Den 342.

Čtvrtek

Dnes ráno jela celá rodina k zubaři. Káje pan doktor opravil dírku v zoubku. Bohužel jí část plomby teď vypadla, takže tam půjdeme ještě jednou :-(. Ona se tam ale vždycky těší. Vyloženě trvala na tom, že půjde první a neuvěřitelně jí voněl pach čekárny... Během vrtání i vtipkovala, až jsem jí musela připomínat, že nemá mluvit. Pan doktor není specialista na děti, tak jí dal místo obrázku injekční stříkačku na hraní. To bylo radosti. Hned chtěla ještě jednu pro Kikču, že ta byla také statečná...

Já jsem opět bez kazu. Ve 29ti letech to jde... Alešovi předělal jednu starou plombu, tak jsem vyzvídala, jaké to je :-). Neznám ten pocit "vrtání"... Tak snad mi to ještě pár let vydrží. Bojím se, že Kája má zuby spíš po tatínkovi než po mamince :-(. Uvidíme, co Kikča.

Pak nás tatínek vysadil doma, daly jsme si snídani a šly na zámek. Jsme domluvené s Chvalským zámkem, že nám bude prodávat vstupenky na ples. Dětské jsem jim ani nedávala. Rychle mizí, tak si je necháme jen v MUMu. Doufám, že ty na dospěláckou část se prodají... Přeci jen tu nikdo není na plesy zvyklý. Uvidíme. :-)



A když už jsme byly na zámku, tak jsme navštívily výstavu Krysáků... Kája byla krapet zklamaná. Čekala tam i nějaké živé potkany :-D.




Pak jsem zašla do MUMu nafotit šátkování, angličtinu pro maminky a děti v herně. Takže jsem si zase celé odpo hrála s fotkama.

Ještě jsem pozvala tetu Radku (Bradku :-D) s Eliškou na oběd a kávičku. Tak jsme zase rychle pokecaly, nacpaly si pupky a holky pak letěly nacvičovat taneční vystoupení na ples (překvapení večera)... Už se těším, jaké to bude :-).


Kikča mi dnes odpoledne neusnula, tak tu má každou chvíli záchvaty vzteku a pláče... Chvíli mě chce, chvíli ne... Je tu veselo :-). Ještě že pro Káju si přišla Nikolka s maminkou. Jinak jsem tu ještě poslouchala stále dokola: "A kdy už přijde ta Nikolka???" Kája mi občas připomíná toho oslíka ze Shreka - "Kdy už tam budem???" :-DDD