Den 332.

Pondělí

To je zase den... Včera mi došlo, že ve čtvrtek jdu na endokrinologii, kde jsem 3 měsíce objednaná a že bych asi tedy měla jít i na krev, aby do čtvrtka byly výsledky!!! Takže SOS vysláno do světa a zachránila mě Irča, která mi tu ráno pohlídala holky.

Jela jsem MHD až na Polikliniku Mazurskou. To vám bylo v metru zážitků :-). Děsně mě baví pozorovat lidi... Na Florenci se válela u eskalátorů prasečí nožička (opravdu jsem nevěřila vlastním očím), ve vlaku jsem potkala podivínského "loupače" nevyžádané reklamy. Pak jsem jedné staré paní zapínala na batohu kapsičku (samozřejmně jsem se zeptala), neboť jí koukal celý obsah a hned jsem si představila, že pro nějakého chňapku by stačilo jen sáhnout... A cestou domů mi spočinul zrak na naší známé "čertici" z MUMu :-). Měla jsem příležitost si ji pořádně prohlídnout a už se vůbec Kristýnce nedivím, že jí připomíná čerta :-). Sama jsem si říkala, zda v těch kozačkách neschovává kopyto!

Uspala jsem Kristýnku a šla vzít Megan před barák. S Kájou jsem domluvená, že se na mne kouká z okna a kdyby něco, tak zabuší...

A co moje oči nevidí... Kytičkatá nádhera pod sněhem...



Auto jsem odházela, odcouvala a zjišťovala škody. Naštěstí je jen lehce poškrábané (doufám že ne na lak)... Ten sníh je těžký jako blázen :-(.

Teď jen doufám, že Aleš přijede včas domů, abych mohla na gymnastiku...