Den 345.

Neděle

Ještě 20 dní a končí můj projekt 365... Tak rychle ty dny utíkají...

Už dlouho se mi nestalo, že bych se probudila sama od sebe :-). Náš taťka byl dnes krapet indisponován. Včera si dal segedýn a celou noc to s ním dělalo divy!

Holčičky jsem si vyzvedla u babičky. Měly se tam dobře, babička i Vendy se o ně hezky staraly.

Káju dnes zajímalo, zda jí půjdu na svatbu. Zda na ní bude také babička a dědeček... A ještě měla dotaz, kdo bude její maminka, až vyroste :-D...

Odpoledne se tu strhla hádka o mobil. Volala babička Ilonka a obě holky chtěly telefonovat... Z Káji pak vypadlo: "Sex mazec bude!" No, veselo je u nás...

A zde Kikinka, která si tak hezky potichu hrála... Málem jsem padla, kdy jsem ji objevila v koupelně. :-)))


Večer přijede babička Ilonka. Bude u nás spát a ráno vezme Káju k zubaři, aby jí opravil ten zoubek. My si pak s Kiki pro ni dojedeme, až nám skončí školička...

Den 344.

Sobota

Poslední dobou se mi stává, že si celý den říkám, co vše do toho dnešního blogu napíšu... Pak si nahraju fotky a tím končím... Vykouřeno. Prázdno... Přemýšlím, co ten den vlastně bylo a nebylo. Občas si musím napsat i tahák, který mi večer připomene, co jsem chtěla napsat... Já mám totiž mezi 19. a 20. hodinou útlum a zrovna tou dobou si nacházím chvilku, abych mohla napsat zážitky z dneška. Ani dnes tomu není jinak!!!

Tak matně si vzpomínám, že se mi nechtělo ráno z postele. Vždy tak napůl spící uděluji instrukce, co mají holky dělat... Probouzím se v momentě, když chce Kikča čůrat nebo kakat. Pak vedou mé kroky do kuchyně - sezobnout prášeček na štítnou žlázu a ven s hafíkem. Mezi tím se holky snaží probudit tatínka, který zdárně odolává jejich nátlaku... Tak pak přitlačí i maminka a tatínek vstane :-).

Dnes bylo krásné sluníčko, a tak jsem si vzala ven foťák a vyfotila Megan s Majlou. Meguša měla dnes dobrou náladu a řádila jako malá... To zapomíná i kulhat :-D.



Když jsem přišla domů, volala babička Vierka, zda nechceme přijet na oběd, že vezme pak holky ven bobovat. Tak jsme vyrazili k babičce...

Tím, že jsme zrušili víkend v Orlických horách, slíbila jsem Radce, že jí vyfotím Elišku na oslavě jejích "1" narozenin. Slavila je v MUMu, tak jsem po obědě nechala děti babičce a tatínkovi a jela domů vyvenčit Megču a vyfotit malou oslavenkyni. Eliška je přesně o rok mladší než naše Kristýnka :-). Další Vodnářka do party...



Babička si nechala holky u sebe přes noc. Hurááá!!! Já si tu hrála s fotkama a Aleš si připravoval účetnictví. Užívám si ten klid, to ticho... :-) A úplně nejvíc se těším na ničím nerušený spánek...

Den 343.

Pátek

Dnes mají děti pololetní prázdniny. Proto má i MUM zavřeno a já mám VOLNO! :-)

Ráno se Aleš probudil s tím, že "umírá". To víte, rýmička, škrábání v krčku... Musela jsem, jako vzorná manželka, jít do lékárny a koupit účinné kapičky do nosu a nějaký ten Coldrex. Aleš je přesvědčený, že mu zabírá. Já takový pocit nemám, ale to je jedno :-). V 10 hodin usoudil, že už může jít do práce... Léčení bude tedy pokračovat večer :-).

Mezi tím volala máma, zda poslouchám rádio... Hlásili, jak je v Orlických horách kalamita, Jablonné je neprůjezdné. A tak jsem koukla na net a zjistila, že v sobotu a neděli to má být snad ještě horší :-(. A tak jsem volala tetě Jarce, že bude asi lepší, když její návštěvu o týden odložíme... Asi je to rozumné. Teta nešťastná, ale byla ráda. Alespoň se o nás nebude muset bát. Prý tam přes noc napadlo snad půl metru sněhu! Tak začala pořádná zima už i na horách :-).

Kája přišla s větou: "Kde je ta Vendy, začínám se nudit..." až ve 12 hodin, tak to byl úspěch :-))). Pak už jí dorazila Vendy i s Kubou, tak bylo o zábavu postaráno. Také jsme se šli chvíli vyvětrat. Kája s Kubou stavěli sněhuláka.

Kikča opět po O nespala, a tak začíná být protivná... :-( Už aby byl večer a šla do hajan! Jo a Kubovi začala říkat "Boba", takže jsem každou chvíli lítala pro nočník, že chce kakat a ona přitom volala na Kubu :-D. Vendy taky raději říká "teto" než aby vyslovila "Vendy"... Sice mluví stále, ale furt to samé dokola :-).



A teď jsem se dala do pečení kefírové "hnědé" buchty od Aranelky... Už se na ni moc těším... Voní to úžasně!

Den 342.

Čtvrtek

Dnes ráno jela celá rodina k zubaři. Káje pan doktor opravil dírku v zoubku. Bohužel jí část plomby teď vypadla, takže tam půjdeme ještě jednou :-(. Ona se tam ale vždycky těší. Vyloženě trvala na tom, že půjde první a neuvěřitelně jí voněl pach čekárny... Během vrtání i vtipkovala, až jsem jí musela připomínat, že nemá mluvit. Pan doktor není specialista na děti, tak jí dal místo obrázku injekční stříkačku na hraní. To bylo radosti. Hned chtěla ještě jednu pro Kikču, že ta byla také statečná...

Já jsem opět bez kazu. Ve 29ti letech to jde... Alešovi předělal jednu starou plombu, tak jsem vyzvídala, jaké to je :-). Neznám ten pocit "vrtání"... Tak snad mi to ještě pár let vydrží. Bojím se, že Kája má zuby spíš po tatínkovi než po mamince :-(. Uvidíme, co Kikča.

Pak nás tatínek vysadil doma, daly jsme si snídani a šly na zámek. Jsme domluvené s Chvalským zámkem, že nám bude prodávat vstupenky na ples. Dětské jsem jim ani nedávala. Rychle mizí, tak si je necháme jen v MUMu. Doufám, že ty na dospěláckou část se prodají... Přeci jen tu nikdo není na plesy zvyklý. Uvidíme. :-)



A když už jsme byly na zámku, tak jsme navštívily výstavu Krysáků... Kája byla krapet zklamaná. Čekala tam i nějaké živé potkany :-D.




Pak jsem zašla do MUMu nafotit šátkování, angličtinu pro maminky a děti v herně. Takže jsem si zase celé odpo hrála s fotkama.

Ještě jsem pozvala tetu Radku (Bradku :-D) s Eliškou na oběd a kávičku. Tak jsme zase rychle pokecaly, nacpaly si pupky a holky pak letěly nacvičovat taneční vystoupení na ples (překvapení večera)... Už se těším, jaké to bude :-).


Kikča mi dnes odpoledne neusnula, tak tu má každou chvíli záchvaty vzteku a pláče... Chvíli mě chce, chvíli ne... Je tu veselo :-). Ještě že pro Káju si přišla Nikolka s maminkou. Jinak jsem tu ještě poslouchala stále dokola: "A kdy už přijde ta Nikolka???" Kája mi občas připomíná toho oslíka ze Shreka - "Kdy už tam budem???" :-DDD

Den 341.

Středa



Dnes jsou to přesně 2 roky, kdy se nám v 6,29 ráno narodila naše druhorozená dcera Kristýnka. Vážila 3380g a měřila 49cm :-). Bylo to hodné miminko už od narození, které způsobně papalo, a pak 3 hodiny spinkalo... Všichni mi říkali, že je za odměnu. Jen manžel rýpal, že nechápe, za co že jsem si ji zasloužila :-D.

Vždycky jsem si přála mít Vodnáře jako jsem já, tak se mi to splnilo. Dokonce jsem si ji málem nadělila k narozeninám a máme i stejný ascendent - Vodnář ve Střelci :-). A náš taťka je Střelec ve Vodnáři...

Tak Kristýnko, přejeme Ti s tatínkem a Kájinou, ať jsi dál tak pohodová a šikovná holčička, ať stále záříš jako sluníčko a nechybí ti dobrá nálada :-). Máme Tě všichni moc rádi!!!





Dnes dopoledne jsem byla s Kiki ve školičce a fotila... Pak doma usnula Kiki u oběda, tak jsem ji přenesla do postýlky a upravovala fotky. Odpoledne se jelo pro Káju do školky a na gymnastiku... Teď bych nejraději padla za vlast...

Jo a opět pošťák nezklamal a doručil balíček. Tentokrát pro Kiki, takže ty hrnečky nebyly napůl, ale ona dnes dostala od tety golfáčky :-). Tak děkujeme!!!

A teď něco ne tak růžového - Aleš volal pani doktorce. Vyšetření stolice naštěstí negativní, nicméně snímky hrozné a bioléčba ohrožena. Prý mu nechce pojišťovna proplatit léčbu, neboť už se jim to nevyplatí... :-((( Na rok to stojí 500 000,--, takže to nedáme ani my :-(((. Jo,jo... Co na to říct...

Den 340.

Úterý

Dnes ráno jsem odvezla Káju s Natálkou, vyzvedla doma mamku s Kristýnkou a jely jsme do velkoobchodu pro věci na ples... Tak máme dekorace a ještě přislíbené nějaké dary do tomboly, hurá!!! :-)

Odvezly jsme mámu do práce a jely vyložit zboží do MUMu. Tam jsem si chtěla udělat čaj a rupnul mi hrníček po nalití horké vody. Bylo velké štěstí, že pode mnou nestálo žádné dítě. Odneslo to jen mé oblečení a trošku mě štípalo břicho... Tak jsem se mohla jít domů převléci do suchého.



Doma jsem se dala do úklidu a najednou zvonek - pošťák! Prý přivezl balíček na mé jméno... Já ale nic neobjednávala, tak jsem byla napnutá, co se v něm skrývá za překvapení! A překvapení to bylo :-), moc milé... Teta Simča poslala mě a Kristýnce dáreček k narozeninám (a i něco pro Káju, aby jí to nebylo líto). A tak máme doma sadu hrníčků s kravičkama a jednu super kravičku na ledničku :-). Snad mi tím teta nechtěla nic naznačit???!!! :-D Tak moc děkujeme!

Den 339.

Pondělí

Ráno jsem neodemkla auto. Mráz mi zmrazil i centrál!!! Tak jsem hupsla do Aleše auta a odvezla Káju a Natálku do školky. Zlaté moje autíčko :-)...

Pak jsme šly s Kiki do MUMu hlídat dětičky. Máme plno nových, tak je to takové náročnější... Doma jsem se snažila uspat Kikču, ale bez úspěchu :-(. Dosedla na mne nějaká krize. Prostě pocit, že nic nestíhám, že nic nejde tak, jak bych chtěla a že bych šla nejraději spát... Místo toho jsem šla vařit rajskou, aby tu bylo večer, až přijdeme z gymnastiky, co jíst...

Nakonec k nám přijela mamka a dobrovolně si stoupla k žehlícímu prknu... To je to nejúžasnější, co se mi dnes mohlo stát :-).

Den 338.

Tak mi je zase o rok více... Musím si změnit věk v profilu :-).

Dnešní den jsme strávili u dědy v Chlístovicích. Vzali jsme s sebou i Vendy (už jsme jí tak nějak adoptovali :-)). Dnes nebudu moc psát, raději vám to tu vytapetuji...

Den 337.

Sobota

Dnes by měla moje milovaná babička Evička narozeniny... Vzpomínám na ni poslední dobou často. Od té doby, co jsem přečetla Odnikud nikam, tak snad ještě častěji... Chybí mi a v mém srdíčku zůstane navždy.

Dnes jsem pozvala moje rodiče, ségru Lucku a jejího Lukáše a Aleše mamku na oběd. Byla kachnička se zelím a bramborovým knedlíčkem. Byla to velká mňamka a sklidila jsem velkou pochvalu... Já budu mít narozeniny zítra a Kristýnka ve středu, tak jsme to dnes oslavili společně. Dostaly jsme kytičky, dárečky a teta Lucinka upekla Kristýnce dort... Šmudlinka naše, byla kouzelná...







Děda byl unavený, tak odjeli domů hned po dortu... Kájinka šla k Nikolce a Kiki usnula. Tak jsem toho využila a šla jsem si také lehnout. Aleš se snažil, aby mě pak nikdo nebudil, a tak jsem vylezla z pelíšku asi v půl páté!!! To byl asi můj nejkrásnější letošní dárek :-))). No jo, hodnoty se postupem času mění :-))).

Den 336.

Pátek

Dnes bych potřebovala den, který má 30 hodin... Čeká mě tu ještě tolik práce! Zítra slavím já a Kristýnka narozeniny. Pozvali jsme naše, tchýni, ségru s Lukášem... Tak jdu na přípravu pomazánek a dožehlit to, co jsem včera už prostě nedala.

Dort peče ségra, tak jsem ráda, že ještě s tím se nemusím patlat...




Odpoledne nás pozvala Míša (naše moderátorka na chystaný ples) na návštěvu. Chtěla jsem s ní doladit ještě pár věcí ohledně moderování, ale děti nám moc příležitostí nedaly. Míša má sedmiletou Natálku (také Rybu) a já se fakt bavila... Holky jsou jak přes kopírák. Tedy hlavně to jejich "kňourání". A o to víc se předháněly, která kňourá víc... Člověka to potěší, že to tak prostě je a že to třeba nezpůsobil on svou výchovou. A přitom to jsou obě tak šikovné holky. Jen jsou to větší cíti než ostatní. Třeba Kikča, ta neměla žádný problém... Teda jeden vlastně ano! Stále tam hledala kočku a dokonce se bála jít dál, neboť čekala, že se objeví Radky kocou (Radka-bradka) bydlí ve vedlejším vchodu a Kája si myslela, že to je její byt :-). Ještě po hodině vzala Míšu za ruku a chtěla, aby s ní šla kočku hledat...

Bylo to moc fajn odpoledne. Dostala jsem ochutnat švestkové pivo! A moc mi chutnalo... Natálka se nechtěla vůbec fotit, tak je Míša nalákala na její boty a šaty. A tak i chvilku postály, abych mohla cvaknout... Škoda, že nebylo denní světlo. Já ty fotky s bleskem nemám ráda.

Den 335.

Čtvrtek

Dnes jsem budila celou rodinu už v 6 hodin. Aleš musel jet na rentgen celého těla (45 minut ho rentgenovali) a já na kontrolu s mojí cystou na krku. Obě holky musely se mnou, tak brzo ráno jsem je neměla kam dát...

Byl to pro ně alespoň zážitek. Kája měla pocit, že je ještě noc, Kiki byla celou dobu pěkně vykulená (nemá moc zkušeností s MHD) a já měla radost, neboť jsem všude narazila na milé cestující, kteří mi automaticky uvolňovali místo.

U pani doktorky byly holky za vzorňačky. Sestřička je zabavila a pani doktorka mi udělala sono krku. Mám radost, cysta se zmenšila. Sice je stále větších rozměrů, ale už není tak giga. Sama mám pocit, že mě tam nic nepřekáží a netlačí... Takže plánovaná operace na léto se odkládá na neznámo kdy. Hned je mi líp :-). V červenci další kontrola...

Cesta zpátky už nebyla tak růžová. Holky se otrkaly a Kiki začínala být unavená a tudíž protivná.

Stavily jsme se v MUMu, kde byla malá infoschůzka ohledně plesu s naší moderátorkou Míšou...



Po obědě jsem chtěla dát holky spát. Usnula jsem sama a ani jedna z nich se nepřidala... Byla jsem pak jak praštěná palicí. A obě děvčata odpadla hodně pozdě odpoledne :-(. Kdy půjdou spát, to nevím...

Ještě jsem chtěla pochválit Kristýnku. Přestala nosit plínku už i na noc. Na dnešní cestování jsem jí ale přeci jen jednu dala. V autobuse hlásila, že chce dělat čííí, tak jsem jí řekla, že to nejde, že musí vydržet. Odkývala mi to a vážně měla plínku suchou... Šmudlinka moje.

Den 334.

Středa

Ráno jsem šla s holkama na kontrolu k doktorce. Naštěstí tam nikdo nebyl, a tak jsem byla v klidu, že si Kája domů nic nedonese. Kiki byla statečná, držela a u píchnutí jen kňourla. Její statečnost mě fascinuje. Sedimentace byla OK. Aby to Káje nebylo líto, nechala jí udělat doktorka ještě CRP (má od neděle 37 teplotu, ale nic jí není). To bylo také nízké, tak jsem se uklidnila...

Od rána se zase příšerně nudila, a tak jsem napsala Irče, že si půjčíme Natálku. Tu jsem pak za chvíli s radostí vrátila. Co ty tu předváděly, to byla síla! Naty ráda provokuje, dělá pravý opak všeho, co Kája chce... Vyplazuje jazyk a z toho Kája šílí... No, za tu hodinu, co tu byla, jsem z nich byla naprosto šílená a dostaly i kázání o tom, že takhle se k sobě kamarádky opravdu nechovají!!! Na to mi Kája řekla, že Natálka není její kamarádka a že už nechce, aby u nás byla! A Natálka se také nafoukla a že chce domů, teď hned! No, splnila jsem jí to :-). A příště si dobře rozmyslím, zda si ji k nám vezmu, když potřebuji pracovat... Nenechaly mne ani napsat v klidu mail!

Tak se tu Kája zase úspěšně nudila dál...

Odpoledne přijel Aleš hlídat Kiki a já vzala Káju na gymnastiku, aby nám ji tu ta nuda neukousla... I tam byly holky jak utžené ze řetězu, neustále hučely, řvaly, stále se mne na něco ptaly... Větu: "Pani učitelko, můžu se jít napít?" nebo "Pani učitelko, můžu se jít vyčůrat?" jsem dnes slyšela snad 1000x. Jo, nemůže být každý den posvícení...

A když jsem naprosto zničená dorazila domů, stropila tu Kája scénu, že jsem nalila pití do tmavě modrého kelímku, když ona chtěla ten světle modrý!!! Potřebuji kurz Respektování!!! Nebo ty děti brzy přetrhnu...

A tím to dnes nekončilo. Čekala mne ještě schůze vchodu, kde jsem získala další rok "zástupcování". Jaká to výhra!!! :-)))

A teď, teď jsem zralá jít spát, ale čeká mě tu ještě vyřizování MUMových restů a mailů... Jooo, není nad to být na rodičovské DOVOLENÉ!!!



Katky úprava...

Den 333.

Úterý

Netuším, proč se mnou dnes vůbec nesplupracuje PC! Celé dopoledne nešel Facebook, teď mi zase blog nenabízí vložení fotek... Fotky mám, jen je nemám jak vložit a to mě mrzí...

Začnu včerejškem. Když jsem přišla večer z gymnastiky. Čekalo mne překvapení. Byla u nás moje mamka. Domluvila se s Kájou a prostě přijela. No, ještě větší překvapení zažil Aleš, když jsem mu řekla, že jdu večer do MUMu na schůzi ohledně plesu... No, jeho nadšení neznalo mezí :-). Když jsem se ale skoro o půlnoci vrátila, vesele si tu povídal s mámou a nikomu se nechtělo jít spát. Jen já byla zralá usnout za pochodu...

Ráno odjela babička do práce, Aleš k doktorce a já tu s holkama vařila pudink, tak trošku poklízela a čekala na Péťu. Mám radost, že si na nás udělala čas!!! Péťa je moje spolužačka ze střední, človíček mému srdíčku blízký. Teď ale žije ve Francii a máme to k sobě trošku dál... Ale i tak se vždycky hrozně rády vidíme. A dnes mě potěšilo, že jsem jí mohla udělat radost záchodkem pro její fretečku. Chuděra ho nemohla sehnat ve Francii ani v celé Praze... Tak jsem zavolala mužíčkovi a ten přivezl poslední kus z práce. Ufff, takové štěstí! :-)

Aleš mi teď tak trochu popsal jeho dnešní návštěvu u pani doktorky. No, není mi nejlíp... Jemu je asi ještě hůř... Ale jsem ráda, že tam byl, že se zase začne něco dít!!!

Pani doktorka začala debatou, že neví, který z obou bratrů (Aleš nebo jeho brácha Tomáš) je na tom hůř... Oba mají bechtěreva, jen každému se projevuje úplně jinak. Tomášovi to ničí vnitřní orgány (opět mu přestávají fungovat ledviny, má vysoký tlak...) a Alešovi pohybový aparát. Teď co je lepší???

Aleše vyšetřila (tedy měl jí ukázat, jak si dosáhne na kolena a jak otočí hlavou). No, dosáhl si do půlky stehen a hlavou otočil tak, že se to dá vyjádřit v procentech - celých 5% ze 100% (a to si myslím, že mu nějaké to procento i přidala). Ve čtvrtek ho čeká 1,5 hodiny rentgenování celého těla. Každičké kůstky, co má... Také mu naznačila, že ho nejspíš budou čekat operace obou kyčlí (poslední dobou ho dost bolí a jeho chůze se začíná podobat kachně)... Pozitivní je, že se bude snažit ho okamžitě zapojit do projektů (bioléčba) a že má teď ještě větší šanci, neboť se to otevřelo i na dalším pracovišti v Praze. O tom mluvil už jeho minulý pan doktor, ale nikdy k ničemu nedošlo a jeho přístup Aleše tak otrávil, že se na vše tak nějak vykašlal :-(. Výhodou teď je, že bude zapojen i s bráchou a ve dvou jim to snad vše půjde líp!!!

Tak konečně můžu vložit i ty fotky...





A zde foto pro Aghi (hrůza, vlasy nevyfoukané, ale ofina vidět je) :-).


A ještě dnešní hláška Káji: "Babi, já už umím K jako Kája a A jako Ája!... A taky .cz!" Kde k tomu přišla, to nevím, ale šla jsem z ní zas do kolen...

Den 332.

Pondělí

To je zase den... Včera mi došlo, že ve čtvrtek jdu na endokrinologii, kde jsem 3 měsíce objednaná a že bych asi tedy měla jít i na krev, aby do čtvrtka byly výsledky!!! Takže SOS vysláno do světa a zachránila mě Irča, která mi tu ráno pohlídala holky.

Jela jsem MHD až na Polikliniku Mazurskou. To vám bylo v metru zážitků :-). Děsně mě baví pozorovat lidi... Na Florenci se válela u eskalátorů prasečí nožička (opravdu jsem nevěřila vlastním očím), ve vlaku jsem potkala podivínského "loupače" nevyžádané reklamy. Pak jsem jedné staré paní zapínala na batohu kapsičku (samozřejmně jsem se zeptala), neboť jí koukal celý obsah a hned jsem si představila, že pro nějakého chňapku by stačilo jen sáhnout... A cestou domů mi spočinul zrak na naší známé "čertici" z MUMu :-). Měla jsem příležitost si ji pořádně prohlídnout a už se vůbec Kristýnce nedivím, že jí připomíná čerta :-). Sama jsem si říkala, zda v těch kozačkách neschovává kopyto!

Uspala jsem Kristýnku a šla vzít Megan před barák. S Kájou jsem domluvená, že se na mne kouká z okna a kdyby něco, tak zabuší...

A co moje oči nevidí... Kytičkatá nádhera pod sněhem...



Auto jsem odházela, odcouvala a zjišťovala škody. Naštěstí je jen lehce poškrábané (doufám že ne na lak)... Ten sníh je těžký jako blázen :-(.

Teď jen doufám, že Aleš přijede včas domů, abych mohla na gymnastiku...

Den 331.

Neděle

Tak trošku hektická neděle... A prý že je neděle od slova NEDĚLAT! :-)



Opět sněží... Zítra jsem chtěla odvézt holky do školky, ale vzdávám to. Dohodla jsem se s Irčou, že si je necháme ještě doma. Kiki bere do středy atb., tak ji stejně nechci nikam tahat a Irča s jejím kolenem po operaci také nechce riskovat...

Den 330.

Sobota

Včera jsem opustila Aleše a holky a jela MHD do Písnice. Máma poslala tátu se ségrou a Lukášem na hory k tetě, a tak jsme doma kralovaly samy...

Práce nám šla od ruky, dokonce jsme si stihly i popovídat a pořádně se zasmát... Já se i dostatečně vyspala. Hakym mě celou dobu zahříval a v 10 hodin se mu zdálo, že už spím dlouho, a tak mě láskyplně probudil...

Ve 4 odpoledne bylo vše hotové a já se chystala na cestu domů.

Cestu tam i zpátky jsem využila ke čtení. Jitky (Rejcka) knížku Odnikud nikam jsem četla jedním dechem. Až mě na konci mrzelo, že je konec. V závěru jsem dokonce uronila několik slz a říkala si, že na mě musí být pěkný pohled :-). Určitě ji mohu doporučit a Jitce skládám poklonu!






Holčičky přežily, maminku s nadšením vítaly. Kája hned naprášila všechno, co mohla... Tatínek upekl výborný makovec (já ho nějak poslední dobou nepoznávám) a babička mě vzala ještě do Globusu (nakoupila jsem nějaké dárky k mým brzkým narozeninám)...

Jen to malé skřítě ještě v půl jedenácté nespí. Nemůže zabrat... Ach jo...