Den 192.

Pondělí

Poslední den prázdnin...

Dnes ráno jsem vyrazila do centra Prahy pro vyřízení nového řidičáku. Byla jsem poučena, že je fajn se objednat na určitou hodinu, abych nemusela čekat. Pět minut před a pět minut po zarezervovaném termínu se musí zadat číslo, aby byla rezervace platná. Stihla jsem to vše přesně na minutu (včetně vyplnění žádosti) a minutu po vyjetí lístečku s pořadovým číslem jsem blikala na číselné tabuli. To bylo úžasné!!! Všude okolo bylo plno lidí.

Při vyplňování žádosti jsem se pobavila. Vedle mne si sedl postarší pár (jistě důchodci). Usmívali se na Kristýnku a spokojeně čekali s lístečkem v ruce... Najednou pán říká: "Vždyť já nemám ten starý řidičák!" A pani: "No, to je pěkný!" Pán: "Tak to můžeme jít..." (a zmuchlal pořadové číslo). "Já jsem blbec!" Pani: "No to seš!" Pán: "Takys mi to mohla připomenout!!!" Pani: "Já jsem se tě ptala, zda máš všechno! A řekl jsi, že MÁŠ!" Na to pán už neměl co odpovědět :-))). Bylo mi jich pak líto. Oni jistě žádnou online rezervaci nemají a ani mít nebudou...

Čekala jsem nějakou poznámku ohledně změny příjmení (která měla být už před 5ti lety), ale paní se nad tím ani nepozastavila. Jen pochválila mou rezervaci a řekla, že až si pro řidičák půjdu, ať si to opět zarezervuji. Prý to moc lidí nevyužívá.

Pak jsem vzala holky na Kampu. Nejprve jsem zavolala kamarádce, která dělá provozní ve slavné kavárně Slavia, ale zrovna dnes měla den volna!!! To byl pech.

Na Kampě si to holky užily. Nejprve jsme okukovaly racky a kachničky. Pak jsme koukaly na pejsky, jak si hezky hrajou a dokonce jsme objevily nádherné dětské hřiště. Pak jsme pokračovaly dále. Na Malostranském náměstí jsme nasedly na tramvaj a jely na Palmovku. Kiki cestou usnula a trošku se prospala.

Na eskalátorech jsem vždy poprosila nějakou mladou slečnu, aby dala Káje ruku a pomohla jí. Mně ta třetí ruka fakt chyběla :-). Slečny byly milé a potěšilo je, že mohou pomoci. A Kája se culila, neboť jí řekly, že je šikulka. Ona jak je malá, tak vypadá šikovnější než je :-D. Tím jako myslím, že vzhled občas mate. Je jí 4,5 roku a vypadá na 3. V opačném případě to bývá asi horší (když od velkého dítěte čekáte víc, než odpovídá jeho věku).

Káje se pak chtělo kakat, a tak jsme zaběhly do MUMu (byl blíž jak náš byteček). Tam byla práce v plném proudu! Lucka Robová se vyřádila v kuchyňce. Hodně to tam prokouklo a smekám nad její mozaikou, co vyrobila jako obklad kuchyňské linky. Nebojte, to také nafotím :-).

Sehnala jsem úžasného "údržbáře". Dnes dokončil nátěr futer. Jeho práce je precizní. Myl nám i okna a čistil koberce. Mám radost, že alespoň něco se nám povedlo... Když podlaha tak vůbec nevypadá :-(. Jsou to ti řemeslníci ale občas flákači. Dílo mělo být hotové 13.8.! Bylo nám slíbeno, že tento víkend to už fakt bude... A ono je pondělí a nic! Grrr A kdyby to alespoň vypadalo, ale ona je to pěkná "čuňárna". :-((( Maskujeme, co se dá. Snad to maminky, které přijdou za týden na den otevřených dveří, ocení!

Hledáme někoho, kdo by nám zahrál v úterý loutkové divadýlko!!! Kdo se hlásí???

:-D








Odpoledne jsme trávily na hřišti a večer proběhla "mírná" příprava na zítřejší školku. Kája se snad i těší. Postupně jsem ji připravovala na to, že už nebude chodit do Koťátek, tak uvidíme. Ptala se mě, zda bude zítra ve školce divadlo, tak jsem si tak v duchu říkala, že divadlo jistě bude, ale ráno v šatně :-D. Doufám, že ne zrovna to naše...

Kája se také těší, že ji povezu já novým autíčkem. Má z něj větší radost jak já :-).

Den 191.

Neděle

Dnes byl v plánu nákup v Globusu. Doma nebylo nic k jídlu... Před Globusem byla akce pro děti. Končí prázdniny, a tak se soutěžilo, dávaly se ceny a Kája si nechala namalovat na obličej kočičku (jak jinak než Hello Kitty). Neměla jsem tušení, že tam něco takového bude, a tak jsem si nebrala foťák. Blejskla jsem Káju až doma a Kittynka již nebyla tak "pěkná".

Sama jsem se nechala vyfotit na nový řidičák. Zítra si ho jedu vyměnit. Jsem ostuda, mám tam stále původní příjmení... Když já jsem byla pak stále jen těhotná, rodící nebo kojící a nějak se mi nechtělo čekat ty hodinové fronty. Teď mám zarezervovaný termín a potáhnu tam obě děti :-))). Doufám, že nebudou mít řeči.

Den 190.

Sobota

Babička dostala na hlídání holky a my vyrazili pro autíčko. Večer jsme si našli dvě na netu... Když jsme přijeli na místo, obě vypadaly, že už nám je před nosem někdo vyfoukl. Setrvali jsme a jedno z nich je moje!

Tak mám vlastní autíčko. Vypadá jak šlapací a pod kapotou má veverky, ale na popojíždění mezi školkou, gymnastikou a domovem bude ideální :-). Hezky se mi v něm jezdí a i autosedačky se tam vejdou. Ještě chci někde sehnat nalepovací kytičku. Kája mi nedávno říkala, že si přeje, aby mělo moje nové auto na kapotě kytičku :-).

A jako bonus jsem si domů přivezla migrénu... Radost z nového auta tedy není taková :-(.

Den 189.

Pátek

Dnes jsem poklízela, luxovala, vytírala... Kytičky na balkoně prostříhala a i děti chvíli vyvětrala :-).

Kristýnce bylo včera 19 měsíců. Dnes se snažila trochu povídat a opakovat. Pár nových slovíček jsem zaznamenala. Pojmenovává věci, čí co je :-). Dostala odrážecí motorku, a tak se snaží jezdit. Sice na ni musím čekat, ale jede sama :-).

Jen co uspím, pošupajdím opět malovat zeď...




PS: Dnes jsem jí poprvé stříhala vlásky... Ofinka jí lezla do očí. Nedržela, potvůrka...

Den 188.

Čtvrtek

Dnes byl takový MUMový den... Ráno v 9 hodin sraz. Každá z nás se něčeho chopila. Hlavním cílem bylo obnovit malůvky na zdi v herně I. Nemít každá 2-3 děti (já dnes 4 - Verču a Máru od sousedů), šlo by nám to jistě líp... Odchod byl v půl páté a to rovnou na zmrzlinu. Nějaká odměna byla třeba! Pokračování zítra večer a bez dětí... To by bylo, aby to nebylo brzy hotovo! Uklidňuje nás, že máme čas do 6.9.



Jsem dnes tak vyřízená, že si dám vanu a půjdu do hajan...

Den 187.

Za chvíli je konec prázdnin a na mě padá únava... Nemělo by to být naopak???

Dopoledne jsem vzala holky na hřiště. Bylo pořádné vedro... Odpoledne bylo příjemně pod mrakem. Občas spadlo pár kapiček deště...

Zařizovala jsem zase několik organizačních záležitostí, co se MUMu týká a vyfasovala Natálku.

Holky jsou hrozně hádavý. To je něco je poslouchat! Chtělo by to špunty do uší...

Den 186.

Úterý

Dopoledne nakupovací. Jely jsme s Bárou k ségře na krám pro zásoby do MUMu. Otevření už se blíží... Podlaha se bude dodělávat o víkendu a ještě to chce natřít futra apod. Jsem už z toho všeho krapet unavená. Vedro tomu nepřidá...

Odpoledne mi připravila Kája šok. Čekaly jsme, až se Kristýnka vyspinká, že půjdeme s Megan a vezmeme si k sobě Natálku. Jenže Kája dělala blbosti, hopsala na sedačce a nějakým záhadným způsobem se jí podařilo zakopnout a letěla po hlavě na zem. Rána to byla pěkná! Ani nebřečela. O to víc jsem byla v šoku. Musím říct, že mi to v první chvíli vůbec nemyslelo. Nemohla jsem se rozhodnout, co dělat.

Do toho přišla s úsměvem Kiki z pokojíčku... Alešovi jsem se nemohla dovolat (stejně byl na druhém konci republiky - tak to bývá, když se něco děje), dělal zrovna někde objednávku a neslyšel opakované zvonění telefonu...

V hlavě jsem si srovnala, že je úterý a že tam je naše pani doktorka. Posadila jsem Káju do Zappek, Kiki vzala na ruku a letěla k doktorce (máme to naštěstí hned u baráku). Do toho se mi dovolal Aleš a já ani nevím, co jsem mu v tom mém rozpoložení řekla. Určitě jsem nebyla milá a asi jsem mu ani situaci moc neosvětlila...

Pani doktorka Káju prohlídla a uklidnila mě, že to vypadá dobře, že děti hodně vydrží. Dala mi homeopatické kuličky a papír na chirurgii, který doufá, že nebudeme potřebovat.

Mít hyperaktivní dítě, tak mě taková věc asi nerozhodí, ale tohle je druhý úzaz hlavy za posledních pár dní, co se Káje stal... Ona sice hopsá, chvíli nepostojí, ale je na sebe v zásadě hodně opatrná...

Je večer a vypadá to, že je vše v pořádku. Budu jí teď pár dní více pozorovat a uvidíme. Bouli na čele má pěknou. Do toho tam je vidět ještě původní "dírka" po minulé nehodě... To budou ve školce koukat, jak jim tam Kája přijde "vybarvená". Už aby ta školka byla!!!



PS: Volala jsem dnes na výsledky punkce. Vše je naštěstí OK, tak jsem si oddychla...

Den 185.

Pondělí

Dopoledne uklízecí, odpoledne u babičky bez babičky :-).

Den 184.

Neděle
...po sedmi letech na Mydláku...










Je nedělní ráno... Kája se budí v 7 hodin. Kiki s Alešem ještě spí. Nechce se mi z vyhřáté postele. Moc jsem toho nenaspala. Kontrolovala jsem holky, zda nejsou odkopané a každou chvíli kojila... Ale i tak se těším na celý den, co je před námi...

Špatné počasí způsobilo, že první dojem z mého milovaného Mydláku nebyl pro děti ani manžela nijak okouzlující. Dostali jsme pokoj č. 1, který je stále ve stejném stavu, jako před 27mi lety, když jsem tam poprvé přijela i já (jako roční špunt). Stejné povlečení, stejné postele, stejná záclonka :-))). Věřím, že přijet tam někdo bez mého srdečního zainteresování, již se tam nevrátí :-). Sice mi nabízeli nový "srub", ale přišlo mi zbytečné platit za 1 noc o 100,-- víc a asi by to ani nemělo to své kouzlo.

Na první pohled nové záchody a kuchyňka... Na druhý pohled jsem zjistila, že má jen budova novou fasádu a vše je při starém. Teplá voda jen ráno v 7h (než se vyčerpá bojler), záchody, umyvadla... Vše stejné :-).

Dostaly mě prolejzačky. Stále ty samé :-). Mám stejnou fotku na "zeměkouli" jako holky letos! Jen lodiček ubylo. Zůstaly dvě a poplatek za hodinu se zvýšil. Jako dítě jsem pomáhala lodičky půjčovat. To byl jiný "provoz" na rybníku. Bylo jich 12 a byl to hukot :-). Měla jsem pak za odměnu libovolný počet jízd...

Když jsem ráno vylezla s Kájou z pokoje, byla to nádhera... Labutě na vodě, žádné šedé mraky a vykujující sluníčko. Jo, to už začalo vypadat nadějně :-). Aleš s Martinem vyrazili na ryby a já s Lenkou, holkama a Megankou jsme vyrazily do Zlivi.

Zliv je stále stejně krásná. Pamatuji si každou ulici a vím, kam která vede... Vždy, když vidím kostel, si vzpomenu na "Mrkvany". Když chcete naštvat Zliváka, řeknete mu "Mrkvane" :-). Prý se kdysi kolem kostela pěstovala mrkev... Když jsem viděla letní kino, vzpomněla jsem si na své první rande a první líbačku :-). A tak bych mohla pokračovat...

V sámošce jsme koupily rohlíčky a donesly čerstvou snídani i babičce Vierce s tetou Jitkou. Babička vzala Benjieho a šla s námi na chvíli na Mydlák...

Najednou tam bylo plno lidí a dětí (v sobotu to vypadalo, že je kemp prázdný). Kája se začala kamarádit s nějakou Terezkou a její ségrou Markétou. "Zeměkoule" je úžasným místem na seznamování :-). A já měla krásný pocit z toho, že i holkám se tam začíná líbit.

Aleš se vrátil z ryb také nadšený. Na obídek jsme šli k Lence na zahrádku, kde jsme grilovali masíčko a po kávičce se vrátili zpět na Mydlák. Půjčili jsme si lodičku a zajeli se podívat na druhý břeh... Martin si máknul :-). Lodička měla pěkný ponor. Měla jsem co dělat, držet Kristýnku. Byla jak z hadích ocásků. Holt to pro ní byla nuda. Kája si lodičku užívala líp.

Pak nastalo smutné loučení. Ale dohodli jsme se, že příští rok se opět na Mydláku sejdem. Ráda bych tam pobyla s holkama minimálně týden. I Aleš souhlasil (i když pod podmínkou, že mu koupím rybářskou povolenku :-)). S Lenkou a Martinem nám tam bylo úžasně! Moc jim děkujeme, že si na nás udělali čas a nelenili se i vedle nás ubytovat :-). Bylo to super...

Po velkém loučení s Lenkou a Martinem jsme vyrazili pro babičku Vierku a Benjieho. Vzpomněla jsem si, jak jsme vždycky odjížděla z kempu a tekly mi slzy jako hrachy... Jooo, puberta a první lásky :-))).

U tety Jitky jsme si ještě dali kávičku a popovídali si s Andulkou a Láďou. S nima je také vždy velká sranda... Když jsme se pak "nalodili" do auta, pronesla babička, že je moc ráda, že jsme ji vzali s sebou, že si to také moc užila! No prostě super víkend...

Kdo by to byl po sobotním ránu čekal, že??? :-DDD

Den 183.

Sobota




"Kiki bez teploty, jedeme Kejpovat... I když to počasí... No ale to tak bývá :-). Celé prázdniny 30 stupňů a když my jedeme na "dovolenou" je pod mrakem a 20 stupňů :-))). Ale pobyt u Mydláku si nenechám ničím zkazit!"

V sobotu ráno jsem napsala tento vzkaz na blog, dobalila věci a v 8 hodin jsme vyrazili pro babičku Vierku a Benjieho. Byla jsem pyšná na to, že se mi podařilo brzy dostat Aleše z postele, vše zorganizovat, na nic nezapomenout a včas vyrazit. Babička večer slíbila, že bude už v 8 hodin na nás doma čekat (ráno měla jet ještě nakrmit zvířátka do práce). Aleš jí před odjezdem měl opravit nožičku od brýlí, která jí večer u nás upadla a ztratila se u toho matička... A jak to tak bývá, vše bylo úplně jinak! Teď už se tomu směji, ale to ráno mi bylo spíš do pláče...

Na starou obálku jsem si začala psát body naší sobotní story...

1) V 8:10 přijíždíme k babičce a vidíme, že ještě není doma...
2) Aleš zjišťuje, že babička nemá náhradní matičku...
3) Je 8:30 a babička stále není doma, holky si krátí dlouhou chvíli na zahrádce lovením šneků a jsou během chvilky jako prasátka...
4) Mám chuť zavolat babičce, ale zjišťuji, že mobil má doma na nabíječce...
5) Babička přijela a říká, že jí asi nebudeme mít rádi... V krámě vylítly pojistky, rybičky nemají kyslík a ona nemůže otevřít hlavní el. skříň, aby to nahodila... Bereme "klíč" a jedeme do Újezda...
6) Cestou se jí ptám, zda má nakrmená zvířatka... Říká že nemá, že se celou dobu snažila otevřít tu skříň. Začínám se nahlas smát... Pocit beznaděje sílí...
7) Je 9:00, Aleš otvítá el. skříň klíčema od bytu... Babička nemůže najít "klíč", který si na to z domova brala... Za chvíli ho objevuji u Kikiny v ruce, ale už nemá smysl jim ho dávat... Rybičky jsou zachráněny i bez něj. Ještě že mám tak šikovného muže! Moje naděje, že dorazíme do Zlivi ještě před 12. hodinou, svítá...
8) Aleš prohlásil, že babička nemůže mít brýle bez jedné nožičky a že jedeme do Globusu sehnat matičku... Prohlašuji, že tutově budou mít od 10 hodin!!!
9) 9:30 a já běžím s brýlemi do optiky... Jako zázrakem je otevřeno. Tečou mi slzy, vypadám zoufale (nějak mi slzely od rána oči :-))... Paní mi říká, že technik přijde až na 10. hodinu! Říkám, že to nevadí, že si koupím jen tu matičku a manžel to opraví sám. Říká mi, že o to nejde, že je víc průměrů matiček... Říkám, že mi to nevadí, že si koupím víc průměrů matiček :-))). Říká, že se neprodávají, že se dávají gratis... Stojím a přemýšlím, co tím asi pani myslí... Tečou mi slzy... Ona odchází a přináší pytlíček s různými matičkami a dokonce přidala i podložky, které tam patří také... Padá mi kámen ze srdce, snažím se jí dát nějaké peníze... Nic nechce a já s úlevou odcházím. V autě udělám největší radost babičce a manžel uzná, že jsem dobrá...
10) 10:00 jsme na cestě směr ČB... Venku leje, Kája kňourá, kdy už tam budem...
11) 10:15 obě holky spí... To ticho...
12) 10:45 Aleš troubí, budí děti... McDrive to jistí...
13) Poznávám známá místa, cítím, že budeme brzy na místě... Kája se stále ptá, proč je to tak daleko a kdy už tam budem... V Plané nad Lužnicí stojíme v koloně, ale to už mi je jedno. Vím, že se cíl naší cesty blíží... Stále čekám, že přestane pršet (dle podrobné mapy počasí nad Bezdrevem, kterou mi poslal dva dny předem Martin)... A ono nepřestává...
14) 12:30 jsme ubytovaní, máme vyvenčené psy a dokonce jsme našli houby v lese... Jedeme odvézt babičku s Benjiem k tetě Jitce...

Dál už mé zápisky končí. U tety Jitky jsme dostali houbovou omáčku. Pochválili jí byteček, do kterého se právě nastěhovala a zavolali Lence s Martinem, že jsme ve Zlivi... Za cca 1,5 hodiny jsme se s nima sešli na Mydláku. Neviděli jsme se už asi 4 roky, ale po chvilce jsme měli pocit, že to bylo včera :-)... Ubytovali se v chatičce vedle nás. Nejvtipnější bylo, když dala Lenka pani Brabencové občanku, kde byla adresa trvalého pobytu: ZLIV :-))). Lenka chtěla usmlouvat, zda za sebe musí platit poplatek městu :-D. To je asi první Zlivanda, která je ubytovaná ve Zlivi na Mydláku...

K večeru dokonce přestalo pršet. Dali jsme si k večeři smažáka v Kiosku u Pechků (ani oni se po letech nezměnili) a po uspání holčiček jsme si dali ven stoleček, židličky a do půlnoci se nám pusa nezastavila :-). A Aleš s Martinem umíchali výborné Mojito... No, nic nám nechybělo! Dokonce se nám potom i ta chatka zdála "krásná" :-DDD

A tak začala naše víkendová dovolená...

Den 182.

Pátek

Teplotkování pokračuje... Už to není tak vysoké, ale přes 38 to občas vyletí. Další den s holkama doma. Ani fotit pořádně nemůžu... Tak snad zítra ráno vyrazíme do Zlivi...





PS: Kája za mnou dnes celý den chodí a říká, že zítra pojedeme "Kejpovat" (kempovat). Když to řekla tatínkovi, nechápal, co tím myslí :-). To bude víkendový "KEJPING" :-DDD.

Den 181.

Čtvrtek

Kristýnce vylítla v noci horečka na 40, i přes tak vysokou horečku se usmívala, šmudlinka naše. Ráno vstávala s 39 a přes den jí neklesla pod 38 :-(. Zítra už snad bude líp...




PS: Kdyby netopila, vypadá jak zdravé dítě... Asi za to můžou nateklé dásničky...

Den 180.

Středa

Dnes měla na návštěvu přijet Xena (Zuzka - kamarádka z jazykovky a maminka Kubíka), ale raději jsme to včera odvolaly. Holky už sice ráno vypadaly, že jim nic není, ale po poledním spánku Kikinka pálila jako kamínka. Naměřila jsem jí 38,6 :-(. Je fakt, že horečky mě u mých dětí už nepřekvapují. Snadno jim vylítne, netrvá dlouho a zase je pryč. Ať už to jsou zuby nebo virózy... To mají po tatínkovi. Maminka umírá při 37,5 a většinou se mi vždycky všechno táhlo.

A tak tu máme marůdka, kterému po sražení teploty, nic není. Snad to do pátku vyléčíme a v sobotu tradá do Zlivi!!! Se těším jako malá...



Večer mi zase došlo, že nemám žádnou fotku... Tak jsem cvakla Káju zabranou do opravy nějaké hračky a Aleše, který v kuchyni připravuje večeři... To bych si dala líbit každý večer! :-) Jdu si dát ty naše oblíbené kotlety na cibulové omáčce...

A pak mastím do MUMu. Dnes bude velké stěhování nábytku zpět na své místo... Podlaha je již hotová.

Den 179.

Úterý

Včera večer jsem začala mít podezřelé křeče v břiše... Každou chvíli jsem klusala na wc. Před půlnocí se začala kroutit i Kristýnka a plínka byla rázem plná... Kája to nechala až na půlnoc. V pravidelných intervalech se budily holky i já. Tatínka jsem přesunula do pokojíčku a měla je u sebe v ložnici.

Přemýšlela jsem, z čeho to máme a došla jsem k závěru, že buď to budou plněné papriky od babičky nebo zmrzka, na které jsme si včera odpoledne pochutnaly... Taťka ani jedno z toho neměl, a tak byl v klidu. Ráno jsem volala babičce, jak je na tom (skolila ji angína) a zeptala se jen tak mezi řečí, zda nemá průjem :-))). Neměla.

A tak byla dnes dietka a pobyt doma... Moc jsem holky nepotěšila. Kája měla stavy, kdy říkala, jak jí už nic není a chce jít ven a za chvíli se kroutila, že jí bolí bříško... Kiki byla asi nejvíc v pohodě. Já něco mezi nima :-). V poledne jsme usnuly všechny tři...

Večer mi došlo, že nemám ani jednu fotku. A tak jsem si vzala do parády domácí zvířata. Myšáci měli dnes hafo zábavy. Holky je z nudy tahaly každou chvíli ven a při focení si s nima pohrála i Meganka... Jen jí musím hlídat, aby nám je nezalehla :-).

Na fotce je Hopsi (alias "Malej"). Chovatelka dlouho nevěděla, jakou barvu má jeho srst. Ještě se s ní nesetkala (až v posledním vrhu), a tak máme doma vzácného potkana :-) (nakonec zjistila přes poradce chovu, že se jedná o Coffee). Oči má tmavě rubínové a je úplně jiný než Tchilli ("Velkej"). Tchilli je miláček. Hned dává najevo radost tím, že vás začne olizovat a lísá se. Rád zkoumá byt a na zavolání přiběhne. Hopsi je od začátku plachý. Když ho vypustíme u holek na posteli, vím, že ho tam i po hodině najdu :-). Radost projevuje také úplně jinak - vydává zajímavé zvuky :-))).

Den 178.

Pondělí

Dnes dopoledne jsme měly sraz s tetou Lídou (majitelkou krásných štěňátek Dandíků) a její vnučkou Míšou na hřišti. Dorazila i teta Bradka s Eliškou... Peklo to pěkně, a tak jsme zabraly jediný kousíček stínu u zdi a holky poletovaly všude možně okolo. Bylo rozhodnuto, že odpoledne strávíme u rybníka...

Když se Kristýnka vyspinkala, odvezl nás taťka k lesu, kde nás zanechal čekající na zbytek "party" :-). Štěňátka v mobilní ohrádce vzbudila veliký rozruch a kdyby Lída vybírala "vstupné", docela by si vydělala :-D.




Po koupání bylo naplánováno venčení hafíků (Kája se nemohla dočkat), ale většina party "vytuhla" a já to zalomila rovnou u večerního kojení taky :-))).

Ale hromada prádla na mne z obýváku hulákala, že už dlouho čeká... A tak jsem se probrala a šouravým krokem opustila ložnici... Na večer mám jasný plán. A už se z toho fakt nemůžu vykroutit!

Den 177.

Neděle

Včera jsem se dala do pečení dortu pro dědu Kůťu. Měla jsem ho v plánu upéci mamce k narozeninám, ale ta je má až v září, a tak jsem si řekla, že trocha "nácviku" neuškodí :-). Korpus dopadl suprově (příště dám více světlého těsta), vymodelovala jsem si houbičky, lístečky... (inspirovala jsem se Martinky dortem - jen výsledek nebyl tak originální :-)) a udělala "kůru". Ale to byl kámen úrazu. Doma nevedu 100% tuk! A tak babí poradila, ať dám máslo... Chyba! Čokoláda netuhla. Napadl mě mrazák. Ráno jsem byla spokojená, jak je to krásně tuhé :-). Ale po pár minutách se kůra měnila na čokoládovou polevu :-))). A tak jsem přemohla svou lenoru a letěla do krámu pro 100% tuk. Opět jsem použila mrazák, abych vše urychlila a do 12ti hodin byl dort hotový. Vyslala jsem mužíčka, aby "vychladil" auto a jeli jsme vyzvednou Vendy a s ní k dědovi na koníky... Dort jsem raději předem vyfotila, netušila jsem, v jakém stavu ho dovezeme, tak aby se děda mohl kochat alespoň pohledem na fotku :-))).

Představte si, že on si celou dobu myslel, že je dělaný na zakázku! A když pochopil, že jsem ho vyráběla já, tak si alespoň myslel, že ty marcipánové figurky jsme kupovali!!! :-DDD Nevím, zda jsem to měla brát jako kompliment nebo se urazit... :-)

Kája a Vendy se nemohly dočkat, až se projedou na koních... Myslím, že Kájinky zářící očka mluví samy za sebe :-). Užila si to a Vendy taky. A já byla ráda, že se mi ve volných chvilkách starala o holky...












PS: A dort naštěstí všem chutnal...

Den 176.

Sobota

Ráno mě vyzvedla babička Vierka a jely jsme na houby. Nic neroste, tak jsem se kochala mešíky, jedla ostružiny a sbírala žaludy a šišky jako dekoraci na dort "Pařez". Nechala jsem se inspirovat u Wlčice a jeden teď večer vyrábím. Už mi tu chladnou "letokruhy" a "kůra". Krém se dle receptu také povedl (mám radost - dělám ho podruhé v životě a ten první se nepovedl, jak měl...). Zítra jedeme popřát tchánovi k narozeninám. Teď jen nevím, zda vymodelovat koně a udělat mu místo pařezu "jízdárnu" a nebo vsadit na mnou nasbírané přírodní materiály :-).

To bylo také něco, sehnat marcipán! Wlčice psala, že ho koupili v Globusu, a tak jsem tam hnala mužíčka... Ptala jsem se třech pracovníků a nikdo neměl ani tušení, že se tam něco takového prodává... Aleš mi stále říkal, že to je blbost, že tam ho nekoupíme... A já si stále trvala na svém, že když ho tam Wlčice koupila, tak my taky!!! :-DDD A našla jsem ho! Já ho fakt našla!





Až bude ten zázrak hotový, vyfotím :-).