Den 177.

Neděle

Včera jsem se dala do pečení dortu pro dědu Kůťu. Měla jsem ho v plánu upéci mamce k narozeninám, ale ta je má až v září, a tak jsem si řekla, že trocha "nácviku" neuškodí :-). Korpus dopadl suprově (příště dám více světlého těsta), vymodelovala jsem si houbičky, lístečky... (inspirovala jsem se Martinky dortem - jen výsledek nebyl tak originální :-)) a udělala "kůru". Ale to byl kámen úrazu. Doma nevedu 100% tuk! A tak babí poradila, ať dám máslo... Chyba! Čokoláda netuhla. Napadl mě mrazák. Ráno jsem byla spokojená, jak je to krásně tuhé :-). Ale po pár minutách se kůra měnila na čokoládovou polevu :-))). A tak jsem přemohla svou lenoru a letěla do krámu pro 100% tuk. Opět jsem použila mrazák, abych vše urychlila a do 12ti hodin byl dort hotový. Vyslala jsem mužíčka, aby "vychladil" auto a jeli jsme vyzvednou Vendy a s ní k dědovi na koníky... Dort jsem raději předem vyfotila, netušila jsem, v jakém stavu ho dovezeme, tak aby se děda mohl kochat alespoň pohledem na fotku :-))).

Představte si, že on si celou dobu myslel, že je dělaný na zakázku! A když pochopil, že jsem ho vyráběla já, tak si alespoň myslel, že ty marcipánové figurky jsme kupovali!!! :-DDD Nevím, zda jsem to měla brát jako kompliment nebo se urazit... :-)

Kája a Vendy se nemohly dočkat, až se projedou na koních... Myslím, že Kájinky zářící očka mluví samy za sebe :-). Užila si to a Vendy taky. A já byla ráda, že se mi ve volných chvilkách starala o holky...












PS: A dort naštěstí všem chutnal...