Den 172.

Úterý



...a mám to za sebou...

Ufff, byla jsem statečná, ale bylo to maso. :-) Myslela jsem si, že už vím, do čeho jdu a že to bude v pohodě. Tenkrát na Bulovce mi pan doktor (notor) jen píchnul, něco málo odsál a bylo po všem. Tentokrát to mělo jiné grády! Precizní pani doktorka si nechala hezky sono na cystě a sála a sála, dokud vše nevysála. A dokonce odebrala i kus štítné žlázy jako vzorek na rozbor. A tak jsem si to užila se vším všudy. Je pravda, že se mi hned ulevilo. Za 14 dní mám volat na výsledky... To je hned jiný přístup. Pani doktorka mi vždy vše vysvětlí a já pak vím, co mě čeká. Zjistila jsem, že stejný problém má asi polovina téhle republiky. Hned dvě mé kamarádky mají to samé a to nemluvím o všech možných známých a neznámých okolo...

Děkuji všem, co na mě dnes mysleli. Mám radost, že mi volala i moje maminka a vše jsme urovnaly. I sestřička Lucinka mi držela palce... To je pak člověku hned lépe na srdíčku.

A abych nepsala jen o sobě. Kristýnka byla dnes také moc statečná. Šili s ní všichni čerti... Začíná s ní být velká sranda a když píšu VELKÁ, tak VELKÁ :-))).

Volala jsem tetě Irče, jak se mají a bylo mi oznámeno, že jsou právě v ZOO (Dvůr Králové). Zvířátka je prý až tak neberou (musely jen nutně vidět kozy), ale veškeré houpačky, klouzačky a prolézačky mají vyzkoušené :-). Zítra ráno už se mi vrací, prdelka!

Manžílek se mi dnes věnoval jak mohl (nesmím zvedat nic těžkého, a tak tahal Kiki sám). Zajeli jsme k mému "zaměstnavateli" a koukli se, co se teď nabízí za auta. Od září bych potřebovala malé přibližovadýlko... Ale vybrat něco v poměru - stáří, cena, kvalita - to je něco! Spíš něco nemožného :-(. A nebo jsem moc náročná! Tím to bude! :-) Ale ještě je čas. Nějaké autíčko na mě určitě někde čeká...