Den 175.

Pátek

Dnes ráno jsme jeli hromadně k zubaři. Pro někoho prevence, pro někoho nutnost :-). Před pár dny jsem si u Káji všimla, že má dirku ve stoličce. Tak jsem jí začala postupně (jen tak mezi řečí) připravovat na to, že jí pan doktor dírku zalepí. A ona se na to začala doslova těšit! :-)))

Když jsme přišli do ordinace, ptal se pan doktor, kdo půjde jako první... Káji ruka vystřelila okamžitě vzhůru. Byla jsem krapet nervozní, co bude. Sama žádnou plombu nemám, a tak ani nevím, jak moc je to příjemné nebo nepříjemné. Pan doktor, ač není specialista na děti, byl úžasný! Opravdu jsem ocenila jeho přístup a milá slova. Vše Káje vysvětloval a ta držela a krásně spolupracovala... Když bylo po všem, byla hrdá na to, že má v puse "stříbro" a když jsem jí řekla, že si zaslouží něco za odměnu, jak krásně spolupracovala, dožadovala se lízátka! Tak jsem jí začala vysvětlovat, že aby neměla tyhle dirky v zoubkách, musíme omezit sladké... Ani nevím, zda mám psát její odpověď!!! No prostě mi řekla, že jí to stříbro ale vůbec nevadí!

Pak ukázala zoubky Kristýnka (cvičně otevřela pusinku) a po ní maminka. Po druhém porodu začínám mít občas stažené půlky... Do dnes nemám ani jednu plombu. Naštěstí ani dnes jsem nedostala od pana doktora "stříbro" :-). Vybrousil mi zubní kámen a mohla jsem uvolnit křeslo tatínkovi. Tomu bylo jasné, že se bez zákroku neobejde. Zase ho začaly pobolívat zuby... A tak mu pan doktor vyndal dvě staré plomby a dal nové. Ani neřešil, že nemůže Aleš zaklonit hlavu...






Když šla Kiki spát, vyrobila jsem s Kájou svatební blahopřání pro mou spolužačku ze ZŠ. Evička mi poslala opravdu originální oznámení (v první chvíli jsem nechápala, co držím v ruce :-)), a tak jsme jí s Kájou vyrobily (doufáme, že taky dostatečně originální) blahopřání...

Odpoledne se mi ozvala Denisa s prosbou, zda bych si opět nevzala Adélku s Péťou, a tak si tu ještě teď hrajou v pokojíčku :-). Hodné a poslušné děti ráda přibírám do naší party :-))).