Den 315.

Pátek

Jak na Nový rok, tak po celý rok...



Holčičky si vzala k sobě babička. Budou u ní dnes obě spinkat. To je poprvé, co spí Kristýnka beze mne. Snad to babička ve zdraví přežije :-). Ale já vím, že Kristýnka je pohodářka, ta to zvládne. A hlavně má u sebe velkou ségru!

Je tu takové ticho :-). Už si ani nevzpomínám na dobu, kdy jsme ještě neměli děti. To musela být hrozná nuda :-). Je pravda, že v té době byla zase dost aktivní Meguška, tak jsme se nenudili, ale i tak, když si člověk na něco zvykne, a pak je to jinak, cití se divně... A my už si zvykli na to ustavičné štěbetání, kňourání, pištění a smích těch našich zlatíček. Ale to ticho má také něco do sebe :-).

Přemýšleli jsme, zda někam nevyrazíme, ale zvítězila lenost. Alešek mi udělal zmrzlinový pohár a následně usnul u pohádky. Tak jsem toho využila a dohnala resty, sklidila a zasela na farmičce... Pokecala přes Skype s holkama a vzala Megušku ven, než začal moc hezký film na ČT1 - Kdopak by se vlka bál.

Takové filmy mám ráda... Dokonce to probudilo Aleše a koukal se mnou. Pak jsem si tak říkala, co se honí hlavou Karolínce, jak vnímá nás, rodiče? Zda má i ona nějaké strachy či obavy... Pozoruji na ní, že začíná přicházet do věku, kdy vše intenzivně vnímá a nic jí neunikne. Dnes, když jsem jí poslouchala, jak mluvila na ségru, slyšela jsem v jejím hlase samu sebe :-). Stárnou nám... Hrozně rychle to letí. A já si přeji, aby měly šťastné dětsví a nemusely se ničeho bát!