Den 333.

Úterý

Netuším, proč se mnou dnes vůbec nesplupracuje PC! Celé dopoledne nešel Facebook, teď mi zase blog nenabízí vložení fotek... Fotky mám, jen je nemám jak vložit a to mě mrzí...

Začnu včerejškem. Když jsem přišla večer z gymnastiky. Čekalo mne překvapení. Byla u nás moje mamka. Domluvila se s Kájou a prostě přijela. No, ještě větší překvapení zažil Aleš, když jsem mu řekla, že jdu večer do MUMu na schůzi ohledně plesu... No, jeho nadšení neznalo mezí :-). Když jsem se ale skoro o půlnoci vrátila, vesele si tu povídal s mámou a nikomu se nechtělo jít spát. Jen já byla zralá usnout za pochodu...

Ráno odjela babička do práce, Aleš k doktorce a já tu s holkama vařila pudink, tak trošku poklízela a čekala na Péťu. Mám radost, že si na nás udělala čas!!! Péťa je moje spolužačka ze střední, človíček mému srdíčku blízký. Teď ale žije ve Francii a máme to k sobě trošku dál... Ale i tak se vždycky hrozně rády vidíme. A dnes mě potěšilo, že jsem jí mohla udělat radost záchodkem pro její fretečku. Chuděra ho nemohla sehnat ve Francii ani v celé Praze... Tak jsem zavolala mužíčkovi a ten přivezl poslední kus z práce. Ufff, takové štěstí! :-)

Aleš mi teď tak trochu popsal jeho dnešní návštěvu u pani doktorky. No, není mi nejlíp... Jemu je asi ještě hůř... Ale jsem ráda, že tam byl, že se zase začne něco dít!!!

Pani doktorka začala debatou, že neví, který z obou bratrů (Aleš nebo jeho brácha Tomáš) je na tom hůř... Oba mají bechtěreva, jen každému se projevuje úplně jinak. Tomášovi to ničí vnitřní orgány (opět mu přestávají fungovat ledviny, má vysoký tlak...) a Alešovi pohybový aparát. Teď co je lepší???

Aleše vyšetřila (tedy měl jí ukázat, jak si dosáhne na kolena a jak otočí hlavou). No, dosáhl si do půlky stehen a hlavou otočil tak, že se to dá vyjádřit v procentech - celých 5% ze 100% (a to si myslím, že mu nějaké to procento i přidala). Ve čtvrtek ho čeká 1,5 hodiny rentgenování celého těla. Každičké kůstky, co má... Také mu naznačila, že ho nejspíš budou čekat operace obou kyčlí (poslední dobou ho dost bolí a jeho chůze se začíná podobat kachně)... Pozitivní je, že se bude snažit ho okamžitě zapojit do projektů (bioléčba) a že má teď ještě větší šanci, neboť se to otevřelo i na dalším pracovišti v Praze. O tom mluvil už jeho minulý pan doktor, ale nikdy k ničemu nedošlo a jeho přístup Aleše tak otrávil, že se na vše tak nějak vykašlal :-(. Výhodou teď je, že bude zapojen i s bráchou a ve dvou jim to snad vše půjde líp!!!

Tak konečně můžu vložit i ty fotky...





A zde foto pro Aghi (hrůza, vlasy nevyfoukané, ale ofina vidět je) :-).


A ještě dnešní hláška Káji: "Babi, já už umím K jako Kája a A jako Ája!... A taky .cz!" Kde k tomu přišla, to nevím, ale šla jsem z ní zas do kolen...