Den 183.

Sobota




"Kiki bez teploty, jedeme Kejpovat... I když to počasí... No ale to tak bývá :-). Celé prázdniny 30 stupňů a když my jedeme na "dovolenou" je pod mrakem a 20 stupňů :-))). Ale pobyt u Mydláku si nenechám ničím zkazit!"

V sobotu ráno jsem napsala tento vzkaz na blog, dobalila věci a v 8 hodin jsme vyrazili pro babičku Vierku a Benjieho. Byla jsem pyšná na to, že se mi podařilo brzy dostat Aleše z postele, vše zorganizovat, na nic nezapomenout a včas vyrazit. Babička večer slíbila, že bude už v 8 hodin na nás doma čekat (ráno měla jet ještě nakrmit zvířátka do práce). Aleš jí před odjezdem měl opravit nožičku od brýlí, která jí večer u nás upadla a ztratila se u toho matička... A jak to tak bývá, vše bylo úplně jinak! Teď už se tomu směji, ale to ráno mi bylo spíš do pláče...

Na starou obálku jsem si začala psát body naší sobotní story...

1) V 8:10 přijíždíme k babičce a vidíme, že ještě není doma...
2) Aleš zjišťuje, že babička nemá náhradní matičku...
3) Je 8:30 a babička stále není doma, holky si krátí dlouhou chvíli na zahrádce lovením šneků a jsou během chvilky jako prasátka...
4) Mám chuť zavolat babičce, ale zjišťuji, že mobil má doma na nabíječce...
5) Babička přijela a říká, že jí asi nebudeme mít rádi... V krámě vylítly pojistky, rybičky nemají kyslík a ona nemůže otevřít hlavní el. skříň, aby to nahodila... Bereme "klíč" a jedeme do Újezda...
6) Cestou se jí ptám, zda má nakrmená zvířatka... Říká že nemá, že se celou dobu snažila otevřít tu skříň. Začínám se nahlas smát... Pocit beznaděje sílí...
7) Je 9:00, Aleš otvítá el. skříň klíčema od bytu... Babička nemůže najít "klíč", který si na to z domova brala... Za chvíli ho objevuji u Kikiny v ruce, ale už nemá smysl jim ho dávat... Rybičky jsou zachráněny i bez něj. Ještě že mám tak šikovného muže! Moje naděje, že dorazíme do Zlivi ještě před 12. hodinou, svítá...
8) Aleš prohlásil, že babička nemůže mít brýle bez jedné nožičky a že jedeme do Globusu sehnat matičku... Prohlašuji, že tutově budou mít od 10 hodin!!!
9) 9:30 a já běžím s brýlemi do optiky... Jako zázrakem je otevřeno. Tečou mi slzy, vypadám zoufale (nějak mi slzely od rána oči :-))... Paní mi říká, že technik přijde až na 10. hodinu! Říkám, že to nevadí, že si koupím jen tu matičku a manžel to opraví sám. Říká mi, že o to nejde, že je víc průměrů matiček... Říkám, že mi to nevadí, že si koupím víc průměrů matiček :-))). Říká, že se neprodávají, že se dávají gratis... Stojím a přemýšlím, co tím asi pani myslí... Tečou mi slzy... Ona odchází a přináší pytlíček s různými matičkami a dokonce přidala i podložky, které tam patří také... Padá mi kámen ze srdce, snažím se jí dát nějaké peníze... Nic nechce a já s úlevou odcházím. V autě udělám největší radost babičce a manžel uzná, že jsem dobrá...
10) 10:00 jsme na cestě směr ČB... Venku leje, Kája kňourá, kdy už tam budem...
11) 10:15 obě holky spí... To ticho...
12) 10:45 Aleš troubí, budí děti... McDrive to jistí...
13) Poznávám známá místa, cítím, že budeme brzy na místě... Kája se stále ptá, proč je to tak daleko a kdy už tam budem... V Plané nad Lužnicí stojíme v koloně, ale to už mi je jedno. Vím, že se cíl naší cesty blíží... Stále čekám, že přestane pršet (dle podrobné mapy počasí nad Bezdrevem, kterou mi poslal dva dny předem Martin)... A ono nepřestává...
14) 12:30 jsme ubytovaní, máme vyvenčené psy a dokonce jsme našli houby v lese... Jedeme odvézt babičku s Benjiem k tetě Jitce...

Dál už mé zápisky končí. U tety Jitky jsme dostali houbovou omáčku. Pochválili jí byteček, do kterého se právě nastěhovala a zavolali Lence s Martinem, že jsme ve Zlivi... Za cca 1,5 hodiny jsme se s nima sešli na Mydláku. Neviděli jsme se už asi 4 roky, ale po chvilce jsme měli pocit, že to bylo včera :-)... Ubytovali se v chatičce vedle nás. Nejvtipnější bylo, když dala Lenka pani Brabencové občanku, kde byla adresa trvalého pobytu: ZLIV :-))). Lenka chtěla usmlouvat, zda za sebe musí platit poplatek městu :-D. To je asi první Zlivanda, která je ubytovaná ve Zlivi na Mydláku...

K večeru dokonce přestalo pršet. Dali jsme si k večeři smažáka v Kiosku u Pechků (ani oni se po letech nezměnili) a po uspání holčiček jsme si dali ven stoleček, židličky a do půlnoci se nám pusa nezastavila :-). A Aleš s Martinem umíchali výborné Mojito... No, nic nám nechybělo! Dokonce se nám potom i ta chatka zdála "krásná" :-DDD

A tak začala naše víkendová dovolená...