Den 365!!!

Moje první 365tka je u konce... Měla bych slavit, ale je mi nějak smutno. Tak rychle to uteklo!!! Jsem o rok starší, určitě zkušenější a díky blogu mám i plno nových přátel (ať virtuálních nebo skutečných). A tak jsem se rozhodla (i vaše komentáře k tomu přispěly), že budu pokračovat. Založím nový blog s druhou 365tkou! Je to další výzva. Určitě mi to pomůže v mé touze po zdokonalení se ve focení a holky budou mít jednou hezkou vzpomínku...

NOVÝ BLOG GABRO II. UŽ NA VÁS ČEKÁ :-).

A co bylo dnes? Dnes byl sraz únoráčků 2008. Opět jsme se sešli v MUMu. Počet účastníků sice slábne, ale i tak je to vždy moc fajn setkání!!! A já jsem hrozně ráda, že jsem mohla holky a jejich potomky opět vidět! Stárnou nám ty děti... Ale sranda je s nima stále stejná :-).






Při zpracování hromadných fotek jsem si všimla Fíka, jak si půjčil od Elišky sušenku a zase jí to vrátil :-). Tak jsem udělala výřez...

Den 364.

Pátek

Dnes jsem byla ve školičce s Luckou moc jsem si to užila :-). Bylo jedenáct dětí + tři erární. Udělaly jsme jim diskotéku, nechaly je vymalovat kočičku dle vlastní fantazie... Prostě to bylo moc fajn...

V půl druhé k nám dorazila Andy se Šárčetem a pusa se nám nezastavila :-). Měla jsem v plánu nafotit děti v úžasném kostýmu berušky, ale nakonec si na hlavě nechala tykadla jen teta Andy :-). Děti nespolupracovaly. Jsem ráda, že nám návštěva konečně vyšla!!!

Se sousedkou je to snad vyřešené, tak mi spadl kámen ze srdce. Teď jen, aby to fakt vše bylo tak, jak mi její dcera slíbila. Sousedka za mnou byla, plakala... Něco o "nechuti k žití" říkala, ale včer se u nás stavila tchýně (oni v tomto vchodě bydleli také) a říkala, že tyhle její řeči moc dobře zná, že to tak bývalo vždycky, tak ať si z toho nedělám těžkou hlavu... Někdy člověk fakt nechápe. Musím se tím přestat zabývat, hned budu mít lehčí spaní :-).

Den 363.

Čtvrtek

Venku se začíná oteplovat a vše taje. Kája slítla do kaluže a pěkně se v ní vyválela. Potkaly jsme Irču s Naty, a tak šla s nima k tetě Lence...

Jako zástupce našeho vchodu dnes řeším jednu nepříjemnost ohledně neplacení nájemného a není mi z toho nejlíp... Řešit se to ale musí, neboť se stále nic neděje a dotyčná všem tvrdí, že je vše, jak má být a ono není... Pak si člověk říká, kdo z nás dvou je tedy blázen???

Dnes mě hlava nebolí, ale každou chvíli se mi točí...

Káje dnes přišel dárek k narozeninám. Objednala jsem ji novou helmu na kolo. Bude ji mít od babičky... Tak hned holky použily obalový materiál na hraní...

Den 362.

Středa

V nouzi poznáš přítele...

Dnes bylo ráno jako každé jiné. Jen Aleš nejel do práce, ale na krev a na rentgen (který nakonec nebyl, neboť jim nefungoval) a já šla pak s holkama do MUMové školičky.

V 11 hodin jsem začala cítit, že mě opět začíná bolet hlava. Bolela víc, než v pondělí. Silou vůle jsem ještě s holkama vyvenčila Megan a zašla si do lékárny pro paralen... Doma to na mne dolehlo. Myslela jsem, že umřu. Dokonce jsem se začala dávit a chuděrky holky nade mnou stály a nevěděly, co dělat.

Vzala jsem telefon a zavolala Radce, že dnes opět gymnastiku nedám. Když mě slyšela, řekla, že hned dorazí k nám. Zlatíčko moje!!! Tak moc mi tím dnes pomohla... Holkám jsem nebyla schopná dát ani oběd, uspat Kikču bylo nad mé síly... A tak jsem jen vyndala z mrazáku pizzu a zavřela se do ložnice a během chvíle nevěděla o světě.

V půl čtvrté jsem se vyhrabala z pelechu. Hlava bolela, ale už se to dalo vydržet a dokonce chuť k jídlu se dostavila. Zjistila jsem, že Radka holky nejen nakrmila, ale že i Kikču uspala!!! A jaké bylo mé překvapení, když jsem rychle cvakla naše okno v jídelně, abych měla alespoň jednu provizorní fotku do blogu a při stahování oné jedné fotky na mě vykouklo rovnou několik dnešních fotek :-). Takže i focení dnes za mne zvládla teta Radka!!! Díky, díky, díky!!! Snad ti to budu moci jendnou oplatit!





PS: Snad ta moje bolest hlavy přinese konečně to jaro k nám!!!

Den 361.

Úterý

Zbývají 4 dny do konce mé 365. A já každou chvíli přemýšlím, co bude potom? Mám začít novou 365 nebo zvolnit a změnit blog na... Na co bych ho měla změnit? Na Photoblog, občasník nebo jen prostě blog? Vím jen to, že končit nechci, to ne :-). Bylo by mi bez vás smutno...

Dnes ráno jela babička do práce a já šla s holkama na Špejchar. Omrknout prostory, kde bude ples... Včera jsem měla z plesu pěknou depku. Do toho ta hlava... Špatná kombinace. Dnes už bylo líp, ale stejně mě to trochu tíží... Už aby byl za náma!

Den 360.

Pondělí

Bolí mě hlava, moc... Vzdávám i gymnastiku. Poprosila jsem Radku, zda to dnes nevezme za mě. Dopoledne jsem byla v MUMu, holky hlídala Míša a tím ji moc a moc díky! Zvládla to skvěle... Dokonce dodala fotodokumentaci, tak dnes nemusím ani fotit :-).




Večer má přijet mamka, snad mě do té doby přestane bolet ta hlava... :-(

Den 359.

Valentýnská neděle

Je krásné se moci probudit sám od sebe. Uvědomit si, že venku svítí sluníčko a že už se mi nechce spát... :-) Ještě krásnější je, když se nám chce oběma vstát najednou a já nemusím nikoho budit a prudit...

Skočila jsem s Meguškou ven a jeli jsme nakoupit zásoby jídla. A že toho bylo! Došlo vážně vše, co mohlo :-).

Babička nám pak před obědem přivezla holčičky a po obědě jsme si dali všichni valentýnský zmrzlinový pohár s malinami! Mňam!

Aleš šel dát Kristýnku spát a já šla s babičkou, Kájou a hafíkama na procházku. Doufám, že Káje udělá ten čerstvý vzduch a sluníčko dobře. Sice měla zase 37, ale nevypadá, že by jí něco trápilo...

Den 358.

Sobota

"Dnes se fotit nebudu!"


Dnes bylo v plánu nakupování potravin, neboť doma nebylo už ani z čeho vařit. Babička měla přijet dopoledne, a tak jsem byla spokojená, že jí necháme holky a pojedeme. Ovšem naše babí zapomněla, že je pozvaná ke švagrové na oběd, a tak bylo vše jinak... Co dát dětem jíst, čím nakrmit hladovou hlavu rodiny??? Tak jsem vzala Káju, psa a šla do číny pro naše oblíbené nudle "tři nitky" a pro tatínka voňavou kachničku s rýží...

Po obědě chtěla hrát Kája nějaké hry, a tak jí tatínek vymyslel jednu novou. Prý "na spinkání". Kája nechtěla dodržovat pravidla, zato tatínek, ten ji hrál děsně poctivě! Až z toho vážně usnul. Po spinkání si vymyslel jednu dospěláckou hru "na uklízení". Tu jsem ale odmítla hrát zase já. Dopoledne jsem toho měla plné kecky...

Babička přijela odpoledne a večer si vzala holky k sobě. Přišla jsem s nápadem jít do kina, ale Aleš začal hrát onu zmiňovanou hru "na uklízení". A tak jsem se i na chvíli přidala a debordelizovala holkám pokojíček. Z kina asi nic nebude, ale nebudu mu, v jeho chuti si hrát, bránit :-D.

A teď bych měla začít hrát hru "na žehlení", ale nevím nevím, zda si nezahraji rovnou "na spinkání".

Tak místo spinkání nastala rychlá akce - rezervace, naskočit do auta a jet na AVATAR... Ty jo, já nebyla v kině ani nepamatuju! A zrovna takový dlouhý filmík. A do toho 3D (můj první 3D zážitek). Jsme oba rozlámaní, mám otlačený nos od brýlí, ale fajn pocit, že jsme si vyšli také konečně společně a bez dětí!!! :-)

Tak teď vám přeji dobrou noc...

Den 357.

Pátek

Můžete hádat, třikrát, kde jsme dnes zase byly! Ano, u doktorky. Kája má virózu :-(. Probírala jsem s ní její imunitu, ale je to přesně tak, jak jsem říkala. Dítě si prý buduje imunitu do svých 8 let. Teď mají prostě "usmrkánkové" období. Dřív se to tak neřešilo. To děti lítaly venku s nudlí u nosu a řešila se vždy jen horečka. Teď už se každá zvýšená teplota sleduje... A tak mi bylo řečeno, že není třeba do ní cpát multivitamíny a jestli chci něco na podporu imunity, doporučila mi sirup Imunoglukan. A tak pro klid duše (hlavně tatínka) jsem ho koupila a budeme ho dávat...

Padla na mne z toho všeho opět taková depka, že se mi dnes vůbec nic nechce. Je tu takový nepořádek, že kdyby sem někdo přišel, asi by nevěřil vlastním očím, ale já mám nějaký útlum či co... Tak jsem si alespoň zlepšila den rychlofocením holek... Už se tak těším na sluníčko!!! Tak alespoň fotky s nádechem léta se mi dnes povedly...





Večer jedu na kontrolu s Hopsim. Tchilli už také pořádně pšíká, tak váhám, zda ho rovnou nevzít s sebou. Další cesta do Stodůlek by se mi nechtěla podstupovat...

Tak jsem se rozhodla vzít na veterinu i Tchilliho. Udělala jsem dobře. Nejspíš to chytl od Hopsiho, který je teď už zdráv. Místo něho dostal atb Tchilli. Nemá to tak silné jako to měl H., tak snad to bude rychle dobré. Také nám pohubl, ale u něho jsem si toho nestačila všimnout.

Cestování MHD byl opět zážitek... Se vždycky tak nějak vrátim do studentských let, když pozoruji ty mlaďochy, jak se jdou bavit. To byly krásné časy :-).

A ještě jsem dnešní den získala ocenění mého blogu od Aranelky... Tímto jí moc děkuji!

Ocenění

Od Katky s Nancy jsem dnes dostala ocenění mého blogu. Moc mě to těší :-). Méně už mě těší, že bych si měla vybrat jen 5 z vás, kterým bych měla ocenění poslat dál...

Moc ráda a pravidelně chodím ke Katce, Andy, Rejcce, Aye, Wlčici, ale tyto dámy už ocenění mají od mého "dvojčete" Katky, a tak se pokusím vybrat dalších 5 adeptů na tuto cenu :-)...



Pravidla tohoto oceneni : Zanechte jmeno a odkaz na toho, kdo Vam dal toto oceneni na svem blogu. Pak nominujte 5 blogu, o kterych si myslite, ze jsou uzasne.


A ja oceneni předávám:

Handy (miluji její scrapíky)
Petrušce (miluji její originalitu)
Aranelce (je sice nová, ale miluji její recepty, psaní a psí holky - a musím ji nějak podpořit návštěvnost blogu :-))
Mišce (které děkuji za milé komenty)
Marcelce (ke které vždy ráda zajdu...)

Všem blogerkám přeju, aby je jejich blogování bavilo a já měla stále kam chodit nakukovat a aby i na můj blog stále rády zašly (nebo rádi zašli) a i nějaké to písmenko mi tu nechaly (nechali) :-). Děkuji všem!

Den 356.

Čtvrtek

Kája dnes namalovala pro tetu Jarku obrázek. Kdo by nepoznal, tak to je naše famílie :-). Tak vám nevím, zda jsme vážně tak ulítlá rodina :-D.

Zvláště si všimněte té hvězdy na čele. I tatínek je za princeznu (nebo spíš prince). A dostal mě ten barevný melír u Káji a Kikči :-). To bude mít teta radost...



Kája mi dnes také řekla, že až jí bude 12, tak může jet do Anglie a stát se mušketýrem. To ona by prý moc ráda! :-) Není nad krásné dětské sny...

Pak je tu další dobrá zpráva - Hopsi začal přibývat na váze. Atb asi zabrala, víc mu chutná a už nezdrhá. Už váží 425g (měl v pátek 400g).

Dopoledne jsme se stavily v MUMu. Opět fotit a řešit ples... Když jsme pak šly venčit Megan, zašly jsme za sousedkou do trafiky. Práskla mi, že čeká miminko :-). Tak mám radost! Konečně nebudu v našem vchodu jediná "matka".

No a teď jen čekám, s čím přijde večer Aleš domů. Má schůzku s jednatelem firmy o jeho nové smlouvě. Chtějí mu zhoršit podmínky :-(. Chtěla bych to vidět tak pozitivně, jako naše babí, která pronesla, že to nevadí, že si to Aleš dorovná tím invalidním důchodem... Já bych vážně někdy potřebovala mít náturu Aleše mamky :-).

Den 355.

Ta zima snad nikdy neskončí... Špatné světlo, ani fotit nejde :-(. Kája je jedna velká "NUDA", a to jsem se holkám věnovala celé dopoledne, neboť byl Aleš doma a pracoval na mém PC...

Teď jedeme na gymnastiku, nesehnala jsem hlídání, tak beru holky s sebou a budou se koukat... Jo, dnes to bude zajímavé :-). Budu tam totiž sama. Ani Vendy dnes nedorazí.



Dnes se Kája na gymnastice projevila jako "velká ségra". Kikča si vzala během cvičení jablko a slupečky házela na zem... Já pak chodila, sbírala je a pronesla: "Ty si tu, ty zlobivko, v klidu trousíš kousky jabka..." Ostatní holky to rozesmálo a začaly se všechny smát. V ten moment zakročila velká ségra a pronesla: "No holky! Přestaňte se jí smát! To není vůbec hezké!!!" A ony vážně všechny přestaly :-). Holt citlivá Ryba Kája se vcítila do své sestry a usoudila, že jí je jistě teď trapně, když se jí tam všichni smějou :-))). Ovšem Kikče to bylo putna...

Já se bavím... Není nad to, když si umí Aleš dělat ze sebe srandu. Leží na sedačce, v ruce má svého mininoťase a zjišťuje informace o invalidním důchodu. Přišel na to, že je vlastně téměř zdravý... Takových nemocí projel a až na konci na něj čekal jeho Bechtěrev :-). Dokonce se tam dočetl, že není flákač, že je jen unavenej! A ona to je i pravda. Prý zapojuje 2x tolik svalů, než normální člověk. A prý si na to nechá napsat papír od doktora, a pak nemusí luxovat!!! :-DDD

Také jsme si tu přehráli scénku, jak to bude vypadat u komise... Pár dní si nevezme prášky na bolest, vezme s sebou mě a holky a ukáže jim, jak jsou holky naučená nandavat fusekle, manželka mu nandá trenky a tričko si prý nandá sám :-DDD. Tekly mi tu slzy smíchu. Když ono to jinak nejde. To by se z toho musel jinak člověk asi zbláznit!

Teď mi dal za úkol zjistit, zda si jako invalida může i vydělávat jako OSVČ... Už prý ani není částečný invalidní důchod a trvalá invalidita, ale nějaké 3 stupně... Tak já se jdu podívat. Kdyby někdo věděl, jak to teď je, písněte mi, prosím, koment. Díky

Den 354.

Úterý

Jsou dny, kdy se nestačíte nudit...

Holky už jsou obě ok, tak jsem dnes doháněla co šlo. Mám resty, co se focení týče. Pak jsem měla schůzku s obchodní zástupkyní od Pepsi. No, čekala jsem od toho více. Ona měla asi taky pocit, že jí udělám několikapaletý odběr či co... No, nechám se překvapit, zda něco gratis k objednávce bude nebo nebude.

Pak nám došly v MUMu i lístky na večerní ples, a tak jsem si to pelášila na zámek. Stáhla jsem 60ks vstupenek. Neprodali ani jednu, tak mě to i potěšilo, neboť máme alespoň co prodávat :-). Zbývá posledních 25 lístků... Neuvěřitelné!!! Mám radost!!!

Pak se Ráďa zmínila, že nemá celý den co dělat. Odpadla jí návštěva, která měla donést oběd... A tak jsem ji pozvala na zbytky k nám :-). Užily jsme si společně celé odpoledne.

Večer se nám vrátil tatínek. Byl dnes u doktorky ohledně té bioléčby. Nic pozitovního :-(. Jelikož má páteř jako "bambus", dává od něj pojišťovna rovnou ruce pryč. Jeho brácha má větší štěstí, toho do léčby zapojí bez problémů. Ještě je tu malá šance - nahrát to na kyčle a ramena. Tak půjde Aleš opět na rentgeny a pani doktorka se pokusí...

Bechtěrev má 1 - 5 stupňů. Tak se Aleš narovinu pani doktorky zeptal, jak na tom je. Tak má plný počet! Jen v tomto případě se není co radovat. Ale alespoň se konečně rozhoupal k tomu, aby si zažádal o plný invalidní důchod, na který má nárok. Tak začne čerpat veškeré výhody z jeho nevýhody... Asi nemá smysl říkat, že o důchodu jsem mu říkala sama už před pár lety. Jenže pro jeho bývalého doktora byl jeho bechtěrev mezi stupněm 2-3...

Ano, může si za to sám, už v roce 2007 byl u této doktorky a na léčbu by nárok měl, jen ty doktory prostě málo uháněl... Prošel všema vyšetřeníma, a pak čekal, že se bude něco dít. Nic se nedělo... Jel do lázní, které mu dle jeho názoru nepomohly... Pak bylo moc práce, druhé dítě, rekonstrukce bytu, finanční krize... A tři roky pryč a on ve stavu v jakém je. On má bechtěrev určité fáze... Vždy je období klidu (to měl právě poslední 3 roky), a pak se to zase začne "hýbat". Mám pocit, že ta fáze teď nastala. Bolí ho kyčle... No, ještě že to bere tak, jak to bere. S bolestí se naučil žít. Nelituje se. Bere život s humorem. Sice přijde z práce a potřebuje se "natáhnout", aby ulevil tělu, ale jinak ho nešetřím :-).

JJ, bez humoru by to nešlo :-). Bechtěrev není pro život, ale také ne na umření...

Zrovna přišla babička, optat se, jak kluci dopadli. No, Aleš ji nepotěšil... Tohle asi musí být pro rodiče hrozné. Vím, že si říkají, proč zrovna jejich kluci zdědili toto, když v rodině nic takového nebylo (nebo o tom neví)... Jenže to nemůže nikdo nikdy vědět, co jednou jejich děti zdědí nebo budou mít za nemoc. Kdyby se toho měl člověk dopředu bát, tak by asi lidstvo brzy vymřelo. Je také pravda, že jsem ráda, že máme holčičky, neboť i u nich je nižší procento dědičnosti, než by tomu bylo u případného syna... Tak teď si jen přát, aby to procento bylo v našem případě nulové :-).

Den 353.

Pondělí

Jsem s holkama doma. Začíná to být náročné. Docela se řežou. Nebo spíš Kikča buší do Káji a ta kvičí... Občas se přistihnu, že "vypínám" a jejich věčné šarvátky už nevnímám. A když už to přesáhne určitou mez, tak bouchnu.

Dnes jsem bouchla i kvůli úklidu. 5x jsem Káje řekla, ať uklidí ten neuvěřitelný nepořádek v obýváku. Nic. A tak to letělo všechno do koše... Tak snad si to už bude pamatovat. Za chvíli by se jí totiž mohlo stát, že už si tu nebude mít s čím hrát... Jsem matka saďour, ale někdy to prostě u nás jinak nejde.

Jinak stále řeším ples. Dnes jsem s Míšou probírala její moderování... Pak jsem připravovala fotky na výstavu o historii MUMu a ještě běžela nafotit výtvarku a pilates...

Aleš přijel na minutu přesně, dala jsem mu holky a hnala na gymnastiku. Tentokrát s námi jela i Radka s Eliškou...

Den 352.

Neděle

Dnešní den jsem pojala odpočinkově. Dokonce oběd dělal Aleš a moc nám to chutnalo. Vždy si pochutnám víc, když nemusím vařit :-).

Po obědě jsem vzala foťák a psy a šla je vyvětrat... Byl to úžasný relax! Dnes bylo krásně, a tak jsem zamířila na místa, kde jsem venčívala Megan, když byla mladá. Za ty roky se to tam hodně změnilo, ale stejně to má své kouzlo...






Jo a holky mají už jen zvýšenou teplotu!!! Hurááá!!!

Den 351.

Sobota

Tak aby se to nepletlo - Kája dnes už bez horečky, místo ní ale horečkuje Kristýnka... Že by si to holky sjednotily??? Dřív se úspěšně střídaly po cca 14ti dnech...

Ráno se nám s Alešem vůbec nechtělo z postele... Holky chodily pravidelně budit a stále něco potřebovaly. Jééé, jak já bych je na víkendy třeba půjčovala :-D. Tak jsme si s Alešem rozdělili práci a vstali. Já běžela se psem, on zajel na nákup...

Když nám nevyšly ty hory, využila jsem Páji nabídku a vyrazila s ní a ještě s její kámoškou Gabčou do divadla Na Vinohradech. Hráli Marii Stuartovnu v hlavní roli s Dagmar Havlovou-Veškrnovou.

Vcelku zajímavá podívaná. Pro mne úžasný zážitek - opustit na chvíli uřvané děti, udělat ze sebe "krásnou" a jít se kulturně vyžít...

Pájo, díky, žes mě zase vytáhla :-). A také děkuji za dodatečný vánoční dárek. Již jsem se začetla cestou domů...



A zde Pája v jejich hotelu Luník, kde mi předala dáreček... Mají to tam teď nové a krásné... :-)


Tatínek to tu s holkama zvládl na jedničku. Byla tu s ním i babička, takže se jistě nenudil. Ta mu i vyvenčila psíky a nechala nám tu Benjieho, neboť jde zítra balit ryby.

Kočička je tu pro mé dvě nemocinkané zlatíčka. Už jsem nevěděla, jak je zabavit, tak jsme na netu googlily obrázky kočiček a tuto si přály dát na dnešní blog :-). Zítra je snad zabaví hra od tety Páji...




PS: Fotky pořízené mobilem... Můj miláček by se mi nevešel do Káji kabelky. Ano, až tak jsem dopadla... Moji kabelku do divadla mi mé drahé dcerunky někam zahrabaly, a tak jsem si musela půjčit jednu od Karolínky :-D.

Den 350.

Pátek

Tahle naše malá čertice má opět horečky :-(. Ráno jsme zamířily k pani doktorce, ta ji prohlédla, udělala CRP a máme virózu...


Do toho jsem si dnes našla veterináře - specialistu na potkany. Pojedu až do Stodůlek a doufám, že mě uklidní... Hopsi se mi poslední dobou nelíbí. Hubne, těžce dýchá a zdá se mi divné i to jeho zdrhání z klece a schovávání se... Je mladej, v dubnu mu bude teprve rok. Tak držte pěsti, ať to není nic vážného... Jsem ho dnes vážila a má jen 400g (Tchilli 520g).

Tak jsem se vrátila z veteriny... Chovat zvířátka se vyplatí :-). Jela jsem až na druhý konec Prahy, ještě že v metru jsem si odpočinula tím "nicneděláním". Hopsi dostal atb a něco na podporu imunity. Prý to v něm pěkně chrčí a asi to má už chronické... Teď se s tím musí poprat hlavně on sám. Za týden kontrola a už by měla být znát změna...

Aleš se tu mezi tím staral o holky. Kája prý měla po probuzení 40 :-(. Ty její horečky!!!

Víkend na horách se tedy zase nekoná :-(. Teta to obrečela, já pomalu taky... Už jsem si představovala to leháro u tety a ono nic :-(((. Tak snad na jaře. Teta totiž jede do lázní, a pak ji čeká operace očí...

Den 349.

Čtvrtek

Měla jsem na dnešek v plánu plno příjemných věcí a návštěv... Místo toho jsem zůstala opět s holkama zavřená doma :-(. A to je tak vždycky. Když se na něco fakt těším, tak to nevyjde! A že mi to včera bliklo v hlavě... Jen jsem si říkala: "Ať tě ani nenapadne, na to jen pomyslet!!!" A ono jo! Ráno za mnou přišla v 6:30 ukňouraná Kája, že jí nějak není dobře a zda jí nedám napít... Bylo mi hned jasné, že to nebude jen tak. :-( JJ, zvýšená teplota, lesklé oči... Takže opět poslat sms do školky a čekat, co z toho bude.

Dopoledne jsem měla jít k Míše na kávičku a odpoledne jet na návštěvu k Andy. Měla jsem tu vše přichystané... A tak jsem alespoň využila toho, že Aleš přijel brzy domů. Sedla jsem do auta a jela k Andy předat lístky, knížku a šatičky na ples. Snad si Šárče nějaké vybere :-). Však my si to vynahradíme!!!

Jen se mi zdálo srandovní, že od sebe bydlíme takový kousíček a přitom MHD to trvá tak dlouho... A také z fotek jsem měla krapet zkreslené představy, jak to tam u nich vypadá :-). Z fotek to vypalalo vše tak velké... Představovala jsem si nějaký pořádný věžák a on je to panelák zrovna tak velký jako ten náš :-))). Tak jsem holky viděla alespoň chviličku. Šárče se zrovna probudilo... A pohladila jsem si alespoň toho jejich kočkopsa :-). Holky, nebojte, však my si to vynahradíme příště!!!



A když jsem se vrátila domů, uculoval se tu Aleš a bylo tu podezřelé ticho... Hned mi bylo vše jasné!!! Kikča mu usnula! Prý se sama sbalila a šla si lehnout... JJ, když se to stane mě, tak jsem neschopná matka... Nemá smysl to komentovat.

A teď jdu na "tytvoje brambory"! Jsem zvědavá, jak si pochutnáme...

PS: Aranelko, děkuji za čokoládičky (tuším, že jsou pro holčičky)... Lístečky máš v kaslíku :-). Jsem si myslela, že mě chce někdo asi uplatit, než mi došlo, že to bude od Karásků :-))).

Den 348.

Středa

Ve školičce jsem dnes zase fotila. Moc se mi líbí Ondráška oči :-).


Jinak poslední dny žiju "plesem". Hlavou se mi honí prodej lístků, brigádníci a jiné... Možná jsem teď také tak trošku nervózní... Ráno jsem chytla na první našlápnutí a vedla s mým mužem "monolog". Ulevilo se mi. A to je hlavní :-). Naštěstí jsme oba stejní a dlouho se na sebe nezlobíme...

Odpoledne se gymnastikovalo a teď se těším do hajan... Cítím, že mi chybí energie...

PS: A ráno jsem našla opět Hopsiho pod skříňkou!!! A to byla dvířka zavřená... Pravda, ta horní nebyla dostatečně zaklapnutá. Ale stejně to nechápu. Rok ho to ani nenapadne a teď zdrhá každý den.

Den 347.

Úterý

Poslední dobou dělá Kája na sedačce různé pózy. Sleduje pohádku a u toho je hlavou dole... Dnes jsem si to nafotila :-). Kikča už se po ní také začíná opičit, a tak se občas nestačím divit, když přijdu do obýváku, co to tady mám za dva malé netopýry...






A ještě jsem dnes zjistila, že nám Hopsi bez dovolení opouští klec! Už v neděli ho máma našla volně pobíhat po obýváku. Jenže to se svedlo na holky. Včera jsem zjistila, že je v kleci opět jen Tchilli a Hopsi nikde. Tak ho holky hledaly a Aleš je sprdnul, že když si ho vyndaj, tak ho také ukliděj!!! No, už mi to přišlo divné. Kór když vím, že by ho jen tak volně nenechaly. Kikča si kluky hlídá, nepustí je z ruky a Kája také dává pozor, aby nikam neutekli... A dnes opět klec jen s jedním myšákem! Tak už mi bylo jasné, že za to holky nemůžou. Jen by mne zajímalo, jak se dostává na zem (klec je na skříňce a okolo nic, po čem by mohl sešplhat - snad jen trubky od topení). Tak maj hoši útrum a klec zavírám... Nechci riskovat, že ho někdo zašlápne nebo nám překouše kablíky (to by nás už taťka asi vystěhoval i s myšičkama).


PS: Dnes mi vypatlala Kiki druhou půlku make-upu. To už jsem ale řvala a ona se mohla opět celá koupat...

Den 346.

Pondělí

Mám za sebou další den, kdy si říkám, že kdybych byla ta "opravdová" máma na rodičovské dovolené, bylo by mi líp :-). Jenže to by byla asi nuda... A asi to mám v krvi. Holt geny jsou geny...

A tak mám za sebou dopoledne ve školičce, kde bylo 14 dětí (+2 erární). Z toho mne krapet bolela hlava. Pak jsem hnala se psem a s Kiki ven, jela pro Káju k mámě na krám (byla s ní ráno u zubaře, aby doplnil vypadlou plombu), pak zase rychle domů... Ve 4 odjezd na gymnastiku (dnes bylo málo dětí). Pak rychle večeři, vyvenčit psa a odchod na MUMovou schůzi... Řvoucí děti jsem tu zanechala tatínkovi...

Na schůzi se mimo jiné degustovalo víno na ples, a tak mám teď takovou příjemně "unavenou" náladu a přeji vám všem dobrou noc...

Den 345.

Neděle

Ještě 20 dní a končí můj projekt 365... Tak rychle ty dny utíkají...

Už dlouho se mi nestalo, že bych se probudila sama od sebe :-). Náš taťka byl dnes krapet indisponován. Včera si dal segedýn a celou noc to s ním dělalo divy!

Holčičky jsem si vyzvedla u babičky. Měly se tam dobře, babička i Vendy se o ně hezky staraly.

Káju dnes zajímalo, zda jí půjdu na svatbu. Zda na ní bude také babička a dědeček... A ještě měla dotaz, kdo bude její maminka, až vyroste :-D...

Odpoledne se tu strhla hádka o mobil. Volala babička Ilonka a obě holky chtěly telefonovat... Z Káji pak vypadlo: "Sex mazec bude!" No, veselo je u nás...

A zde Kikinka, která si tak hezky potichu hrála... Málem jsem padla, kdy jsem ji objevila v koupelně. :-)))


Večer přijede babička Ilonka. Bude u nás spát a ráno vezme Káju k zubaři, aby jí opravil ten zoubek. My si pak s Kiki pro ni dojedeme, až nám skončí školička...

Den 344.

Sobota

Poslední dobou se mi stává, že si celý den říkám, co vše do toho dnešního blogu napíšu... Pak si nahraju fotky a tím končím... Vykouřeno. Prázdno... Přemýšlím, co ten den vlastně bylo a nebylo. Občas si musím napsat i tahák, který mi večer připomene, co jsem chtěla napsat... Já mám totiž mezi 19. a 20. hodinou útlum a zrovna tou dobou si nacházím chvilku, abych mohla napsat zážitky z dneška. Ani dnes tomu není jinak!!!

Tak matně si vzpomínám, že se mi nechtělo ráno z postele. Vždy tak napůl spící uděluji instrukce, co mají holky dělat... Probouzím se v momentě, když chce Kikča čůrat nebo kakat. Pak vedou mé kroky do kuchyně - sezobnout prášeček na štítnou žlázu a ven s hafíkem. Mezi tím se holky snaží probudit tatínka, který zdárně odolává jejich nátlaku... Tak pak přitlačí i maminka a tatínek vstane :-).

Dnes bylo krásné sluníčko, a tak jsem si vzala ven foťák a vyfotila Megan s Majlou. Meguša měla dnes dobrou náladu a řádila jako malá... To zapomíná i kulhat :-D.



Když jsem přišla domů, volala babička Vierka, zda nechceme přijet na oběd, že vezme pak holky ven bobovat. Tak jsme vyrazili k babičce...

Tím, že jsme zrušili víkend v Orlických horách, slíbila jsem Radce, že jí vyfotím Elišku na oslavě jejích "1" narozenin. Slavila je v MUMu, tak jsem po obědě nechala děti babičce a tatínkovi a jela domů vyvenčit Megču a vyfotit malou oslavenkyni. Eliška je přesně o rok mladší než naše Kristýnka :-). Další Vodnářka do party...



Babička si nechala holky u sebe přes noc. Hurááá!!! Já si tu hrála s fotkama a Aleš si připravoval účetnictví. Užívám si ten klid, to ticho... :-) A úplně nejvíc se těším na ničím nerušený spánek...