Den 153.

Čtvrtek

Další den strávený ve společnosti lidiček, které máme moc rádi! Když večer odjeli, chtěla Kája rychle napsat nějaký dopis, který jim prý pošle ráno poštou. Diktovala, ať napíšu, že je máme moc rádi a ať zase brzy přijedou... A už ji zase zajímá, kdy my pojedeme k nim (u snídaně chtěla jet po obědě do Německa :-)).

Oběd vařila teta Katka. Ač bez korunky, byl vynikající a já jí za něj teď tak trošku proklínám, neboť jsem se nechutně přecpala a i k večeři jsem si dala (včetně zbytků po dětech) tolik, že na Aleše nezbylo! Ale musím říct, že on sám pronesl, že má chuť na řízek, a tak jsem to do sebe narvala pod tlakem s klidným srdcem. On by si totiž dnes náš taťka zasloužil nějakou speciální večeři (prostě pořádný flák masa), ale bohužel přijel pozdě večer a ještě jel rychle na další jednání, a tak mi stihl dnešní novinky říci alespoň cestou v autě od babičky k nám.

A já v sobě dusím hroznou radost. Prostě tomu stále nevěřím a raději to nechci říkat nahlas. Jsem na něj hrozně hrdá a vážím si ho. Je dobrý v tom co dělá a dnes jen dokázal, že si ho konečně musej začít zase v práci hýčkat... Od 1.8. se snad vše mění k lepšímu a minimálně do konce roku to tak zůstává. Snad pomohlo to hafo čtyřlístků, co jsem poslední měsíce nasbírala. Ale největší zásluhu na tom má samozřejmě on sám! Tak mu fandím a držím palce...

K dnešku jsem se tak nějak upnula a jsem ráda, že jsem měla kolem sebe Katku, Alexe a Neny a nemusela být celý den nervní. Nervní jsem stejně byla, protože si Aleš myslel, že bude ve 2 hodiny doma a on nikde. Nevolal, telefon nezvedal... Jednání se protáhlo a on se moc omlouval, že se ani nemohl rozloučit...

Tak Katko, Alexi a Neny, děkujeme moc, že jste u nás byli a že jsme si to všechno tak hezky užili!!! :-)