Den 192.

Pondělí

Poslední den prázdnin...

Dnes ráno jsem vyrazila do centra Prahy pro vyřízení nového řidičáku. Byla jsem poučena, že je fajn se objednat na určitou hodinu, abych nemusela čekat. Pět minut před a pět minut po zarezervovaném termínu se musí zadat číslo, aby byla rezervace platná. Stihla jsem to vše přesně na minutu (včetně vyplnění žádosti) a minutu po vyjetí lístečku s pořadovým číslem jsem blikala na číselné tabuli. To bylo úžasné!!! Všude okolo bylo plno lidí.

Při vyplňování žádosti jsem se pobavila. Vedle mne si sedl postarší pár (jistě důchodci). Usmívali se na Kristýnku a spokojeně čekali s lístečkem v ruce... Najednou pán říká: "Vždyť já nemám ten starý řidičák!" A pani: "No, to je pěkný!" Pán: "Tak to můžeme jít..." (a zmuchlal pořadové číslo). "Já jsem blbec!" Pani: "No to seš!" Pán: "Takys mi to mohla připomenout!!!" Pani: "Já jsem se tě ptala, zda máš všechno! A řekl jsi, že MÁŠ!" Na to pán už neměl co odpovědět :-))). Bylo mi jich pak líto. Oni jistě žádnou online rezervaci nemají a ani mít nebudou...

Čekala jsem nějakou poznámku ohledně změny příjmení (která měla být už před 5ti lety), ale paní se nad tím ani nepozastavila. Jen pochválila mou rezervaci a řekla, že až si pro řidičák půjdu, ať si to opět zarezervuji. Prý to moc lidí nevyužívá.

Pak jsem vzala holky na Kampu. Nejprve jsem zavolala kamarádce, která dělá provozní ve slavné kavárně Slavia, ale zrovna dnes měla den volna!!! To byl pech.

Na Kampě si to holky užily. Nejprve jsme okukovaly racky a kachničky. Pak jsme koukaly na pejsky, jak si hezky hrajou a dokonce jsme objevily nádherné dětské hřiště. Pak jsme pokračovaly dále. Na Malostranském náměstí jsme nasedly na tramvaj a jely na Palmovku. Kiki cestou usnula a trošku se prospala.

Na eskalátorech jsem vždy poprosila nějakou mladou slečnu, aby dala Káje ruku a pomohla jí. Mně ta třetí ruka fakt chyběla :-). Slečny byly milé a potěšilo je, že mohou pomoci. A Kája se culila, neboť jí řekly, že je šikulka. Ona jak je malá, tak vypadá šikovnější než je :-D. Tím jako myslím, že vzhled občas mate. Je jí 4,5 roku a vypadá na 3. V opačném případě to bývá asi horší (když od velkého dítěte čekáte víc, než odpovídá jeho věku).

Káje se pak chtělo kakat, a tak jsme zaběhly do MUMu (byl blíž jak náš byteček). Tam byla práce v plném proudu! Lucka Robová se vyřádila v kuchyňce. Hodně to tam prokouklo a smekám nad její mozaikou, co vyrobila jako obklad kuchyňské linky. Nebojte, to také nafotím :-).

Sehnala jsem úžasného "údržbáře". Dnes dokončil nátěr futer. Jeho práce je precizní. Myl nám i okna a čistil koberce. Mám radost, že alespoň něco se nám povedlo... Když podlaha tak vůbec nevypadá :-(. Jsou to ti řemeslníci ale občas flákači. Dílo mělo být hotové 13.8.! Bylo nám slíbeno, že tento víkend to už fakt bude... A ono je pondělí a nic! Grrr A kdyby to alespoň vypadalo, ale ona je to pěkná "čuňárna". :-((( Maskujeme, co se dá. Snad to maminky, které přijdou za týden na den otevřených dveří, ocení!

Hledáme někoho, kdo by nám zahrál v úterý loutkové divadýlko!!! Kdo se hlásí???

:-D








Odpoledne jsme trávily na hřišti a večer proběhla "mírná" příprava na zítřejší školku. Kája se snad i těší. Postupně jsem ji připravovala na to, že už nebude chodit do Koťátek, tak uvidíme. Ptala se mě, zda bude zítra ve školce divadlo, tak jsem si tak v duchu říkala, že divadlo jistě bude, ale ráno v šatně :-D. Doufám, že ne zrovna to naše...

Kája se také těší, že ji povezu já novým autíčkem. Má z něj větší radost jak já :-).