Den 362.

Středa

V nouzi poznáš přítele...

Dnes bylo ráno jako každé jiné. Jen Aleš nejel do práce, ale na krev a na rentgen (který nakonec nebyl, neboť jim nefungoval) a já šla pak s holkama do MUMové školičky.

V 11 hodin jsem začala cítit, že mě opět začíná bolet hlava. Bolela víc, než v pondělí. Silou vůle jsem ještě s holkama vyvenčila Megan a zašla si do lékárny pro paralen... Doma to na mne dolehlo. Myslela jsem, že umřu. Dokonce jsem se začala dávit a chuděrky holky nade mnou stály a nevěděly, co dělat.

Vzala jsem telefon a zavolala Radce, že dnes opět gymnastiku nedám. Když mě slyšela, řekla, že hned dorazí k nám. Zlatíčko moje!!! Tak moc mi tím dnes pomohla... Holkám jsem nebyla schopná dát ani oběd, uspat Kikču bylo nad mé síly... A tak jsem jen vyndala z mrazáku pizzu a zavřela se do ložnice a během chvíle nevěděla o světě.

V půl čtvrté jsem se vyhrabala z pelechu. Hlava bolela, ale už se to dalo vydržet a dokonce chuť k jídlu se dostavila. Zjistila jsem, že Radka holky nejen nakrmila, ale že i Kikču uspala!!! A jaké bylo mé překvapení, když jsem rychle cvakla naše okno v jídelně, abych měla alespoň jednu provizorní fotku do blogu a při stahování oné jedné fotky na mě vykouklo rovnou několik dnešních fotek :-). Takže i focení dnes za mne zvládla teta Radka!!! Díky, díky, díky!!! Snad ti to budu moci jendnou oplatit!





PS: Snad ta moje bolest hlavy přinese konečně to jaro k nám!!!