právě výstava Recyšperků. Nafotila jsem malou ukázku ze stovek vystavených kusů. Výstava je prodejní a pokud máte rádi originalitu, přijdete si na své... Já už si jedny naušničky zamluvila. Po výstavě budou mé a ještě musím vymyslet, komu je daruji. Vánoce se blíží, tak je čas začít vymýšlet dárečky...



více na www.mcmum.cz

Den 257.

Středa

Tak tentokrát má Pamycon do očí a do nosu Kája... Mít je obě doma, to je zážitek. Teď jsem je alespoň chvíli zabavila mytím zdi v jídelním koutě. Rozhodla jsem se odstaranit moje malůvky kytiček a motýlků... Pak přijde na řadu barva a váleček...



Když jsem ráno viděla Káji oči, vzala jsem telefon a začala posílat omluvné zprávy, kam všude dnes nedorazíme. Objednala jsem ji k pani doktorce a psychicky se připravovala na to, být s nima zase zavřená doma.

Karolínka má to samé, co Kristýnka před týdnem. Pani doktorka mi s úsměvem mou diagnózu odkývala (naštěstí máme super doktorku, která si nehraje na něco víc a mohu ji ve všem důvěřovat) a předepsala Pamycon. Využila jsem toho, že je Kiki relativně OK a optala se na přeočkování, které měla mít už před 3 týdny (holt byly samé rýmičky...). Tak pani doktorka prohlídla Kristýnku a rozjely jsme rychlou akci ala očkování.

Kiki chodí do ordinace s nadšením, hrozně se jí tam líbí a dnešek nebyl výjimkou. V duchu jsem si říkala, že po očkování už se jí to tolik líbit nebude... Tak jsem si ji vzala na klín, držela ji ručičku, sestřička druhou a pani doktorka píchla včeličku... Kristýnka naprosto v pohodě a koukala se, co jí to dělaj. Tak jsem jí říkala, že jí to teď malinko štípne a bude to dobrý... A ona držela, ani nepípla a pak se usmívala, že má krásnou náplast na ručičce :-).

Zato doma mi Kája předvedla scénu při kapání kapiček do nosu i do očí :-).







Po spaní jsme šly venčit Meganku. Chtěla jsem využít chvíle, kdy neprší a vyfotit nějakou fotku. Bylo tak špatné světlo, že byla většina fotek nepoužitelných... Tak něco málo z dnešního dne...

Den 256.

Úterý

Včera jsem šla brzy spát a hned je nálada lepší :-). Také jsem dnes vyloženě nic nemusela (krom veteriny), a tak jsem dnešek pojala odpočinkově. On to prádlo za mne stejně nikdo nevyžehlí a s uklízením jsem to také nepřeháněla... Však ono by to večer ani nebylo poznat. Ale vyčistila jsem s Kiki potkany, to tedy poznat je (hlavně podle čichu) a i vysavač přišel na řadu (když mi tu Kikča v rámci pomoci vytrousila podestýlku po celém bytě) :-).

Po obědě přijel Aleš, naložili jsme Megan, zajeli pro Káju do školky a jelo se na "servis" se psem. Slovo "servis" je dost výstižné, necháme tam totiž vždy tolik, co za auto :-D.



Bohužel náš doktor sloužil jen do 13h :-(. Vystáli jsme si dlouhou frontu (Kiki naštěstí spala v autě) a v ordinaci už nás čekala mladá pani doktorka. Moc ji nemusím. Nemám ráda pomalé lidi (mluvím pak většinou za ní a dělá mi problém ji nechat domluvit :-)). Megan se každý půl rok opakuje to samé, takže už vím, co chtít a co říkat. Občas mám pocit, že vím o mém psu víc (co se medikace týče), než ona... Každopádně jsem si řekla o to, co jsem chtěla a domů si to odnesla, tak alespoň že tak. Ale dobrý pocit z ní nemám. Jsem hned o Kč 1170,-- lehčí a to ještě nemám kloubní výživu! Jo, příští pes bude čivava!

Megance byly ostříhány drápy na levé přední (kulhá na ni, a tak si je neobrousí), vymačkány pachové žlázy (jooo, to byl zase puch), dostala kapičky do uší a atb na ty její fleky (má je po každém hárání - ať žije hromonální nerovnováha!)... Ještě jí musí Aleš někde sehnat nějaký preparát na klouby... Ještě že je ten obchodní zástupce chovatelských potřeb! Doufám, že to někde sežene za nákupku... Tisíce lítají, že se ani nestačím divit.

Megušu jsme také zvážili. Naposledy měla necelých 60 kg a dnes jen 50! Hubne nám a ani to na ní není znát. Ale je to dobře, alespoň nemusí tahat takovou váhu...

Cesta domů zase stála za to... Takových aut, samé kolony...


Pobavila mne reklama na kamionu od Kofoly...


Půjdu teď uvařit nějakou mňamku a večer prchnu na MUMovou schůzi (ještě že mám ten MUM před barákem!)...

Den 255.

Pondělí



Dnes jsem ani nefotila. Večer jsem jen hodně rychle cvakla vodu :-(. Chybí nálada, chybí všechno... A tak se omlouvám za dnešní odfláknutý blog!

Jen mě dnes pobavil Tomášek v dopolední školičce v MUMu. Byl čůrat a Kiki ještě s jednou holčičkou na něj koukaly dost zaujatě... On se na ně otočil a říká: "No, to koukáte, co! Jsem prostě chlap, no! To vy neznáte!" :-D

Den 254.

Neděle

Babička nám ráno přivezla Káju a Benjieho a jela do práce. Já počítala MUMovou kasu a oběd dnes vařil Aleš. Miluje kotlety na cibulové omáčce. Jelikož ty moje byly pokaždé jiné, vzal to do svých rukou a od té doby je váří sám. Včera jsem je záměrně z mrazáku vyndala... Ženská musí být občas trošku vyčůraná, aby měla chvilku pro sebe :-). Teda uměla bych si představit tu hodinku čistého času jinak než nad připravováním podkladů pro účetní, ale alespoň to nemusím mastit ještě teď večer. :-)Večer budu dělat fotky na MUMový kalendář :-). Občas si připadám tím MUMem krapet postižená. Teď to byly 4 roky, co se tam aktivně zapojuji. No jo, jsme takové AKTIVIE, jak nám říká Bára (šéfová) :-D. Alespoň se nenudíme. Ba naopak!

Oběd byl vynikající. Všechno chutná líp, když to nevaří člověk sám :-). Tentokrát to Aleš vylepšil kouskem špeku. Jsem si nadlábla pupek až jsem měla pocit, že puknu... Klidně bych z toho zavedla pravidlo - nedělní oběd vaří moje drahá polovička (nebo kdokoliv jiný, jen ne já :-D).



Odpoledne jsem k nám pozvala Vendy. Ráda si hraje s holkama a ony s ní. Jsem jí za to vždycky vděčná, neboť si mohu pak dohánět resty...

Přijela k nám pak na skok i Lenka (z MUMu), aby mě naučila základy s Photoshopem. Do 15.11. musíme mít hotový ten kalendář... Trošku nestíhačka.